Emilka
Ivana Fajnorová
Emilka přišla na svět za první republiky na dědině nedaleko Brna a odešla z něho, když se její země stala znovu svobodnou. Tento kraj nikdy neopustila a svůj život prožila ve 20. století plném událostí, jejichž důsledky ovlivnit neuměla. Přestože byl Emilčin život protkán radostmi i bolestmi obyčejného člověka, nikdy neztratila sílu jim statečně čelit. Tento román je o opravdové lidskosti, o kráse čirého dobra a o duších obyčejných lidí, jejichž příběhy známe i ze svého vlastního okolí.... celý text
Přidat komentář
Emilka je příběh o celém jednom životě holky od narození až do stáří babičky, kdy došla na samý konec života a cítí volání odchodu ze života. Události ve 20. století, které přinesli lidem mnoho bolesti, moc ovlivnit nešlo.
Obě světové války, padesátá až osmdesátá léta komunismu, které byli pro spoustu lidí snad ještě horší než za války. A do té doby přicházejí nemoce a postižení jako v kterékoliv jiné době.
Emilka si toho prožila hodně, maminku v uvozovkách ztratila shodou okolností našla ve svém životě jiné dvě ženy Libuši a Andělu, které jí byli cizí, přesto ji v určitém období v životě byli bližší než matka Marie.
Svojí první lásku ztratila, svého manžela Rudolfa si vzala spíše z rozumu a tak nějak na ní zbyl, přesto se ho naučila svým způsobem mít ráda. Bolestných ztrát bylo v jejím životě hodně a až po letech dokázala pochopit svoji matku a odpustit jí. Život není nikdy černobílý a žijeme ho všichni tak jak nejlíp umíme.
Nějaké malé výhrady bych k psaní občas měla, ale knihu jsem si užila. Takový těžký životní osud nám ukáže, jak se máme dobře a přesto si stěžujeme.
Kniha je dle mého názoru opravdu povedená ve všech směrech. Příběh mě chytl a těžko se od něj odchází.
Krásně zpracované téma – nelehký život Emilky, která mi už od začátku přirostla k srdci. Život jí hodně naložil, zažila mnoho smutných chvil. Místy mě ukápla i slzička. Autorka používá krásné obraty a z celého příběhu čiší venkovské prostředí. Jediné co se mi moc nelíbilo, byla častá přítomnost smrti.
Nádherné čtení - pro mě kniha roku. Nejvíc se mi líbila věta - poplatná i dnes v politice: " Ale podívej se na ně. Kdo by to mohl dělat? Vždyť někteří jsou rádi, že vůbec udrží moč, a ti mladší zase myšlenku"...
Za mě úžasná knížka, plná silných osudů. Krásné a zároveň smutné příběhy lidí okolo Emilky. Za mě umocněno faktem, že se autorka inspirovala svojí skutečnou babičkou Růženkou. Snad autorka pracuje na další knize :)
Krásná a zároveň vlastně i smutná knížka o osudu Emilky, od jejího narození až po poslední dny. Sledujeme nejen její životní příběh, ale i příběh jejích rodičů, sourozenců, partnerů a dětí. Skvěle propletena linie minulosti s přítomností, to vše na pozadí období předválečného, období druhé světové války a následně i komunismu. Opravdu povedené čtení :)
Autorka na konci píše, že díky tomu, že je vášnivou čtenářkou a sem tam něco napsala, pokusila se o knihu. Na prvotinu rozhodně dobrý počin. Příběh pěkný, dobře se četl. Bohužel emoce jsem do čtení moc nezapojovala, a že by bylo proč. Tolik úmrtí blízkých, dětí, ale nic to se mnou neudělalo. Postavy příběhem jen tak procházely, všechno se odehrávalo jen na povrchu, nic u čeho by se mi tajil dech a uvěřila bych opravdovosti někoho z nich.
Škoda.
Román "Emilka" prináša citlivý a hlboko emotívny príbeh mladej ženy, ktorej život je poznačený komplikovanými rodinnými vzťahmi a hľadaním vlastnej identity. Kniha sleduje Emilkino putovanie od detstva po dospelosť, pričom sa dotýka tém ako láska, strata, sebapoznanie a osobný rast.
Hlavnou silou románu je autorkina schopnosť vytvoriť realistické a komplexné postavy. Emilka je protagonistka, ktorá je vykreslená s veľkou starostlivosťou a detailnosťou, čo umožňuje čitateľovi hlboko sa s ňou stotožniť. Jej životné skúšky a triumfy sú podané s takou autenticitou, že čitateľ môže pocítiť jej radosť i bolesť.
Autorka tiež umne využíva striedanie časových rovín, čo dodáva príbehu dynamiku a napätie. Takisto exceluje v opisovaní prostredia a vnútorných svetov postáv, pričom jej štýl písania je plynulý a prirodzený. Tento prístup umožňuje čitateľovi preniknúť hlbšie do myslenia a pocitov postáv, čo je jedným z najsilnejších aspektov románu.
