Xenocida
Orson Scott Card
Enderova sága série
< 3. díl >
Třetí kniha Enderovské série. Ender a Valentina Wigginovi: bratr a sestra, jejichž životy formovaly historii. Valentina je ‚Démosthénes‘, jehož podvratné, štvavé články bojují proti nestvůrné moci Hvězdného kongresu, pána Sta světů. A Ender… Ender jako dítě velel válečné flotile, která zničila termiťany. Triumfem jeho života by bylo, kdyby dokázal zabránit, aby se to stalo znovu. A jeho tragédií by se mohlo stát, kdyby neuspěl. Kongers vyslal válečnou flotilu proti Lusitanii, která je domovem Endera, jeho rodiny, dvou mimozemských druhů – a nejsmrtonosnějšího viru, jaký byl kdy znám. Flotila má rozkaz planetu zničit. Spáchat xenocidu.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1995 , Classic AndOriginální název:
Xenocide, 1991
více info...
Přidat komentář
Není to špatné. Ale je to pokračování Enderovy hry, takže jako čtenář čekáte něco víc. Zajímalo by mě, na kolik by kniha obstála samostatně, bez toho, že by šlo o pokračování bestselleru. Stačilo by změnit pár jmen... No, každopádně autor přidal dost stran a ubral akce, z čehož nutně plyne naprosto jiný charakter knihy. Je to víc filozofující, hrooozně ukecané. Možná to i trpí klasickým syndromem druhých dílů. Protože ačkoliv jde o 3. díl série Enderova hra, jde také o 2. díl "Lusitánské trilogie". Ta stínová série mi přijde lepší než takováhle pokračování.
Čítať Xenocídu ( nie, Xena tam nie je ) je tak trochu psychický masochizmus. Autor sa extaticky vyžíva v čitateľovom utrpení a hádže na neho dlhohrajúce filozofické bomby plné rozčuľujúcej nejednoznačnosti, charaktery ktoré máte chuť zabiť aby už držali tie svoje premúdrelé držky a korunuje to návštevou mormonského neba. Ten bastard si naozaj dokáže obhájiť prakticky všetko a tak to stále žeriem a užívam si aj pasáže s čínskymi náboženskými fanatikmi ktorí pomocou mocnej mentálnej gymnastiky vidia znamenia božstiev aj v tvare a hustote ich stolice. Z hviezdneho kongresu sa stali Bondovský zloduchovia, fanatici na všetkých stranách rozpaľujú vášne, skaza sa blíži a ani blbý vírus nie je možné vykynožiť bez výčitiek svedomia a zúrivého filozofického klystíru. Nakoniec dospejeme do bodu zvratu kde myšlienky začnú konať zázraky a Enderov mozog urobí snáď tú najväčšiu kravinu aká nám v tom všetkom chýbala, ale zároveň to prináša jedinú iskričku nádeje k vytúženému jednostrannému cynizmu ktorý nám bol celý čas odopieraný, pretože mojim najčastejším prianím pri čítaní bolo hodiť na všetkých atómovku. Ale myslím to v dobrom, lebo keď mi kniha, slovami klasika, spôsobí bolenie hlavy v bruchu a horúčkovité návaly mentálnej inkontinencie, tak je to asi solídne pošahané scifíčko. Čo je dobre... myslím.
Ahoj, mám otázku. Je to již dávno, co jsem četla snad vsechny díly. Nemůžu si vzpomenout na část, jak píše ender o tom, že nelze nemilovat svého nepřítele, že když ho poznáte, tak zjistíte, že ho vlastně milujete... Prosím poraďte mi někdo, kde to najdu. Pripadne mi to pošlete. Moc vám děkuji Šárka
Card píše opravdu hodně čtivě a tento díl nebyl výjimkou, jen škoda toho zvláštního konce..
Slabsi nez predchozi dily, za me mohla byt cela cast Cesty vypustena. Spousta postav me navic rozcilovala a jakoby jim autor zapomnel uplest rozdilne povahy, chovaly se podle stejneho vzorce.
