Zabiják
Émile Zola
Nejznámější román z cyklu Rougon-Macquartové - "biologické a společenské historie jedné rodiny za Druhého císařství" zavádí do staré pařížské uličky, v níž živoří drobní živnostníci, prodavači, pradleny a dělníci. Zde serozvíjípříběh mladého manželského páru, který si usilovně buduje živnost a jehož šťastné soužití končí, když muž pod vlivem bezútěšného prostředí propadne alkoholu-zabijáku. Dílo označované jako román sociálního zoufalství.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý obraz toho co s člověkem udělá alkohol a tak podobně, ale kdyby to autor zkrátil třeba na polovinu, četlo by se to líp.
Můj třetí a zatím nejdepresivnější a nejlepší Zola. Řekla bych, že nejzvláštnějším okamžikem v ději je moment, kdy se Gervaisa rozhoduje, zda zůstane v Paříži. Nemyslím, že by se Zolovi úplně podařilo vystihnout, proč se rozhodla tak, jak se rozhodla. Pravděpodobně by se to dalo vysvětlit tím, že byla svázána dobovými zvyklostmi a soudobému čtenáři bylo její jednání srozumitelné. Nadčasovost díla tím získává drobné trhliny. Jinak kniha trpí také obvyklým neduhem Zolových prací - rozvleklé líčení relativně málo významných momentů na úkor stručnějších významných scén. Snad nejvíce deprimující je dokreslující vedlejší linka o "malé mamince" ze sousedství.
Zola je autor, kterého následující mladší generace tvůrců nenáviděly, jelikož byl dokonalým ztělesněním naturalismu, jímž tolik opovrhovali. Ať už úděl ženy v dobové Francii nebo nebezpečný zabiják v podobě alkoholu, to všechno Zola do detailu rozpracovává a nenechává si ujít příležitost popsat všechno, co mu přijde pod ruku. Osobně nejsem fanda těchto extrémně realistických příběhů, ale po Zolovi v budoucnu určitě někdy znovu sáhnu... třeba zas něco z jeho "rodinné ságy".
Absolutně nechápu, proč jsem Zolu okázale ignorovala a naturalismus jsem četla hlavně ten český, Zabiják je naprostý skvost a jsem šťastná, že mám ještě komplet Zolu před sebou!
Zabiják ve mně zanechal hluboký dojem. Gervaisy mi bylo moc líto, kolikrát jsem ani nechtěla číst dál. Sledovat její postupný úpadek mě ničilo. Taky jsem si udělala obrázek o Paříži v 19. století, hrůza děs. Jsem ráda, že teď žijeme v jiné době.
Když se řekne Zola - vybaví se mi: Nana. Tak už vím, kdo jsou rodiči Nany a jak dopadli. Už se těším, až si ji přečtu...
Gervaisy mi bylo moc líto... jak rychle a lehce se dá padnout až na dno...
Pamatuji si, že v předmaturitním období, kdy tato kniha patřila do povinné četby, na mně zanechala hluboký dojem. No a po 20 letech tomu není jinak a musím dát 5 hvězdiček.
Je smutné sledovat postupný úpadek Gervaisy, pracovité dívky se zlatým srdcem a skromnými sny: "Pracovat, mít co jíst a kde bydlet, vychovat děti, nebýt bita a umřít ve vlastní posteli." Už před 20 lety jsem si tolik přála, aby to s Gervaisou dopadlo jinak. Bohužel by tím ale román ztratil na své poutavosti.
Jelikož se jedná o literaturu 19. století, je třeba počítat s květnatými a velmi bohatými popisy všeho. Mně osobně to ale nevadilo, naopak jsem dokázala lépe vstřebat tehdejší atmosféru.
