Enjoy
Solange Bied-Charreton
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211218/bmid_enjoy-2ev-211218.jpg
2
110
110
Typický hrdina dneška: čtyřiadvacetiletý Charles, snaživý nováček ve velké firmě, slibná kariéra – a závislost na sociálních sítích. Svůj život vede na síti ShowYou, kde panují neúprosná pravidla: uživatelé musí alespoň jednou týdně sdílet video ze svého soukromí, jinak jim zruší profil. A to si Charles nemůže dovolit – zůstat na síti znamená zůstat naživu. Jeho protikladem je studentka Anne-Laure. Seznámí se, zamiluje se do ní – a zjišťuje, že NEMÁ PROFIL na síti! Zjišťuje, že čte papírové knihy, že si pouští klasické desky… Portrét „Generace Y“ – lidí, kteří nepoznali život bez internetu a chytrých telefonů, je velice kousavým, ironickým i krutým portrétem současnosti.... celý text
Přidat komentář
hm, skoda ze som si neprecital komentare skor, ako som dal 12E za tuto knihu... :-)
uplne sa snimi stotoznujem - kniha s chytlavou tematikou, ale uz ked to clovek cita, je to nuda.
..a vela preklepov, chyb..
..nabuduce mi to pls poslite vopred - pred vydanim, nech vam to opravim :-D
a vlastne to ani nema zaver/koniec.
Kniha lákala, ale nenalákala dostatečně tak, abych si ji užila. Autorka skáče z jednoho tématu na druhé, u žádného se ani na chvíli nezastaví. Všechno bylo zmatené a chaotické, než si člověk stihl něco uvědomit, už byl zase u něčeho úplně jiného. Toho hlavního se sice drží, ale ne tolik, jak bych očekávala. Některé okecávačky byly opravdu až moc dlouhé, že kolikrát nic nového nenabídly. Kromě toho, pokud člověk není dobrým znalcem historie Francie a míst v Paříži, velmi lehko se v knize ztratí, protože se v ní objevuje velké množství názvů čtvrtí a narážek na francouzskou historii... A velké množství chyb v přeloženém textu (překlepy, nedopsaná slova...) tomu taky nepomohlo.
Téma dnešních mladých. Popisování či natáčení videí toho, co právě teď dělám, je v dnešní době jistě v módě, což nechápu, ale budiž. Život, který prezentujete a vlastně žijete přes sociální sítě, kde jsem, co právě dělám a s kým, jak to dělám a co nového jsem si pořídil, mi připadá úzkoprsé a nezáživné. Kniha nudná, děj plytký, skoro žádný, téma nedotažené, jediné plus je vlastně jen to, že má jen pár stránek, chválabohu. Dvacetiletým kniha "snad" něco řekne, ale ostatní jen zakroutí hlavou.
Kniha s celkem fajn tématem, ale s opravdu hrozným zpracováním, nikde zápletka, nechápala jsem, o čem to v zásadě je, nutila jsem se jí vůbec dočíst..
Téma současnosti si zasloužilo větší literární odvahu (a talent). Na malý rozsah příliš mnoho motivů (vliv sociální sítě s povinnými příspěvky na člověka, anatomie vztahu, rodina, kariéra). (Čteno v překladu Míšy Řezáčové.)
Zajímavě znějící námět mě zaujal a tak jsem se pustila do čtení. V knize se objevuje pár dobrých a zajímavých nápadů, autorka je ale bohužel nepropojila ve funkční celek a tak je zážitek ze čtení nic moc. Postavy jsou o ničem, nezaujali mě v negativním ani pozitivním smyslu. Příběh vlastně neexistuje, a přesah se (aspoň v mém případě) nepodařilo předat. I když se knížka tváří, že je plná velkých myšlenek o dnešní době, nakonec na mě působila dost povrchně, banálně a zbytečně.
Jestli hledáte knihu, která vás nenadchne, pak doporučuji.
