Dech smrti
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/42861/bmid_dech-smrti-eOJ-42861.jpg
4
159
159
Román islandského autora je pokračováním cyklu o inspektoru Erlendurovi z reykjavícké kriminálky. Stárnoucí inspektor je povolán k nálezu kosterních pozůstatků ve stavební jámě na periferii Reykjavíku a stojí před ním hned dvě zásadní otázky: byla oběť skutečně pohřbena zaživa, jak se zdá, a kdo a jak dlouho pod zemí leží. Spolu se svými kolegy jen pracně dává kriminalista dohromady střípky informací o dávném surovém zločinu a odkrývá nakonec tragický příběh, jehož následky zasahují až do současnosti. Temný případ z dávné minulosti je pro vyšetřovatele ponurým rámcem jeho osobních problémů, dcera, která se dostala na šikmou plochu, bojuje v době vyšetřování o život na jednotce intenzívní péče. Dobrý a sugestivně napsaný román se sociálním podtextem je inspirovaný tradicemi moderní švédské detektivky. Překlad z němčiny.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2004 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Grafarþögn, 2001
více info...
Přidat komentář
Knížky Indridasona nejsou vždy úplně o samotném detektivním příběhu, ale jde zde spíše o pochopení islandské kultury, vztahu k přírodě, alkoholismu, násilí na ženách/dětech a vlivu amerických/britských vojáků na vývoj země od začátku 2.SV. Z tohoto hlediska mám jeho knížky rád. Vždy se dozvím nějaké ty zajímavosti o Islandu. V DECHU SMRTI vystupují všichni tři vyšetřovatelé společně (Erlendur, Sigurdur Oli, Elínborg), což není tak běžné. Samotný příběh mě přišel zajímavý, ale pasáže kolem Evy jej dost nabourávali.
Série s detektivem Erlendurem mě příliš neoslovila. Opět další klišé. Hlavní hrdina má neustálé problémy s dcerou narkomankou. Ve skandinávských detektivkách snad neexistuje policista, který nemá nějaké rodinné stigma.
Opět nahlédnutí do života vyšetřovatelů. Drsná příroda, těžký život, žena majetkem muže, domácí násilí, které společnost neřeší . Náhled do válečné společnosti na Islandu. Pomalé rozplétání tragédie rodiny.
Sever, nebo jih? Kdybych si měla vybrat, kam svým temperamentem i vzhledem patřím víc a kam mě táhnou srdce i sympatie, vyhrál by jednoznačně sever.
Už podruhé jsem tedy zkusila islandskou detektivku a těšila se, že moje nátura s ní souzní. Přitahovala mě neuspěchanost, neagresivnost, zamrzlá zpomalenost. „Pozor na splněná přání!“ říkávala mi moudrá kolegyně. Všechno se mi tu splnilo. Celkem brzy bylo vysloveno heslo „Trpělivost je ctnost“ a od toho se děj neodchýlil ani na okamžik. Přes dva měsíce vyhrabávali archeologové (se svolením policistů) kostru zavražděného? muže? ženy? Policisté zatím vyšetřovali, jestli před několika desítkami let nezmizel v okolí muž? žena? I když to asi vyznívá ironicky, mě opravdu zajímalo, jak to dopadne. Navíc mě vždycky přitahovala exotická jména – vychutnejte si třeba ta ženská: Halldóra, Bergpóra, Elínborg, Harpa. Vůbec mi neskřípala :-). Jedna věc ale ano: dialogy. Jsou založené na nepochopení, nedorozumění, dovysvětlování:
Jak to myslíš?
Tenkrát se říkalo, že ho tak změnil zármutek.
Zármutek?
Ano.
Jaký …?
Alespoň já si to myslím.
Jaký zármutek?
To už byla zpomalenost taková, že dvě hvězdičky ty zbylé tři nedohnaly a nechaly je v Reykjavíku na holičkách.
Moc pěkná detektivka, Erlendura mám ráda, je svůj, v soukromí to nemá jednoduché, těším se na další díl.
Opět dvě linie vyprávění, opět pronikání do hloubky postav a děje, opět rozbor života hlavních hrdinů, opět přiblížení reálného života Islanďanů "tehdy" a "nyní". Autor si drží svůj styl a to je dobře. Víme, co od něho čekat!
