Růže smrti
Arnaldur Indriðason
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73857/mid_ruze-smrti-CBm-73857.jpg
4
116
116
Za jasné islandské letní noci je nalezena mrtvola mladé dívky. Leží na hrobě ozdobeném květinami, který patří islandskému bojovníkovi za svobodu Jónu Sigurdssonovi. Komisař Erlendur a jeho kolegové Sigurdur Óli a Elinborg z kriminálky v Reykjavíku okamžitě vidí, že tato smrt má mnoho společného s obchodem s drogami. Proč však dívka leží zrovna na tomto hrobě? Čeho má být touto inscenací dosaženo? Policejní vyšetřování se ukáže jako velmi choulostivé, protože do okruhu podezřelých patří také známá osobnost...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2010 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Daudarósir, 1998
více info...
Přidat komentář
Po knihách Arnaldura Indridasona jsem pokukoval už dlouho, nicméně horší hodnocení a popis děje mě nikdy nedonutily po některé sáhnout. Růži smrti jsem si nakonec vybral kvůli Čtenářské výzvě (nevím proč, ale z knih od R se mi opravdu špatně vybíralo...), nemůžu říct, že by mě zklamala. Zápletka dobrá, jen ten konec byl trochu zvláštní. Faktem je, jak už zde psali další, že knihy od Yrsy jsou přece jen někde trochu jinde...
Průměrná detektivka, která takříkajíc neurazí ani nenadchne, nicméně zaujala mne více než Seance smrti, kterou jsem četla od téhož autora předtím. Růže smrti je napínavější, má více děje a popisu policejní práce. Přesto se toho mnoho nedozvídáme o Erlendurovi (kromě jeho problematické rodinné historie) a obzvláště o jeho spolupracovnících, kteří jsou stále pouze jmény. Ani pokud jde o poutavost vyprávění, nelze srovnávat např. s knihami další Islanďanky Yrsy Sigurdardottir, která píše podle mého názoru mnohem lépe.
Zkusila jsem svého prvního Indridassona. Ano Erlendur není Harry Hole a to je jen dobře! Byl mi sympatičtější a lidštější než ikona Nesboa. Příběh se zvláštní zápletkou, líbilo se mi, že první objevená pachatelova stopa byla vlastně naprosto náhodná záležitost. Rozmotat tohle klubko zvládl tak trochu víc životem zdrchmaný Erlendur skvěle. Příběh byl napínavý tak akorát a četl se velice dobře, určitě budu lovit další autorovy knížky.
Přidávám se k těm několika čtenářům, kteří vyjádřili mírné zklamání. Také si myslím, že je to Indridasonův průměr, četl jsem od něj lepší. Ale Erlendur prostě není Harry Hole a už vůbec ne Robert Hunter. A Reykjavík není New York. Absenci napětí nahrazuje docela drsný náhled do života místních narkomanů a prostitutek.
Nesouhlasím s některými komentáři, že Růže smrti je nejslabším autorovým dílem. Kniha je třetí, kterou jsem od něho četl a je skvělá.
Knížka není špatná ale čekala jsem trošku víc. Růže smrti je čtivě napsaná ale chybělo mi napětí.
V pořadí druhá kniha tohoto autora se řadí k jeho slabším kouskům. I tady už se ale objevuje silná kritika islandského světa ztrácejícího na autenticitě a nakaženého neřestnými vlivy. Ačkoli někdy Indridason moralizuje až moc (napříč celou svou tvorbou), snaží se do příběhu zasazovat i postavy, které mají jiný pohled, což je zdravé, ale ne vždy úplně přesvědčivé. Dobrý je ale koncept detektiva, jehož dvě děti propadly drogám, respektive alkoholu, a jehož manželství skončilo nezdarem. Knihy s Erlendurem mám obecně raději nežli třeba příběhy postavené na Elínborg.
přes slibný začátek, se to ke konci tak nějak rozplizne do ztracena, škoda
Kniha ma sklamala.
Dej nebol napínavý, postavy sa zbytočne opakovali a dialógy boli nepodstatné. Neudržiavali spád. Popri iných islandských detektívkach mi pripadala amatérsky napísaná.
Zaujal ma ale spoločenský problém, ktorý je zapletený do deja - narkománia mladých ľudí z beznádeje a opúšťanie tradičného života na ostrovoch kvôli kvôli strate tradičných spôsobov obživy .
Veľmi depresívna a ponurá záležitosť. Vzťahy medzi postavami, ich rodinné zázemie, príbeh a k tomu hmlisté a chladné prostredie Islandu spolu s obdobím bielych nocí - to všetko na mňa vplývalo dosť silno a vytváralo vo mne často pocity úzkosti. Zároveň však Indridason vie vypointovať dialóg a situáciu s riadnou dávkou čierneho humoru a to je mi nesmierne sympatické. Zo severských detektívok, ktoré sú teraz v móde, sú autori z Islandu pre mňa jednoznačne dobrou voľbou. Arnaldura Indridasona radím k mojej obľúbenej Yrse Sigurdardóttir - sú "moja krvná skupina" :)
Tato kniha me velmi zklamala. Podle me ji chybelo napeti a naopak obsahovala mnoho anglickych neprelozenych slov, coz muze velmi znesnadnovat porozumeni.
Růže smrti rozhodně k převratným dílům detektivního žánru nepatří, ovšem pobavit dokáže, to je bez debat. Vše stojí a leží na dvojici kriminalistů tvořené stárnoucím komisařem Erlendurem Sveinssonem a jeho moderněji naladěném parťákovi Sigurðuru Ólim. Tenhle tandem sice neohromí vyšetřovatelskými schopnostmi a skloňování jejich jmen může způsobit drobné záchvaty šílenství, ale bohatě to vynahrazují civilním přístupem k policejní práci a hlavně vzájemným popichováním, které nejednou donutí vyprsknout smíchy. Vše ostatní už je prostě jen řemeslně odvedený standard - zápletka se točí kolem smrti bezvýznamné feťačky, jejíž skon má daleko pochmurnější pozadí, než by se na první pohled mohlo zdát. Arnaldur Indriðason sympaticky kombinuje trudnomyslnou atmosféru soudobého Islandu s nekomplikovaným příběhem, v němž se zločinecké podsvětí a vysoká politika od sebe příliš neliší. Snad jen na koncepci dialogů se nezvyká snadno, za což může především absence vykání, ale holt jiný kraj, jiný mrav.