Eseje
Henry Miller
Kniha obsahuje část z velkého množství autorových kratších próz, které lze, i přes jejich pestrost, označit souborně jako „eseje“. Jde o úvahy, dopisy i humorné historky. Většina textů v knize byla do češtiny přeložena poprvé.
Přidat komentář
Je to tak vážení, Palivo je takovej intelektuál, že čte i eseje. Již zřejmě nezbývá mnoho času a proměním se v superinteligentní počítač, který bude kouřit dýmku a za pětipenci diktovat slavné citáty v dialektu, který si člověk navolí vztlačnou silou potlesku.
Henry Miller je můj oblíbený spisovatel a kdybych měl volit mezi jedním večerem s ním a nebo týdnem bukkake s Britney Spears, měl bych vážně dilema. Hned z fleku se Miller rozjíždí esejem na téma Hamlet, což byl zatím nejlepší esej o Hamletovi jakej jsem kdy četl - ne že bych četl víc než jen jeden, ale takhle napsaný to vypadá opravdu úderně. Jen si to představte:
Žena: Dobrý večer.
Já: Dobrý večer. Musím podotknout, že vaše líce mi připomínají nejlepší esej o Hamletovi jaký jsem kdy četl.
Žena: Och, ach, ichichich, já se červenám, vy jste tak chytrý!
Já: Nechme těch řečí, můžu si dát čaj o páté s vaší vulvou?
Žena: Jak je libo!
Eseje se rozjedou svižně, pak se ale trochu zašmodrchají a sem tam jsem koukal, jak byl Miller za dobře s esoterikou a podobnejma věcma (viz eseje o Witmenovi, Thoreajoujouvi atd). Občas to bylo těžký, občas lehký, ale hlavně osvětový. V podstatě každej esej nese poplatnou nadčasovou myšlenku, kterou si můžete vytetovat na ruku nebo koleno, a je už jedno jestli Miller komentuje filmy nebo oplzlosti. Vítězem se každopádně ale stává až "skoro povídka" o tom, jak chtěl jet na dovolenou do Londýna. Kdo má Millera rád (nebo Lawrence), tomu knihu doporučuji.
Fun fact: Henry Miller měl kolo z České Kamenice o kterém prohlašoval, že je to jeho nejlepší kamarád.
Fun fact 2: Dospělé samice klokana mají tři vagíny.
Velmi, velmi pestrá kniha, soubor spíše stanovisek a názorů než objektivních pravd, i tak ale nesmírně hluboká záležitost. "Rolí umělce ve společnosti je v lidech oživovat primitivní, anarchické instinkty, které jsme obětovali kvůli iluzi života v pohodlí."
Autorovy další knížky
| 1991 |  Obratník Raka |
| 2002 |  Pod střechami Paříže |
| 1994 | Sexus |
| 1992 | Obratník Kozoroha |
| 1991 | Tiché dny v Clichy |
Rád by som z celej zbierky vyzdvihol jednu pasáž z eseje o H. D. Thoreauovi, ktorá si to, myslím, žiada:
"Všetci naivne premýšľajú , či sa uživia, keď sa nedajú naverbovať niekým, kto ich bude úkolovať, alebo skôr, keď sa naverbovať dajú, či ešte niekedy nájdu čas robiť to, k čomu boli povolaní. Už im vôbec nepríde na um, že by sa odobrali do púšte alebo do divočiny, že by denne dobývali živobytie zo zeme, z práce, že by žili z minima. Nepohnú sa zo svojich miest a metropolí, pobehujú od jedného k druhému, nepokojní, zúfalí, frustrovaní, márne hľadajúci cestu von. Je potrebné povedať im hneď z kraja, že spoločnosť, taká, aká je dnes, cestu von neponúka, riešenie majú len a len vo svojich rukách a že k nemu dospejú len tým, že tie ruky začnú používať. Človek sa musí presekať von sekerou. Naozajstná divočina nečíha niekde tam ďaleko, ale práve v metropolách, v tej spletitej sieti, ktorú sme zo života urobili, a ktorá nechce než ničiť, sužovať a brzdiť slobodného ducha. Keď človek nájde dôveru sám v seba, nájde si cestu cez všetky bariéry a tradície, ktoré ho obklopujú. Thoreauova Amerika sa nad jeho experimentom pousmiala rovnako pohŕdavo a nepriateľsky, ako sa i my dnes usmievame nad všetkými, ktorí sa o to pokúšajú."
V Millerových esejach nájdete nemalé množstvo autorovho talentu vidieť a popísať javy, ktoré bežným smrteľníkom ostávajú skryté. Som milo touto zbierkou prekvapený, pretože autorova beletria ma neprilákala ani k tomu, aby som jej dal šancu.