Emily z Novoluní
Lucy Maud Montgomery
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/476043/bmid_emily-z-novoluni-zoO-476043.jpg
4
111
111
Emily Starrová nikdy nepoznala, co to znamená být osamělá – dokud jí nezemřel milovaný tatínek. Teď je Emily sirotek a její upjatí příbuzní z hrdého starého rodu ji berou k sobě, aby s nimi žila na farmě Novoluní. I když je přesvědčená, že tam nikdy nebude šťastná, Novoluní ji na první pohled okouzlí. Se svou obrovskou představivostí, vtipem a odvahou se umí vypořádat s přísnou rodinou i zlomyslnými spolužáky a objevovat krásné věci kolem sebe, i když ji nevyčerpatelná fantazie občas zavádí až do různých nepříjemností a malérů. Překonávat potíže jí pomáhá literární nadání a obrovská chuť psát. Rychle získává nové přátele v rodině i mimo ni a usedlé a nudné Novoluní jejím příchodem viditelně ožívá.... celý text
Přidat komentář
Nádherná kniha nejen pro děti. Jsem ráda, že se k ní dostávám až v dospělosti, protože myslím, že její krásu ocením teď daleko více než například tomu bylo u Anny ze zeleného domu.
Knížka mě chytla za srdce, s Emily bylo lehké prožívat její utrpení i radost. Je to nádherná oslava dětské duše, až mi na konci bylo líto, že tak rychle roste. 5* a hned se vrham na další díl.
Pokud někdo umí psát postavy dětí — vystihnout bohatství jejich světa, odlišnosti jejich vnímání, myšlení, emocí — přenést čtenáře do jeho vlastního dětství, i když se nutně nemuselo odehrávat zrovna v Kanadě počátku XX. století —, pak právě L. M. Montgomeryová. A autobiografičnost z ní přímo sálá.
„Emily z Novoluní“ je tak trochu kronikou dětských let, kronikou událostí drobných (nový osvícený učitel, pokus zaslat básně do časopisu, hry, návštěvy, cyklus zemědělského roku) i velkých (smrt tatínka a adopce příbuznými, ztráta kočky, boj o vyšší vzdělání).
Myslím, že potěší čtenáře různých věkových kategorií. Mě si získala směsí realističnosti a poetického kouzla. Na jednu stranu zobrazuje život bez změkčování a eufemismů. Umí také vystihnout způsob dětské mluvy (zvlášť v dopisech, protože román je zčásti epistulární). Na druhou stranu nabízí lyrické, téměř impresionistické popisy přírody; a nezaměnitelně pracuje s ideály a sny svých hrdinů, zkrátka s tím, co je v nich nejlepší.
Každá z dětských postav má umělecké nadání (Emily-básnířka, Ilsa-recitátorka, Teddy-malíř, Perry-řečník) a uvěřitelně se v něm vyvíjí. Je to inspirativní, plné radosti z tvoření, roztomilé. Zvlášť při čtení Emilyiných literárních kreací se nelze neusmívat: hádám, že autorka v životě opravila kupu slohovek.
LMM nemoralizuje a nesnaží se člověka za každou cenu dojmout. Přitom se však nebojí témat, která bych v literatuře pro děti (z roku 1923) nečekala. Vykresluje třeba patologickou fixaci matky na syna, plnou žárlivosti a nezdravé, byť upřímné lásky. Zaznamenává proces Emilyina truchlení po tatínkovi — intenzívní smutek, návrat ke každodennosti, návaly stesku, pokus o vyrovnání formou dopisů. Upoutal mě i prazvláštní poměr jedné z dospělých mužských postav k Emily, který autorka nehodnotí, jen zajímavě, introspektivně vypodobňuje. (Přiznávám, že mě znepokojoval, i když nutně nemusel...) A rozuzlení linie s Ilsinou maminkou... brrr, drsnější než konec „Narnie“. Jediné, co mě nepotěšilo, byl vývoj ateistické postavy, Ilsina tatínka (předvídatelnost + předsudky). No, ale jelikož autorka byla ženou pastora a pocházela z obzvlášť konzervativní části Kanady, mohlo to dopadnout i hůře (tak jako v sérii o Anně ze Zeleného domu, ehm).
Celkově úžasná věc.
Příběh je částečně vyprávěn er formou, v dopisech, které Emily píše svému tatínkovi, pak přechází do ich formy. Tyto pasáže mi přišly vtipnější, ale hůř se četly, protože v nich jsou schválně pravopisné chyby, aby byla zachována autenticita, že je psalo dítě. Připravte se na to, že vzhledem k době, kdy knížka vznikla, jsou v příběhu i tělesné tresty a například učitelka děti běžně shazuje a zesměšňuje. Nicméně taková byla doba. Emily jsem si zamilovala, líbila se mi její průbojnost, jak si dokázala dupnout a říct, co s myslí. Moc mě nebavily pasáže, které se věnovaly poezii, na tu jsem nikdy nebyla. Emily z Novoluní je příjemné čtení pro všechny snílky.