Kniha je bavila, myšlenky byly příjemné, ale celkově mi přišla delší, než byli dobré a zároveň konec je useklý a nedokončený.
Myšlienka výborná ale podanie bolo príšerné. Už dávno sa mi nestalo aby som sa knihou prekusával tak dlho. Samotná pointa a jej dôsledky boli originálne ale to podanie a charaktery postáv boli mdlé, nezáživné až iritujúce. Dej často odbiehal do nepodstatných detailov a hlavná postava sa posunula z pozície vodcu na pozorovateľa s komplexom neschopného rodiča.
Dobrá kniha, dobrodružná, s oblíbeným a známým hlavním hrdinou, tak není těžké se zorientovat v ději. Mladší čtenáři z Xenocidy už asi nebudou tak nadšení, jako z Enderovy hry, ale to platí pro všechny díly ságy...
Enderova hra byl akční příběh s výbornou introvertní postavou a hravým světem počítačové hry. Mluvčí za mrtvé excelentní dílo plné myšlenek a pochopení lidské podstatě a chybám, které ji deformují. Xenocida bohužel nemá nic z toho. Nemá zajímavý příběh, hlavním hrdinou jsou v podstatě geny a viry - jak neosobní! Jistě, Richard Dawkins by nenapsal lepší sci-fi, kdyby chtěl propagovat Sobecký gen. Tváří se to jako kniha o všem, snad i o vysvětlení teorie Velkého třesku nebo všech záhad fyziky. Ano, ale proto lidé nečtou sci-fi. Přece svět je vymyšlen, přírodovědné povídání patří do učebnic, ne do beletrie. Něco podobného udělal Pratchett a Baxter v Dlouhé Zemi. Nejsem fanda ani této knihy. Takže příběh mizivý, hlavní charaktery nesympatické (Cesta mě nezaujala, kam se poděl ten sympaťak Ender? To z něj vážně zbyl tento nezajímavý nudný manžel, který se nechává vláčet okolnostmi?). Kniha je nesmírně ukecaná. Každá myšlenka je rozepisována na desítky stran a zvažována ze všech úhlů, aby vzápětí byla vyvrácena. Vše bohužel ve stylu zmíněných přírodovědných pouček. První dva díly byly skvělé, tento mě zklamal. A to tak, že možná už v této sérii nebudu pokračovat.
Oproti předchozím dílům úplně něco jiného. Kniha nad kterou jsem si hodně zapřemýšlela a bavilo mě to!
Bál jsem se hodnocení, které čtenáři téhle knížce dávali. V mnohém je jejich kritika oprávněná, ale i tak dám plný počet. Tahle knížka není jako ty předchozí. Nemá napínavý příběh od začátku až do konce. Vlastně většina knížky s příběhem moc společného nemá. Vývoj postav? No, přinejmenším nepředvídatelný.
To co mě na knížce tolik zaujalo je ta filosofická stránka. Otázky které si málo kdo z nás dnes klade, natož aby se na ně snažil odpovědět. Není to knížka na zabavení, ale na přemýšlení.
P.S. Chtěl jse ubrat hvězdičku za to, že překladatel užil jiná jména pro prasečíky, kterým navíc říkal vepříci, ale to není chyba autora...
Proč zde nebyli prasečíci? Proč zde nebyl Kořenář? A Člověk? Nebylo to špatný, ale dva předchozí díly byli lepsi.
Chápu protichůdné názory. Tohle je bichle plná filosofie, náboženství, fyziky, biologie a několika dalších věd, které ani neexistují a rozhodně se nečte jedním dechem. Card má svůj styl a tady ho pustil z kopce v nákupním vozíku. Příběh si dává na čas a je ho tam poskrovnu. Spíše uvolňuje místo zamyšlením nad různými pohledy na život ve vesmíru. Můj názor: kniha je to skvělá, ale rozhodně není pro každého. Jestli vás baví dumat nad nesmrtelnosti brouka ze všech stran, tak se budete bavit. Jestli vás zajímá příběh, tak budete zklamáni. Nemůžu jinak, dávám pět hvězd.
