-

Englich fotil – Suchý vzpomíná

Englich fotil – Suchý vzpomíná
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101839/englich-fotil-suchy-vzpomina-101839.jpg 5 5 5

Publikace přináší téměř 200 fotografií ze scény i zákulisí nejslavnější éry Semaforu, tedy z prvních dvou desetiletí jeho existence (1959-1975). Autorem této unikátní kolekce (jsou to ty nejlepší snímky z více než 1 800 negativů) je Ivan Englich, který jako jediný v oné době soustavně a systematicky fotografoval dění na této dnes již legendární scéně (vlastně až do doby, než byl z politických důvodů z funkce ekonomického ředitele Semaforu odvolán). Jednotlivé snímky komentuje a svými vzpomínkami (i kresbami) prokládá člověk více než povolaný – jeden ze zakladatelů Semaforu – Jiří Suchý, knihu doplňuje doslov šéfredaktora Divadelních novin PhDr. Jana Koláře, autorem grafické úpravy formátově nestandardní obrazové knihy je Luboš Drtina. Generálním partnerem vydání knihy je RWE (www.rwe.cz), knihu podpořil i velkoobchod s oční optikou Sagitta.... celý text

Přidat komentář

DádazPrahy
22.02.2021 4 z 5

Dobové fotografie přibližují raná léta divadla Semafor- hry, účinkující i zákulisí. Je docela škoda, že fotografie nejsou pro lepší přehled datovány uvedením roku. Fotograf zachytil tváře osobností a momenty ze života divadla. Tato knížka se tak stává cennou obrazovou kronikou doby, kterou již nenávratně odvál čas.
Fotografie, doprovázené stručným a vtipným komentářem pana Suchého, se mi líbí. Knihu doporučuji všem, kdo se zajímají o divadlo Semafor i o kulturní život šedesátých let.
Ačkoliv chválím obsah knihy, nevyhovuje mi její netypický, zbytečně velký formát, který je "nešikovný" do ruky ke čtení i k uložení do domácí knihovničky.

milamarus
13.02.2020 5 z 5

Potutelný úsměv pana knihovníka a jeho "Trochu větší, že?!", předznamenávaly nedůvěru v moje nosičské schopnosti. A opravdu, do batohu se nevešla, bylo nutné jí nést v ruce, vpřed, vstříc větru.... Zastavila jsem se až v půlce Mánesova mostu, dívám se na mraky, dívám se na knihu, a přepadl mě smích. Zaskočený výraz pana Suchého na obálce mluvil jasně. Příště tramvají, prosím.

Stojí za prohlédnutí!