Noc nad Reykjavíkem

17.11.2024

Takový průměr, příběh z Erlendurova mládí. Způsob, kterým se autor přenáší v čase, aniž by čtenáře upozornil, je matoucí. Prostředí Islandu je zajímavé a popisy i určitá nostalgie těchto knih mne baví. Na druhou stranu mne irituje často Erlendurovo chování, je fajn umět se zakousnout do případu, ale on často jedná opravdu bezohledně ke svědkům i pozůstalým apod., jen aby dosáhl svého. Zvláštní na tomto cyklu je i přímá řeč, která bývá taková strojená, šroubovaná, nevěrohodná. Nevím, zda je to způsobeno specifiky překladu z islandštiny, ale působí to jaksi podivně a neobratně.

08.01.2024

Upřímně, moc mě to nebavilo. A možná za to mohl i překlad. Některá slovní spojení byla zastaralá a neobratná, při čtení mi to pak skřípalo a nesoustředila jsem se na děj. Mimochodem, zřejmě nešlo o překlad přímo z islandského originálu, v knize to ale není uvedené, což mi nepřijde úplně správné.
Trochu mi vadily i zbytečně podrobné popisy nočních služeb, které v podstatě neměly žádný vliv na hlavní směr pátrání - to už samozřejmě s překladem nesouvisí. Celkově mi v téhle knize připadalo pátrání takové těžkopádné. Ano, Erlendur jednal na vlastní pěst, jenže se v tom motal jak Maďar v kukuřici. Otázky kladl takovým stylem jako kdyby mluvil s malým dítětem. Ony ty dialogy byly vůbec takové slabší. No a pak na to najednou kápnul. Hm. Nevím, to co jsem od Indriðasona četla před lety se mi líbilo víc. Tenhle "mladý Erlendur" mi prostě nesedl.

19.09.2021

Na autora mne nevědomky přivedl uživatel Kortez, kterému tímto děkuji za tip. Moc jsem si chtěla přečíst něco z Islandu.
Kniha velmi dobře kopíruje tamní život ve stylu funkčního minimalismu. Nevyvolává žádné zvláštní emoce. První polovina se na detektivku trosku vleče.
Já jsem spokojena, protože se mi dostalo přesně to, co jsem chtěla: krkolomné zeměpisné názvy, zvláštní osobní jména lidí, písmenka, která naše abeceda nezná i nádech národní hrdosti.
Jsem touto vikingskou zemí elfů, hobitů a nepředstavitelně krásné přírody naprosto fascinovaná.
Islandane jsou největší čtenáři knížek na světě. Přečtou v průměru 4 knihy na osobu za rok.
Prvenství přispívá i fakt, ze v teto zemi, kde je opravdu draho, jsou knihy zbaveny daně.
Že bychom se poučili aspoň tady?

06.01.2021

Překvapilo mě, že kniha byla napsaná v roce 2016. Kniha má docela nápaditou detektivní zápletku, ale styl vyprávění na mě působil mnohem zastaralejším dojmem. Hlavní hrdina někam šel, někoho potkal, na něco se zeptal, ten někdo odpověděl a hlavní hrdina pak šel jinam. Dlouhý to je jak polární noc.

17.10.2019

Popis života nočního Reykjavíku s násilnostmi, drogami, alkoholem. Vyšetřování smrti bezdomovce jedním policistou vede k odhalení dvou vražd i vyřešení další závažné trestné činnosti. Bez velkého napětí, policista vše řeší se zarputilostí ve svém volnu. Zvláštní přístup bez rychlého stupňování napětí. K řešení ho vedl pocit viny z dětství, ale není jasné proč. Zřejmě bude vysvětleno v dalších knihách.

