Evropské jaro
Kaspar Colling Nielsen
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407120/bmid_evropske-jaro-oes-407120.png
4
29
29
Evropské jaro je kontroverzním vyprávěním o čtyřech lidských osudech a stavu Evropy na začátku nového tisíciletí. Na dánském ostrově Lolland vybuduje řada mezinárodně uznávaných vědců novou společnost, jež má za úkol spojit nejidyličtější prvky starého světa s nejnovějšími technologickými výdobytky. Do této venkovské idylky se z Kodaně přestěhují vysloužilý galerista Stig s manželkou Elisabeth, která zde díky skvělým badatelským výsledkům v oblasti neurologie dostane místo ve výzkumném týmu. Spolu s nimi na ostrov odchází i jejich anorektická dcera Emma, jež se ale po krátkém čase vydává do Afriky, aby pomohla tamní zcela nové paralelní společnosti postavit se na nohy. Chce tak dostát svým idealistickým představám o lidských právech a stává se ústřední postavou v podpoře nechtěných muslimských uprchlíků, které dánská vláda deportuje do Mosambiku, kde pro ně zbudovala ze starých Marsk-kontejnerů nové město Frederiksstad. Stig přestává věřit, že umění dokáže v dnešní společnosti hrát ještě nějakou roli. Podle něj zažívalo autenticitu naposledy v osmdesátých letech a současní umělci malující donekonečna všemožné kruhy v něm vzbuzují jen opovržení. Poslední zbytky respektu si u Stiga uchoval jen oceňovaný výtvarník Christian, jenž zobrazuje degenerující lidi, kteří na jeho plátnech srůstají s přírodou. Stig Christiana přemluví, aby se za ním přestěhoval do nové společenské komunity na Lolland, kde si Stig zatím pořídil aljašského malamuta, se kterým objevuje krásy přírody. Christian v umělecké sféře pociťuje podobné deziluze, ale jeho inspirace se s až nečekanou silou obrodí, když potká mladičkou a inspirativní naivní Miu, která zbožňuje Christianův penis a neklade příliš mnoho otázek. Idylický život na Lollandu pokojně pokračuje až do vážné a nečekané nehody, která ovšem Stigovi umožní vytvořit úžasné umělecké dílo, jež podle jeho názoru definuje nové standardy, podle kterých má umění společnosti stále co nabídnout. Umělecké dílo ovšem vyžaduje jisté oběti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
Det Europæiske Forår, 2017
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Krásná obálka a kniha od dánského autora. To mě nalákalo. Ale těch témat tam na mě bylo moc. Uprchlíci, anorexie, vědecký výzkum, demonstrace, umění. Nevěděla jsem, kam se dívat dřív. V první kapitole jsem si říkala, kdo to mluví a ejhle pes. Nečekala jsem, že to dojde až k přenesení vědomí do někoho jiného. Potřebovala jsem možná hlavní motiv nebo větší provázanost. Zkusím jinou knihu autora.
Vcelku musím souhlasit se dvěmi předchozími komentáři. Kniha byla celkem čtivá a některé příběhy se mi líbily. Jenže jinak to bylo jakési nijaké, spousta popisů jistých situací a zážitků co dohromady nebyly o ničem. Jen těžko se dá vyjádřit co mi vlastně na knize nesedí , ale nějak na mne nezafungovala.
Od knihy jsem měla velká očekávání, jelikož hezká obálka a dobře napsaný poutač slibovaly čtenářský zážitek. Opět jsem se spletla. Čekala jsem strhující román s futuristickými prvky, nakonec z toho ale vylezla nepovedená a nedodělaná sračka. Postavy byly vykreslené velmi stručně a nijak zvlášť sympatické (Emmu bych zabila po prvních dvou kapitolách), děje zde bylo velmi málo, pasáže s Christianem byly od začátku nechutné. Kapitoly O mnoho později neměly téměř návaznost na hlavní děj. Od momentu, kdy Christian ochrnul, už to byla čistá fraška a dočetla jsem jen proto, abych knihu zařadila do čtenářské výzvy. Konec zcela vyšuměl do ztracena. Dobrý pokus, ale tohle autor úplně nezvládl.
Tak nevím.. první, co mě při hodnocení této knihy napadne je slátanina... ale slovo slátanina u knížek znamená brak, blbost, a to zase tato knížka není. Myslím slátanina v pravém slova smyslu. Hromada "příběhů", akcí, událostí,.., a já jsem je nepochopila jako celek. Nenašla jsem tam to spojení mezi jednotlivými příběhy a přišlo mi to jakoby slátané dohromady... ten společný prvek, proč, co a jak a proto mi to přišlo celé takové divné, slátané... Čekala jsem na konci to propojení, proč nám to vše bylo vyprávěno. Nebo..? Je třeba pravda, že jsem nepochopila ten úúúplný závěr... co to našel v té skrýši? Jestli mi můžete alespoň v tomto poradit, prosím. Díky.
