Mluvčí za mrtvé
Orson Scott Card
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30556/bmid_enderova-saga-mluvci-za-mrtve-cWT-30556.jpg
4
483
483
Enderova sága série
< 2. díl >
První část „Lusitánské trilogie”, druhá kniha Enderovské série. Enderovo vítězství ve válce s termiťany otevřelo lidské rase víc než sedmdesát planet. Pod vedením Hvězdného kongresu lidstvo osídlilo Stovku světů. Ender celý život nesl tíhu viny, že vyvraždil celou civilizaci, a stal se prvním Mluvčím za mrtvé. Uběhly tři tisíce let. Kdokoli může kdykoli zavolat Mluvčího. A jeho úkolem je vysvětlit a obhájit mrtvé i živé. Za čí smrt bude Mluvčí hovořit na planetě Lusitania? Unese lidstvo tíhu kontaktu s nehumanoidní inteligentní rasou?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Laser-books (Laser)Originální název:
Speaker for the Dead, 1986
více info...
Přidat komentář
Wow, tak tohle bude ještě chvíli rezonovat. Mluvčí za mrtvé je jak formou, tak obsahem úplně jiná kniha, než Enderova hra a přitom nese mnoho společných myšlenek a některé ještě prohlubuje.
Velmi oceňuji, že se autorovi povedlo mě zaujmout téměř od začátku knihy. Nebyla tady snad jediná příběhová linie, která by mě nudila. Prasečíci byli velmi originální a naprosto skvěle propracovaní. Po většinu knihy, jsem si myslel, že jsem některé věci pochopil a odhalil. Ukázalo se, že to sice byla pravda, ale byla to pouze malá špička ledovce. V poslední třetině už knihu prakticky nešlo odložit. Všechno do sebe krásně zapadlo a Mluvčí za mrtvé poskytnul opravdu obří množství intelektuální potravy.
Jediné, co mi možná maličko chybělo byl nějaký vyslovený záporák na planetě Lusitanii, který by Mluvčímu překážel. Chvilku to vypadalo na biskupa, ale ve finále i ten vyšel docela se ctí. Konec plný naděje a optimismu také úplně nemusím, ale tady mi překvapivě ani tolik nevadil.
Po Enderově hře jsem absolutně nečekal, že by pokračování dosáhlo stejné úrovně, nicméně nakonec se mi Mluvčí za mrtvé líbil asi ještě o chloupek víc. Ano, je to kniha úplně jiná, ale to je jen další důkaz geniality autora, že dokázal napsat knihy tak rozdílné a přesto obě naprosto skvostné.
První díl nastavil laťku vysoko. Mluvčí za mrtvé ji nepřeskočil, ale ani nepodlezl. Místo toho šel svou vlastní cestou.
Kromě několika původních postav se představí množství nových charakterů a sil s
vlastními zájmy. Ender a jeho sestra (Demosthenes). Královna úlu toužící po vzkříšení termiťanů. Jane, takřka všemocná adaptivní AI. Matka církev a Děti ducha, dvě nesourodé náboženské frakce. Hvězdný kongres s jeho ultimátní válečnou flotilou a monopolem pro meziplanetární přenos dat. Uprostřed toho všeho se nachází jedna osamělá kolonie na planetě, na které byl objeven nejen nový inteligentní druh (Prasečíci), ale i nová strašlivá nemoc (Descolada). Jiskra právě
Podle číslovky druhý díl je ve skutečnosti předehrou, která rozdává karty a buduje dramatické pozadí pro následující díly. Předehrou, na jejímž konci vyskočí jiskra schopná zažehnout plamen, který pohltí a změní všechny známé světy.
Takto v kostce to zní skvěle. Proč tedy tak nízké hodnocení? Protože je to celé příliš přímočaré a uchvátané, což se projevuje zejména u Endera a způsobu, jakým se vyvíjejí jeho vztahy k ostatním.
Naprosto skvělá kniha! Autor se od Enderovy hry posunul svým stylem a z příběhu pro syna se přesunul do složitějšího světa s hlubšími myšlenkami a filozofičtějším přesahem. Začátek je totální šok, který hned naznačuje, že se pohádka již nekoná. Musím říct, že takový skok jsem v žádné jiné knize neviděl.
Moc se mi líbí autorovo zobrazení malé komunity a jejích problémů, jejího pokrytectví a zaslepenosti a zároveň náchylnosti na externí vlivy. A samotné promlouvání za mrtvé... to byl vrchol knihy a strašně rád se k tomuto momentu vracím.
Za mě parádní sci-fi, i když diametrálně odlišné od Enderovy hry.
