Existence
David Brin
Svět roku 2048. Telefony jsou zabudované přímo v implantovaných čipech a ovládané ťukáním zubů o sebe. Inteligentní aiwarové brýle zobrazují svět, překrytý vrstvami virtuální reality. Rozpoznají a pojmenují každou osobu, kolem které projdete, a prozradí vám na ni všechno. Telepřítomnost. Umělá inteligence na postupu, věda nenáviděná i zbožňovaná, moč jako žádaná komodita na burze, vyčerpané zdroje, stoupající hladiny moří. Propastné sociální rozdíly, část světa po atomové katastrofě a milióny uprchlíků migrujících po planetě. Globální vesnice o deseti miliardách duší, obávajících se konce… Gerald Livingstone, sběrač smetí na oběžné dráze kolem Země, čistí stoletý nepořádek po předchozích generacích a potká podivný mimozemský objekt. Pcheng Siang Bin je obyvatel příbytku na kůlech v moři u čínského pobřeží. Sbírá recyklovatelný odpad v opuštěných domech zaplavených stoupající hladinou oceánů. Pod jedním sídlem objeví tajnou skrýš s pokladem a varováním: obydleno démony. Tor Povlovová je reportérka nové éry s geniálním talentem pro vyhledávání vzrušujících a srdceryvných zpráv na webu i v ulicích, která přináší svému publiku jedinečný pocit – teď jste osobně u toho! Netuší, že se spolu s milionovým davem svých online pomocníků ocitne v zajetí největšího příběhu ze všech.... celý text
Přidat komentář
Už před pár lety jsem tohle odložil jako nečitelné. Přinutil jsem se tentokrát dočíst do konce - a nezlepšilo se to. Někde tam v té slátanině je i něco jako nápad a příběh, ale podání je strašné, rozbité, přeplněné pseudointelektuálními bláboly.
Autor se evidentně snažil zodpovědět otázku smyslu života, vesmíru a vůbec. Ale evidentně neúspěšně (i když všichni víme že odpověď je jednoduchá, 42). Ke konci když nevěděl kudy kam, se udějí dva olbřímí násilné kotrmelce kterými se to jako má uzavřít, dočtete a je z toho jen jedno velké zmatené "WTF?!"
Za mě: skvělé!
Začátek mi přišel malinko zmatený, ale věci se postupně vysvětlovaly, napětí a zvědavost mě poutaly ke knize čím dál tím víc až k závěrečnému vyvrcholení. A hlavně je to scifi tak nějak ve stylu tradiční náplně toho slova, a po tom se mi stýskalo :-)
Rozhodně chválím fantastický překlad, protože v knize je množství vtípků a jemných narážek, které by se asi jinak ztratily...
ALE naopak mnoho patvarů jde na vrub autora, mě tedy -ai- všude možně a hromady novotvarů docela vytáčely. Jako je fajn že tak pan Brin upozorňuje na masivní prostoupení světa, který popisuje, umělou inteligencí, ale silně pochybuji, že by to kdy přešlo do běžné mluvy (leda v PR a reklamě). Například říkat aindroid namísto android mi doposud nezačalo dávat smysl...
No nic, jinak prostě skvělé počtení - Brina mám rád, povídky, Pošťáka a Praktický efekt. Série Pozvednutí je asi Brinova celoživotní láska, já ale po Slunečním poutníkovi ničím dalším nepokračoval... A Existence mě nutká to přece jen zkusit :-)
Taková škoda :( . Kniha je rozdělena na osm částí. Prvních šest tvoří nadprůměrný sci-fi (a místy i akční) příběh. Poslední dvě celou knihu zabíjí, srozumitelný děj se najednou mění na filozofické blábolení a čtenář si může jen představovat, co tím autor myslel. Ani velké časové skoky mezi 6 a 7 (7 a 8) částí knize moc neprospěly. Ukončení jde víceméně do ztracena. Nevyužitý potenciál.
