Synové člověka

14.12.2023

Hrdě se hlásím k nemnohým ctitelům Erlendurova staromilského přístupu k vyšetřování. První příběh série - autor stál na rozcestí, kde jedna cesta mířila přes Růži pro Algernon k sci-fi, druhá k studené realitě ostrova na severu. Výměny názorů Indriðasonových postav, které mnozí tak kritizují, považuji za originální literární perličky, těším se na ně a nacházím v nich realitu všedního dne a spoustu skrytého humoru. I při četbě tohoto románu, kterým autor sérii uváděl občas trochu kostrbatě do chodu, který ovšem chronologicky patří až na čtvrté místo, a který byl u nás vydán jako jeden z posledních, jsem se nenudil.
...
„Nemám už víc co říct, takže půjdu. Jestli mě budeš znovu potřebovat, můžeš se mi kdykoliv ozvat.“
„Moment, moment,“ brzdil ji Erlendur. „S ohledem na vyšetřování jsem to já, kdo určuje, co bude dál, a ne ty. A myslím, že nám toho musíš říct víc.“
„A co jako?“ chtěla vědět Guðrún.
„Ty to víš samozřejmě lépe než já.“
„Cože? O čem to mluvíš?“...
75 % (aktuálně 91 hodnocení s průměrem 69 %).

P.S.
Erlendur - chronologicky (zdroj: pitaval.cz, doplněno, upraveno):
1. KamEinvígið (2011) - Duel
2. Reykjavíkurnætur (2012) – Noc nad Reykjavíkem
3. Kamp Knox (2014) - Vina
4. Synir duftsins (1997) – Synové člověka
5. Dauðarósir (1998) – Růže smrti
6. Mýrin (2000) – Severní blata
7. Grafarþögn (2001) – Dech smrti
8. Röddin (2003) - Hlas
9. Kleifarvatn (2004) - Jezero
10. Vetrarborgin (2005) – Mrazivá noc
11. Harðskafi (2007) – Seance smrti
12. Myrká (2008) - Oběť
13. Svörtuloft (2009) - Propasti
14. Furðustrandir (2010) - Chlad

Je velmi smutné, když nakladatelství zadají překlad islandské detektivky překladateli paperbackové sci-fi literatury, který pravděpodobně islandsky vůbec neumí, překládá přes jiný jazyk a dost možná k tomu ještě používá překladač. Skončila jsem po pár stránkách, s nechutí číst tak zprzněnou češtinu, například "Danni všechny vybláznil!.

27.05.2023

Z knížky jsem, mírně řečeno, rozpačitá. Celkem dobré téma, ale špatně uchopené. A ten konec? To jako vážně?
Ze začátku vše popsané do detailu a ke konci na třiceti stranách obrat úplně jinam, působilo to na mě zvláštním chaotickým dojmem.

24.10.2022

Zajímavý příběh tedy pokud bych zůstala jen u cca 3/4 knihy. Líbilo se mi tempo i krátké dialogy. Ovšem čím víc se blížil konec, tím víc kulila oči a obočí mi vylétlo do závratných výšin. Zkusím dát autorovi ještě šanci, ale z této knihy moc nadšená nejsem.

28.09.2022

Severské krimi miluji ...tedy mě kniha velice bavila.Rozuzleni bylo silné jako dvojité preso.
Ale proč né,bylo to zase jiné čtení.

10.12.2021

chuťovka s trošku překvapivou koncovkou. To, že jsem velkým fanouškem a milovníkem AI, nemusím říkat...a dlouho jsem odkládala "novější" díla. Takže nyní za odměnu Erlendurovka z jeho začátků..je vidět, že autor se postupem času vypsal. V Synech člověka píše poměrně stroze, své hrdiny nemá úplně dotažené, respektive zásobuje nás pouze střípky. Ale i to stačilo - ráda jsem se zas ponořila do islanského chladu a zdánlivě depresivního a bezútěšného života. Příběh jsem si vychutnávala, no , jako když po letech potkáte staré kamarády. Až na ten závěr. Ten mě dorazil - takový sci-fi závěr s WTF efektem jsem fakt nečekala...za to hvězda dolů, Arnaldure ;)
Celkově však velmi uspokojivé, a já spokojenost. Doporučuji, i když chápu, že Indridasonův strohý styl nesedne všem..a ráda si přečtu další...

25.11.2021

Spokojenost, tenhle styl mi sedí i ta krásná jména pro nás často nevyslovitelná.