19.08.2019

Tahle kniha mě dost zmátla. Předchozí díl jsem četla už před nějakou dobou, proto jsem měla problém, co se tam událo, jakto, že tam nejsou lidi, které znám a v jaké detektivce byl ten Marian Briem. A ejhle, tak nějak v závěru knihy jsem si ujasnila, že to bude nějaká před-kniha před všemi. Ach jo. Kdyby tam aspoň bylo v nadpisech kapitol (nebo jen na začátku) v jaké době se to odehrává. Možná jsem to přehlídla. Ale teď už ke knize. Tyto detektivky jsou takové pohodové čtení na den. Autor vykresluje tvrdou zem a lidi, přitom to tykání na Islandu a Erlendur i ostatní postavy jsou příjemné, jasně vysvětlí, o co jim jde (když není potřeba mlžit), omluví se ... trochu světla v té temnotě. Líbí se mi, jak příběh plyne, co se stalo v minulosti, má dopad i na přítomnost a to nutí čtenáře číst dál, aby věděl, jak to dopadlo. Kdo nemá rád drastické krimi a spíš ho zajímá prostředí, tak doporučuju.

09.04.2019

Indridasonův třináctý román s Erlendurem je prequel. Erlendur jako začínající policista je vnímavý, zvědavý a asertivní, stejně jak ho známe v roli zkušeného kriminalisty. Procházíme Reykjavíkem počátku sedmdesátých let, z pohledu řadových policistů nic pozitivního: plno opilců, bezdomovců, kriminálníků, rváčů, násilí a dopravních nehod. Autor vyzrál, jeho úsporný styl je dokonalý, postup řešení případu je možná pro někoho pomalý, mně vyhovuje. Setkáváme se s mnoha svéráznými Islanďany (včetně jeho Halldóry) a s podivnými kouty starého Reykjavíku. Amerikanizace je zatím ještě za oceánem, ale skrz vojenskou základnu už klepe na dveře.
85 % (51 hodnotících, průměr 71 %).
…
„Tady nikde nedostaneš hamburger ani hranolky, jen na jednom nebo dvou místech. Větší zapadákov nemůže existovat.“
„Na Geithálsu dostaneš kdykoli něco teplého k jídlu,“ namítl Marteinn.
„Ano, dokonce tam mají i pečenou skopovou hlavu,“ přidal se Erlendur.
„S tuřínovou kaší,“ dodal Marteinn.
„Právě o tom zrovna mluvím! Copak to je nějaké jídlo? Skopová hlava! Tuřínová kaše! Krom toho je Geitháls úplně z ruky. Co by komu udělalo, kdyby se někdo v tomto městě postaral o pořádnou kulturu stravování?“
„Mně Geitháls docela vyhovuje,“ ušklíbl se Erlendur.
„Kdo by si kupoval nějakou skopovou hlavu, která na něho cení zuby?“ odsekl Garðar rozčíleně. „Potřebujeme tady lokály rychlého občerstvení, kde se dá koupit pořádný hamburger a pořádná pizza. To je kultura stravování. Kdybych měl peníze, hned bych si tady pizzerii otevřel. Na tom by se dalo vydělat!“
„Já nevím,“ zapochyboval Erlendur.
„Takové lokály jsou prostě praktické a skvělé, navíc i levné! Dost už s těmi věčnými vařenými rybami a bramborami ve slupce. Člověk si vyjde někam na jídlo a nemusí utrácet drahé peníze v nějakém snobském podniku! Lidi, copak tomu nerozumíte? Amíci mají na takové věci prostě zlaté ručičky. Dokonce pizzu dodávají až do domu, ani tam nemusíš jezdit. Zavoláš, něco si objednáš a za chvíli ti jídlo dovezou.“... :)

23.03.2019

Trochu slabší díl,příliš zdlouhavý začátek.potom se to rozběhne.Doufám,že v dalším dílu se autor polepší.

18.04.2018

Četl jsem ji přes týden, pomalá, a až po půlce dobré čtení.

30.03.2018

Klidná pomalá detektivka,bez krve a hrůz.Oddechovka ;-)

05.11.2017

Asi mi kniha spadla do nepříznivého období, ale četl jsem ji přibližně půl roku a ne a ne se dobrat toho "wow momentu" kdy pak vše dorazíte jedním dechem. Na druhou stranu se mi líbilo vykreslení Reykjavíku i v méně příznivém světle, podrobnost popisu míst (tady opravdu autor boduje) i táhlou atmosférou vyšetřování, které vlastně nikoho nezajímá. Pár detailů (cestování autobusem například) mělo dokonce zajímavý psychologický přesah.
Pokud se vám Reykjavík líbil, snesete i svižnější tempo, doporučují série Ice & Fire od Michaela Ridpatha (žel, převážně v angličtině).