Přečteno za víkend. Hodnotím jako průměrnou knihu. Začátek vypadal slibně, ale postupně zápletka ztrácela na zajímavosti a slabý závěr ji reputaci nevylepšil. Kdyby se žena v zeleném neobjevila sama, tak neschopná policie by pravdu nikdy neodhalila. Opravdu nic moc.
"Schism - Tool"
Tak to byl zase kopec hutný islandský deprese. Erlendur má doma s Evou trable a do toho ještě případ nalezené kosti. A potom zbytku. Vyprávění z minulosti bylo kruté, ale až moc reálné. Opět se potvrdilo, že je autor sice dobrej vypravěč, ale zvládá i tu psychologickou část svého vyprávění. Až vás to stáhne do tý islandský deprese, kterou zažívají postavy, užijete si jí taky až až.
Linie minulosti se mi tentokrát líbila mnohem víc než vyšetřování samotné. Kvůli všem těm popisum nitra a myšlenek. Ale kdo četl, chápe, proč to píšu, jedno je závislé na druhém.
Jenom nechápu pár reakcí na pomalý postup kutání oběti. Jsme na Islandu. Kde jsou vraždy skoro výjimečně. Jasně fetujou tady jako (o)život, ale většina mrtvých lidí se ztratí a umřou nebo je někdo omylem zastřelí a hned se přizná nebo se zabijou omylem samy. Navíc doba, kdy se odehrává příběh. Nejsme v seriálu Bones a v Americe. Kapiš?
(Navíc SPOILER protože jsou v knize hlavičky, stejně toho dost zjistí už před samotným vykopáním a prozkoumáním těla, až na tu hlavní překvapivou věc, kterou jsem ani já nečekala, což je možné provést jenom právě v rámci těhle reálií...)
Protože já se stále nedokážu zbavit dojmu (myšlenky?), že autor píše hlavně o své zemi. Chce ukázat to pravé, nepřibarvené. Takže to vyšetřování je prostě druhá linka silně ovlivňující přítomnost, protože "tohle jsme my". Jestli vám tohle nevyhovuje, je to snadný. Vyberte si jiného autora...
Tak snad je na tom Islandu někdo normální...:) Třetí kniha od autora a je to mazec. Kniha má grady, dějová linka současnost, prolinajici z minulosti, je dle mého gusta. Ale to domácí násilí, týrání, ale i dětí....Tak to mi delalo problém... závěr knihy jsem hltala a uronila i slzu. Skvělé čtení!
Moje první kniha tohoto autora a hned nadšení. Detektivka která pohltí a nepustí. Současnost a minulost se prolíná, na povrch vyplouvá bezcitnost, tyranství, násilí a zakopaná oběť. Vyšetřovatel Erlendur se ujímá případu i když sám má život plný beznaděje. Super !
Dech smrti mě ovanul takovou intenzitou, že cítím jeho zápach ještě dnes.
Vražda je zde "pouze" katalyzátorem, jenž uvolní jeho smrad na povrch, v této plíživé, nesmírně ponuré a smutné sondě do minulosti, lidských životů-vztahů a nejubožejší formou násilí (které je tu popsáno nejlíp-nejsilněji, co jsem kdy četl)
Poutavý příběh plný bezpráví, bezmoci, kdy člověk vyhlíží naději. Indridason se stává jedním z mých oblíbených autorů. Knížka, která ve mně vyvolá jakékoli pocity, je umělecké dílo. Tohle mě opravdu chytilo za srdce. Úplně jsem „viděla“ ten příběh, ty změny časové linie. Knihy jsou dobrým nástrojem, jak přijmout, že na světě se dějí věci... A platí, co jsem psala u přechozího dílu – jsou to detektivky psané jinak.
Neznámý kosterní nález a děsivý život jedné rodiny, která v okolí žila v minulosti. Několik možností, kdo byl vlastně nalezen. Kniha se čte jedním dechem a přejete si, aby vše dobře dopadlo. Nečekaný rozuzlení a konec. Určitě si přečtu i další knihy tohoto autora.
Četla jsem v říjnu 2011. Podle mých poznámek:
Detektivka. Hezké, čtivé, napínavé.
Super vystiženo terorizování ženy mužem - asi nejlepší, co jsem zatím potkala.
Dech smrti
Drsné čtení,domácí násilí na ženě a dětech.Pribeh velice silný.
Jen co nemůžu pochopit je vztah dcery a hlavního vysetrovatele Erlendura.Takovou dceru nechce nikdo mít,to že fetuje je její věc....ale že dává všechno za vinu otci nechápu.