Doporučuji k přečtení nejen proto, že nese důležité poselství (alkohol = pomalý zabiják lidské důstojnosti, hodnot, života), ale také proto, že díky podrobným popisům máme možnost srovnat, jak se za zhruba 150 let úplně změnil styl života a myšlení lidí. Například když jsem četla o porodu Gervaisy na rohožce a jejích prvních myšlenkách, že si chudák Coupeau bude muset sám ukrojit chleba k večeři, kterou mu uvařila v porodních bolestech... Musela jsem se vrátit do vzpomínek, na co jsem myslela já po porodu. No a určitě ne na to, jestli bude mít chudák manžel co večeřet - spíš něco v tom smyslu, že mu podvážu spodek :-)
A hrozně by mě zajímalo, co se bude honit hlavou lidem za 150 let, až budou číst knihu z naší doby. To se ale bohužel nedozvím (pokud v blízké době nevynaleznou zázračný elixír mládí :-)).
Nedočteno. Skončila jsem na straně 104 a dál pokračovat nebudu. Kromě scény v prádelně jsem nebyla schopná se pořádně začíst a čtení si užít. Bylo tam moc dlouhých scén, kdy se skoro nic nedělo, nudila jsem se. Jelikož má kniha přes 500 stran, vzdávám se už teď a jdu si přečíst něco jiného. Život je moc krátký na čtení knih, které mě nebaví.
Mistrné zachycení doby i života lidí, kteří přes svoji snahu dobře se uplatnit ve společnosti, se snaží mnohé těžkosti řešit alkoholem, který se stal jejich zabijákem. Bylo to čtení s názorným vykreslením, jakým zlem pro lidstvo je alkohol.
Knížka až děsivá, i když tak do půlky to ještě byla docela pohoděnka, o to horší byl konec. Ale hlavně se mi líbil styl psaní, všechno do detailu popsané a rozebrané, jenom příprava na hostinu byla asi na třiceti stranách. A to je asi rozdíl mezi "klasikou" a současnou literaturou. Jsem moc ráda, že jsem se ke klasice aspoň jednou zase vrátila. Jinak o tématu asi nemá cenu nic psát...
Musím říci, že knížka je velice dobrá, ale vlastně se tam nic neděje a přitom se tam toho děje tolik. Důležité ponauceni: Alkohol je metlou lidstva.
Původně jsem četla z důvodu povinné četby ve škole.. Ale kniha mě mile překvapila a příběh se mi opravdu líbil. Důležité a realistické téma, které se mi u čtení knih opravdu zamlouvá.
Nerad čtu o alkoholu, je to metla lidstva a když sleduji, že se opět začíná pít více a do toho i brát drogy jako samozřejmost, je mi z toho ouzko.
Co tedy říct ke knize. Surově realistické podání života chudiny, která se potýká s nedostatkem peněz a nadbytkem alkoholu. Životem nahoru, dolu, nahoru a sešupem do bahna. Co taky čekat s démonem. Leč, ač jsou příběhy sebezlejší, osudy sebetrýznivější, tak tu láhev nám u pusy nikdo nedrží. V tomhle jsem zkrátka cynik.
Knihu lze doporučit nejen jako odstrašující příklad, ale i jako pohled do života chudých, kterým v životě mnohé nezbývá.
Asi nejlepší z realistických románů 19. století. Je tak důkladně podrobný, barvitý, až to bere dech. Pravdivý obrázek životních podmínek v činžovním domě žijících pařížských drobných živnostníků a zaměstnanců. Ukazuje společnost bez obalu, odkrývá dobré i špatné stránky lidské povahy. Osud hlavních hrdinů, manželského páru nejprve srdce rve a poté obrní proti soucitu. Tohle je tedy vrcholné dílo! Všechno je hutně reálné, skutečné a navíc se odehrává v mnoha konkrétně určených uličkách pařížské čtvrti Goutte dOr poblíž Montmartre. Tato kniha to je krásně barevný ošklivý sen.
Velmi realistické. O proměně člověka, ke které dochází kvůli závislosti. Aktuální i dnes.
Emile Zola - Zabiják
Gervaisa je dvacetiletá dívka, která se společně s přítelem Lantierem a jejich dětmi stěhují do Paříže za lepším životem. V Paříži se jim ovšem nedaří a Lantier po nějaké chvíli Gervaisu opouští. Ta se ovšem nevzdá, poctivě pracuje a daří se jí uživit sebe i děti. Po nějaké době se seznámí s Coupeem, se kterým se rychle ožení a po svatbě žijí slušným, spokojeným životem. Narodí se jim dcera, Gervaisa si pronajímá obchůdek a začíná si plnit vlastní sny. Štěstí je ovšem vrtkavé a spadnout na dno je velice jednoduché.