Velmi zajímavé sci-fi se spoustou skvělých názorů a myšlenek, ale velice špatně napsané. Možná, kdyby to vzal do ruky jiný autor, byla by to pecka, Do čtení jsem se musel doslova nutit, nakonec jsem s knihou praštil. Nedočteno. Proč se nutit do čtení i když je téma velice zajimavé, ale nedá se to číst a na trhu je spousta knih, které umí čtenáře vtáhnout do děje hned od první věty. Bavily mě myšlenky v kapitolách Entropie - pandořin roh hojnosti a děsně mě štvaly kapitoly Wenouž s neustálým opakováním „Wow, esli nejni opravdu ulítlý, že..."
Velmi zajímavé a rozsáhlé dílo, které rozhodně stojí za to si přečíst. Obzvláště, pokud jste fanoušek sci-fi literatury.
Fantastických nápadů na deset knih, ale přelouskat tenhle román byla docela řehole.
Existenci rozehrává David Brin bravurně a prvních šest částí jsem si vážně užil. Lidstvo objevuje mimozemský artefakt, který se jim snaží vnutit myšlenku digitalizace kultury, protože konec civilizace je na dohled. Ale stejně jako platí, že nelze věřit všemu, co si přečtete v novinách, ani mimozemská poselství nemusí být zákonitě slovem božím. Jenže je to hodně velké „ale“, o to spíš, že jejich technologie je o tolik dál před tou naší, že zpochybňovat jejich tvrzení se může rovnat nerozvážnosti puberťáků, co rádi ignorují zkušenosti dospělých.
Potud skutečně skvělé, sice malinko upovídané, ale rozhodně myšlenkově i vizionářsky zajímavé. Pak bohužel následuje skok, přičemž sedmá a osmá část jako by byly o něčem jiném. Nejde jen o to, že se promění kulisy, on jde na střídačku i charakter zápletky. A kde jsem původně očekával nějakou morální tečku, nebo alespoň promakanou pointu, dočkal jsem se pouze neurčitého přelévání významů a finále šumícího do ztracena. Ale možná jsem jenom blbej.
RECENZE OBSAHUJE SPOILERY (JAKO BY NA TOM ZÁLEŽELO)
Prostě ne. Ne, ne a ne.
Sám Hospodin ví, že jsem knize dal několik šancí, ale za půlku bych se bez psychické újmy nedostal. Už včera jsem si byl jistý, že knihu zavírám nadobro, když mi oko padlo na slova o tom, že autor psal román deset let... Dobře, říkám si, dám to ještě šanci, třeba mě navzdory špatnému vyprávění překvapí briliantní pointou...
Jenže k té jsem se nedostal a už vůbec nevěřím tomu, že by byla brilantní. Hned na další stránce jsem práskl vazbami k sobě a už se toho nedotknu ani v rukavicích. Nevím, jestli autor psal výhradně v přestupných letech, ale jinak si neumím vysvětlit, proč mu taková slátanina zabrala tolik času.
Největší problém knihy je totiž to, že je nedotažená a když se člověk na chvilku zastaví a začne přemýšlet, nelogičnosti a odfláknutosti začnou vyskakovat jedna po druhé. Jenže i když se myslet nesnaží, některé prostě nejdou nevnímat.
Prostě se nemohu zbavit dojmu, že tam autor práskal, co ho zrovna napadlo.
Malý příklad mého uvažování.
---------------------------------
Hmm, píšu knihu o high tech společnosti v budoucnosti - dám tam robotická zvířata, která jsou jak účinnou zbraní, tak komunikčním prostředkem... jo to bude určitě cool... Jenže proč by někdo používal robotického hada? Kvůli jeho rychlosti? Nebo nenápadnosti při verbální komunikaci? V době, kdy má internet i smetáček s lopatičkou a zabít vás dokáže laser z družice by tohle řešení bylo jistě to pravé ořechové.
Další příklad: Vesmír je plný kosmických lodí, ale jeden z hlavních hrdinů (který pak spadne do oceánu) provozuje populární sport v hypermoderní stíhačce... na proudový pohon.
