Eukleidovo okno: Příběh geometrie od rovnoběžek k hyperprostoru

07.07.2021

Eukleidovo okno je vědeckopopulární kniha. Ústředním tématem je geometrie a způsob jakým nahlížíme na prostor. Časově kniha pojímá období od starověku až po konec druhého milénia. Leonard Mlodinow v každém období zdůrazňuje vliv konkrétní významné osobnosti, která ovlivnila naše chápání prostoru: Eukleida, Decarta, Gause, Einsteina a Wittena aj.

Můj dojem z knihy ovlivňuje zejména to, že jsem již řadu podobných vědecko populárních knih přečetl. I tato má svůj osobitý charakter, který spočívá v tom, že se v některých oblastech pouští docela hluboko do historických detailů. To se mi na knize líbilo, protože jsem si znovu uvědomil, že na většinu objevů zkrátka musí přijít správný čas.

To co mi naopak nesedělo byly zbytečně komplikovaná přirovnání. Např. Michelsonův-Morleyův experiment jsem četl dvakrát, než jsem si uvědomil, co se mi autor snaží říct. V jiných případech jsem se to ani nepokoušel pochopit. V tomto směru se podle mého názoru nejedná o zdařilou knihu. Prosím nechápejte mne špatně. Jsem z těchto knih zvyklý, že ne všemu nerozumím a ne všechno pochopím. Nicméně v Eukleidově okně jsem měl občas pocit, že nerozumím i tomu, co vlastně dávno znám. A v tom je podle mne zakopaný pes. To považuji u vědeckopulární knihy za nedostatek.

Eukleidovo okno je pro mne rozporuplná kniha. Na jednu stranu zajímavě pojaté téma. Na druhou stranu nesrozumitelné příklady, které vysvětlovanou oblast spíše zamlží. Osobně od tohoto autora mohu doporučit knihu Feynmanova duha, která netrpí výše zmíněným neduhem a má mnohem větší "lidský" přesah do běžného života.

11.01.2020

Je možné, že se to autorovi nepovedlo až tak, jak si přál. Ale snaha se cení.

Matematické povědomí čtenářské obce je přeci jenom různé, a tak je přirozeně velmi obtížné psát knihu o "high-tech" alternativách k Eukleidovi:
Pokročilejší se tomu vysmějí, slabší se moc nechytnou.

Myslím, že když se někdo skutečně pokusí prokousat těmi všemi vzorečky, které postuluje matematika o prostoru, a pak se to pokusí formulovat bez nich, tak mu s nejvyšši pravděpodobností vyjde nějaká podobná kniha.

Nicméně je skutečně depresivní, že zákonitosti prostoru se vyjevují především v takových problémech, které vyžadují často až "drastickou" formalizaci :-( Tím se moderní doba od Eukleida vlastně moc neliší )

24.09.2018

Velmi zaujímavá a dobre napísaná kniha o hitórii matematiky a čiastočne aj fyziky.

08.09.2016

Excelentní kniha o vývoji poznání, vývoji geometrie, chápání prostoru a času. Souhlasím s Eldar80, že s rostoucí obtížností chápání neeuklidovského zakřivení prostoru, představy mnoharozměrných prostorů, S-matic a teorii vln se kniha stává čím dál méně čitelná. Přesto, nějak se k tomu člověk musí prokousat a to, co se mi dnes jeví jako nepochopitelné a nepředstavitelné, může po dalších knihách do sebe zapadnout a zjasnět. Fyzikové mají zvláštní smysl pro humor a určitá dávka se dá najít i u Mlodinowa. Takže pokud jste nadaný matematik nebo vás baví číst příběhy vývoje lidského poznání, matematiky, geometrie a fyziky, mohu vřele doporučit.

20.04.2016

Mlodinow líčí svět v pokroucené a lehce zploštělé podobě – ne moc, ale stačí to k tomu, aby to čtenáře místy zvedlo ze židle. Nejspíše ne ani tak proto, aby deformací tematické roviny demonstroval ústřední téma: neeukleidovský prostor, jako spíš proto, že se mu taková představa světa líbí. Často tedy ve své tendenci stavět na jednu stranu obdivuhodnou historii exaktního myšlení plnou geniálně nadaných jedinců a podivuhodnou historii filozofie a teologie plnou více méně směšných figur neuvádí celý obraz: neuvádí nebo naopak zdůrazňuje. Tahle přemotivovaná propagace, jež zřejmě souvisí také s vlastním egocentrismem (nikdy neopomene zmínit rádoby vtipně vlastní osobu), však pozitivní dojem z chytrého výkladu kalí a vytváří dojem, že Mlodinowova intelektuální hostina je cítit přepáleným levným olejem.

Autor tak dělá z těch myslitelů, kteří se svým dílem do matematického myšlení významně nezapsali, blábolící idioty (Böethius, Kant), naopak u jiných zcela vynechává náboženský i širší filozofický rozměr jejich myšlení (Pythagoras, Descartes, Abélard atd.). Nevadilo by to, kdyby zároveň průběžně nepodsouval hodnocení toho, o čem vlastně vůbec nepíše (jedna z jeho typických off topic poznámek je, jak se kdosi zeptal Feynmana, co si myslí o filozofii, a jeho odpověď byla: BS, i.e. bullshit). Jenže svět takový není a jím troušená historie matematického myšlení už vůbec ne. Knize tedy naprosto chybí komplexnost v přístupu k probíraným tématům.

S tím jde i podezření o určité ledabylosti. Čas od času jsou v textu nepřesnosti, a i když se jedná o detaily, nejsem si jist, kolik dalších drobnůstek zůstalo neodhaleno. Mlodinow např. píše, že Böethius byl římský senátor, přitom byl sice vychován v domě senátora Symmacha, ale jinak byl vrchním správcem Theodorichova dvora. Stejně tak informace, že byl popraven za vlastizrádné styky z Byzancií, jsou předmětem historických spekulací, nikoli ověřeným faktem. Jeden ze správců Alexandrijské knihovny, Eratosthenés z Kyrény, sice změřil obvod Země, jak uvádí autor, ale sotva tuhle hodnotu naměřil a uvedl v kilometrech – o užívané antické míře, stadionu, se autor nezmiňuje. Podivně zní také to, když autor uvádí, že Eddington ověřil Einsteinovu obecnou relativitu měřením na brazilském Sobralu, a přitom se vůbec nezmiňuje, že šlo o druhé měření, přičemž to první a zásadní Eddington provedl na ostrově Príncipe u pobřeží Afriky. Mám podezření, že se v Eukleidově okně dá podobných nepřesností nalézt víc.

28.06.2015

Vyborna kniha, velice poutava, obohacujici! Doporucuji ke ctenii!