Z literárneho hľadiska "Emilka" vyniká svojou schopnosťou balansovať medzi dramatickými momentmi a tichými, introspektívnymi chvíľami. Oceňujem, že napriek občasnej predvídateľnosti dejových zvratov, kniha neztráca na svojej emocionálnej hĺbke a úprimnosti.
Emilka mi připomínala Slepou mapu od Mornštajnové. Mám vyprávění tohoto typu ráda, četla se mi dobře, dokonce tak dobře, že jsem byla doma plísněna za dočasnou neúčast na domácím dění ;-) Je to hezké čtení o náročné době, kdy rodina byla nejvíc a lidé byli skromní.
Na knihu jsem se se celkem těšila a zklamaná nejsem. Nedávno jsem přečetla Violku (od jiné autorky) a ta mě trochu zklamala, ale Emilka se mi líbila více. Začátek jejího života mě bavil víc, ale celé to bylo zajímavé. Občas jsem měla problém se zorientovat v situacích a čase. Já bych ocenila více informací o sestrách, zvláště o té poslední. Jinak se mi Emilka líbila.
Obsáhlý příběh jedné rodiny z okolí Brna. První polovina se mi líbila moc, druhá byla slabší, ale kniha byla čtivá a tak smutná.... Život každému naloží kolik unese. Také mi připomněla skvělý Šikmý kostel od Karin Lednické.
Po přečtení této knížky mám takové rozporuplné pocity. První půlka knihy je hlavně o dětství a dospívání hlavní hrdinky, druhá půlka o jejím dospělém životě. Na mě to bylo místy až moc do detailu popisné, někdy jsem se ztrácela v ději, protože byla nastíněná situace, pak byly třeba dvě stránky o něčem jiném, a pak se děj zase vrátil k té situaci. Na mě to bylo prostě chaotické. Navíc historické události mi přišly do knihy dosazeny někdy jakoby náhodou, místy mi to přišlo naopak až moc na sílu dopsané. Intimní části mi přišly poněkud nevhodné (červená knihovna by se červenala) a nekorespondovalo mi to s duchem celé knihy. Knížka není vyloženě špatná, ale za mě spíše průměr.
Knížka,kterámi tématicky velmi sedla.Historie jedné rodiny odehrávající se v minulém století v okolí Brna.Nejedná se o příliš šťastný příběh.
(SPOILER) Posloucháno jako audio. Hezký příběh, obzvlášť v době Emilčina dětství. Co mi ale vadilo, byl jazyk, kterým je kniha napsaná. Spousta zvláštních přirovnání a obrazů, které mi občas přišly až nesmyslné. (Vajíčka čekající ve vaječnících na jedinou spermii? Matka, která najde v troskách svou mrtvou dceru, se obdivuje uměleckému dílu na jejím krvavém obličeji?) Věty plné záporů mi daly dost práce, abych je pochopila. Nicméně můj zájem o příběhy ze života obyčejných lidí byl uspokojen, takže hodnotím spíš kladně.
Další rodinná sága, ale něco mi tady chybělo. Některé popisy mi přišly příliš zdlouhavé.
Ze začátku se mi to líbilo,styl vyprávění připomínal Sudetský dům.Ale pak se to nějak zvrtlo a já měla pocit že si mi do ruky dostalo dílo z pera Vlastičky Javořický(ač jsem od ní teda nikdy nic nečetla).
Přišlo mi že autorka příliš tlačí na pilu a některá přirovnání a připodobění se tam vůbec nehodili.Taky mi docela chyběla časová osa,dost jsem se v tom ztrácela.
Za mě teda žádné nadšení.
Ale své čtenáře si to asi najde.
Posloucháno jako audio - krásně a s citem načteno. Příběh Emilky mě dostal, tolik toho dostala od osudu a přesto se nevzdala. Miluju tyto zdánlivě obyčejné příběhy obyčejných lidí.
Kniha mě zaujala už v době vydání. V té době jsem zrovna dočetl Šikmý kostel a chtěl jsem navázat na knihu v podobném stylu, a sledovat životní osud Emilky, jak jsem odhadl podle anotace, odpovídalo stejnému stylu vyprávění. A dostal jsem, co jsem hledal.
Kniha je napsána velmi dobře, poutavě líčí osudy postav, se kterými prožijete jejich radosti i strasti, některé si zamilujete, některé proklejete a některé musíte obdivovat. Občasné zvraty osudu už byly takové, že i já z pozice čtenáře jsem si řekl... "co komu ta Emilka, proboha, udělala?"
Velmi pěkná kniha o jedné motanici lidských osudů.
Kniha Emilka ve mě bude ještě dlouho doznívat. Těžko se mi od ní odchází... A určitě to bude knížka, kterou budu nejen svým známým, ale i v knihovně velmi doporučovat.