Jezero
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1933/bmid_jezero-INb-1933.jpg
4
139
139
V jezeře jižně od Reykjavíku byla nalezena mrtvola. Vodní hladina po zemětřesení výrazně poklesla a odhalila lidskou kostru připoutanou k ruské vysílačce. Přirozená příčina smrti je vyloučena. Zbavil se někdo tímto způsobem ruského špiona? Erlendur, Elínborg a Sigurdur Óli z reykjavícké kriminálky jsou pověřeni vyřešením případu. Jejich vyšetřování vede do poválečného Lipska, kde začal tragický příběh lásky, smrti a vypočítavé brutality.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2007 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Kleifarvatn, 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha mi nyní s odstupem připomíná křížovku. Po přečtení více jak desítky propletených osudů nakonec čtenář zjistí, že tajenka, kdo byl zabitý muž v jezeře a jeho vrah není složitá a tajuplná. Propletenec socialisticko-kapitalistických tajných služeb a jejich praktik člověku stále nahání hrůzu. Číst stále krkolomná severská jména ubíralo textu na plynulosti. Ale za **** dobrý.
Kniha o ideálech, naivitě a přátelích ve složitější době u kterých je potřeba si dávat pozor na to, co jim svěřujeme. Zároveň i o osudech samotných vyšetřovatelů, ne vždy ideálních a zarputilosti inspektora Erlendura v hledání osob delší dobu zmizelých.
Výborné. Skvělé. To je to, co se mi honilo hlavou po přečtení této islandské detektivky. Zaujala a vtáhla mě do děje hned od začátku. V jezeře u Reykjavíku byla nalezena mrtvola stará přes třicet let. Kriminalisté začínají pátrat a postupně se dozvídáme spoustu informací o skupině islandských studentů, kteří jsou plni komunistických ideálů a na počátku padesátek přijíždějí do Lipska studovat na universitě. A poznávají to na vlastní kůži. Vztah maďarské studentky s Islanďanem přináší poznání metod Stasi, konfidenty z vlastních řad… Vztah končí smutně. A pak nevraždi ty, co tě zradili a tohle všechno způsobili. Opravdu působivé dílo, i když sem tam gramatické chyby vinou nezkontrolovaného překladu. Ale nešť. Je to chuťovka.
Celkově se mi kniha líbila, ale tak nějak mi vadilo, jak si všichni tykají a ta jména. Chvílemi jsem si říkala, jestli nečtu pána prstenů :-D Těžko se mi pamatovala. Trochu mě to rušilo. Jinak skvělý příběh, postupné odhalování toho, co se stalo.
"Coming Undone - Tantric"
"Naposledy se podívala na kosti a díru v lebce. Třeba by z toho byla dobrá detektivka."
No...ona z toho nakonec byla vážně dobrá detektivka. Přímo excelentní! Jmenovala se jezero, napsal Arnaldur Indriðason.
Autor je už pro mě vlastně sázka na jistotu. Měli jsme spolu dostatek dostaveníček, abych to už prostě věděla. Baví mě jeho vyprávění, jeho příběhy. Bavilo mě i Jezero. Hlavně! Teď jsem dočetla poměrně náročný kousek a chtěla jsem něco lehčího. Což autor splňuje sice tak na půl, ne tématy, ale tím jak lehce se čtou jeho knihy. Takže za knihu jsem moc ráda.
Protože už jenom ta anotace! Čili je jasná jedna věc. Že tohle bude opět emoční jízda zasazená do drsného příběhu s (opět) poutavou historockou vložkou...
...která byla dobře zakomponovaná do knihy. Navíc to rozdělení příběhu na dvě části vyprávění, přesně takhle to mám ráda a neskutečně mě to baví číst :)
PS: co by to bylo za pořádnou Indriðasonštinu, kdyby tam nebyla nechutná vsuvka ohledně místní kuchyně :D
Opět zdlouhavé vyšetřování pomocí rozhovorů, problémy a radosti vyšetřovatelů a nahlédnutí do praktik Stasi, obdoby naší Stb. Na tu hrůznost zapomínáme. Poklidné řešení, jako v dalších knihách autora.
Příjemné čtení. Žádná strhující akce, spíše příběh pomalu se vlekoucí několika desetiletími. Příběh je logický, bez kopanců a neuvěřitelných zvratů, prostě uvěřitelný. Připomenutí pro ty, kteří rudou dobu zažili i pro ty, kteří Island navštívili. Policejní vyšetřování na ostrově se jeví spíše jako maratón než 200m překážek, ale právě to poklidné tempo mi dalo prostor občas vyguglovat nějaký islandský název a připomenout si týden dovolené v této jedinečné destinaci.
Neurazí, nenadchne. Indridason to umí líp, ale pořád je to lepší než řada jiných severských detektivek. Příběh není zbytečně přitažený za vlasy, ale zároveň nepřináší žádné velké překvapení. Zajímavý je exkurz do socialistického Německa. Temné, smutné a chvílemi až nepříjemné, prostě jeho klasika.
Dvě dějové linky, tradičně pomalý děj a trošičku politiky a dobrá spolupráce islandského vyšetřovacího týmu jsou obsahem dalšího dílu mé oblíbené série. Podívám se po další knížce.
O "Jezero" jsem pravidelně zakopávala v malé obecní knihovně, ta azurová modř vábila mé oči. Nějakou dobu jsem odolávala a snažila se sehnat předchozích pět dílů série. Marně, tak jsem tedy zkusila začít šestým. Po pár desítkách stran jsem poklepala dlaní na obálku v gestu vzdávajícího se, poraženého čtenáře. Jednoduše mi nevoní být vhozena mezi cizí lidi s divnými jmény, kteří za sebou mají nějakou historii, mezi sebou jakési vztahy a já o nich vím úplný exkrement. Severské tykání neznámým osobám orientaci ve vzájemných vazbách také neusnadňuje.
