Exodus. (Kniha I-V)
Leon Uris
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537462/bmid_exodus-6630aeaa2c09d.jpg
5
564
564
Už zase chcete internovat lidi, pánové? Po Osvětimi a Treblince? Listopad 1946. Americká válečná vdova Kitty Fremontová pracuje jako dětská sestra a s empatií ošetřuje všechny pacienty bez ohledu na jejich původ. To Ari ben Kanaan zosobňuje vášnivého bojovníka za věc sionismu: jedinkrát nepovolí a nezapláče, když v řadách odbojové organizace Mossad alija bet nasazuje krk za svobodu Židovstva. Jiskra mezi nimi přeskočí právě proto, že rozdíly se tolik přitahují. Peripetiemi jejich citů rámuje Leon Uris fascinující románovou fresku zaměřenou nejprve na záchranu tří stovek dětí, které správci britského mandátního území Palestina vězní na Kypru. Přitom ke břehům nové vlasti zbývaly uprchlíkům sotva dvě stovky námořních mil – jenže o ropu šlo kolonizátorům na Blízkém východě dávno před první světovou válkou. A tak si tu s přispěním arabských elit dál sveřepě hájí své výhody, zatímco udření osadníci v kibucech po nocích spřádají povstalecké plány… Mimořádná kronika blízkovýchodních let 1946–1948, v níž se židovské osudy vystavené hrůzám 20. století slily do obrovské vůle přežít všemu navzdory, vrcholí vyhlášením nezávislého Státu Izrael. A připomíná, že zdejší ohnisko napětí stále hrozí výbuchem, jelikož svět se nepoučil a nenašel řešení.... celý text
Přidat komentář
"Ari Ben Kanaan patří k těm výjimečným lidem, kteří se dokážou spolehnout jen sami na sebe. Od té doby, co se jako chlapec naučil zacházet s býkovcem svého otce, už nikdy nepotřeboval jiného člověka .... je povznesen nad všechny pocity, které ovládají ostatní smrtelníky..."
Krutý a bolestný příběh z mnoha důvodů i z toho současného stavu věcí v Gaze.
Četla jsem v roce 1991, když kniha poprvé vyšla česky a byla jsem 'nadšená'. Zejména z informační hodnoty příběhu zjemněné příběhem románovým.
Druhý kontakt po letech už byl střízlivější.
Zkrátka "do stejné řeky dvakrát nevstoupíš"!
Samozřejmě jsem cítila stejnou bolest a nespravedlnost nekončícího utrpení židovského národa, co je stále obětním beránkem pro svou semknutost, odlišnost a určitou věrnost. Zároveň opovržení až zhnusení nad poválečnou britskou správou.
Jen k tomu vnímám navrch smutnou marnost lpění národa na překonaných starozákonních formách.
V něčem mnohé chápu, ale zároveň bych tomuto národu přála, aby alespoň trochu a alespoň část Židů dokázala v něčem překročit svůj stín. Což je samozřejmě obrovsky těžké až nereálné se staletími kulturního i bolestného dědictví v zádech. Ale u tohoto textu a reality současnosti mi to nemohlo nejít hlavou...
"Izrael je mostem mezi temnotou a světlem"?
Moc se mi líbí poslední odstavec komentáře lilites! A hodně souzním i s helena8303 a Sobolosh nebo dědekhank.
Rozhodně stojí za přečtení i přes lehkou idealizaci Židů a možná zbytečnou americko-izraelskou milostnou linku :o)
Vladislav Beneš se zhostil audiopodoby na výbornou!
6/6
Knihu jsem přečetl spíše jako literaturu faktu - na pozadí románového příběhu je spousta informací o tom, jak Židé byli v minulosti pronásledováni - ale i románová fikce je velice poutavá. Po většinu života sleduji situaci kolem státu Izrael a Palestiny a zajímala mne historie státu Izrael, jeho vznik, okolnosti jeho vzniku a důvody proč vznikl. Vše jsem v knize nalezl.