Jedním z hlavních důvodů pádu většiny postav je alkohol.Ten je způsobem, jak snáze přijímat tvrdou realitu chudého, dělnického života v Paříži na počátku druhé poloviny 19. století. Napříč dělnickou třídou tak vzniká začarovaný kruh, ze kterého je téměř nemožné uniknout.
Hlavním tématem je způsob, jakým člověka ovlivňuje prostředí ve kterém žije. V Zabijákovi je to především společenské postavení. Zola předkládá myšlenku, že je lidský osud předem dán faktory, které ho ovlivňují už od narození a určují i jeho budoucí život. Toto postihuje všechny postavy v románu. Ty se snaží žít spořádaným životem, který je ale narušován vnějšími vlivy. Celá tato filosofie souvisí s determinismem, který předpokládá, že je vývoj celého světa předem dán
Zola popisuje pád člověka, který přijde o naději a sebeúctu. Především díky nim je člověk schopný projít různými těžkostmi. Bez nich se rychle zlomí, rezignuje a upadá na dno.
Naturalistické popisy dnes nepřekvapí jako v době vydání. V současné literatuře jsou zobrazené větší krutosti. I přesto se Zolovi povedlo vytvořit fascinující naturalistický román, který svojí intenzitou předčí i mnohá současná, explicitnější díla. Kniha buduje atmosféru především popisy. Zola měl výborný cit pro popis věcí a situací tak, aby se čtenář co nejvíce vžil. Využívá například kontrasty, díky kterým vyniká všeprostupující úpadek. Čtení je také velice emotivní. Bylo smutné pozorovat postavy, které žily spokojeným životem a následně zažily pád na naprosté dno.Především poslední třetina je velice intenzivní a znepokující.
Zabiják je velice poutavou knihou se stále aktuálním přesahem, která má co říct i dnes.
4/5
Knihu jsem bohužel nedočetla, na poslední třetinu jsem již neměla sílu, možná jednou. Velmi depresivní kniha.
Nekompromisní, realistické, smutné. Émile Zola zkrátka dokázal jednotlivým postavám opravdu vdechnout život, až jsem skoro měla pocit, že se jedná o reálnou autobiografii a ne o smyšlené dílo. Občas tedy bylo chování některých postav mimo mé chápání a přišlo mi hloupé a nelogické, ale i to je samozřejmě realita. Pokud mám svou myšlenku tedy nějak shrnout, kniha se mi až na přílišnou popisnost některých pasáží líbila. Musela jsem si sice chvíli zvykat na styl autorova psaní, ale později jsem už četla jedním dechem a kniha ve mně dovedla vyvolat emoce, které sice nebyly pozitivní (jednalo se převážně o smutek, vztek a trochu frustrace nad situací Gervaisiny rodiny), ale byly tam, což beru jako jedno z mnoha znamení, že se jedná o dobrou knihu.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Ach Gervaiso, tak dobře jsi začala, a tak smutně jsi skončila.
Ale on by to asi nebyl Zola, kdyby to nebylo takto.
Kniha se mi nečetla nejlépe, měla jsem takový nějaký pocit, že oproti jiným Zolovým knihám, kde začínal naturalistický nářez v podstatě chvilku poté, co příběh začal, tady se to ze začátku tak nějak vleklo a nic extra se nedělo. Ale pak to nabralo opravdu neskutečně rychlý spád. A tak nějak se nedalo dělat nic jiného, než prožívat hluboký soucit s Gervaisou, starým Bru, Laliou a zároveň i znechucení nad všemi těmi sousedy a příbuznými, kteří dokonale reprezentovali klasické postoje opovržení a nadřazenosti. Konec byl opravdu smutný, v případě Coupeaua jsem asi nebyla vůbec překvapená, ale u Gervaisy jsem to asi takto nečekala.
Každopádně skvělý Zola. Těším se na Nanu.