Růže smrti
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73857/mid_ruze-smrti-CBm-73857.jpg
4
116
116
Za jasné islandské letní noci je nalezena mrtvola mladé dívky. Leží na hrobě ozdobeném květinami, který patří islandskému bojovníkovi za svobodu Jónu Sigurdssonovi. Komisař Erlendur a jeho kolegové Sigurdur Óli a Elinborg z kriminálky v Reykjavíku okamžitě vidí, že tato smrt má mnoho společného s obchodem s drogami. Proč však dívka leží zrovna na tomto hrobě? Čeho má být touto inscenací dosaženo? Policejní vyšetřování se ukáže jako velmi choulostivé, protože do okruhu podezřelých patří také známá osobnost...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2010 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Daudarósir, 1998
více info...
Přidat komentář
Pro mne naprosto nepochopitelné prostředí drog a prostituce, u detektiva Erlendura, důvěrně známe díky dceři, popisované docela syrově.
Mám tendenci si islandskou společnost idealizovat ( pro jejich vztah ke knihám) proto mě (naivně) trochu překvapilo, že i zde bují (doslova) korupce a na to navazující zločiny.
Jako detektivka příběh funguje a nelineární děj udrží čtenářovu pozornost.
myslím, že v téhle sérii pokračovat v dohledné době určitě nebudu; čekala jsem něco jiného, dostavila se nuda...
Tenhle díl mi přišel trochu uvolňenější než jednička. Autor nám opět zopakuje, že většina policistů se jenom tváří, že ví, co dělají, ale neví to a nechtěj vypadat blbě, přestože to o sobě všichni navzájem ví. Tady se totiž moc vražd neděje. Ale hodně se tady fetuje a chlastá. No, ono, co tam? Takový prototyp vesnice. Jenom trochu větší...
Ale když koukaj a komentujou mrvolu na hřbitově, to bylo vtipný. Stejně jako výslech slečny, která jí našla. Za mě to knihu nesnižovalo. Prostě ten nízký počet zavražděných autor uměle nezvyšuje jenom proto, aby to bylo pro čtenáře zajímavější, a udělal omáčku. Přeci jenom je to kniha z roku 2002. Takže jsem doufala, že potom i samotné rozuzlení bude "obyčejné" a nijak nafouklé (toto logicky psáno před dočtením).
Opět dost historického okénka. Jsem za to ráda. Nebudu se tvářit, že jsem o téhle zemi věděla víc než název hlavního města. Zase zhruba tak polovina knihy o postavách a druhá vyšetřování. Což je ok pokud má kniha 500 stran, ale lehce přes dvěstě snad bude o zvyku. Co oceňuji je víc reálný konec oproti knize Synové člověka (toto logicky psáno po dočtení).
("A co má vlastně znamenat ta ochrana islandské mentality a jazykové kultury, o které pořád mluvíš? Francouzi jsou neuvěřitelní patrioti a podívej se, jak jsou namyšlení a nudní. Chceš snad, abychom byli jako Francouzi? Podle mě nemá politika izolace budoucnost. Islanďané se nikdy nenaučí mít vkus, což se mimochodem projevuje i tak hroznými jídly, jako jsou beraní varlata nakyselo nebo opékané ovčí hlavy. Kdo to má žrát?)
Kam autor chodí na ty svoje řeči?! Je jak psycholog (vztaženo na závěr knihy, ne na citaci z minulého odstavce) a vlastně to dává smysl! Super! Přesto mě poslední kapitola rozhodila. Dost podobné jedné knize, kterou jsem četla nedávno. Docela by mě zajímalo, jak s touhle věcí autor hodlá dál pracovat a zda takhle nebude (snad) končit každá jeho kniha (dobře to nastavilo charakter Erlendura, plus to s jeho dcerou minule, tak jsem zvědavá, co s tím autor má za lubem).
PS: byla jsem dost překvapená ze vztahu hlavních vyšetřovatelských koumáků. Dost se mezi prvním a druhým dílem změnil. K dobrému (lepšímu) pochopitelně...
Z Itálie plné vášní (E. Ferrante, Neapolská sága) jsem utekla záměrně na Island, abych se zpomalila a zchladila, což mi Arnaldur Indridason splnil. Atmosférou, popisem vztahů a tvrzením, že "škála vrahů na Islandu je poměrně úzká" - i když to se vlastně nepotvrdilo, což byla ta zajímavá část. Až přespříliš zchlazená se mi ale jevila práce vyšetřovatelů; zjištění důležitého telefonního hovoru se zdrželo, vyšetřovatelé si občas nesdělili informace, na policejní stanici mohl bez všimnutí přijít kdokoliv a vlézt tam kamkoliv,... Autor nechává policisty dlouho tápat, ale čtenáři dává náskok, což týmu na bystrosti také nepřidává. Překlad zase příliš nepomohl věrohodnosti dialogů - občas je tu chybný slovosled či nepřirozená vyjádření (Erlendur, otec narkomanky, se o závislých vyjádří slovy: "Je nepochopitelné, že ti lidé nedokáží prozřít.").