Doporučuji přečíst si komentáře, tím pádem já už vlastně žádný psát nemusím...
Přece ale něco. Tato kniha, ač neveselá, je přese všechno zábavná - kupodivu! A moc dobře se čte, i části, které jsou čistě dokumentární, jsou zajímavé. Autor to vyhmátl, je to skvělé! Upozorním jenom, že začátek je poněkud nemastný neslaný, ale do příběhu patří - je potřeba se tím prokousat.
Soudím, že nejméně tři čtvrtiny knihy, snad víc, vycházejí ze skutečnosti. Něco si autor vymyslel, aby to období oživil, něco si upravil, ale drtivá většina je prostě holý nepopiratelný fakt.
Národy, společenství, náboženská i jiná uskupení - každý nějakým způsobem trpěl. Třeba Skotové, násilím vyhánění v 19. století do Ameriky, aby angličtí pánové mohli rozšířit chov ovcí (snad se nepletu). Balkán, který půl tisíciletí žil pod nadvládou Osmanské říše. Tam mnozí vydrželi a přes všechna příkoří si zachovali pravoslaví (mnozí si to ale ulehčili a víru svých otců odvrhli). A co naši Čeští bratři a jejich slzy při loučení s vlastí na Růžovém paloučku... A tak dál...
Ale jediní Židé měli být smeteni s povrchu zemského! Měli vyletět komínem, což se také přemnohým stalo.
V tom je trochu rozdíl oproti jiným, i když jak říkám, příkoří byla, jsou a budou.
Nevíme, co přinese budoucnost. Ale to nevěděli lidé nikdy.
SPOILER: Tato kniha popisuje mnohé, bez výjimky neveselé události. Ovšem pro mě nebylo nic horšího, než když lidé, kteří přežili hrůzu koncentráků, neměli se kam vrátit a rozhodli se, skoro dva roky po válce, vycestovat do země zaslíbené, nesměli stanout na půdě svých praotců, protože britská správa je vůbec nepustila ven z lodi! Loď doplula do německého Hamburku - ach ta ironie! - a Židé tam byli znovu zavření - a to za ostnatým drátem ve sběrném táboře!
P. S. Nevím, kdo splichtil anotaci, ale milostný příběh tam skoro žádný není, a pokud je, pouze jen malinko naznačený, a ta dost výrazná zmínka o něm v anotaci je vrcholem trapnosti!
Exodus patří k těm knihám co se vám doslova zadřou pod kůži, je to kniha která vás nemůže nechat chladnými a vyvolala aspoň u mne silné emoce. Je to kniha potřebná k pochopení k tomu co se děje v Izraeli a Palestině v současné době.
Musím přiznat že už před přečtením jsem byl na straně Izraelců, a po přečtení se to jenom prohloubilo, když dnes vidím ty demonstranty vyřvávající heslo From the river to the sea, neboli od řeky až k moři, tak to u mně vyvolává jenom násilné pudy.
Pokud jde o emoce, tak negativní u mně nejvíce vyvolal popis průběhu povstání ve varšavském ghettu, a to jak se k židům chovali různé národy, mimo Němců se pěkně vybarvili například i Rusové, Ukrajinci, Litevci a i například Poláci. Kapitola sama pro sebe jsou pak Britové, to jak se chovali k židům po válce, když už byly známy fakta o Holocaustu a koncentračních táborech, nelze nazvat jinak než sviňárnou nejvyšší úrovně, ale není se co divit vždyť právě Britové využívali koncentráky dávno před Němci a Rusy například v Burských válkách.
Palec nahoru u mně mají Dánové, za to jak zorganizovali přepravu svých židovských spoluobčanů do neutrálního Švédska, a Jan Masaryk, který měl lví podíl na sjednání dodávek zbraní do Izraele v době kdy je potřebovali opravdu nejvíce.