17.09.2017

Pro mě nudná detektivka. Hlavní vyšetřovatel se při pátrání kolikrát zachoval tak, že jsem nad ním kroutila hlavou. Opravdu si myslil, že když dvěma podezřelým bratrům položí přímou otázku, jestli to a to udělali, tak že na ni dostane pravdivou odpověď?? Po pár kapitolách mě tak otrávil, že jsem se podívala na konec knihy a měla jsem to za sebou.

11.09.2017

Moc pěkná kniha. Líbilo se mi, že mu osud bezdomovce nebyl lhostejný a své pochyby o jeho smrti byly oprávněné. Také pak krůček po krůčku vyřešil zmizení mladé ženy, určitě z něj bude skvělý detektiv.

06.06.2017

Kniha popisující Erlendurovy začátky u reykjavické policie. Více než dramatické pátrání je zde kladen důraz na psychologické vykreslení postav a Erlendurova zarputilost vyřešit smrt bezdomovce se kterým se náhodně poznal a zmizení mladé ženy v téže době. Není to zrovna veselé čtení, Erlendur se pohybuje mezi lidmi bez domova, závislými na alkoholu a drogách ale podaří se mu svým lidským přístupem získat si jejich důvěru a jeho pátrání je nakonec úspěšné. Mezi Indridasonovými knihami je tahle ale pouze lepší průměr.

02.05.2017

Mam pocit ze tady ta knizka ze vsech, co jsem doposud od Indridasona cetla, je snad nejvic zamerena na psychologii postav, nejvic vnimam vycitky, pohnutky vychazejici z citu, bolest, beznadej, smutek....
Erlendur snad kolem sebe nema nic svetleho, ba jakosnad aby to jeste vic vyniklo, jak je smutny a jak si sebou nese spostu bolesti, i jeho pracovni"den" je vlastne v noci, slouzi zpocatku jen nocni sluzby...
Ma v sobe kus soucitu a lidkskosti, a zjevne i pece o druhe (coz. Vetsina na Islandu zjevne postrada - opet nekolik pripadu domaciho nasili, kde i sousedi "nevedeli" co delat, jak pomoct, a okoli mlcelo) coz vede k objasneni vrazdy bezdomovce , zdanlive nikym nepostradaneho Hannibala , na pribehu ktereho se ukaze ze to opet byl clovek pronasledovany svou tragickou chybou z miňulosti....asoubezne s tim rozlouskne dalsi zmizeni/vrazdu, kde opet slo o domaci nasili...
Nevim, jestli je Island opravdu tak bezutesny jako v knizkach Arnaldura, kde se prolina chladne pocasi s chladem v lidech.. Opet musim napsat, ze to na mne pusobi, jakoby tam bydlel a zil jen bezpocet alkoholiku, narkomanu, nasilniku... Doufam ze tomu tak neni ;))
Indridasonkvy knizky me zasahuji do ziveho, atmosferu clovek nasaje, a jen tak nevypusti...

17.01.2017

Velmi pěkná detektivka, která baví a napíná, ačkoliv její tempo je klidné a pomalu postupující. Zločiny se stanou a zločiny se vyšetřují bez scén plné krve nebo infarktových situací. Navíc, je to knižní prequel, první případ Erlendura, což je samo o sobě zajímavé.
Doporučuji.

25.12.2016

Knížka mě moc nezaujala. Děj nemá moc spád, schází větší napětí.

03.12.2016

Přečetl jsem všechny u nás vydané knihy tohoto autora a ani s tímto, zatím posledním příběhem jsem nebyl zklamaný.

13.11.2016

Za začátku mě kniha bavila, pak jsem se ale trošku ztrácela v ději, tohoto autora až zase někdy v případě nálady , protože ač mě neudrží v napětí, popisy lidí a jejich osudy umí popsat moc zajímavě !