Existenciální psychoterapie
Irvin D. Yalom
Kniha Existenciální psychoterapie je uspořádána kolem čtyř velkých témat lidského života, kterými jsou smrt, svoboda, existenciální izolace a nepřítomnost smyslu. Autor se zabývá významem všech těchto čtyř témat a ukazuje, jaký typ konfliktu vzniká při konfrontaci člověka s nimi. Ukazuje jejich projevy v lidské osobnosti a psychopatologii a naznačuje, do jaké míry může jejich znalost posloužit v péči o lidi, jejichž utrpení souvisí s těmito pilíři jejich existence. Kniha se opírá o bohaté klinické zkušenosti autora, o empirické výzkumy a filozofii. Autor spojuje fundované znalosti týkající se psychoterapie se základními otázkami lidského života. Kniha zaujme nejen psychology a psychiatry, ale také všechny zájemce o existenciální psychoterapii a ty, kdo usilují o hlubší sebepoznání.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2006 , PortálOriginální název:
Existential Psychotherapy, 1980
více info...
Přidat komentář
Katarze. Tahle kniha dokáže být mnohým lidem katarzí, proto ji doporučuju. Ač je psaná čtivým způsobem a proložena zajímavými kazuistikami, není však snadná. Zadrhla jsem se na ní poměrně na dlouho. Konfrotnuje s náročnými tématy - s vlastní smrtí a konečností, strachem ze svobody, odmítáním zodpovědnosti za svoje činy, ztrátou smyslu života. Všechna tato témata mohou maskovaným způsobem vyvěrat lidem v psychoterapii nebo při životních obtížích.
Knihu by si měl přečíst každý psychoterapeut.
Od Yaloma pak zejména vítám i citace a odbočky k jiným autorům, ať už z pole psychologie, tak i filosofie.
“Pouze já mohu změnit svět, který jsem vytvořil.”
“Konfrontací s vlastní smrtí některým lidem teprve započne opravdový život.”
Tato kniha mi dala odpověď na mnoho otázek. Např. na to, jak dítě celoživotně poznamená střetnutí se smrtí, zejména se smrtí vrstevníka, proč je tak těžké umírání lidí, kteří nedokáží přijmout svou konečnost, proč se někdy člověk bojí víc života nežli smrti, jak se neurotici vzdávají preventivně života, co je to skutečná láska, svoboda, proč cítíme úzkost...
Jde sice o dražší publikaci, ale asi si ji koupím.
Autor cituje P.Tillicha - Neuróza je způsob, jak se vyhnout nebytí tím, že se člověk vyhne bytí. Tato citace poměrně dobře vystihuje téma, o které v této knize běží.
Velmi důkladný přehled různých psychoterapeutických přístupů k Yalomovým čtyřem velkým tématům: smrti, svobodě (tj. nemožnosti nerozhodovat se), osamělosti a ztrátě smyslu. Ilustrováno spoustou kazuistik z vlastní praxe. Na první čtení možná trochu nepřehledné (mj. se kapitoly dělí na menší části, jejichž tituly nejsou v obsahu), ale dát si práci s četbou se vyplatí. Pro mne je zatím nejcennější část druhá a třetí - jak se vyhýbáme rozhodování, a tím se postupně odnaučujeme chtít a pak i cítit; a jak se sebedestruktivně pokoušíme utéct sami od sebe do splynutí s něčím nebo někým.
Je jenom třeba (a jde to!) si odmyslet slabinu, kterou Yalom sdílí asi se všemi nenáboženskými výklady životního smyslu: "něco pořádného ze svého života udělat" je kategorický imperativ; v životě těch, kdo se třeba celý život starali o mladší sourozence, pak o děti a staré rodiče a pak už umřeli, se takhle asi smysl najít nedá.
