Zabiják
Émile Zola
Nejznámější román z cyklu Rougon-Macquartové - "biologické a společenské historie jedné rodiny za Druhého císařství" zavádí do staré pařížské uličky, v níž živoří drobní živnostníci, prodavači, pradleny a dělníci. Zde serozvíjípříběh mladého manželského páru, který si usilovně buduje živnost a jehož šťastné soužití končí, když muž pod vlivem bezútěšného prostředí propadne alkoholu-zabijáku. Dílo označované jako román sociálního zoufalství.... celý text
Přidat komentář
Kniha Zabiják je náramnou výpovědí o totálně destruktivním dopadu alkoholu na život a vnímání reality jedince, který se topí ve flašce, i o paralyzujícím vlivu na psychiku členů rodiny onoho pijáka. Ukazuje plíživý stín pití natolik naturalisticky a upřímně, že i ten, komu chlast nějakým způsobem nepolámal duši, si může udělat v hlavě obrázek...a určitě nebude v pastelových odstínech.
Kniha o tom jak dokáže člověk klesnout až na samé dno. Bravurně, drsně a surově napsána. Člověk až hmatatelně cítí všechno to zoufalství, znechucení, odpor. Četla jsem ji před deseti lety, ale doteď mám v živé paměti ty pocity, které ve mě vyvolala. Moje jedna z nejoblíbenějších knížek.
Zabiják je kniha, k jejímuž popisu by stačila dvě adjektiva: ODPORNÁ a VYNIKAJÍCÍ.
V každé nálevně by měl být povinně výtisk této knihy, která působí jako memento proti nadměrnému pití.
Je to jedna z nejsilnějších knih, které jsem kdy četl, ovšem ze všech dějových linek zde popsaných mi přišel nejtragičtější osud malé Lalie, které opilecký otec Bijard utýrá matku, holčička se musí starat o rodinu, ale stejně ji nakonec z otcových rukou stihne matčin osud.
Zabiják byla moje druhá kniha Émila Zoly a rozhodně ne poslední!
Osudy postav jsou příšerné a alkohol dokáže zničit opravdu vše, ale i přes to musím říct, že Zabiják ve mě nezanechal takovou nechuť jakou slibuje definice naturalismu v hodinách literatury.Nevím jestli je to tím, že v dnešní době se kolikrát setkáme i s horšími věcmi než je alkoholismus, který už je sám o sobě hrozný nebo jsem prostě divná...!? Ale byla jsem prostě zděšená, tak jak jsem očekávala, tudíž kniha mi dech úplně nevyrazila, ale obdivuji jak Zola povedeně a objektivně zpracoval nadčasové téma závislosti na alkoholu a jeho důsledků.
Díky Emile, díky. Díky tobě jsem začala s chlastem později. A protože fantazii se meze nekladou, dodnes mám před očima barvitě vylíčené delirium tremens, které mě po nocích na střední škole někdy mučilo. Dneska už se na to dívám střízlivě; nicméně mám Zolu v popředí knihovny, aby mě realita neopila.
Zola dokáže zbystřit všechny smysly, i po letech si vybavím dusné vedro v prádelně, tu špínu, pach alkoholu, zvratků, moči v zanedbané domácnosti Gervaisy. Napjatou atmosféru manželského trojúhelníku.
klasicky pekelné dílo...ačkoli jistě platí všemi ochlasty omleté heslo, že chlast je slast, je to taky pěknej průser, když se hladinka člověku vymkne kontrole. A zde je to popsáno více než barvitě.
Kniha je názornou ukázkou, že klasika má co nabídnout. Příběh je nadčasový, děj by šel v pohodě zasadit do dnešní doby. Autor, jehož styl je velmi čtivý, popisuje vzestupy a pády hlavních hrdinů. A pády jsou to skutečně hluboké, až na dno lidské společnosti (a odkud už nebývá návratu). Příběh nenechá čtenáře chladným, donutí ho přemýšlet. Já osobně řadím tuto knihu mezi to nejlepší, co jsem četla.