14.08.2021

Hrozné, od samého začátku do konce. Autora jsem mívala ráda, jeho série s Erlendurem byla první moderní severská krimi u nás vydávaná, a ještě z tehdy pro nás exotického prostředí. Ale kdybych tenhle první díl starý bezmála čtvrt století (vydaný ovšem u nás až teď?!) četla tehdy, nikdy bych se do dalších dílů tedy nepouštěla (tentokrát jsem vydavateli vděčná, že nás tohohle dlouho ušetřil, mohlo to ale být navždy).
O zápletce darmo mluvit, ale strašná byla celá neskutečně pomalá a ujetá forma. Nejhorší snad byly samy dialogy, kdy na zcela jasnou otázku se příliš často odpovídalo slovy "co tím myslíš?", nebo se neodpovědělo vůbec. Takže to dělalo dojem, že jsme se octli na nějakém neblahém místě samých idiotů (dle IQ), do kterých ládovali nějaké podezřelé pilule a zcela utlumili veškerou jejich mozkovou činnost. Nevím, jak mohla taková "propagace" Islandu autorovi projít až do té míry oblíbenosti, které dosáhl v cizině.
Četla jsem, pak už jsem listovala, a to čím dál rychleji, ale konce jsem se stejně nedobrala - musela jsem knihu definitivně znechuceně odložit.

Pozn.: a mám navíc podezření, že ani překlad tomu neudělal službu, protože třeba nevěřím tomu, že by spisovatel detektivek vložil komisaři vyšetřujícímu vraždu něco takovéhleho do úst: "někdo byl zavražděn, patrně úmyslně..." - cože? zabití může být neúmyslné, ale úmyslným se z toho přece automaticky stává vražda..., a není třeba o tom víc dumat a ještě takto nekorektně a zmatečně

02.02.2021

Možná už jsem severskými detektivkami zmlsaný natolik, že už mě tento příběh nedokázal upoutat. Pomalý rozjezd, vlekoucí se děj, což už ani překvapivý závěr neměl šanci zachránit.

17.10.2020

Způsob vyšetřování byl obdobný jako v jiných knihách autora. Poklidný, formou rozhovorů. Tentokrát rozvleklý. A bohužel sci-fi zápletka dojem z příběhu zkazila. Příliš překombinované.

19.08.2020

Island mě sice fascinuje, ale tento autor mi prostě nesedl. Je to druhá a poslední kniha, kterou od něj čtu. Celý příběh mi přijde kostrbatý a závěr překombinovaný a nereálný. Kdyby se ubrala poslední zápletka, tak bych to ještě brala, ale takto jsem nepochopila, proč se to vlastně všechno dělo.

11.07.2020

Islandské prostředí je pro mě něco nového, nevšedního, zajímavého, není to typ detektivky, kde tečou potoky krve, i vyšetřování probíhalo tak nějak poklidně a bez emocí, tykání mi nevadilo... co se týče té kriminální zápletky, možná trochu překombinované, ale vcelku jsem to ještě zkousla, odpočinková četba, vyšetřovatelé mi k srdci nepřirostli, nebyli mi sympatičtí ani zrzoun ani ten druhý zkušenější Erlendur :-(

Od autora jsem četla už docela dost knížek, a stejně jako už někdo psal, trochu mě překvapil ten sci-fi konec (s podobným prvkem jsem se u autora zatím nesetkala). Osobně mi to ale spíš vadilo a přišlo rušivé a nerálné. Kniha se mi až na ten (aspoň zatím) nereálný konec jinak líbila, nicméně jiné knížky od autora můžu doporučit spíš.

05.06.2020

Tohle se mi moc líbilo! Islandské krimi se mi moc líbí!

22.04.2020

Nebavilo mě to. Ani trochu napínavé, žádné dějové zvraty, konec možná zajímavý, ale je vůbec reálný??? A to tykání působilo strašně nepřirozeně.

16.02.2020

Anotace k románu Synové člověka byla lákavá, ale kniha tak docela nesplnila moje očekávání. Hned od začátku na mě nezvykle působilo všudypřítomné, až soudružské tykání, ale to je dáno kulturním prostředím Islandu. Naprosto nečekaná byla sci-fi složka této detektivky. Dvojice detektivů mi zatím k srdci nepřirostla, ale konec příběhu se mi líbil. Určitě zkusím i pokračování.

28.01.2020

Dobře se čte, vše je jasné a přehledné. Jiné knihy tohoto autora mne ale bavily více.

27.01.2020

Četla jsem i jiné knihy od toho autora. Možná lepší. Klidnější severská literatura. Je pravda, že bych knihu trošku zkrátila. Ale čte se přehledně, postav není mnoho - a scifi rozuzlení jsem nečekala... Proč ne...

20.01.2020

Připadalo mi to hrozně zdlouhavé, docela jsem se do knížky musela nutit. Až poslední dvě kapitoly dokázaly přidat hodnocení hvězdičku, protože ten závěr byl dost překvapivý.