Enderův stín
Orson Scott Card
Stínová série série
1. díl >
Vracíme se na výcvikovou orbitální stanici, na které Mezinárodní flotila vychovává z nejnadanějších dětí budoucí velitele do války proti mimozemským agresorům. Země žije pod hrozbou opakovaného útoku termiťanů a ve slumech Rotterdamu živoří v partě nechtěných „spratků“ maličké dítě s geniální schopností přežít – Fazolek. Svou chytrostí změní poměry všech malých dětí v celém městě, a proto není nijak překvapivé, že si jej všimnou vyhledavači talentů z Flotily. Nedlouho poté jej raketoplán odnáší na oběžnou dráhu, kde od prvních chvil naráží na jméno geniálního Andrewa „Endera“ Wiggina. Je jen otázkou času, kdy se obě podivuhodné individuality setkají… Děj románu se odehrává paralelně se slavným románem Enderova hra a přináší nový a v mnohém překvapivý pohled na čtenářům dobře známé události, které by bez Fazolkova přispění probíhaly zcela odlišně.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2019 , Argo , TritonOriginální název:
Ender's Shadow, 1999
více info...
Přidat komentář
Návrat na začátek se povedl. Ba co víc - obavy, že znalost dějů z bitevní školy ubere příběhu na napínavosti, se nepotvrdily.
Fazolkovy osudy mne pohltily. Naprosto.
Filozofování pozdějších dílů Enderovy série se pro mne stalo až nepoživatelným a neochuceným salátem. Tohle je pořádná porce pálivého kari. A chci víc, protože ostrá jídla mám rád.
Jak Orson Scott Card předjímá na začátku, kniha není typickým pokračováním, ale sám volí termín paralax - paralelní román. Děl vyprávěných z pohledu někoho jiného moc není, byť se tam vznikají (třeba nyní paralelní série ke Stmívání) a autor se s tím popral se vší vervou. Fazolkův pohled je možná daleko zajímavější než od Endera a celé fungování bitevní školy je nyní také komplexnější, jelikož autor měl mnoho let, aby si domyslel celou řadu dalších detailů. Jsem opravdu zvědavý na další knihy, jelikož Enderova sága je mimořádná.
80% - Při čtení téhle knížky jsem procházela několika fázemi - zpočátku jsem se obávala, že to bude opravdu jen převyprávěná Enderova hra z pohledu Fazolka. Pak jsem se ale začetla do jeho života nebo spíš přežívání v Rotterdamu, do jeho neuvěřitelné schopnosti analyzovat chování druhých lidí, a to jak obyčejných hladových, živořících dětí, tak i mladistvých tyranů, kteří terorizují ty menší, do jeho umění taktizovat a vymyslet strategii pro přežití v partě, a propadla jsem takové radosti z četby, že jsem knížku okamžitě chtěla hodnotit ještě lépe než Enderovu hru. V Enderově hře jsem totiž především nevěřila Enderovu nízkému věku vzhledem k tomu, že ze své rodiny i přes soužití s chytrým, leč násilnickým bratrem zkrátka podle mě nemohl načerpat tolik zkušeností, aby mohl mít takový odhad na lidi, jaký v Bitevní škole předváděl - a napadlo mě, že to autor mohl vyřešit třeba nějakou genetickou úpravou dětí - a vida - u Fazolka autor tuhle myšlenku pojal také a navíc ho ještě nechal na ulici prožít takový život, že zkrátka lidskou povahu znal dokonale. Moc se mi líbil i jeho příchod do Bitevní školy a to, jakým způsobem dokázal analyzovat, o co tam vlastně jde, a získat informace, které potřeboval.
Ve druhé půlce knížky pak ale došlo na to očekávané převyprávění toho, co už znám z Enderova příběhu, a i když se autor z Fazolka pokusil udělat tak trochu šedou eminenci, která ve skutečnosti stála za hodně událostmi, které se v Enderově příběhu staly, nepřišlo mi to zas až tak zajímavé nebo uvěřitelné (sám Ender ve světle nových informací často vypadal celkem nedovtipně, jako by autor kvůli nutnosti vystavět zajímavý Fazolkův příběh musel Endera trochu shazovat). Ale i přesto sérii zatím hodnotím velmi kladně. Čtení o lidech, kteří dokáží přemýšlet, odvozovat z dostupných informací vlastní závěry a zařizovat se podle nich, mi zkrátka připadá mnohem zábavnější, než v literatuře tolikrát omílané zápletky založené na tom, že hlavní hrdina něco (často vlastní vinou) neví a k uzoufání dlouho mu trvá, než si to domyslí.