Opravdu monumentální kniha a hlavně zážitek z ní. Ta touha po dobití vlasti je dechberoucí. Velmi čtivá literatura faktu, až se stydím, že jsem se k ní dostala až teď. Ale takto obsáhlé knihy mám problém číst, přínosnější pro mne je poslechnout si je. Určitě se k ní ještě jednou vrátím, protože ne vše je možné si zapamatovat. Kdo má aspoň trochu zájem o tuto problematiku, tak je to nejlepší možná volba jak se s ní seznámit.
Poslouchala jsem jako audioknihu..
Co si budeme povídat, tato kniha není pro každého, mnoho lidí může odradit délka díla (30h 27min.) a mnohé zas obsah - a to situace kolem Palestiny a Izraele, co se dělo po druhé světové válce, kam směřovaly kroky přeživších Židů a poté spory mezi Židy a Araby, které trvají už tolik let..
Dalo by se říci, že pokud se někdo chce seznámit s tímto letitým konfliktem, je toto skvělá volba, která pomůže člověku zorientovat se a utřídit si informace, kterých je za ty roky mnoho.
Není to ale lehký poslech. Je to velmi obsáhlé, detailné dílo a já obdivuji pana spisovatele za to, kolik času musel strávit různými rešeršemi nebo na cestách a kolik času této knize obětoval. Klobouk dolu!
Je to skutečně neskutečné dílo a já nemohu hodnotit jinak než 5 hvězdiček, i když je to tak drsné téma, u kterého si často říkáte, že je to všechno na pytel a zbytečně umírá tolik lidí jen kvůli kousku půdy, kvůli hrdosti a neustupnosti, ale i kvůli identitě a naději, kvůli dalším generacím, kvůli tolika dalším věcem, myšlenkám a přáním... Tohle člověk prostě nemůže jen tak rozsoudit..to může už snad jen Bůh...
Skvělá, faktickými informacemi "nabitá" kniha - viz anotace. Ačkoli vyšla více než před půl stoletím, je stále aktuální a dává podklad pro chápání tzv. "židovské otázky", situace v Palestině a okolí, vztahu Židů a Arabů, zájmů světových mocností na blízkém východě. Žádná oddychovka, pokud o tom člověk přemýšlí a nečte to jen jako prostý příběh.
Jako zajimavy nahled do historie Izraele, maly historky okolo fajn, ale celkove jako pribeh hlavni knihy slabsi ;)
Na tohle je pět hvězdiček málo. Kniha z roku 1958 je nesmírně čtivá. Sice některé pasáže jsou až moc politicko-faktický popis reality, skvěle vykreslují dobu.
Nechápu, jak se po druhé světové válce mohli Britové chovat k židům tak, jak se chovali. Na druhou stranu autor očividně fandí své straně, z pera někoho jiného by to vypadalo určitě jinak. Ale nás můžou těšit kladné zmínky o Československu.
Vadily mi zde pouze dvě věci - všechny postavy byly sympatické, ale když už se o nich psalo, tak málo. Chtěla bych o nich vědět víc.
A ocenila bych historický komentář - co je pravda a co si autor upravil.
Podle mne natolik ohromující a očiotevírající kniha, že by měla být umístěna na seznam povinné četby pro dospělé. A informovat o ní zvláště v dnešní době (události v Gaze) cítím téměř jako svoji povinnost.
V rámcové (obecné) znalosti lidské historie se nepovažuji za úplného pařeza, ale tady musím přiznat, že jsem často četl s otevřenou pusou, protože o mnoha, opravdu o mnoha z těch událostí jsem prostě slyšel poprvé v životě A silně pochybuji o tom, že se O TOMHLE učí děti ve škole.
Ano, možná (výjimečně) některé z popisovaných historických dějů nekopírují úplně přesně skutečnost (jak se o tom zmiňuje ve svém komentáři kdosi níže), ale jak tady na Databázi kdysi napsala uživatelka Siena (lehce parafrázuji): „V historických románech mi nejde o úplnou stoprocentní přesnost, ale o co nevětší přesnost v atmosféře a v duchu té které doby…“ A přesně tahle kritéria Urisův román naplňuje vrchovatě.