Na tuto knihu jsem se docela těšila, protože jsem si myslela, že bude doopravdy dobrá (i když hodnocení mi říkalo, že asi nee). No, nebyla to dobrá kniha. Dala by se přečíst na jeden zátach, ale já myslela tak 8x, že ji odložím a nedočtu - každopádně tohle já (bohužel) nedělám.
Určitě knihu nedoporučuji.
Myšlenka dobrá.Člověk je opravdu otrokem sociálních sítí.
Ovšem zpracování tohoto slibného tématu, se v této knize fakt nepovedlo.Zmatek nad zmatek.Raději se mrknu na Facebook.
Foť, toč, sdílej, piš, postuj, sdílej, lajkuj, sharuj, sdílej, sdílej, sdílej...
Obraz světa, v němž je snazší žít v jeho virtuálním odrazu nepřináší strhující dramatický příběh, spíš řadu otázek a obrazů, které vás mohou, když je necháte, pěkně kousnout do zadku.
Co tu máme? Jeden život prožívaný skrze fiktivní sociální síť, na níž je zapotřebí být (takřka) neustále online, a na které vás všechny lajky a shary mohou vynést nejen u "přátel", ale třeba i u nadřízených, na výsluní, stejně jako uvrhnout v nemilost. Život, v němž vám pročítání odrazů životů virtuálních přátel, sežere většinu volného času, a kdy už nesníte a nežijete svůj vlastní, ale jen životy těch ostatních - kdy se s nimi porovnáváte, přemítáte o nich, pohrdáte jimi, milujete je, obdivujete i nenávidíte. Kdy plýtváte skutečnými emocemi na něco, co vůbec nemusí existovat.
Hlavní hrdina dokáže hodiny snít o tom, co si myslí jeho sousedé odnaproti, které šmíruje pokrytě stejným způsobem, jakým se nepokrytě nechávají na síti šmírovat její uživatelé (a vlastně po tom, aby je ostatní šmírovali, touží, vyzývají je k tomu a dělají všechno možné pro to, aby byli vidět).
Je tu kontrast doby - generace našich rodičů, která dokázala pohřbít bolest, tajemství i věci, o nichž nechtěli mluvit a nechtěli se k nim vracet tak důkladně, že je vykope až Alzheimer (a někdy ani smrt ne) v kontrastu ke generaci naší a těch dalších, mladších, které se neostýchají (bez svolení) vytěžit i životy těch kolem, když už sebe sama otočili na ruby a vystavili online a sami už nemají co víc nabízet.
Máme tu i ostentativní odpor vůči těm, kdo žijí virtuální životy, "odboj" v podobě čtenářských kroužků, pankáčů razících staré dobré "no future" - kteří ovšem nakonec vyznívají jako stejní pozéři, jako ti, kdo nedají selfie tyč z ruky.
Jsou tu skvělé postřehy, jako třeba ten, kdy si hlavní hrdina jasně uvědomuje, že na fotkách z mejdanů se mu holky líbí víc, než když je den předtím viděl ve skutečnosti, že se vlastně na lidi raději kouká přes filtry a než být s nimi, je pro něj příjemnější být sám a jen o nich přemýšlet. Představovat si je. Virtuální blízkost zvětšující reálné propasti.
Skvělá je i postava romanopisce a vyvrcholení jeho příběhu.
A výborný je i překlad (fascinuje mě, kolik se tu najde teoretiků překladu...).
Kdo chce sranda čtení o blbečkovi z internetu, ten má smůlu a bude nevyhnutelně zklamaný. Dostane totiž směs úvah o rozkládající se rodině, o rozkládající se společnosti, o rozkládajících se vztazích, o drobení identity a o neuhasitelné touze po sebepotvrzení skrze hodnocení ostatních - známých, ale i těch úplně cizích. A ne, není to žádný Platón nebo Dante, netřeba se bát. Prostě Enjoy!