Krásné dívčí oddechové čtení. Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická a soucítila jsem s ní. Rozhodně doporučuji každému, kdo si chce odpočinout a nahlédnout do světa malého osiřelého děvčátka, které se nenechá životem zadupat do země.
Byla jsem zvědavá na Emily z Novoluní .... poté, co jsem si oblíbila Annu ze Zeleného domu ....
A nejsem zklamaná .... dívenka Emily s čistou duší a velkou fantazií a láskou ke zvířátkům a přírodě je plnohodnotnou přítelkyní Anny ....
Emily, která se přátelí s Větrnou paní .... a nejen s ní, ten počet přátel narůstá ....
Emily, která od útlého věku píše básně .... a chystá se psát román ....
Emily, která by " měla mít na nohou sandály z měsíčních paprsků a šál z mořské mlhy....
a ve vlasech pár světlušek .....
Pěkné čtení napsané kouzelným jazykem s bystrými postřehy malé dívenky ....
Emily si určitě získá spoustu příznivců .... doporučím.
Do knihy jsem se zakousla až na druhé čtení, ale jak jsem se zahákla, tak jsem knihu přečetla jako jednohubku. Byla jsem trochu překvapená, možná kvůli přebalu jsem trochu čekala nějakou magickou/čarodějnickou knihu pro mládež. Vlastně jsem si jí koupila hlavně kvůli tomu, že se jedná o knihu autorky Anny ze Zeleného domu, kterou jsem v dětství milovala jako jednu ze tří oblíbených knih, než jsem objevila Kinga. Co se týče pasáží v ER formě, ty se četly hodně dobře, bez zadrhávání. Větší problém jsem měla s dopisy, které pochopitelně odrážely stav pisatelky, ale gramatické chyby mě ztěžovaly čtení. Podobnost s Annou je zde zřejmá, přesto jí (možná neobjektivně) budu řadit na druhé místo, ačkoliv to neznamená, že se jedná o špatnou knihu. Naopak.
Postavě Emily mě střídavě bylo líto, střídavě mi lezla na nervy, ale protože odráží charakter spisovatelky, která bojovala se svými démony, je to dosti pochopitelné.
Knihu bych doporučila každému mladému, kdo rád čte, ale i dospělému, který je stále snícím dítětem v srdci.
Jako dítě základní školou povinné jsem dívčími romány hluboce pohrdala, moje četba se se skládala ze Salgariho, Verna, Foglara, francouzských romantiků obecně a Tří mušketýrů konkrétně a rodiči zakazovaných autorů typu Villon, Merle nebo E. S. Gardner. Přesto se mi tam nějak proplížila Anna ze Zeleného domu, byla prolistována a shledána ucházející. Emily z Novoluní jsem si naordinovala jako reakci na úlek, že znám jméno autorky a nevím, že napsala i další věci, a také jako terapii na přesycení jinak milovanými thrillery, horory a YA a nesnášenými zprávami... A na tento opulentní úvod můžete volně navázat přesným komentářem Arlienen... A až ho dočtete, vraťte se a vezměte na vědomí - čím jste starší, tím víc si Emily užijete. Včetně uznání práva na existenci tetě Alžbětě a dalším nemilým příbuzným (kteří se nestačili napravit), včetně mysteriózního motivu a Emilyna autorského tápání.
JSEM OKOUZLENA, NAPROSTO UCHVÁCENA! Něco tak krásného jsem nečetla hodně dlouho. Bylo to nabité emocemi, kdy jsem Emily litovala, pak byly chvíli, kdy jsem se s ní radovala. Emily fantazie mě očarovala a její poezii jsem si užívala, stejně jako její dopisy. V mém srdci si našla své místo, jako u obyvatel Novoluní a jejich přátel - Ilsy, Teddyho a Perryho.
Ach můj ty bože, to je tak krásná knížka. To je tak citový, lidský a opravdový příběh a tak neuvěřitelně napsaný že by se v něm člověk utopil, propadl depresi a zároveň se znovu narodil. Velice silný nezapomenutelný text, který se zapíše do nejedné duše......5/5
Emily z Novoluní je krásný a strhující příběh, podobný Anně ze Zeleného domu. Je plný zábavy, fatasie, smutku, věrnosti, přátelství i lásky. Jen jsem vlastně moc nepochopila, jak to skončilo. Jen bych vás chtěla upozornit : Je to docela náročná četba.
Emily z Novoluní a Anna ze Zeleného domu. Jako by si z oka vypadly a zároveň jako by jsme den s noci porovnávali.
Upřímně, Anna mě bavila víc.
Při čtení se u mě střídali zásadně dvě nálady, toť nuda a zaujetí. Chvílemi jsem měla chuť knihu odložit, chvílemi jinými jsem nemohla oči odtrhnout od řádků.
Moc se mi líbila rozmanitost postav, které byli každá svým způsobem zajímavá. Občas se mi moc nelíbilo, jak se Emily vyjadřovala. Tím myslím především to její ,, Jé! "
Ve výsledku ale hezká knížka, jen občas trochu bez příběhu.