Jak uz to u serii byva i tato ma sestupnou tendenci a tento dil byl zatim nejslabsi. Svym zpusobem se dej nikam neposunul a bylo zde spousta pro me nadbytecnych odbocek. Jsem ale rozhodnuta serii docist.
Jelikož Cardovy knihy poslouchám jako audioknihy v originále, absolutně mi nepřišlo, že by byla nějak dlouhá. Xenocida mě ani chvilku nenudila, a naopak mě nutila neustále namáhat mozek. Takhle by se měla psát filozofie. Je pravda, že osobně s Cardovým mormonským pohledem na svět úplně nesouhlasím, ale jeho vidění světa a možností hmoty a ducha jsou geniální. A když jsem slyšel v audioknize Mirovo pomalé drmolení, bylo mi jasné, jak je pro něj těžké vyjádřit jakoukoli myšlenku slovem. Jen si představte, že zatímco Miro vysloví jednu hlásku, Jane je schopná pomocí filotů obletět celý svět. Za mne 5 hvězd.
Tři dny jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Cardova síla pro mě tkví v tom, že každá kniha je jiná. Tahle byla hodně filozofická, někdy až na hranici mé představivosti a občas jsem stěží držela krok s úvahami o světě, povaze vesmíru a věcí. Zároveň ale každá Cardova kniha je lidská, je o lidech, o dobru a zlu v nás a o obrovské úctě k životu. Tohle není kniha, která se zapomíná.
Aniž bych to čekal (zvlášť po pročtení hodnocení tady), třetí díl mě bavil ještě víc než díly předchozí. A taky mi o hodně víc dal. Sci-fi čtu většinou spíš pro zábavu než kvůli hlubokému přemýšlení, ale tohle byla výjimka, protože autor do děje schoval spousty svých filozofických a psychologických úvah - a mně to dokonale sedlo :). Jinak souhlasím s tím, že kniha mohla mít klidně o něco méně stran a asi by jí to neuškodilo, některé myšlenky hlavních hrdinů se opakovaly neustále dokola, až se tím ty postavy stávaly skoro protivné ;). Na druhou stranu, možná v kontrastu s tím pak všechno to duchovní zamýšlení vyznělo o to hlouběji... Za mě rozhodně doporučuji - i co se čistě sci-fi týče, mělo to nápad (a ne jeden), spád i pointu (a taky ne jednu ;)), a takový konec jsem rozhodně nečekal; už se těším na pokračování :).
Ender je využitý vážne len minimálne, pôsobí ako taký starček s demenciou. Kniha je prehnane tučná a prehnane ukecaná a Card sa prehnane upol na filozofovanie, aj keď sa veľmi dobre číta a čitateľ má možnosť dumať spolu s Cardom o odpovednosti človeka a božstvách všeobecne. Pomaličky, veľmi pomaly sa príbeh celou knihou tiahol a problémy pribúdali a pribúdali... a flotila stále v nedohľadne... a nakoniec všetky problémy Card vyriešil v pár kapitolách, aj keď osud Čching-čao (Nádherně jasnej) ma prekvapil. Inak, súhlasim s Cardom o jeho uvažovaní s filotami, no čo Ender vyvolal, bolo na mňa moc. V Xenocide sa vyjasní veľa vecí, no pribudne aj množstvo ďalších otázok. Škoda. Xenocida mohla prekvapiť viac - zatiaľ najslabší diel zo série. Každopádne som zvedavý, čo Card vymyslí v poslednej knihe.
"Budoucnost je sto tisíc nitek, zatímco minulost je tkanina, kterou nelze utkat znovu." - Wang-mu
Autorovy další knížky
| 1994 |  Enderova hra |
| 2002 | Mluvčí za mrtvé |
| 2001 | Enderův stín |
| 2002 |  Xenocida |
| 2010 | Ender ve vyhnanství |
Méně čtivé a zajímavé pokračování série. Více konkrétní být nemůžu, protože na rozdíl od předchozích dílů mě tato kniha k opětovnému přečtení nemotivovala. Jediné, co si pamatuju, byla naprosto nejnepříjemnější postava všech knih (ta asiatka).