Evangelium podle Brabence
Vratislav Brabenec , Renata Kalenská
V rozhovoru s novinářkou R. Kalenskou vypráví známý hudebník a básník o peripetiích svého osobního i profesionálního života, který je úzce spjat s českým undergroundem 70. let. Vzpomínková knížka, v níž se Vratislav Brabenec vrací ke svému dětství, rodině a přátelům, k životu v Čechách od 50. do začátku 80. let. Vypráví rovněž o svých zkušenostech ze života v emigraci i o svých současných pocitech. Novinářka lehce koriguje tok jeho vzpomínek a vrací jej k některým nedopovězeným myšlenkám. Černobílé ilustrační fotografie v textu.... celý text
Přidat komentář
Káder, frajer, hrdina, správny chlap. Nepodceňujte kvôli vzhľadu a vypitému alkoholu! Grandiózne.
Vráťa je prostě obrovská osobnost, což tahle kniha skvěle dokazuje. Hezky se četla a některé výroky skutečně stojí za zamyšlení.
Když se novinářka zamiluje do zpovídaného a půlku knihy se už jen blbě plká... Ztracená šance, druhý, lepší knižní rozhovor s V. B. už asi nikdo nevydá - tenhle vídám ve slevách po tuctech.
Vráťa Brabenec je neskutečně zajímavá persóna. Nejenže je výborný hudebník (album Plastic People of the Universe Jak bude po smrti považuji za jednu z nejlepších tuzemských nahrávek všech dob), on je i zábavný a nesmírně lidský. Právě ta lidskost, přímost a to, že si na nic nehraje prostupuje celým rozhovorem. Přitom je kniha velice vtipná a i přes vážná témata nikdy nesklouzává k patetičnosti. U rozhovorů je vždy velice těžké posoudit, zda výsledek práce byl daný spíš tazatelem nebo tím, kdo odpovídá. Zde bych řekl, že je to dílem obou protagonistů. Jak Renata Kalenská, tak i Vráťa Brabenec jsou očividně na podobné vlně a rozhovor tak příjemně plyne, bez známek křečovitosí a nějakých nepřirozených tlaků. Hodně se mi líbilo i to, že oba se nesnaží zamlčovat, že Vráťa je alkoholik a někdy to s ním asi není lehké, že bývá umíněný a nespolehlivý. Za všech okolností ale zůstává sám sebou a na nic si nehraje, což pro většinovou společnost není moc příjemné. Hodně se mi líbily i vstupy Evy Turnové, současné basistky PPU, jejíž doslov je opravdu dojemný. Parádní kniha o vzácném člověku...
Obdivuju Vráťu a mám rád i Renatu, vzala si však domnívám se v tomto případě příliš těžké sousto. Vhled do této duše a života zde, by nám možná jednou mohla více poodhrnout spíše Eva Turnová, jak jsem zavnímal v závěru knihy. Každopádně i tak Renatě za pokus srdečně děkuji.