Tahle kniha se pro mě stala esenciální, čtu ji v průběhu několika let a budu se k ní mnohokrát vracet v rámci celoživotního vývoje, osobnostního i profesního. Každopádně jsem při čtení některých částí měla pocit, že Yalom zde přesně shrnuje to, čím bych se nejvíc chtěla profesně zabývat a co mi (tehdy při čtení) připadalo již jako jediná zbývající smysluplná věc, na kterou se můžu zaměřit. Oceňuji šířku jeho záběru při citování literatury... I přístupnost jazyka, výběr kazuistik, zaměření se na některé techniky, jež mohou pacientům / klientům zpřístupnit pocity u daného existenciálního tématu; oceňuji vlastně úplně všechno a potřebuji si ji pořídit.
Velice zajímavá kniha. Je psána celkem srozumitelným jazykem, i když se nejedná o úplně lehké čtení. Možná se k ní ještě vrátím. Přeci jenom vstřebat ji na poprvé není úplně snadné. Yalom na mě každopádně zapůsobil jako mimořádně vzdělaný a moudrý autor.
Pan Yalom opravdu umí psát. Opravdu jo. Málokdo dovede napsat odbornou publikaci, která se tak dobře čte, ke které si sedám s chutí s pocitem, jo jdu na chvíli "zrelaxovat". Úplná relaxace to samozřejmě není, člověk se alespoň kapku konfrontuje se svými tématy- smrt, odpovědnost, samota, smysl života. Taková kniha, kterou právě prolítávám, s chutí ji jednou za rok za dva přečíst znovu, víc si s ní "pobýt".
Přijde mi hezké, jak se zde objevují kazuistiky, které později využil v dalších knihách, třeba v Léčbě Schophenhauerem.
Tahle kniha mi dala hrozně moc, nevím, co k tomu dodat. Často mi u ní bušilo srdce, měla jsem pocit, že se nemůžu pořádně nadechnout a byla zaplavená emocemi. Spolu s I.Yalomem říkám (ovšem svými prostými slovy) : nebojte se tématu smrti, může vám pomoct k lepšímu životu. I když je kniha primárně určena spíš odborníkům na lidskou duši, nemusí se jí podle mě bát kdokoli jiný. Irvin Yalom píše mimořádně čtivě a citlivě, dokáže vyvolat pocit, že ležíte u něho v ordinaci na gauči, povídáte si a on vám dává najevo, že mu na vás záleží. Doporučuju!
Autorovy další knížky
2008 | Lži na pohovce |
2014 | Když Nietzsche plakal |
2010 | Láska a její kat |
2010 | Léčba Schopenhauerem |
2006 | Existenciální psychoterapie |
Existenciální psychoterapii lze pojmout jako jakousi pitvu čtyř "givens" - Smrti, Svobody, Osamělosti, a Ztráty smyslu. Yalom rozumí těmto stěžejním elementům knihy jako samozřejmostem, s nimiž se každý jedinec střetne během vlastního života. Konfrontace se smrtí je pochopitelně anxiety-provoking, nicméně, tato konfrontace má často empiricky ověřitelný terapeutický účinek, kdy jedinec konfrontován vlastní konečností využije zbytek svého života naplno a autenticky. Tímto způsobem analyzuje i zbylé části knihy. Osobně cením implikaci myslitelů jak z odvětví filozofie, tak psychoterapie. Bohužel však po přečtení knihy přehnaným entuziasmem neoplývám. Dílo je čtivé, nicméně jaksi kašovité, často plytké a povrchní či zbytečně jednoduché. Nelze mu však upřít řadu kvalit. V knize jsem nalezl řadu literální inspirace tedy děl a esejí, ke kterým se rád později vrátím. Taktéž si vážím autorovo sdílení své terapeutické praxe. V tomto případě mu praxe sloužila jako plátno, na kterém barevně vykresloval jednotlivé koncepty z knihy. Pacienti byli tímto vskutku užitečným nástrojem pro potvrzování autorových domněnek.