Epištoly o elitách a lidu

23.06.2022

Kniha psaná k tehdy aktuálnímu tématu. pravděpodobně bych spoustu věcí vnímal jinak a víc emocionálně. Jelikož jsem ale na knihu zapomněl a četl jí až s odstupem nějakého času, tak to prožívání nebylo tak emoční. Nicméně v zásadě v knize neshledávám, žádné "extrémistické" myšlenky ani nic nekorektního. Já sám jsem "stará konzerva", takže pro mě osobně:
1) osvěžení některých myšlenek, které jsem z přednášek psychologie a sociologie už zapomněl.
2) Zajímavé kombinace historických udáostí a možná i paralel, které mnohdy člověku sami od sebe nenaskočí.
Teď zpět do víru beletrie, kde není třeba tolik myslet :-D

14.12.2021

Nenapadá mě příhodnější slovo než: solidnost. Opět solidní, věcný, pragmatický a last but not least čtivý Vondruška.
K schaccovi mě napadá drobná myšlenka: možná nám schacco potřeboval ukázat, jak přemýšlí do hloubky, tak ať to napíše sám. A dokáže, že po přepsání, rozšíření a prohloubení to bude ještě někdo číst.
Každý holt není Kara-Murza.

Jsem teprve na začátku (jinak mám za sebou autorův Breviář...), ale stačí mi věta "společenská nerovnost je věcí přirozenou a v lidských dějinách je konstantou nadčasovou a věcnou"...
A žádní aktivisté, ombudsmani aj.tuto nerovnost fakt nenarovnají (akorát nadělají kolem sebe nepořádek)... Možná, kdyby si přečetli alespoň autorovy 3 knihy ( Breviář..., Epištoly... a Kroniku zániku Evropy), třeba by se jim rozsvítilo... I když...asi těžko, co by pak dělali :(

Ke komentáři Metrouška: pan Vondruška a politické ambice??? Pochybuji. Vzhledem k tomu, kolik toho ví a jaké má názory... Byl by tam úplně osamocen, než by ho ostatní sežrali i s chlupama... Ale pokud by se do toho dal - má můj hlas :)

26.02.2020

Letem historicko-sociologickým světem a jeho náhledem na elity. Kniha spíchnutá horkou jehlou, nicméně za přečtení stojí. Z mého pohledu by stálo za to ji tak po dvaceti letech přepsat, rozšířit, prohloubit...

20.06.2019

Grafomanům se většinou vyhýbám uctivým obloukem, takže až tohle sociologicko-historické fušování bylo mým prvním zářezem u pana Vondrušky. A nedopadlo to úplně špatně. Je docela osvěžující přečíst si takový manifest vyššího plebejského, politicky nekorektního a správně tendenčního myšlení, které se v současnosti docela často objevuje, např. u pánů Zemana, Kurase (zde stále doufám, že jen dočasně) nebo Vlka. Ne že bych s panem Vondruškou občas nesouhlasil, naopak, mnoho jeho názorů je realistických. Přesto však mám na elity i na lid trochu vyšší nároky, a plebejské myšlení "elit" mě irituje, a plebejský "mindset" lidu sice respektuji, ale netěší mě. Podle mě by skutečné elity měly působit na tah ve směru, který se v angličtině příhodně nazývá "upwards", a lid zase jako těžiště, které se sice opožděně a instinktivně, ale přece jenom pohybuje správným směrem. Pokud se však idealistická část "elit" vznáší někde mimo chápání lidu, plebejské "elity" si libují v podbízení se lidu a v jeho zlomyslném a manipulačním využívání ke svým často nízkým až ubohým mocenským cílům, a lid se točí dokolečka jako na kolotoči a ne a ne vzlétnout, tak je tu něco na demokracii špatně. Nicméně karmu tu tvoříme všichni, a za čas uvidíme, jaké budou její důsledky. (Tak mě napadá, nezačíná mít pan Vondruška politické sklony? Tendenční, populární, a volitelné názory na to má...)

03.04.2019

Vynikající kniha. Velice trefné. Nejvíce se mi líbilo, co říká pan Vondruška o "eurohujerech".

25.03.2019

Oceňuji tu práci, ale je to jen srozumitelně převykládaná učebnice dějin sociologie...

I tato kniha by měla patřit mezi povinnou četbu na školách a jistě by neuškodilo, kdyby si ji přečetli naši politici....od nejnižšího po nejvyššího.

09.01.2019

Paráda, skvělé , super!!!!!!!Vondruška mi mluví z duše! S klidem podepíšu každé slovo v této knize! Měla by se z ní stát povinná četba pro všechny, kdo si myslí, že žijí v jiném světě! Doporučuji!!!!!!!!

