Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden , Marek Rychtařík , Jiří Prosecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389032/bmid_epos-o-gilgamesovi-Vad-389032.jpg
4
637
637
Epos o Gilgamešovi je považován za nejvýznamnější dílo akkadské (babylónsko-asyrské) literatury a literatury starověkého Předního východu vůbec, jež se plným právem stalo součástí literatury světové. Je oslavou přátelství a hrdinské odvahy, výrazem úzkosti před konečností lidského života a touhy po dosažení nesmrtelnosti. Jeho hrdina bolestně hledá odpověď na otázku po smyslu života, aby ji nakonec nalezl v činech, jejichž výsledky přetrvají smrtelnou lidskou existenci. Nový komentovaný překlad tohoto starověkého textu, jehož konečná podoba vznikající v procesu dlouhého více než tisíc let trvajícího vývoje se dochovala v ninivské knihovně asyrského krále Aššurbanipala, odpovídá nejnovějším výsledkům a objevům, k nimž klínopisné bádání aktuálně dospělo.... celý text
Přidat komentář
Celkem fajn knížka. Četl jsem verzi p.Zamarovského. Moc se mi líbila až na některé dlouhé popisy událostí. Donutila mě k tomu povinná četba.
I přes fakt, že je tato kniha pro současnou generaci poněkud nestravitelná, tak se s trochou odvahy čte velice dobře. Některé pasáže pro svůj starší jazyk působily poněkud nudným dojmem. Ale i přesto na vás z této knihy sálá neuvěřitelná a nesmrtelné poselství. Nevím jestli je zrovna vhodné řadit tuto knihu mezi povinnou četbu, ale v rámci vlastního zájmu je jistě velice poučná a naplňující, takže ji určitě doporučuji, myslím, že by ve vaší knihovně neměla chybět.
Sice mě fascinuje stáří této knihy a její zachovalost ale příběh sám mě příliš nezaujal.Nemám ráda eposy.
Zaprvé mě fascinuje, že někdo dokáže přečíst klínové písmo :-) A zadruhé je úžasné, že i po pár tisícovkách let se to prostě čte.
Pokud si dobře vzpomínám na dobu strávenou ve školních lavicích, jedná se nejstarší písemné dílo na Zemi. Nicméně i tenkrát lidé oplývali moudrostí, možná dokonce větší než dnes. Příběh (četl jsem akkadskou verzi) je velmi pěkně a moudře napsán.
Velmi zajímavé dílo, jemuž jeho stáří ještě přidává na atraktivitě. Použitý jazyk pochopitelně odráží svoji dobu i poetiku vyprávění a celkově dokresluje náhled tehdejšího umění na člověka, bohy i jejich činy. Vyzdvihování fyzické krásy a síly je rysem popisované doby a staví krásnější a silnější jedince vysoko ve společenském žebříčku. Epos se prolíná s mnoha později více rozpracovanými tématy a přináší tak svérázný obraz o dobách dávno minulých.
Příběh o velkém přátelství a hledání. V tomto eposu je obsaženo mnoho témát, která byla v pozdějších literárních dílech více rozpracována. (Mám na mysli hlavně díla ze starého Řecka a Říma.) Skvěle zpracované a pospojované.
Mám tuto knihu od roku 1976. Koupil jsem ji protože jsem se zajímal o historii starého sumeru a tento epos ve mě zanechal zvláštní dojem, který nedokážu posat. Dokonce jsem si na něj vzpoměl když jsem byl v Berlíně v egyptském muzeu a viděl na vlastní oči stavby asyrské říše Mardukova cesta atd. Možná jsem to trochu smíchal, ale ten zvláštní dojem z eposu je ve mě stále.
Nemám ráda eposy a tato kniha se mi proto četla velmi obtížně, a kdybych neznala průběh díla, tak bych vlastně nepochopila nic. Tyto starověké fantazy(či jak to nazvat) jsou plné nadpřirozena, které samozřejmě ráda mám, ale v zábavnějším podání – v moderním podání. Nicméně pohled na tehdejší život mě zaujal stejně jako vznik již před několika tisíci lety a navíc fakt, že epos byl vlastně „poskládán“ a domyšlen vědci z několika nalezených desek.
I když mě eposy nezaujaly, tak musím uznat nadání tehdejších lidí. Knihy z minulosti mají ve většině případů zajímavý a poutaví děj. Dnešní knihy mě baví víc, ale jen úzký výběr – většina knih dnes má vlastně stejný a primitivní děj.