Po druhém přečtení stále skvělé. Chování některých postav mi úplně nejde po chuti (totiž že i po několika tisícech let se lidstvo nedokázalo odpoutat od náboženství, konkrétně od přespříliš upjatého katolictví) a srovnávat se s tím, že Ender je už dospělý je trochu těžké, ale tahle kniha už se vydává docela jiným směrem něž první díl a rozhodně stojí za přečtení.
Chybí mi ta svižnost a dynamičnost Enderovy hry, u které jste sice mohli počítat se závěrečným loopem (že nejde jenom o hru), který ale autor dokázal umocnit na druhou. Tady Card rozehrává několik vrstev příběhu, ale vám vlastně není nikdy moc jasné, kam se to bude ubírat. Což je plus. Mínus je, že se kniha odehrává po tisíci letech od prvního dílu a lidé a lidstvo se vlastně vůbec nezměnilo. Technologicky myslím. Ale to jen pro šťouraly. Jo a Prasečíci jsou příšerný název.
četla jsem před pár lety, bohužel serie mě nezaujala, přečetla jsem 1-2 díl, dále jsem nepokračovala.
Spíš než sci-fi napsal OSC komunitní román z portugalské kolonie. Trochu mi to připomínalo epizodu ze Star Treku lehce švihlou latinskoamerickou telenovelou, kde má vše své řešení:-)... Je to originální a oproti jedničce změna jako hrom... V sáze pokračovat nebudu, nějak mě nenalákala ta horší hodnocení a seznam literatury k přečtení je pomalu stejně dlouhý jako let na Lusitánii.
Oproti Cardově též ceněné Enderově hře je Mluvčí za mrtvé vrstevnatější, velmi subtilně se zaměřuje na vykreslení vztahů, emocí, hodnot, dilemat, ale na Carda překvapivě i lidských vášní. Jakkoli psychologii postav podnětně popisuje už v EH. V Mluvčím zapojuje problematiku vědy a etiky při objevování cizího druhu na vzdálené planetě, v době mezihvězdných cest. Ta kniha si neklade za cíl být akční jako Enderova hra, ale větví se do řady témat a každému se do detailu věnuje. Spolu s Xenocidou se tu navíc objevují inspirativní nápady, jakkoli jde pouze o teorie. Enderova hra byla dynamičtější, ale v řadě ohledů nedotažená, Mluvčí je rozhodně zralejší. Kniha i hlavní postava. Ale četla jsem ho tak před deseti lety. Víc bohužel nejsem s to napsat. Snad jen, že jsem se naučila trochu portugalsky, a že prasečíci jsou pequeninové ;).
Takže Ender po xenocíde Termiťanov "pracuje" ako hovorca za mŕtvych, čo mi prišlo ako ľahko absurdná činnosť, zvlášť keď kvôli vesmírnym vzdialenostiam trvá cesta rýchlosťou svetla k zákazníkom aj 20 rokov, pričom oni zostarnú, ale on ostáva "zaseknutý v čase". Vďaka tomu od udalostí predošlého dielu ubehlo už 3000 rokov a treba povedať že za tú dobu sa ľudstvo a civilizácia celkovo vôbec nikam neposunuli, technologicky ani nijako inak. Dokonca aj umelá inteligencia existuje len jedna a tá navyše vznikla náhodou sama od seba a nikomu ( okrem Endera ) to nepovedala. Vyzerá to tak že jediná vec, okrem štandardných náboženských otázok a katolíckych licencií, na ktorú ľudia tých pár tisíc rokov mysleli je oná xenocída a každý poriadny človek sa musí pri vyslovení toho odporného mena Ender povinne zhnusiť akoby oblízal lajno. Asi toľko k povinnému frfľaniu, lebo inak som si to už len užíval. Kartár Orson jednoznačne dokáže rozohrať nejasnú zápletku kde nevieme kam to sakra asi môže smerovať, zlomyseľne to komplikovať vzťahovými kravinami postáv na zabitie a nie len že si nerozbiť hubu, ale ešte ma donútiť aby som chcel viac. A keď dôjde k odhaleniu pointy a nastolených záhad podivne chudobného ekosystému vzdialenej planéty a jej pôvodných obyvateľov "prasačníkov" divnosexuálov, tak by sa od neho mohli všetci učiť a myslím to vážne. Každopádne autor zjavne neznáša kalvínov.
Pokračování Enderovy hry. Asi chápu, co chtěl autor říci, ale přeci jen už to nemá "ten švih."
Opět brilantně napsané, sice po prvním dílu jsem čekala další "montování na orbitě" a ne řešení nějakého pranároda kdesi a také mě moc nebavily psychologické tanečky a všemožné bolístky hlavních postav, ale finální rozuzlení byl podobný wow efekt jako u Enderovy hry. Jen to prostě už bylo trochu jiné sci-fi a první díl nasadil velmi vysokou laťku, takže lepší 4*.