28.12.2018

Další zajímavý pohled historika na současnou společnost. Trefné, poučné, ale bohužel elitami zjevně pomíjené. :-)

13.11.2018

V knize Epištoly o elitách a lidu nám Vlastimil Vondruška předkládá k zamyšlení formou krátkých úvah (resp. epištol - z řečtiny a latiny převzaté slovo pro dopis) pojetí elit a lidu, tak jak byly tyto od počátku historie vnímány. Kdo byl součástí elity a jak mohl toto označení získat a kdo byl prostě jen „lid“? Přesto, že název knihy zní složitě a má první věta ještě víc, je kniha psaná velice čtivě a srozumitelně. Spisovatel nám předkládá nejen historická fakta, ale vše je propojeno souvislostmi, které umožňují zařadit si minulost i současnost do logického řetězce. V historii byla období, kdy se člověk jako součást elity musel narodit, období, kdy si musel členství v elitních skupinách zasloužit a jací lidé jsou součástí elity dnes – posuďte sami. Zamyslíme se nad tím, koho vnímáme jako elitu a kdo si o sobě myslí, že právě ON je tím vyvoleným.

Porovnáním vnímání „těch nahoře“ a „těch dole“ v současnosti a minulosti si uvědomíme, kdo vlastně vládne, z čeho odvozuje svou moc, legitimní či nelegitimní, jak se historie opakuje a jak málo někdy stačí k velkým změnám.

Kniha je rozdělena do 6. dílů, od vysvětlení pojmů k teorii elit v běhu času až posledním dvěma dílům, Růženec z Glos a Apendix. V posledních dvou kapitolách se dostáváme k současnosti a humor, který zlehka první částí knihy prostupuje, začíná mizet. Musíme si přiznat, že na současnosti, která se historií teprve stává, toho právě moc vtipného není.

Díky titulu asi po knize prvoplánově nesáhnou čtenáři detektivek nebo romantických románů, přesto bych ji doporučila všem – nejenže si osvěžíme historická data a fakta, ale vše je propojeno právě linkou vládnoucích (či nevládnoucích) elit (a zbytku, tedy nás obyčejných lidí) a doprovázeno vtipnými i trefnými komentáři spisovatele. Vložené citáty slavných osobností podtrhují pravdy, které vlastně známe, jen si je nedáváme do souvislostí s dnešním děním. Knihu mohu doporučit jako doplňkovou četbu i studentům, nejen pro utřídění historických souvislostí, ale jako pomocný materiál i na sociologii, filosofii… Všichni bychom si měli uvědomit sílu slova a sílu informace a dezinformace a nenechat sebou manipulovat. Nikdy v historii to totiž nebylo díky informačním technologiím tak snadné, jako dnes. Protože, jak praví jedna z posledních vět knihy, – často „hodnotíme jen slova, nikoli realitu“.

29.10.2018

Neuvěřitelně trefná kniha o současných poměrech na pozadí minulosti.
Vlastimil Vondruška je většině čtenářů znám jako autor historických detektivek nebo Husitské či Přemyslovské epopeje, přesto už přivedl na světlo světa i jiné knihy. Pochopitelně kromě historických prací. Epištoly o elitách a lidu volně navazují na Breviář pozitivní anarchie. Jedná se o knihy víc než současné a věnující se momentálním poměrům ve společnosti.

Hned na začátku knihy autor vysvětluje, co chtěl říci názvem a také čtenářům sděluje, že ne každý literární kritik ví vše nejlépe. Z toho si můžeme vzít, že nikdo není bezchybný. Ani on. A v průběhu celé knihy se nedočkáte ničeho, jako je „objektivní“ nebo vynucená pravda. A nikdo vám nebere právo na váš vlastní názor. Můžete s panem Vondruškou souhlasit a nemusíte.
Autor nám líčí historický vývoj určitých společenských a právních norem. Poukazuje na skutečnost, jak vše fungovalo dříve, většinou na základě zdravého rozumu, a jak to funguje dnes. Většinou zcela bez rozumu.

Obávám se ale, že se kniha vůbec nedostane k těm, kteří by ji „potřebovali nejvíce“. Celá první kapitola je psána poněkud nepřístupným jazykem. Jistě, elitám – nebo těm, kteří mezi ně skutečně patří, nebude kniha připadat nijak složitá, používá běžný jazyk vzdělaných lidí, ale pokud jde o masy, nebo chcete-li lid, pak bych řekla, že se úvodní kapitola jeví prostě nestravitelná. Což je velká škoda. Pak už se totiž V. Vondruška přesune do sféry esejí, kde se vtipně a hravě obouvá do všeho, co mu na našich poměrech připadá neuvěřitelné. I tak by ale příště mohl zkusit fejetony. Jako vždy napřed shrne historický vývoj, který je prokládán citáty velikánů a až pak nám předloží naší situaci. V některých případech se vše může jevit neskutečně humorně a předkládáno s nadsázkou, z jiných přímo cítíte autorovu nevoli a umíte si představit, jak vrtí hlavou nad zprávami v televizi a diví se, jakým směrem se svět ubírá. Nevyhýbá se žádným současným tématům – od volby prezidenta, přes právo na držení zbraně, uprchlickou krizi až po „hnutí“ Me too nebo kavárny Hate free. Je celkem jasné, že pro některé své názory bude jistě označen spoustou hanlivých slov, pravdou ale zůstává, že říkat si naštěstí ještě smíme, co chceme.

Skvělé je, že nikoho nenutí, aby s ním souhlasil. Jak sám řekl, pokud vám jeho šlehy nevyhovují, napište si vlastní.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství MOBA.