Vřele, vřele doporučuji každému!
Nelíbilo se mi to. Nesedí mi styl psaní, ani koncepce příběhu jednotlivých postav a samozřejmě je to depresivní.
Ale stejně myslím, že by se takové knihy měly psát, i číst. Takže mám splněno, nepotěšilo mě to, nelíbilo se, ale doporučuji přečíst.
Připadá mi, že máme někde v dějepise mezery, neučí se to nebo jsem nedávala pozor? Hodně věcí pro mě bylo úplně neznámých, proto i když se mi kniha samotná vlastně nelíbí, byla pro mě hodně zajímavá.
Exodus vyšel už v roce 1958, a přesto je jeho děj stále aktuální, vlastně v této době ještě aktuálnější. Historie boje o Palestinu, nechutné hrátky zejména představitelů Velké Británie (ale i dalších velmocí), zájmy arabských zemí a vznik samostatného státu Izrael, to vše je v Exodu popsáno na příběhu několika osob, kterých se poválečné dění na Blízkém východě dotýkalo.
Je neuvěřitelné, jak cynicky dokázaly vítězné mocnosti zacházet s tisící židovských obětí - včetně dětí, kterým se podařilo přežít běsnění hitlerovského Německa. Bezcitnost zejména britských politiků a představitelů armády je nepochopitelná a jen utvrzuje v názoru na to, jak se Angličané vždy cítili nadřazeni zbytku lidstva. Zájmy koruny o nerostné zdroje, hlavně ropu, byly důležitější než spravedlivé uspořádání Palestiny, která jim byla svěřena do správy...
I když autor nebyl v některých směrech úplně objektivní, dokázal velmi čtivě, s neotřelým příběhem, popsat historické události po druhé světové válce, i když ne vždy se držel reality. To se týká hlavně skutečné historie lodě Exodus.
Leon Uris popsal neskutečnou touhu židovského národa po vlasti, vykoupenou doslova krví, potem a slzami (já vím, zní to paradoxně s ohledem na to, že skutečným autorem tohoto "slibu" byl tehdejší předseda britské vlády Winston Churchill). Teď o něco více chápu to, co se v současném Izraeli děje...
Exodus je skvělé čtení a doporučuju ho každému, kdo se chce něco dovědět o skutečném pozadí boje o palestinské území i o vzájemné židovské a arabské nenávisti.
Ke knize jsem se dostala díky doporučení na sociální síti s ptáčkem, která už není s ptáčkem, kde jeden člověk psal, že opravdu doporučuje pro vhled do pocitů Izraelců poté, co byla jejich země napadena "humusem". A musím říct, že měl pravdu. Knížku jsem nemohla odložit. I když začíná poměrně banální love story, najdete v ní rozsáhlé historické pasáže, časové flashbacky, hodně dobrodružství a především lidství. Jedna z mála knížek, kterou jsem doporučila asi už pěti lidem, než jsem ji dočetla.... a ani závěr, i když trochu useknutý, mě nezklamal. A už vůbec nechápu, jak dobře kniha obstává v dnešní rychlé a zkratkovité době, když je z roku 1958. Jsem z ní prostě úplně nadšená a úplně per Plex. Zde se hodnoceni "boží" rozhodně hodí. A ano, moc dobře si uvědomuji, že je to jen jedna strana, dýchl na mě přes ni paradoxně mír a klid, i když to je to poslední, co tam explicitně najdete. Vážně, tohle ano, ano, ano, prosím, přečtěte. Děkuji.