Zpočátku mě kniha tolik nebavila, ale posléze mě vtáhla do děje. Především od chvíle, kdy Ender přiletěl na Lusitanii a tak dramaticky začal zasahovat do dění. Jeho setkání s rodinou Ribeirovic je hodně emotivní, jeho moudrost při jednání s odpůrci i příznivci je inspirativní, jeho proslov za mrtvého je naprosto skvělý atd., atd. Finální rozuzlení je výborně zpracované, rasa prasečíků je zajímavě promyšlená, výborný nápad je i Jane nebo existence termití královny. Nakonec jsem velmi spokojený a přemýšlím o dalších dílech. 80%
Dobré počtení, za mě trochu slabší než Enderova hra, každopádně jako všechny díly ságy dobré a úroveň celého cyklu je vyrovnaná.
12.8.2018 - 4*
Speaker není Ender. Ender byl unikátní kniha díky prostředí, ve kterém se děj odehrával. Okolnostem, které příběh předkládal. Speaker je pokračování příběhu našeho MC, autor se však rozhodl prozkoumat úplně jiný kousek vesmíru. A představil jiný příběh, než jaký by někteří mohli očekávat.
Pro nápady a detaily a atmosféru je to skvělá kniha. Jen zakomponování náboženství a portugalštiny a brazilské národnosti (kolonie Lusitania je nakonec dítětem prvních osadníků - brazilských katolíků) do každého kousku kolonie, což jde tak nádherně cítit v celé té malé komunitě... je to v tomto ohledu opravdu slušný kousek psaní.
Ale po Enderovi tomu chybí tempo, ta genialní myšlenka. Některé věci mi přijdou tak přirozené, stádová mentalita lidí v kolonii, jejich víra, která ovlivňuje jejich každodenní rozhodnutí... zatímco u jiných jsem skepticky koukala. Autor na jednu stranu mistrně zvládá popsat mentalitu lidí, predikuje vztahy mezi lidskou rasou a další mimozemskou a já mu věřím každé slovo... ale když dojde na jednotlivce, především ty, které známe velmi dobře, pro mě osobně to ne zcela fungovalo. Možná z jedné strany, ale z té druhé? Občas Card něco napíše. Řekne nám to. Ale chybí to i ukázat. Možná to mi u toho jednoho příkladu tak nesedělo. Bylo nám to sděleno, ale v příběhu jsem to opravdu neviděla.
Když to odstřihnu od svých očekávání po Enderovi, jako kniha je to dobrý kousek hraničící na 5*. Pomalé, důkladné sci-fi, možná ne po technologické stránce, ale pro mimozemskou rasu a samozřejmě cestování na hranici rychlosti světla a náhlý bordel s časem, pro toto je to skvělý příběh.
Ale po Enderovi, právě pro Ender's Game, to tančí někde kolem 4*.
btw - četla jsem jednu recenzi a ta mi pomohla pochopit, co iritovalo na knize i mě - Card věci občas zbytčně komplikuje. Stejně jako je někdy až příliš zjednodušeně. Ale zakopaný pudl je u těch nelogických komplikací. V Speaker for the Dead jsou prvky, které mě strašně frustrují. A mám podezření, že kdybych neměla náladu na tento typ příběhu, některé delší popisy a introspektivní části by mě odradily. Nemluvě o tom, že autor tu a tam tlačí na pilu a snaží se nám prodat svůj pohled na svět a ne zcela jemně nám prodat myšlenky, které nejsou zcela naše. Poučuje, což v příbězích není úplně košer.
Stejně jsem už rozečetla další díl. Jelikož dvojka vypadala překvapive jako (lehce dlouhý) nájezd na zajímavě vypadající konflikt třetího dílu. ^^
V knihe sa do hĺbky a neklišéovito objavuje viacero tém a motívov. Niektoré sa načali už v Enderovej hre: morálka, filozofia, empatia, osamelosť, psychológia, ale tu sú rozvíjané do ešte väčšej hĺbky a pestrosti. Iné, ako náboženstvo, umelá inteligencia a sexualita, sú pre príbeh pomerne nové. Nastupuje rad nových postáv na čele s poznačenou ženou Novinhou, ktorých osudy nie sú len opakovaním Enderovho, ale ukrývajú vlastné nové neotrepané hlboké bolesti a traumy.
A Ender? Z geniálneho osamelého chlapca vyrástol geniálny osamelý muž. Ale jeho genialitu mu opäť – podobne ako v prvom dieli – veríme. Je to genialita oplývajúca hlbokou logikou, ale občas aj omylnosťou, genialita bez božskosti, čím robí Endera ešte sympatickejším, než vyumelkovaných, sústavne v najlepšom svetle ukazovaných klaďasov. Ender je uveriteľným spôsobom múdry, súcitný, empatický, krehký a zranený – no čo viac od klaďasa môžeme chcieť?