Jsem trochu rozpolcená. Na jednu stranu čtivé a fascinující, na stranu druhou hodně extrémní a místy až odpudivé. Ale myslím, že to byl autorův záměr, působilo to na mě promyšleně a cíleně. Osobně mi tento styl vyjádření moc nesedí, proto hodnotím jen třemi hvězdičkami, ale myslím, že kniha hodně čtenářů osloví.
Skoro dokonalé! Hvězdička dolů za konec (vykrádačku mých milovaných Hroznů hněvu + poslední dvě kapitoly, které mi ke zbytku knihy moc neseděly).
U některých pasáží jsem se bavila, u jiných mě dost mrazilo, jinde jsem cítila jen odpor (což je pro mne ale dokonalá kombinace). Autor navíc dokáže někdy až překvapivě pracovat s jazykem (můj velký obdiv má samozřejmě také překladatelka). Vyprávění z několika perspektiv budí dojem, že ani tak nejde o postavy, ale o společnost jako takovou. Možná bych proto ocenila ještě dějovou linii Fatimy, Milata nebo někoho z těch, co finančně nedosáhnou na Lolland a zůstávají v Kodani, někoho, kdo nepatří mezi tu elitu. Každopádně si myslím, že určitě stojí za přečtení, pro mě je autor novým objevem, od kterého si chci určitě ještě něco přečíst.
PS: Taky si mě získali Wilhelm s Jackem.
PPS: A ta obálka. Hlavně když jsem zjistila, že existuje i rozšířená verze, jež je vlastně koláží, kde je klasické zátiší (zde váza s květinami) doplněno o hmyz původní i technologický a o plato s pilulkami. Vlastně ta obálka sama o sobě je uměním a naprosto vystihuje celou myšlenku příběhu. A to je boží.
Kaspar Colling Nielsen si to nebezpečně šine po žebříčku pečiho oblíbených autorů výš a výš! Příští zastávka Houellebecq? Uvidíme! Vítejte v pečiho literárních vratech. Pojďte dál, ale koukejte se zout! Jestli ale přijde i Palivo, tak ty si boty nech! To by jinak byl poslední zout. Lolec!
Evropské jaro je další alternativní současnost podle Nielsena. Podobně jako u jeho předchozích děl, je to lehce sci-fi, ale ne moc. V popředí zůstávají stále hlavní postavy a jejich osud. V pozadí nezůstává nic, protože opět sedím na záchodě.
Hlavní postavy jsou otec, bývalý pankáč - nyní kurátor, matka vědkyně a bulimická dcera. V Dánsku bují nepokoje, vznikají ghetta a tak se z jednoho z dánských ostrovů stane oplocená oáza bohatých chytrých lidi, kam nikdo jinej nesmí. Něco jako opak Brna. Tam se rodina nastěhuje.
Krom toho sleduje čtenář i osud jednoho šedesátiletého malíře, kterýmu kurátoruje pan z odstavce výše a celý je to velmi skvělé a vtipné. 10/10 za pasáž, kdy malíř po dlouhých soudech převezme opatrovnictví nad svoji osmnáctiletou retardovanou milenkou, kvůli tomu, že miluje anál a poté mu v cukrárně dojde, že s ní teď bude muset chodit i na veřejnost.
Za mne 10/10 - a jako bonus popisuje Nielsen sexuální scény s bravurou Houellebecqa: “Christianův pinďour se postavil do pozoru a mlátil sebou v trenkách jako naštvaný soused o patro níž, co tluče koštětem do stropu.”
prvé, čo mi napadlo, že autor sa inšpiruje u Houelbecqua. a ako čítam komentáre, nie som sám, na koho toto dielo takto zapôsobilo.
akú inú formu však môže zvoliť autor, ak chce poukázať na to, že svet sa rúti priamou cestou do... zadele, ako sa zvykne používať v Česku. tých ťažkých tém od vylučovania sa domnelej elity cez zneužívanie vedy maskované ušľachtilými cieľmi, deštrukcia existujúcich mestských spoločenstiev, vyprázdnenie reality a nahrádzanie snov ukájanými chúťkami až po nevyriešený a nevyriešiteľný problém s migráciou, kultúrne vojny a víťazstvo násilia nad rozumom. naopak úsmevne na mňa pôsobí celá téma Wilhelma a Jacka, človek jednoducho nikdy nedokáže pochopiť svet a správanie zvierat, môže ich maximálne tak popísať, aj to len s obmedzeniami, ktoré mu dáva jeho vzdelanie a rozhľad.
mimochodom, svet kontrolovaný dronmi - teraz nedávno som o takom čítal v inom románe, ak sa nemýlim, bolo to Jadérko. a bolo tam aj viac podobných tém.čím nechcem povedať, že jeden od druhého odpisovali, skôr, že obaja cítia podobne tú špirálu, po ktorej sa svet rúti do už spomínanej zadele.
našťastie už mám za sebou Mount Kodaň, takže mi štýl ani myšlienky autora nepripadali nijako nezvyčajné a divoké.
je to dobré čítanie na zamyslenie a konfrontáciu vlastných predstáv so svetom, ktorý vytvoril autor. ale na pláž to nie je.