Zolova Paříž koncem 19. století připomínala dnešní Václavák. Šlapky posedávaly u mekáče, fetky chodily krást do knihkupectví a hodně se žebralo. Do tohoto období je zasazen děj Zabijáka, což je jedna z dvaceti (!!) knih série Růžena-McKvartýr.
Hlavní hrdinka je buchtička, která se v útlém věku nechá zbuchtičkovat a porodí dva syny. Protože její starej je k ničemu, musí makat jako pradlena v prádelně. Starej jí uteče, ona si najde jinýho, pučí si prachy, otevře si svojí prádelnu, porodí dceru (Nana - o ní je taky jeden z dvaceti dílů), starej začne lejt, zkrachujou, ona začne lejt. Jak by řekla Lenka Kořínková - story of my life.
I když to nebylo hrozný, tak dalších 19 knih číst nebudu. 6/10
Dočteno, k maturitě, ale i do života. Příběh je prostý, ale vcítit se do postav je neuvěřitelně pohlcující. Je neuvěřitélné kolik neštěstí člověk unese. Začíná to štěstím a krásnou budoucností a končí to zoufalstvím a nechutnou minulostí. Gervaisy mi bylo líto,ale slzy se mi z očí draly při příběhu osmiletého děvčátka, které muselo nahradit svou matku a to i se stejným osudem a smrtí. Je neuvěřitelné jak v té době byli lidé ignorančtí a zbabělí, ale co bylo, bylo, my si přečteme minulost a budeme se snažit změnit budoucnost. Doporučuji a přeji krasné, alkoholem nasákle nahlédnutí do minulosti NH ☺
Tak. A od této chvíle až na věky budu na chleba pohlížet zcela jinak. Budu jej jíst s úctou a vzpomínat na tu beznaděj, kterou jsem tak jasně cítila při čtení této knížky. Jak může jeden člověk napsat něco tak neskutečného? Když jsem četla tuto knížku, musela jsem někdy na chvilku přestat, jak moc mě bolelo sledování tohoto příběhu. Jak se to jenom stalo? Bylo pro mně velmi těžké uvěřit, že to nebude mít krásný konec plný jídla a tepla. Do předposlední stránky jsem věřila, že ji Goujet zachrání. A až po dočtení jsem si uvědomila, jaký hlad jsem při posledních kapitolách měla...
Má povinná četba, ze které jsem nakonec i maturovala :-) Knihu jsem měla přečtenou za týden, byla zajímavá a zároveň velmi smutná
Na knihu jsem narazila ještě na škole při povinné četbě a v tu dobu se mě kniha velmi líbila a myslím si, že není na škodu když si to studenti na škole přečtou, protože alkohol je v některých případech opravdu zabiják
Už mě to nedostalo tak jako kdysi. Pamatuju si, že jsem byla naprosto znechucená a vyděšená... Ale tenhle efekt už se po druhé nedostavil...
Tak brilantně popsaný pád na úplné špinavé děsivé dno, že si teď budu muset přečíst něco tak pozitivně naivního, jako je třeba Medvídek Pú, abych se toho pocitu bahna zbavila. Ano, je to skvělá kniha! Na druhou stranu je to první kniha, která mě přinutila brečet (Lalie)....a to jí neodpustím (3 hvězdy).
Povinná četba, která celkem zaujala. Je fascinující, jak spisovatel dokázal zachytit skutečnost tehdejší doby, ale to je asi tak všechno, Ničím jiným kniha zajímavá není, ale nejspíš to stačí. Já bych po ní tedy už znovu nesáhla, i když je to nejspíš ohromné dílo, alespoň podle mojí učitelky českého jazyka.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Zolovo nadčasové dílo ukazuje, jak lze jednoduše a rychle spadnout na společenské dno, pokud jedinec do svého života pozve alkohol a podvolí se mu. Autor se neštítí líčit jednotlivé scény natolik, až je to nechutné (pro psaní o alkoholu však nezbytné). Také upozorňuje, že ze začátku je všechno nevinné a poté už je pozdě na to tomu zabránit. Cením si poučení a varování, které příběh přináší - z hlavy se po přečtení takového díla rozhodně nevytratí.