Zápletka o nálezu kosterních pozůstatků na dně jezera, odkud mizí voda, by mohla být dobrá, bohužel však nemám trpělivost čekat, jestli mi postavy zapadnou na patřičná místa. Pokud se naskytne příležitost číst sérii od začátku, ráda se k "Jezeru" dopracuji.
Zatím asi nejlepší knížka, kterou jsem od autora přečetl (Dříve přečteno nahodile 5 knih). Děj se střídavě odehrává na Islandu (Vyšetřování objevu kostry z jezera) a ve vzpomínkách Tómase na studium v poválečném Lipsku. V průběhu čtení jsem cítil zvláštní napětí a touhu se dozvědět něco více o osudech zmíněných Islanďanů (Stasi, přátelství, donášení, útlak, krysí hlídka...). Navíc Erlendur, Sigurdur Óli, Elínborg a Marian Briem jsou dokonale vyvážená parta detektivů (nikdo z nich není alkoholik, ale zase dost propadají cigaretám :-) )
Moje oblíbená série. Knížka mne nezklamala - přestože politické pozadí moc nemusím. Nicméně ocenila jsem popis tehdejší doby, vůbec jsem nevěděla, že by tehdy mohla NDR poskytovat stipendia Islanďanům. Celkově se mi moc líbí, že autor dokáže postavy "polidštit", připadají mi věrohodné a skutečné. Je to o něco více románově pojaté, než běžné detektivky. Při čtení mám trošku podobný pocit, jako z knih P.D. Jamesové, i když místo děje je jiné. Člověk tam ale pocítí tíhu života. Doporučuji.
Z knihy nadšená nejsem, zdlouhavé vyprávění, tykani a chovani islandanu mě nevyhovuje. Chybi mi napeti, zápletka..., jsem ráda, že se v knize moc neobjevovala dcera Eva. Je to spíse vyprávění příběhu, než severska krimi.
Musím napsat, že tématicky mě to zpočátku moc nenadchlo. Ale jako haki34 jsem chtěla vědět, jak to dopadlo se všemi, Tómasem, Ilonou a dalšími jejich spolužáky. Bylo tam víc dějových linií. Ta Erlendurova slabost pro ztracené občas až děsí. A Island je perfektní místo, kam se tyto události fakt hodí. Jj, doporučuju. Ale obecně moc v detektivkách nemusím politická témata.
Autorův zvláštně odosobněný způsob vyprávění a pomalé posouvání děje mne v tomto případě úplně nenadchly.
Původně jsem si říkala že už byly i lepší...ale postupem a přibýváním přečtených stránek mě opět příběh pohltil...zejména linie Tómase a jeho kamarádů v Lipsku...
Získal si mě, i když téma špionáže a politiky (tentokráte socialisté, ideály komunizmu, a naznačeny hrůzy tohoto režimu) moc nemusím...
ale pasáže jako třeba ..."Možná to bylo kvůli té ženě, která seděla proti němu, celý život pravděpodobně strávila na špatně placených místech a stále žila sama. Unavený výraz v obličeji nasvědčoval tomu, že život prošel kolem ní a nezaklepal. Všechno nasvědčovalo tomu, že dodnes věří, že muž, kterého kdysi milovala, se vrátí, ji políbí, bude jí vyprávět o své práci a ptát se, jak strávila den."......
Kniha mě opět ujistila o zvláštnosti islanďanů, uzavřenosti, rezervovanosti. Parta policisttů opět místyy působila poměrně zmateně, metoddy šetření nesystematické, až se člověk diví, že případy nakonec rozlousknou...Erlendur opět hloubavý a citlivý...a tajemné poznámky Mariana Briema. Jo.,..minimálně 4,5* !
Četla jsem v lednu 209. Podle mých poznámek:
Kombinace současnosti na Islandu s minulostí v Německu a pak také na Islandu.
Takové nic moc.Detektivky nemusím.
Citát:
"Byl duševně zaostalý. Dříve by se řeklo blb."
Štítky knihy
Island Německo islandská literatura studená válka severská krimi Stasi (tajná služba a rozvědka NDR) islandské detektivky
(SPOILER) První setkání s autorem, náhodné, detektivka na dovolenou... a nelituji. Islandské reálie jsou atraktivní a zajímavé, parta policistů je sympaticky různorodá a jejich příběhy mne jako vedlejší linka bavily. Samotná detektivka navíc rozvíjí téma studené války a vztahů západních komunistických stran v novými komunistickými zeměmi v poválečném období. Tahle část, včetně linky o Maďarsku v roce 1956 mi přišla skvělá.
Postupné odhalování příběhu pachatele se mi taky moc líbilo. Jediné "ale", kvůli kterému přiznávám spoiler, je dlouhé pátrání po východoněmeckém diplomatovi, informace, že zpravodajským službám zmizel a nikdy se neukázal... a pak pro mne neuspokojivé vysvětlení toho, jak se tedy z Islandu dostal a proč musel zmizet (o vraždě přece nikdo kromě něj vraha nevěděl...). A nevylučuji tedy, že jsem jen něco nepochopila .
A druhé "ale" - jak je možné, že se našel Leopoldův řidičák, když nikdo toho jména nebyl v evidenci (ano, asi byl falešný, ale prostě tady mi to nějak nesedělo...).