Endymion
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/450533/bmid_endymion-7oW-450533.jpg
4
276
276
Kantos Hyperionu / Hyperion série
< 3. díl >
Hyperion a Pád Hyperionu společně tvoří jeden z nejslavnějších a nejpopulárnějších příběhů v dějinách žánru science fiction. Není tedy divu, že se k němu Dan Simmons po takřka deseti letech vrátil ve vytouženém pokračování… Dvě stě sedmdesát let po zhroucení Světové sítě putuje Raoul Endymion v roli osobního strážce spolu s novodobou spasitelkou Aeneou a za pomoci androida jménem A. Bettik po řece Thetys. V patách jim je vlivný vojenský kněz Otec kapitán Frederik de Soya se svými jednotkami. Ve hře je opět osud celého lidstvem obydleného vesmíru a tam, kde je budoucnost na vážkách, nesmí chybět ani tajemný Štír, vražedný stroj se zcela neznámými záměry. Román Endymion v novém překladu Petra Kotrleho je úvodem dalšího velkolepého příběhu, jenž si svou propracovaností nezadá s autorovým nejslavnějším dílem.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Argo
, Triton
Originální název:
Endymion, 1996
více info...
Přidat komentář
A jízda pokračuje. Musím říct, že když jsem knihu četla poprvé v patnácti, tak jsem tomu vlastně vůbec nerozuměla, i přesto mě tenkrát moc bavila. Dnes je pro mě kniha ještě mnohem čtivější a zajímavější. Dokonalý svět, vše do sebe postupně zapadá. Jedna z nejlepších sci-fi knih s dalekým přesahem do různých žánrů a filozofie.
Dan Simmons opět naprosto bez ostychu překračuje literární žánry, otevírá čtvrtou stěnu, ohýbá časoprostor vyprávění, zkrátka dělá věci, které si na světě může dovolit jen málo spisovatelů, aniž by tvořili kočkopsí dort. Například hned na začátku představuje Mesiáše a Hrdinu. Přičemž první z nich je dvanáctiletá dívenka a ten druhý mladík, živící se tím, že v mokřadech provází lovce kachen. Inu, tak už to v archetypálních vyprávěních bývá.
"text obsahoval SPAM a byl odstraněn"
Endymion se stal mým oblíbeným dílem série. Příběh se rozjede hned v první kapitole a dobrodružné putování po různých planetách mě fascinovalo. Každá z planet je tak odlišná! Opravdu málokdy se mi stává, že bych se chtěla přenést do knihy. Jen proto, že o něčem rádi čteme, ještě neznamená, že bychom se chtěli v tom blázinci sami ocitnout. Ale u Endymionu bych se hrozně ráda připojila a navštívila všechny ty světy. Ovšem skrze farcaster portál a ne na palubě archanděla.
Postavy mi také sedly a u de Soyi byl dokonce zajímavý vývoj.
Na Kantos Hyperion je právě skvělé, že každá kniha je koncipována jinak a za mě tato forma vyhrává. Navíc Universum Hyperionu je komplikovaný, technický a přesto logický a poutavý. Já to pořád nechápu, jak nějaký člověk dokáže napsat něco takového.
Mnohem akčnější a přímočařejší než Zpěvy. Ubylo někdy lehce nudných filozofických úvah a rozebírání díla Johna Keatse a naopak přibylo akčních pasáží a hlavně více detailních informací o celém univerzu a planetách bývalé Sítě. To považuji za velké plus, protože svět se podařilo Simmondsovi vykreslit dokonale.
Toto je dle mého nejslabší ze 4 knihy Kantosu Hyperionu. Děj se posune o 270 let do budoucnosti a hlavním hrdinou je Raul Endymion, jehož úkolem je ochraňovat 11-ti letou dívku Aeneu, která je vyvolenou a je potomkem kybrida Johna Keatse a jedné z původních poutníků ke Štírovi Brawne Lamii. Celý děj se skládá z toho, že putují branami (přenašeči) z jedné planety na druhou a všude je honí Pax (budoucí katolická církev) a Technojádro (umělé inteligence). Děj je slabý a hlavní hrdina celkem nesympatický.
Už je to nějaký pátek, co jsem četla Kantos Hyperionu a popravdě ho již nemám natolik v paměti, abych mohla příliš srovnávat. Co se týče dojmu a pomyslné příčky, řadila bych ale Endymion přibližně na stejnou úroveň. Bavila jsem se, komornost příběhu i při tak velkém objemu mi vyhovovala, ale přeci bych ještě uvítala pokračování, dohru, dozvuk...
Úžasná kniha. Dobře napsaná ( Čtu nové vydání s překladem Petra Kotrleho - Nejsou zde žádné překladatelské nedostatky/ chyby, jak bylo u staršího vydání zmiňováno). Skvělý příběh. Možná bych se obešel bez teologických úvah a poezie, ale moc toho tu nebylo, takže v pohodě. Kvalitativně bych řekl že to bude o o něco málo lepší než Hyperion a o trošku horší než Pád H.