Žiaľ, s uveriteľnosťou konania iných postáv som už mala problém. Počínajúc Novinhou – druhou hlavnou postavou príbehu. Čo je naozaj veľká škoda, pretože tento román je práve o chápaní, aj veľmi odlišných bytostí, akými prasačníci (a nielen tí) bezpochyby sú. Okrem Novinhy som najviac krútila hlavou nad dvoma mladými výskumníkmi prasačníkov. Tiež ma úplne neuspokojilo ani vyriešenie hlavnej záhady, ktorá celej knižke dávala trochu detektívny aspekt vyšetrovania vraždy. Totiž, ak prasačníci zistili, že ich rituál nerobí to, čo urobil doteraz vždy, prečo ho opakovali? A keď to nevyšlo ani na druhý pokus, prečo neváhali a chceli to skúsiť aj tretí raz?
Na začiatku románu som bola trochu stratená v nových postavách, prostrediach a súvislostiach, asi v polovici som cítila hlboké nadšenie – konečne kniha podľa môjho gusta! Čítavá, inteligentná, hlboká, prekvapivá. Taká bola síce až do konca, no vyššie spomenuté nevysvetlené skutočnosti spôsobili, že som jej predsa len musela hviezdičku ubrať.
P.S.: Viac odveci motív na obálku už nenašli?
Výborné sociologicko-psychologické sci-fi! Má hned několik rovin a každý si může najít to své téma. O důsledcích nadřazenosti, touze po moci a kolonizaci/kolonialismu (prasečíci ala Indiáni v Americe nebo černoši v Africe), antropologii, o mýtech církve a jejich příliš lidské hierarchii a hříších (jak aktuální v dnešní době církevních skandálů) nebo o touze někam patřit a něco pro někoho znamenat (Val a její založení rodiny a usazení se, v podstatě i příběh Psa) či o domácím násilí a jeho motivech (příběh Psa). Dle mého byl však nejsilnější příběh o vině. Ať už domnělé (Novinha) nebo (ne)vědomé (Ender). O vině, která formuje můj život, kterou se snažím odčinit tím, kým se stanu (Ender-Mluvčí) a nebo tím, že ji skrývám a ničím svůj vlastní život jako způsob destruktivního pokání (Novinha). V konečném důsledku je to také příběh o odpuštění a přijetí své chyby. Hluboké, niterné, promyšlené. Krásné. Občas se mi při čtení připomněl Spasitel Duny Franka Herberta (hlavní hrdina) a Jméno růže Umberta Ecca (detektivní zápletka, filozofie, církevní prostředí). Více než důstojný nástupce prvního dílu!
Card opět předvádí, že dokáže něco nového. Po všech jeho knihách mě stále dokáže překvapit a uchvátit. Ano, kniha není už pro každého a nezdá se tak čtivá jako byla Enderova hra, ale pokud si k ní čtenář najde cestu, přečte ji během několika hodin, ale bude nad ní přemýšlet několik dnů. Mluvčí za mrtvé má co říci.
Knize bych vytkl jen její délku. Pro mě je to až 8. kniha z Cardova světa, takže bych si přál více informací a čekal bych větší problémy s církví a přijetím Endera mezi sebe. Klidně bych proto přečetl dalších 300 stran, kde by autor pozadí ještě detailněji vykreslil. Na druhou stranu chápu, že to byla jeho druhá kniha, takže nechtěl čtenáře příliš zahltit.
Štítky knihy
space opera kolonizace Hugo (literární cena) válečné sci-fi
Autorovy další knížky
| 1994 |  Enderova hra |
| 2002 | Mluvčí za mrtvé |
| 2001 | Enderův stín |
| 2002 |  Xenocida |
| 2010 | Ender ve vyhnanství |
Mluvčí za mrtvé se řadí mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla. Naprosto mě to celé pohltilo. Skvělé postavy, děj, emoce, myšlenky, filozofie, psychologie....a já nevím, co všechno ještě se podařilo nacpat do poměrně útlé knížečky. Prostě se v téhle knize objevují všechny aspekty, které mě obvykle baví. Nadchly mě postavy i spousta myšlenek...mimo jiné to, že chování Jane je vlastně tou nejlogičtější variantou, se kterou jsem se u AI v SF literatuře setkala. Autorovi se podařilo, abych prožívala přesně ty emoce na tom správném místě a dokázala tak pochopit jednání všech zúčastněných stran a vlastně se nakonec dokázala přiblížit tomu, co bylo úkolem mluvčích za mrtvé.