Třeba se tady autor ještě nerozepsal a bude lépe. Island neodepisuji a ještě ho zkusím.
Detektivní předkrm, čekala jsem asi víc, nicméně dej zajímavý, jen částečně nedotazene a to tykani....je nezvyklé. Každopádně třeba je to od autora rozjezd a další díly budou mít jen plný počet *.
Za mě tedy nic moc, spousta zmínek o násilí a drogách, detektivní zápletka mi přijde taková nijaká, vše v podstatě na základě nějakých instinktů. Knížka je sice čtivá, do děje vás vtáhne, ale konec je takový bez konce.
Moje první kniha od tohoto autora. Po literární stránce to není žádná nirvána, styl je spíše prostý a strohý. Detektivní zápletka není špatná, ale konec jsem moc nepochopil. Třeba se to v dalším díle dovysvětlí... Prostě průměrná detektivka.
Pro mě dost nové téma, které mě velmi zaujalo. Kniha nebyla tak napínavá a dramatická jako jiné severské detektivky, na které jsem zvyklá. Místy mi to vadilo, celkově mě ale kniha rozhodně nenudila a dalším dílům ze série dám určitě šanci.
Už mám načteno celkem dost severských krimi a zajímalo mě, jak to vypadá na Islandu. Koukala jsem na hodnocení tohoto dílu a modrá čísla mi naznačila, že to trhák nebude. Spíš taková oddechovka. V překladu jsem měla trochu problém s tykáním postav. Chvíli mi trvalo přijít na to, kdo se s kým baví. Taky mi tam celkem vadily ty odbočky do minulosti. Jak mi to u jiných knih nevadí, tak tady jsem se trochu ztrácela. Hodně obtížná byla jména osob – jak se vyjádřil Erlendur – nechápu, proč mají děti dvě křestní jména. A vyšetřovací tým? Zatím ještě neukázali, co v nich je a tým tady (pravda) ani moc nebyl. Ale čas ukáže, jak se to bude ubírat. Rozhodně chci pokračovat dál.
Tak toto ano. Četlo se to dobře,s Erlendurem a Ólim se velmi ráda zase někdy setkám. Zápletka byla taky docela fajn,i když na mě osobně celá kniha působila opět seversky "unaveně". Na téma severské deprese a stavění se k nim jsem kdysi vedla dlouhé debaty s kamarádkou z Finska,takže v knihách severských autorů se už jen zabývám tím,jak to který z nich pojal.
já nemůžu jinak než za 5 :) další z příběhů z temného Islandu, kde sna není nikdo, kdo by nepil, nefetoval a byl šťastný...
setkání s oblíbenou partou kolem komisaře Erlendura, v tomto díle se dozvíme, jak se Sigurdur Oli, zoufalý islandský metrosexuál v řadách policie setkal s Bergthórou...a mimo to vyřešíme jednu vraždu. A seznámíme se taky s hamižnými týpky, kterých je nejen na Isladnu dostatek...spekulace ve stavebním průmyslu, rejdařství....
a ve finále zjistíme, že Jón Sigurdsson k tomu vlastně přišel omylem :)))
v tomto díle bylo i více suchého humoru, jsem se i posmála nahlas....Indridason a jeho detektivky jsou prostě moje srdcovka.
Kniha má všechno, co jsem od dobré oddechové detektivky očekával. Erlendur je správný detektiv dobře zapadající do islandského prostředí. Jemný humor vítám, tykání v dialogu mi nevadí - už jsem si zvykl. Další islandskou detektivku si příště rád přečtu.
Četla jsem v červnu 2011. Podle mých poznámek:
Dobře se čte, jedním dechem. Až na to tykání v dialozích - to je nezvyk.
Vyšetřování vede rozvedený kriminalista, kterého jeho děti poznaly, až jako dospělé. Syn je alkoholik, dcera narkomaka a asi i prostitutka. Kriminalista, který sám selhal při výchově, se v práci potkává se stejnými problémy - proč?
Trochu zklamání, první polovina knihy měla docela spád, ta druhá byla pomalejší a jakobych najednou četla úplně jiný příběh. No, uvidíme, co další Erlendur..
Asi bych komentář neměla psát, protože drogy u mne každou knihu odsunují na vedlejší kolej. Takže moje příspěvky by mohly těmto knihám ublížit.
Severské detektivky jsou čtivé. Zde byla tato krimi trochu prosvětlena obdobím bílé noci, ale na zločinu to nic neměnilo a objetí drogové závislosti tu sehrávalo svou ničivou úlohu.