Zabiják
Émile Zola
Nejznámější román z cyklu Rougon-Macquartové - "biologické a společenské historie jedné rodiny za Druhého císařství" zavádí do staré pařížské uličky, v níž živoří drobní živnostníci, prodavači, pradleny a dělníci. Zde serozvíjípříběh mladého manželského páru, který si usilovně buduje živnost a jehož šťastné soužití končí, když muž pod vlivem bezútěšného prostředí propadne alkoholu-zabijáku. Dílo označované jako román sociálního zoufalství.... celý text
Přidat komentář
Úžasně čtivé naturalistické dílo plné děje, kdy to jde s hrdinou dolů a nahoru, tak jako v životě a tak jako to čtenář či divák má rád. Čtenář prožívá se svým hrdinou jeho strasti bok po boku a taková díla jsou nejsilnější.
V souvislosti se Zabijákem mě nenapadá jiné spojení, než absolutní syrovost - myšlenkové pochody, fyziologické procesy, vztahy mezi lidmi v chudinské čtvrti... A Gervaisa? Strašně nešt'astná ženská s obrovskou životní smůlou, jejíž úpadek mi přišel až příliš krutý.
Na literárních seminářích a hodinách literatury jsme vždy jako onoho "zabijáka" interpretovali především alkohol, ale po samostatném přečtení "zabijáka" vidím ještě v někom/něčem jiném, než jen v tolik zmiňované kořalce.
Zola je působivý vypravěč, a proto na mě ovzduší Paříže v 19. století dýchlo dokonale!
Knížka není líbívá, ale zanechá dojem.Vůbec se nedivím tehdejší kritice cynismu a nemorálnosti. Zabiják je "absolutně přesná pravda" ukázky prostředí ve kterém lid žil v polovině 19. století.
Zabiják je naprosto jedinečná kniha, která stojí alespoň za jedno přečtení. Naturalismus z ní přímo sálá a právě proto je tak fantastická!
Asi jedna z knih, které mě zasáhli víc, jak kterákoli jiná knížka. Tak silné emoce jsem u knihy dlouho neměl. Kultová kniha naturalismu a veledílo Zoly.
Jedna z nejlepších knih jaké jsem četl. Díky této knize jsem poznal pravý naturalismus, který mě uchvátil a zároveň vyděsil svou nebezpečnou realističností. Často na tuto atmosférickou knihu vzpomínám a nikdy nezapomenu. Velmi silný čtenářský zážitek zařadil Zolu k mým nejoblíbenějším autorům.
Zolův Zabiják mě uchvátil. Ze začátku jsem se bála jeho široké popisnosti, ale postupně jsem si zvykla. Ted bych si bez toho knihu nedokázala představit. Kniha mě velmi zatahovala do děje, představovala jsem si tváře, místa i Paříž. Paříž v kladném i v tom negativním smyslu. Myslím si, že Emile Zola dostal právem "titul" duchovní otec naturalismu.
Ach Zola. Tak ako nemám rada tvoju Nanu, tak obdivujem strhujúceho Zabijáka. Zabijáka, ktorý driemal v mojej čítačke možno viac než rok. Bol tam len z dôvodu krajnej núdze, ktorá vďaka bohu nastala. Aká som bola hlúpa, že som tak dlho prehliadala tento skvost. A preto vy, ktorí ste tiež nepodľahli zvodnej Nane, dajte šancu práve tejto Zolovej knihe a verte, že jeho reputácia vo vašich očiach značne stúpne.
Čo sa týka samotných postáv, snáď nemusím ani písať, že ich vykreslenie a ich uveriteľnosť je na veľmi vysokej úrovni. To, ako nás Zola sprevádza ich životom a osudom je nielen strhujúce, ale pôsobí na čitateľa určitým výstražným dojmom. Výstražným v zmysle toho, ako hlboko je schopný človek klesnúť, stratiť svoju dôstojnosť a nakoniec zaniknúť tým najúbohejším spôsobom.
"...Ale zato ona, Gervaisa, se změnila, uvědomila si, jak od té doby sešla. Nestojí už tam dole, s tváří obrácenou k nebi, spokojená a sebevědomá, s kuráží do života a vybírající si nejkrásnější byt. Je teď v podstřeší, v koutě pro největší chudáky, v zavšivené díře, kam nikdy nezasvitne slunce..."