Nebo: Ve vzducholodi (z nějakého důvodu se v budoucnosti vodíkové vzducholdi používají) je zmíněno, že člen posádky použije laserový (nebo nějaký jiný) nůž, který může použít jen on. Pak tam autor přidal zajímavou větu (aby to bylo víc cool), že nůž nefunguje na otisk prstu, ale na základě jakési telepatie... cože? Stačí se nad tím na vteřinu zamyslet a zjistíme, že je to totální hovadina.
---------------------------------
A pokud jsem vás nepřesvědčil a chtěli byste s mými závěry argumentovat, budiž. Problém je, že takových očividně nedomyšlených keců je na každé stránce několik.
A o názvech á la Harry Potter (Hrůzoden a další stovky paslov, díky kterým má dílo působit chytřeji) ani nemluvím.
Co tedy autor deset let psal? Mycelium od p. Kadlečkové je dobrá ukázka toho, jak má desetiletá práce na příběhu vypadat.
Jediné, co se mi na díle líbilo, byl nápad s překrýváním virtuální a běžné reality, a různých vrstev Virtu (nebo jak to autor nazýval). Tomu jedinému věřím, že by v budoucnosti mohlo existovat - až na to ovládání zubem.
Škoda... že tento nápad nedostal nějaký lepší autor.
***
Vždy se cítím tak trochu provinile, když nedokončím knihu, ale parafráze Stephena Kinga to vystihuje skvěle: Na světe je příliš dobrých knih na to, číst ty špatné.
Hodnocení: 2/5
Když nám bylo dvacet zírali jsme na na ty tajemné zdánlivě neuspořádané zářící body na noční obloze a spolu s Nerudou se ptali,jsou-li tam žáby taky ? Leželi jen tak letně polonazí v trávě,cítili chvění a zároven zdánlivě tak stydlivě nesmrtelní.
Nekonečno se stále rozpíná,přetvářky přibylo,rozčarování pohltila černá díra a místo ní tu máme epickej černej pátek.
Jedinné co zůstává jsou scifisti a jejich věrní čtenáři.Co takhle zkusit pravověrnou technologickou,filozofující,šmrncnutou hardem a opravdu výživnou fantastiku.Nečekat žádná blízká setkání třetího emzáckýho hambáče,ani E.T. tentokrát volat domů nebude.
Literární Martan zůstal na Marsu poněvadž neměl deprese a Silo si vzalo dovolenou po náročným výstupu,neměli tam totiž výtahy.Zde je to tu téměř bez akce,vyloženého napětí,naopak vrstevnatý story (Brin si s tím přes tu dekádu skutečně vyhrál),důraz na pravděpodobnost (hodně se tomu blíží co do možné příští reality),promyšlené technické vychytávky ne zas tak vzdáleného budoucna a levitující pokecávky postav i rozjímání pro vaše mozkoviště téměř na sedmiset stránkách-náročně komorně gradující.
Pomalé,pozvolné vyprávění,ale není bez zajímavosti,že přesto udrží pozornost,zajímá a nepustí vaše vnímání do závěrečného konce plných nadějí,zbývá tedy než smeknout čupřinou.
Už zapoměli oni na nás ? Stále mlčí...škoda,bylo by to tedy fakt obrovský mrhání prostorem (z našeho pohledu určitě).
Absolutní slátanina. Sci-fi mám přečteno mnoho a mnoho, ale tohle se nedá číst :(
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetl, no asi tak sto stránek. Nejsem proti sledování příběhu z pohledu několika postav, trochu mi ale vadil velký časový odskok mezi kapitolami. Ale jakmile jsem se na tu linii naladil, začal jsem si to užívat. Brin totiž chtěl obsáhnout opravdu obrovský časový úsek napříč celou planetou. Taková Asimovova nadace v malém.
Brin má obrovitý přehled, a knihu skvěle promyšlenou. Všechno sedí a dává smysl a někam směřuje. Také se mi líbila Brinova optimistická vize budoucnosti. Bylo to v současné záplavě postapo docela osvěžující. Je to fakt veliké a stojí to za přečtení!