Jak píšou ostatní, Endymion je sice dobrý, ale ne tak dobrý jako předešlé Hyperiony. Je totiž o dost přímočařejší - tři protagonisté cestují za (neznámým) cílem, zatímco tři záporáci (?) je pronásledují s využitím té nejmetalovější vesmírné lodi, o jaké jsem kdy četl. Simmons sice psát umí, takže se člověk přímo nenudí (a hlavně části týkající se otce-kapitána de Soyi jsou veskrze parádní), ale kniha jako celek prostě natahovaná je, a za to jdu o hvězdu dolů.
Vzestup Endymionu si ale samozřejmě přečtu taky.
EDIT: Četl jsem v novém vydání, překladu Petra Kotrleho, a ostatními uváděné překladatelské perly jsem naštěstí nezaznamenal.
Občas rozvleklé, ale mně se líbilo. Souhlasím s tím, co píši ostatní o překladu.
Kniha plula pomalejším tempem po řece Tethys, tak na 3 hvězdy, ale konec se v peřejích děje vyhoupl na hvězdu čtvrtou. Kantos je o dost lepší, ale i Endymion má své kouzlo.
Poznámka na úvod: koukám, že v r. 2019 Endymion znovu vyšel v překladu Petra Kotrleho. Čte už někdo??? Je to dobrý překlad? Horší asi nebude, tak doufám, že znovu vyjdou i pokračování, protože příběh sám je dobré počtení...
Na hodnocení téhle knihy jsem se nemohl dočkat, sám netuše, kolik hvězdiček dát. Nakonec jsem se rozhodl jen napsat, co se mi líbilo a co ne.
Co se NELÍBILO je překlad - jak jsem teď zjistil, nejsem v tom sám. Na jednu stranu, sám být tak dobrý v angličtině jako překladatel, to bych chtěl. Ale takhle zprznit jinak dobrý příběh je zvěrstvo - např. hluboký radar, co to je? Jakože je dlouhý? Být to to jediné, přivřu oko, ale sonar by člověk pochopil hned. Dále označování jmen - M. Endyminon, A. Bettik... U Bettika to tak bylo i v Hyperionu, ostatní jména byla normální, tak proč najednou zde takhle? Navíc by překladatel měl použít nejen jednotný styl s předchozími díly, ale i stejná jména - například Tau Ceti Centrum, TC2, zmíněné v Hyperionu mnohokrát, je zde Tau Ceti Střed - to překladatele nekoplo do očí, proč je tam ta dvojka??? Achjo, strojovým překladem to takhle pokazit, vážně škoda...
Jinak k příběhu, ten je dobrý, klasické schéma dobrodružného putování. Překvapivě ten 300-letý posun oproti Hyperionu je úplně hladký a návaznost v pohodě. Že je hlavní hrdinkou 12-letá holka také není nijak rušivé (jelikož jsem četl Sirotky ze šroubovice nedávno, naopak jsem o to zvědavější, s jakými myšlenky a schopnostmi se u ní setkám - no zatím autor šetří, ale kniha je tím o to zajímavější). Vůbec s vykreslením všech postav je Simmons na výši, jsou plastické a uvěřitelné. A samozřejmě je v knize mnoho záhad - Aenea umí proplouvat skrz Brány (zde samozřejmě pojmenované Přenašeče), Pax má technologie skoků bez časového dluhu, k tomu bojovnici se schopnostmi snad stejné jako měla Moneta...
Takže příběh dobrý, asi ne až tak jako u Hyperionu, ale děsivě to ruší ten amatérský překlad (s prominutím Ivo Reitmayerovi - docela zvažuji, že následující díly buď číst nebudu, nebo je zkusím přelouskat v angličtině).
Třetí část Simmonsovy hyperionské ságy je především postižena naprosto příšerným překladem. Často mě napadalo, zda vůbec překladatel pochopil smysl toho, co překládá, protože především v dialozích selhávala logika, větná skladba a volba slov, ve větách chyběly čárky, takže zhusta nedávaly ani smysl. S citoslovcem „ach“ se potkáte desetkrát za stránku a začnete ho nesnášet, a množství odmlkových trojteček je ohromující (i když zrovna u tohohle nešvaru asi nepůjde o rozmar překladatele).
Dobré tři čtvrtiny knížky jsou prostým popisem dobrodružného a nebezpečného putování z planety na planetu, a mně citelně chyběl filozofický rozměr, na který jsem u Simmonsových sci-fi zvyklá, a který mě baví. Dočkala jsem se až téměř na konci, kde starý a slepý Otec Glaucus hostí poutníky na zmrzlé planetě systému Sol Draconi a mimo jiné říká: „Evoluce tvoří lidské bytosti. Ale lidské bytosti tvoří díky dlouhému a bolestnému procesu lidskost.“
Závěr byl pěkný, i když předvídatelný, ale kdo je Štír a proč a kým byl stvořen jsme se opět nedozvěděli. Považuji třetí část za zatím nejslabší částí série.