4,5/5
Knihu jsem měla s sebou na dovolené s tím, že jsem si říkala, že ji nejspíš jen nakousnu - opak byl pravdou. Po pomalejším rozjezdu jsem se od ní nemohla odtrhnout a již po třech dnech jsem neměla co číst. Žádná z postav Vám není sympatická, avšak přesto si nemůžete pomoci a Gervaise budete fandit, i když do alkoholu spadne takříkajíc po hlavě. Nemyslím, že by měla výchovný účel, spíše se opravdu snaží realisticky popsat, jakou pravdu obsahuje úsloví "jednou jsi dole, jednou nahoře", s tím, že dolů to jde stokrát rychleji než nahoru. Určitě dobrá volba k maturitě, jen se nenechat odradit tloušťkou - jde to skutečně jako po másle :) A závěr mě tragikomicky pobavil - všichni umřou :)))
Silně nadčasové dílo, které opravdu zraje jako víno, jakkoli je to u téhle knihy kajícné přirovnání. Zola vskutku popsal zhoubný vliv alkoholu na psychiku člověka, nebál se ani zobrazit těžký a bezvýchodný život pařížské chudiny, což samozřejmě tehdejší čtenáři nepřijali. Detailní zachycení deliria tremens a rozkladu Coupetovy osobnosti patří k absolutním vrcholům románu. Je asi pravda, že na dnešní dobu je to přece jen chvílemi zdlouhavé a některých popisů je tu už asi moc, to ale nic nemění na tom, že Zabiják je výborná kniha, která se dobře čte a strašně rychle ubíhá. Žádná postava tu prakticky není sympatická, maximálně může budit lítost. Vřele doporučuji všem trošku zběhlejším čtenářům, protože takhle dobře napsaná a hlavně závislost detailně zachycující kniha se ani dnes hned tak nevidí. 80%
PS: Nemile mě překvapilo Dobrovského vydání z roku 2013, které je plné rušivých chyb, které se týkají interpunkce a zážitek dost srážejí.
Takhle knížka se mi zaryla pod kůži, další z povinných školních, které stojí za to přečíst a poznat francouzský naturalismus. Četla jsem dvakrát před deseti lety a teď když jsem tu na netu na ní narazila, asi se do ni pustím ještě dnes znovu, spoustu pasáží mám stále živě před očima, hodně silný příběh.
Bez nadsázky, jedna z nejnaturalističtějších (a nejlepších) knih, jaké jsem kdy četl.
Zajímavé je, že Émile Zola nikdy nedostal Nobelovu cenu za literaturu. Namísto Zoly ji přidělili téměř neznámým autorům, o kterých dneska už ani neslýcháme. Tvrdilo se, že z jeho děl až příliš číší nepřátelství vůči všem formám společnosti. Z podobných důvody Nobelovku nedostal ani Lev Nikolajevič Tolstoj.
Znám ze své zkušenosti z rodiny závislost na alkoholu, takže některé pasáže mi přišli drsné vzhledem k tomu, že alkohol je opravdu jako závislost šílený. V knize je vše tak detailně ale čtivě popsáno, že máte pocit, že přesně víte jak to tam vypadá, jak to tam voní či páchne. Vždycky prokládam moderní nové knihy klasikou a tahle se mi líbila, dá se z ní vzít něco i do dnešního života!
Nadčasový román, který je po zásluze klasikou. Příběh ze života chudých dělníků se odehrává v Paříži před asanací, přičemž už její popisy zanechají na čtenáři hluboký dojem. Naturalismus románu nespočívá ani tak v drsných scénách (např. týraná holčička svým násilnickým otcem), nýbrž ve zjištění, že lidé jsou od přírody dobří, ale na dno je dostává jednak tvrdé prostředí, v němž vyrůstají a žijí, jednak jejich osobní slabosti a závislosti, především alkohol a hazard. Řada scén (zejm. hostina) působí na čtenáře velmi silně, jako ostrůvky naděje a radosti v moři marasmu, utrpení a chudoby. Pozoruhodná kniha, nepominutelná součást evropské literatury 19. století.
Tohle byla bomba, která ve mne zanechala veliký dojem.
Když se k ní posadíme s tím, že je psána naturalistickým autorem, a tím si uvědomíme, ze které je doby a proč je psána právě tak, jak je psána (občas zdlouhavé detailní popisy), tak si myslím, že nikdo nemůže říct, že je nudná.
Je velmi nadčasová a platná i pro nás v naší době.
Takže opravdu parádní čtení, až z toho mrazí.
Doporučuji k přečtení a kdo má před sebou maturitu a povinnou četbu, tak tuhle si tam určitě zařaďte.
Slyšela jsem od mnoha lidí, že tuto knihu ani nedočetli, jak byla nudná. Mě tedy nudná opravdu nepřišla. Knihu jsem také četla k maturitě a četla jsem ji opravdu se zájmem. Ani bych neřekla, že by to někdy mohlo takhle dopadnout. Doporučuji k přečtení.
Drsné, ale pravdivé. Četla jsem k maturitě a přečetla jsem ji jedním dechem. Je to síla, co s člověkem udělá alkohol a změní život na vždy.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Tuto knihu jsem měla v povinné četbě. Líbila se mi a měla jsem ji velmi rychle přečtenou.. Určitě donutí člověka nad touto knihou zapřemýšlet se.. :)