Kniha o závislosti na sociální síti a pokusu tvořit hluboké myšlenky uvnitř prázdného člověka. Ne a ne.
Ne. Zvládla jsem číst zhruba do poloviny, pak jsem ji s radostí odložila. Kniha je vyprávěná z pohledu hlavní postavy, mladého muže závislého na sociální síti (prý). Jeho myšlenkové pochody vůbec neodpovídaly tomu, jak se choval. Ve vnitřních dialozích působil jako intelektuál, v samotném příběhu to měl ale být znuděný kluk snažící se nějak žít svůj život, chodí do práce a večer tráví na sociální síti. Když už, tak všechny ty intelektuální kecy měly být vyprávěné spíš z pohledu třetí osoby. Prostě mi to nešlo dohromady s hlavní postavou.
A anotace je zavádějící - pokud to můžu ohodnotit z té poloviny, kterou jsem přelouskala. Do poloviny knihy se nestane nic, co by člověka přesvědčilo, že hlavní postava je opravdu závislá na soc. sítích. Tohle jsem od knihy očekávala a naprosto mě zklamala.
Číre utrpenie. Samé „plky“ (navyše vo vate, nech to má aspoň nejaký objem) od ďalšej intelektuálky, ktorá sa rozhodla zvestovať svetu nejaké to svoje múdro. Samozrejme tak musí činiť okázale košatým štýlom, čo považujem za typicky (i keď nie výhradne) francúzsky nešvár.
Knihu som, napriek tomu, že je pomerne útla, nedočítal (po mnohých prerušeniach som na posledných asi päťdesiat strán rezignoval).
Dávam jeden bod za autorkinu snahu odovzdať nejaké to posolstvo, či výstrahu a druhý za doslov Martina Šáchu, ktorý sa síce iba letmo dotýka samotného diela, no zasvätene, pritom stručne, uvedie čitateľa do problematiky internetu a sociálnych sietí. Práve tento doslov je asi to jediné, čo dáva tejto knihe nejakú hodnotu. Ako však sám jeho autor poznamenáva, tieto informácie možno s trochou snahy nájsť aj na samotnom nete.
Kniha má velmi zajímavé a aktuální téma-sociální sítě. Vedlejší děj o slavném spisovateli však do knihy moc nezapadá. Ke konci se obtížně četla..škoda
Začátek knihy se mi líbil, ale pak jsem se ztratila. Nacházela jsem zajímavé myšlenky, ale nepodařilo se mi to propojovat do příběhu.
Kniha je čtivá a zároveň se zabývá dost aktuálním tématem, které mne zaujalo. Mohu doporučit.
Zajímavý téma - asociálnost sociálních sítí a internetu, kde si člověk dovolí cokoliv ale nic pořádně neprožije. Ale tak nějak nemastně neslaně zpracované. Dalo by se to uchopit líp, i když pár jednotlivostí a úvah za četbu stálo.
Nejsem na facebooku , takže není divu, že mi ta knížka nic zásadního neřekla (sakra za to já si teď řekla o stínový profil).
Hooodně jsem se přemlouvala, abych knihu dočetla dokonce. Bohužel. Nedočetla jsem. Neoslovila mě. Ještě ani v půlce knihy jsem nechápala vlastně o čem to je. Žádná zápletka, žádné dobrodružství, nic takového nepřišlo. Škoda. Za mě velké zklamání :) :/
Enjoy
Tak úplná ztráta času to nebyla, pokud se smíříte s tím, že kniha je o několika dnech v životě závisláka na sociální sítě, který potká dívku, která nemá profil pro něj nejdůležitější síti. "Kdo není online, jakoby nežil"
Autorka se nám snažila hodit do protikladu dva světy: toxická posedlost virtuálního světa a krásu skutečného světa umocněného četbou "skutečných" papírových knih a vnímání přírody. Poselství je jasné, jen příběh mohl být hlubší i když má své zajímavé zvraty.