Narozdíl od úmorného druhého dílu velmi příjemné překvapení. Opět došlo na změnu stylu vyprávění, tedy čtenář sleduje paralelně příběhy pronásledovaných a pronásledovatelů a je nucen držet palce oběma stranám. Knížka má spád, charaktery jsou hezky do hloubky vykresleny a dějiště se jen míhají. Pěkné.
Český překlad je prý špatný. Nemůžu soudit, já to četl německy a ušlo to.
Mimochodem Google se docela hezky rozvíjí do formy PAXu. Ovládnout, zaplavit, dominovat...
Tento text čtete se špatným úmyslem ...... Po těchto řádcích jsem měl chuť knihu odložit. V prvním odstavci jsem se dozvěděl, o čem všem kniha není a čeho se v ní nedočkám. shodou okolností jsem se jednalo přesně o ty důvody, kvůli kterým jsem rok a půl po knihách všude možně pátral. Po pár stránkách jsem zjistil, že to byl ten nejlepší úvod knihy, který mohl autor zvolit. Kdybych měl Endymion číst se všemi těmi očekáváními, byl bych zklamaný - to se nestalo. Příběh mě stejně jako v Kantosu uchvátil.
!!!MOŽNÉ SPOILERY!!!
Sice mě ze začátku trochu štvalo, že příběh se odehrává skoro 300 let po prvních dvou knihách a poutníci za Štírem už jsou dávnou minulostí, ale brzy se ukázalo, jak jsem se zmýlila. Martin Silenus byl sice postava nejméně oblíbená, nakonec mě ale vlastně zas tak nepřekvapilo, že někde ve vesmíru pořád straší. Po trošku těžkopádném začátku knížka skvěle odsýpá, popisy bývalých světů Sítě jsou dokonalé a naznačené informace o přežití Technojádra a jeho intrikách nabízí spoustu otázek, které se, jak doufám, zodpoví v posledním díle.
KONEC SPOILERU
Jediné, co mě opravdu neskutečně vytáčelo, byl nemožný překlad (to si překladatel nemůže zjistit, co vlastně píše, když navazuje uprostřed série?!? U prvních dvou dílů jsem změnu překladatele ani nepostřehla). Škoda...
Kamarád to nazval "Putováním Huckleberryho Finna ve sci-fi hávu", nemohu s tím než souhlasit. Další kniha ze série, zase úplně jiná a asi nejhorší z pětice.
Mám pocit, že první dva díly už asi nic moc nepřekoná. Sice je píše už takhle rozvlekle a mohla by z nich být jedna epická kniha. Endymion je hrozně rozvleklý. Možná až zbytečně příliš. Celá kniha není o ničem jiném, než o nahánění hlavní trojice otcem kapitánem, z kterého se nakonec vyklube klaďas Paxu (a ve čtvrtém díle je hned povolán zpátky do služby po čtyřech letech vyloučení z paxu)... Simmons i přes to všechno udržuje jakousi laťku dost vysoko a jeho vypravěčský um je převeliký. Možná bylo zbytečné několik postav, motiv Nemes proč zabila Konzula... všechno se vším. Pokud se to nedozvím v posledním díle tak Simmonse nadobro zatratím a už ho nikdy číst nebudu chtít...
V poradí tretia kniha veľmi slávnej spaceopery - Kantos Hyperionu je narozdiel od prvých dvoch časti výsostne akčná jazda. Sledujeme postavu menom Raul Endymion, živý sa lovom a doprovodom bohatých klientov na rôzne lovecké expedície. Na jednej takejto expedícii dôjde k nešťastnej udalosti a z Raula sa stáva vrah ktorý je aj odsúdený. Po tom ako nám zomrie hlavný hrdina začína neuveriteľná akčná jazda plná napätia a blízkej smrti. Cestovanie naprieč vesmírom a časom. Naša trojica hrdinov a miestami štvorica, bude sekundy a milimetre od smrti a večného zatratenia. Je tu minimum hluchých miest..autor je priam nasiaknutý ohromným množstvom fantázie a originálnych nápadov...všetko odsýpa k záveru ktorý je plný prekvapení. Nepochválim paperbackovú verziu plnú gramatických chýb a miestami je preklad viac ako divný. Každopádne doporučujem pre všetkých milovníkov náročnej sci-fi literatúry.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Vlastně je to celé jedno velké road movie, odehrávající se v kulisách neuvěřitelné Simmonsovy imaginace. Každý ze světů je tak skvělý, že by si zasloužil vlastní román, ať už to je "waterworld" Mare Infinitus nebo postapo Sol Draconi Septem s arktickými démony a putujícími domorodci milujícímu prvočísla nadevše a také rozvinutá církevní planeta Pax s hrozivými plavidly třídy Archanděl. Tato vlastnosti díla pak sice způsobuje jistou epizodičnost děje, kdy skupinka dopluje k další bráně, střih a je tu další svět, ale to vůbec nevadí. Aspoň se dá ta cihla číst snadněji na pokračování. Původní Hyperion ji sice stále převyšuje, ale přesto jde o skvělé čtení. 85%!