Ivan Diviš, bítovská přednáška: „Gilgameš – co nejstručněji – s největší pravděpodobností byla historická osobnost, pán jihomezopotamského města Uruk, silák, tak trochu rváč, dnes bychom řekli haur, který se domnívá, že všechno a všechny ustojí, pojme rozhodnutí: hledat a najít recept na věčný život. Jaká šance ne pro jednoho, ale celý štáb básníků, což bude asi taky správné, neboť v eposu přistihujeme místa asyrsko-babylonská, chetitská a obecně mezopotamská. Dřív byla tendence připisovat Epos o Gilgamešovi jednomu básníkovi, ale to je neudržitelné. Gilgameš si dá vykovat obří zbraně a vyrazí. Potká soupeře, Enkidua, s kterým začne zápolit. Boj však dopadne nerozhodně a z nepřátel se stanou partneři na život a na smrt. Je to jedno z nejkrásnějších míst. Ale Enkidu náhle zemře a jeho kadáver leží před Gilgamešem, který upadne do naprosté paniky a řekne: „Enkidu zde leží mrtvý. Vždyť totéž se může stát mně za deset minut, mně, který se vydal z domova na bludnou pouť a s takovým cílem...“ Finále Gilgameše je, řekl bych, civilní. Již jednou se dostalo Gilgamešovi varování, a to od Šamaše. Otřesen Enkiduovou smrtí strhá ze sebe dosavadní oděv, přistrojí se jen pásem ze lví kůže. Vydá se za extrémním cílem: k Utanapištimu, který sídlí za Mrtvým mořem v zámku, postaveném na neslezitelné skále. Na břehu onoho moře bydlí Siduri, šenkýřka. Ta varuje Gilgameše podruhé, doslova: „Kam běžíš / Gilgameši? Život, který hledáš, nenalezneš. / Když bozi stvořili lidstvo / smrt lidem dali v úděl. / Život však do vlastních rukou si dali. / Ty, Gilgameši, žaludek si naplň, / ve dne v noci buď stále vesel! / Denně pořádej slavnosti a dítko zři, jež držíš na své ruce, ať manželka se raduje na tvém klíně! To je počínání lidí.“ Je s podivem, že v ultrapatriarchální společnosti má poslední, rozhodující slovo žena. Ale taky je pravda, že poněkud laciný Siduřin návod jak požitkářsky a hédonisticky žít nebyl pojat do starobabylonského kánonu. A přízračný Utanapištim je podle podání jediným člověkem, který přežil potopu světa. V eposu, jakkoli se to zdá podivné, nejsou hlavními postavami Gilgameš, Enkidu, Siduri nebo Utanapištim, ale strhující atmosféra mezinárodní poezie. Pozorný čtenář může – podobně jako Kafkův Proces nebo Dostojevského Zločin a trest – číst desetkrát a dvacetkrát a pokaždé nanovo a jinak meditovat o smyslu života.
Gilgamešem startuje světová poezie jako raketoplán.“
Epos o Gilgamešovi patří bezesporu ke klenotům světového písemnictví, je obecně známou knihou, která i přes svoje stáří – přes 4000 let – je stále čtena a kupodivu obsahuje i na dnešní dobu zajímavé básnické obraty.
V souvislostí s touto knihou mne ale napadly úplně jiné myšlenky, možná poněkud kacířské. Proběhly tady v různé době a na různých forech debaty o e-knihách, audioknihách, čtečkách a různých technických udělátkách. Zkuste si představit hypotetickou situaci : rok 3.500 p.n.l., lidstvo v té době zná a používá nejen kanalizaci a splachovací záchod, ale i elektroniku. Co myslíte, přečetli bychom si dnes Epos o Gilgamešovi nebo svitky od Mrtvého moře? Obávám se, že nikoliv. A proto – i když nepatřím mezi ekomaniaky, volající po návratu do jeskyní, vzdávám chválu papírové knize. A proto už řadu let (po zkušenostech s několikaterými haváriemi počítačů) si znovu začínám poznamenávat věci – které podle mne za zaznamenání stojí – na starý, dobrý a časem prověřený papír. I když představa odjezdu na dovolenou bez kufru narvaného knihami jen s batůžkem s plavkami, brejlemi na potápění a malou krabičkou naplněnou spoustou knih je doslova fascinující.
Čekala jsem jednoduchou stylizaci klasického a do nekonečna opakovaného příběhu a překvapil mě velmi propracovaný příběh jak po stránce obsahové, tak jazykové. Pěkné.
Klasická "školní povinná" literární záležitost, která však patří k těm opravdu výborným. Četl jsem několik verzí (sumerská x akkadská) a všechny měly něco do sebe.
Těžko hodnotit téměř nehodnotitelné dílo.
Pokud se ale ohlídnu na dubu, kdy toto dílo bylo sepsáno (vytesáno), tak tedy ... ohromný skok v chápání lásky a přátelství.