Emily z Novoluní je opravdu hezká kniha. Kdo četl Annu ze Zelného domu a líbí se jí, tak si myslím, že ani tato kniha čtenáře nezklame. Moc doporučuji. :-)
Naše malé - a koneckonců i větší - čtenářky milují Annu ze Zeleného domu. Takže jsme všechny společně byly natěšené na Emily, novou hrdinku této oblíbené autorky, a za sebe můžu říct, že jsem rozhodně nebyla zklamaná.
Děj knihy je velmi podobný: osamělé děvčátko, které se ocitne v domácnosti s lidmi, kteří ho vidí poprvé, ačkoli jsou vlastně nejbližší příbuzní. Začátky jsou těžké pro obě strany, ale Emily je nejen houževnatá a poctivá k sobě i druhým, ale také velmi poetická a citlivá osůbka. Takže si časem najde dobré přátele a dostane se do srdcí i myslí těch nejzatvrzelejších obyvatel Novoluní.
Najdete tady úžasné postavy a postavičky - vedle tety Alžběty, tety Laury a bratránka Jimmyho překvapí třeba Ilsa a její misogynní tatínek, Teddy a jeho žárlivá maminka, Jimmyho pomocník Perry, dále již zmiňovaný otec Cassidy nebo pan učitel Carpenter. A to jsem nezmínila třeba tatínkova Boha nebo Větrnou paní, a nesmím zapomenout ani na Parádnici Sal nebo Mikea!
Zkrátka na šikovné čtenáře čeká výborné skoropohádkové čtení, ovšem pozor: jen na čtenáře podobné právě Emily, tedy na ty, kteří mají rádi slova, příběhy i básně. "Poézie", jak předvedla v této knize právě slečna učitelka Brownellová, totiž není pro každého, podobně jako 333 stran hustě psaného textu!
P.S. Ale ta opakovaná protahovaná citoslovce (případně částice) byla fakt otravná. Závidím anglicky hovořícím a čtoucím čtenářům.
"Já mu hezky předložím ne jako kněz farníkovi, ale jako kamarád kamarádovi, že žádný správný Ir nechová zášť k ženě a žádný rozumný člověk neničí jen tak pro nic za nic pěkné staré stromy, kterým trvalo půl století, aby vyrostly do své podoby, a které už pak nikdy nic nenahradí. A že člověk, který takové stromy pokácí, když to není vyloženě nutné, by měl viset vysoko jako Haman na šibenici z toho stromu."
Nerada srovnávám jednotlivé knihy autora, ale zde se tomu díky podobnosti tématu i hlavních postav zkrátka nevyhnu… Musím tedy říct, že Anna pro mě navždy zůstane číslem jedna.
Emily je zajímavou postavou, po celou dobu čtení knihy mi však k srdci tak úplně nepřirostla. Je mi to líto, ale nebyla jsem se schopna přenést přes překlad knihy… Neustále jsem Emily viděla jako ukřičené dítě ječící své “Jééé” a “Nééé”… Poprvé v životě jsem si našla knihu v originále, abych se přesvědčila, zda nebyla hlavní postava “utopena v překladu” - ano, zde bohužel byla. V originále tolik nekřičí a místo zmíněných citoslovců dělá “Oh” a “No”… :-)
Líbil se mi jemný humor, poetičnost i napětí, které v Emilyných příbězích bylo, zvláště otec Cassidy mě nadchl. Kniha by měla mít další dvě pokračování, ale upřímně - nevím, zda bych se do nich pustila.
Nejkrásnější kniha pro mladší čtenáře, která se mi kdy dostala do rukou. Mám jen jedinou lehkou výtku, a tou je neustále se opakující "Jééé," kdykoliv mluvila Emily - to mě prostě rozčilovalo. :D
Stručně: moc pěkné počteníčko. Annu ze Zeleného domu a její další díly jsem četla několikrát. Moc jsem se těšila na Emily, autorka opět nezklamala. Kniha, ke které se budou vaše děti vracet. Stojí za zakoupení.
Krásná kniha. Moc. Emily má neuvěřitelnou představivost. A taky hrdost, sílu, a neochvějnou víru v dobro, které jí pomáhají přečkat zlé chvíle. Rozhodně doporučuji. Emily je super holka.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Splněný sen |
| 2019 | Anna z Avonlea |
| 1995 | Annin vysněný domov |
| 1994 | Anna v Glene St. Mary |
| 1995 | Anniny lásky |
Ja som si myslela, že po Anne sa už znovu nezamilujem a "ej ci by sťu"! Ja som opäť zamilovaná! Emily je temná, je oveľa pestrofarebnejšia ako Anna, nie je naivka, a rozhodne vie udrieť späť ak ju niekto postaví k stene! Krásna česká jesenná obálka je ako stvorená na cozy nights s kakaom v ruke zamuchlaná pod dekou. Odporúčam!