"Fazolek v duchu nesouhlasil. Zločinné marnění času bylo zdůrazňování chyb. Najít je - všimnout si jich - bylo důležité. Pokud člověk sám ve vlastní hlavě nerozlišoval mezi užitečnými a chybnými informacemi, pak se vůbec neučil, ale pouze nahrazoval nevědomost falešnou vírou, která nebyla o nic lepší."
"Pokud jediná možnost, jak porazit termiťany, je nahradit se novým druhem, zachraňujeme pak vůbec lidstvo?"
Naprosto parádní přídavek k Enderově hře, ve kterém autor znovu ukazuje, že má unikátní nápady.
Kniha se odehrává ve stejném čase a na stejném místě, jako Enderova hra, hlavní postavou je však Fazolek, jeden z členů Enderovy armády. A právě toto je naprosto geniální - stejné situace jsou podávány z úplně jiného pohledu, postavy, která má naprosto jiný přístup k životu.
Fazolek je extrémně inteligentní dítě a autor toho využívá do poslední kapky: nemá nejmenší problém prokouknout fígly učitelů, neustále je o několik kroků před učiteli a díky tomu můžeme nahlédnout do pozadí procesů uvnitř učitelského sboru. A taky to ukazuje, že učitelé lhali, když říkali, že Ender je jediná záchrana lidstva :-)
Na závěr jedno doporučení: rozhodně číst až po Enderově hře, jinak vám to dost vyspoiluje :-)
četla jsem před pár lety, bohužel serie mě nezaujala. Zkoušela jsem i Enderovu hru, ale ta se mi také nelíbila.
Card píše opravdu skvěle, takže mě kniha asi tak do 4/5 bavila tak stejně jako Enderova hra. Konec mi bohužel tentokrát přišel nějaký uspěchaný a ničím novým nepřispívající.
Stejné časové období a místo jako v Enderově hře, jen z jiného pohledu, přesto se jedná o moc dobrou kniha.
Solidní follow-up k Enderově hře, kde se na všechno, co se odehrálo, čtenář dívá z pohledu malého Fazolka. Zajímavé a rozhodně ne nudné pojetí. Nicméně občas se mi ve čtení nechtělo pokračovat, neměla jsem motivaci číst dál, proto srážím z hodnocení jednu hvězdici.
Kniha byla velice příjemným návratem zpátky do Enderova světa, resp. do doby Enderova dětství stráveného na škole Mezinárodní flotily. Opět promyšlený děj, sympatické hlavní postavy, román celkově velice čtivý až strhující a perfektně psychologicky propracovaný... Ten návrat jsem si moc užil!
Už je to dlouho, co jsem naposledy četl Enderovu hru, a postavu Fazolka jsem si vůbec nepamatoval. Tentokrát se mi zdálo mnohem více patrné nedětské jednání hlavní postavy. Ale jak jinak mohli uspět, že?
No, co si budeme povídat, je to slabší, než Enderova hra, je vidět, že je to napsáno později a napasované, aby to sedělo. Ale pořád se to čte celkem fajn.
Mám autora rád. Jeho věci se parádně čtou, ale u této byly pasáže, které mi přišli dlouhé a zbytečné..je to dobrá kniha, ale do ostatních knih Endera to má daleko.
Z mého pohledu ještě o krapet lepší než Enderova hra, asi proto, že hlavní hrdina Fazolek je takový malý hajzlík, který prohlédne úmysly ostatních, i když ti si často myslí, že prohlédli jeho. Zajímavý byl určitě vývoj jeho osobnosti v průběhu románu. Myslím, že se jedná o zábavné, a přesto ne hloupé čtení.
Opět velmi dobré grafické zpracování knihy od Arga / Tritonu. Tentokráte na rozdíl od Enderovy hry seděla i čísla stránek v obsahu se skutečností, a překlepů rovněž ubylo.
A přeci je to možné, Enderův stín předčil veškerá má očekávání a ve výsledku se mi líbil ještě o trochu víc než samotná Enderová hra. Přitom už i na ni samotnou jsem div nepěla ódy.
Stín je ještě o chlup chytřejší, čtivější a zároveň i ponuřejší dílo. Ale především je pro mě Fazolek zajímavější postavou, tohohle malého přechytralého a chladnokrevného spratka si nejde nezamilovat.
Card to vychytal už v samotném začátku, kde na nás nachystal depresivní entrée v Rotterdamu. Dětské gangy, hlad, utrpení, ale i smrt, která byla na denním pořádku. Autor hned od začátku dokázal upoutat čtenářovu pozornost a rozjezd knihy měl podstatně větší spád, než jak tomu bylo v Enderově hře.