Od 250 do cca 450 stránky je super. Špatná zpráva je, že má 700 stran. Ale i tak nemohu autorovi upřít neotřelou příběhovou linii a promyšlenost detailů. Nato, že tuto knihu psal 10 let, pamatuje si, co tam psal a nikde si neodporuje a nikde nemá mezery v logice příběhu.
trpělivost, pozornost, výdrž, IQ, zvědavost, nadhled - to chce kniha od čtenáře, odmění se však bohatostí originálních myšlenek, zajímavých pohledů na budoucnost, překvapivým vývojem, nejde o odpočinkové čtení, prospělo by, kdyby autor vynechal některé motivy, ale i tak mu patří velký obdiv
Od titulu s názvem Existence jsem čekal filosofickou nálož a tak mě svou, řekněme pragmatičností, až přízemností z počátku možná lehce zaskočila... právě určitá střízlivost je však její největší devizou.
Knihu bych rozdělil na dvě hlavní části, přičemž nosným tématem obou je udržitelnost civilizací. Ta první hledí spíš do sebe, na planetu, její ekologii, budoucnost, lidi, technologie a vládu. Druhá už své zraky obrací ven a rozjíždí hru ještě masivnější. Obě mají co říct.
Postavy se celkem povedly. Pro mě to asi nejvíc budou vděčný rasta prófa, Tora a hlavně Gerald, jehož životní postřehy a různé průpovídky občas vážně stojí za to. Taky mě potěšila autorova hra s rozličnými tek-výrazy a práce s již známými nápady (virtuální realita, UI..), které zde neplní roli pouhé futuristické propriety, nýbrž instrumentální součásti děje. A samozřejmě naprosto FAMÓZNÍ princip emzáků. Jinak je celý děj prokládán zábavně-informativními vsuvkami a po jeho dočtení se dostavil veskrze pozitivní, vitální dojem.
Právě teď tu dřepím na zadku, vstřebávám vjemy a decentně uslintávám. Jestli na lidstvo nějaké to budoucno čeká a někdo v něm zmíní Brin, jedním dechem určitě dodá i Existenci. Tohle 675-ti stránkové hard sf není četbou odpočinkovou. Mozkovat budete u každé věty, jinak se z té druhé nepotěšíte. V tom je ale současně jeho krása. Odměňuje. 5 kolísavých, leč pořád záslužných*****
PS: Projekt knihy se přelévá i v net. A sice jako diskusní fórum, výzva k nalezení obsahově nejbližší neziskovky a její, byť třeba jen petiční proxy power podpoře. Tady teda nic moc no. Odpad ale třídim a doma čtu výhradně pod úsporkou!
Knihu ještě nemám dočtenou, ale zatím jsem z ní nadšená. Má dlouhý rozjezd - prvních sto stran šlo celkem ztuha, ale vyplatilo se to :).
Nešlo mi to. Knihu jsem dvakrát odložil a opět ji začal číst. Skoro vždy jsem to ukončil někde okolo sté stránky. Moc dějových linií udělalo z knihy nepřehledný guláš. Některé myšlenky jsou skvělé, ale koncetrace čtení končila na šesti oddělených příbězích, které se velmi pletly.
..po usilovném čtení jsem zjistil,že to nejpodstatnější je uvedeno na přebalu knihy,ale....
Štítky knihy
vesmír filozofie budoucnost vynálezy a objevy
Autorovy další knížky
| 2015 |  Existence |
| 1993 | Praktický efekt |
| 1995 | Sluneční poutník |
| 1999 |  Hvězdný příliv |
| 2021 | Pošťák |
Existence je velkolepé komplexní dílo, u kterého si nedokážu představit, že by zklamalo skalního fandu sci-fi a lze ho určitě právoplatně zařadit mezi orientační body tohoto žánru. Jedná se sice o jednu knihu, ale rozsahem připomíná spíš knižní sérii, kde najdete napínavý příběh a akční vsuvky dále v reálném světě diskutované koncepty vysvětlující Fermiho paradox, způsoby zániku lidstva a humorné vyzvi číhalům.
Komplexita románu někdy vyvolává pocit topení a všechno ředí, tak asi ne každého bude bavit všechno, ale to není důvod ubírat hodnocení. Například z počátku bylo matoucí to blábolení autistů, než se člověk zorientoval.