Nejen, že bylo geniální vymyslet a napsat samotnou Enderovu hru, ale ještě geniálnější bylo převyprávět onen příběh znovu a to z pohledu jiné odlišné postavy - a přitom nenudit, zaujmout snad ještě víc a navíc rozklíčovat pozadí příběhu. Zkrátka dotáhnout k dokonalosti. Když k tomu připočteme Fazolka, nejde jít pod plný počet.
Musím smeknout přes O.S. Cardem a jeho vypravěčským uměním. :)
Enderův stín, Fazolek, je podle mě asi nejlepší knihou v rámci knih okolo Endera.
Zejména začátek knihy, kdy si Fazolek už jako batole dokáže poradit v těžkých situacích, je velmi poutavá. Jeho putování až do Bitevní školy je také strhující.
Jednoznačná čtenářská povinnost pro všechny milovníky dobrých příběhů :-)
Osobně si myslím, že, ačkoli to může být překvapivé, Enderův stín je ještě o něco povedenější, než Enderova hra. 14 let odstupu velmi pomohlo - je to znát na autorově projevu, děj je více promyšlený a přesto neskutečně čtivý. Díky znalosti toho největšího rozuzlení, které znáte z konce Enderovy hry, se můžete soustředit na další a další detaily a souvislosti. Rozhodně si zaslouží vaši pozornost.
Nevěřila jsem, že by mě mohla bavit stejně jako Enderova hra, a bavila mě snad ještě víc. I přesto, že jsem věděla, jak dopadla Enderova hra i epizodky v ní.
Kniha z Fazolkova pohledu mi připadala temnější, depresivnější. Ale narozdíl od Enderovy hry nedostala tolik prostoru politika, což knížce jedině prospělo.
Do dílu z pohledu Petra Wiggina se mi ale už pouštět nechce. Možná zůstanu jen u těchto dvou dílů série.
Autorovy další knížky
1994 | Enderova hra |
2002 | Mluvčí za mrtvé |
2001 | Enderův stín |
2002 | Xenocida |
2010 | Ender ve vyhnanství |
SPOILER jen malý :-)
Inspirace nalezena na DK, jinak bych si na Endera asi nevzpomněla... A přitom jsem kdysi v šerém dávnověku přečetla Enderovu hru a byla jsem z ní nadšená!
Bohužel, Hra je zapomenuta.
Návrat do světa, v kterém lidstvo bojuje se skoro neporazitelnými termiťany, a účastní se ho nejen dospělí, ale též mimořádně nadané děti, byl neplánovaný, nečekaný a přímo skvělý! Geniální autor... geniální kniha!
Hlavní hrdina Fazolek... dítě bez rodičů, bez povědomí, kdo je, maličký nejen věkem, ale i postavou... Prožíváme s ním jeho krušné dětství, plné nebezpečí, na ulicích Rotterdamu.
A pak se ten drobek ocitne na vesmírné stanici, kde se spolu s mnoha dalšími dětmi, které jsou zpravidla o něco starší, ale hlavně větší než on, podrobuje výcviku. Má ukázat, co v něm je... a je v něm toho strašně moc!
Doporučuji seznámit se s Fazolkem, je tak nesmírně zajímavý! Číst ale tuto knihu jako vůbec první z Enderovského světa (když to tak nazvu) bych odložila až po přečtení Enderovy hry. V závěru se mi totiž spojily obě knihy - Hra i Stín, vybavila jsem si již zapomenuté a pochopila jsem souvislosti.
Víc bych ke knize nic nepsala, podle mého je to další hvězda žánru sci-fi. Pouze dodám, že autor, jemuž z plna srdce tleskám, nás upozorní na jednu důležitou skutečnost. Pokud se sjednocené Zemi podaří porazit termiťany, pravděpodobně znovu dojde k situaci, která vládla před útokem mimozemšťanů. Jednota se ihned rozpadne. Zas tady bude boj o to, kdo bude na prvních příčkách a mocnosti budou chtít pro sebe získat vysoce inteligentní a skvěle vycvičené děti, budou chtít využít jejich schopnosti.
To mě tedy velmi zaujalo, o takovém, velice pravděpodobném výsledku by mě nenapadlo uvažovat. Přečetla jsem si anotace k dalším dílům série a podle všeho se autor věnuje sice teoretickým, ale ve skutečnosti docela dobře možným situacím na planetě, mezi jednotlivými státy - ale do toho asi už nepůjdu.
Zachovám si Fazolka, Endera a ostatní takové, jací jsou v 1. části. Jak vyrostou a co z nich bude... asi už nikoliv, i když možná...
Vynikající, dramatická, napínavá, ale i poučná kniha. Moc doporučuji.
:-)