Vysoké hodnotenie knihy treba pripísať hlavne jej obrovskej informačnej hodnote. Ak by však človek chcel hľadať "pravdu", tá zase bude len niekde uprostred, toto je príliš tendenčné. Ako písal izraelský velikán Amos Oz: "väčšina konfliktov na svete sa dá ľahko opísať ako konflikt dobra so zlom, kde dobrí chlapci bojujú so zlými. Izraelsko-palestínsky konflikt takýto jednoduchý nie je. Tu bojuje dobro s dobrom, dobrí chlapci proti dobrým chlapcom". Každopádne, je to skvelé čítanie a každý, kto sa snaží Blízkemu východu porozumieť, by mal po tejto knihe siahnuť.
Knížka je opravdu čtivá a dokáže vtáhnout do děje. Další velkou výhodou je, že si čtenář na základě minulosti jednotlivých postav může udělat rámcovou představu, jaký byl třeba postoj Polska vůči židovskému obyvatelstvu před druhou světovou válkou, v průběhu ní a po ní (zrovna tak třeba v Německu a ostatních státech). Na osudu jednotlivých postav se dozvíme o průběhu povstání ve varšavském ghettu, hrůz koncentračních táborů, politice Velké Británie, která značně omezovala přistěhovalectví židů do Palestiny (arabské státy toho prostě nabízeli mnohem více než židé, takže postoj byl víceméně jasný a bylo úplně jedno, že v Německu byli židé vyhlazováni) atd. Každopádně většina děje se soustředí na situaci po druhé světové válce, kdy se snažili založit vlastní stát, je pravdou, že dokázali takřka nemožné, zúrodnili často půdu, která se jevila jako neplodná (za cenu obrovského úsilí).
Co na mě vůbec nepůsobilo přesvědčivým dojmem byly vztahy mezi jednotlivými postavami (zvláště ošetřovatelka Kitty a rambo Ari), tam mi to připomínalo červenou knihovnu. Také třeba osud lodi Exodus byl zcela jiný, než je v knížce líčeno. Rozhodně to chce brát z historického hlediska s rezervou, určitě si ale čtenář udělá slušnou představu o tom, jak nesmírně obtížné bylo nový stát založit a čím vším si museli ještě po hrůzách koncentračních táborů projít.
Konečně mi někdo řekl "jak to vlastně bylo."
Zlehčuji to. Příběh mě vlastně docela bavil, což neznamená, že ten konflikt chápu.
Mám moc ráda knihy, jejichž příběh je vystavěn na základě historických faktů, které mě ve škole (bohužel jako velkou část tohoto národa) minuly a nutí mě tak dohledat si další a podrobnější informace.
Nejvíce mě zaujal příběh Karin Hansenove- Klementove. Naopak příběh Ariho a Kitty se mi zdá být typickým americkým klišé, které bohužel nechybí v mnoha knihách či filmech.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno americká literatura Izrael Palestina rozhlasové zpracování dějiny Židů podle skutečných událostíAutorovy další knížky
| 2009 |  Exodus. (Kniha I-V) |
| 2001 | Milá č. 18 |
| 1991 | Exodus. Kniha I.-II. |
| 1998 | Lvi v průsmyku |
| 1996 | Soud Jejího Veličenstva |
Tak tohle je výjimečné dílo s velkým přesahem, při čtení si člověk uvědomí spoustu věcí, například, jak je omezený povětšinou jen na evropskou společnost a na to co se učí ve škole. Nebo tedy alespoň já to tak měla (trošku ostuda). Abych byla upřímná, tak moje znalosti o židovském národě byly zúžené na předválečné a válečné události v Evropě, na holocaust, právě protože je v literatuře a dalších materiálech tolik dostupný a tak zlý. A víte, že přirozeností lidské povahy bývá větší touha po vědomostech o zlém než o dobrém, nota bene když to zlé je vlastně iracionální?
Nejvíce jsem hltala příběhy Dova a Karen, protože jsem měla pocit, že se pohybuju ve známých vodách... Zaujalo mě, jak moc silný byl antisemitismus v Rusku. Zhruba do půlky se mi román četl lehce, ale jak Barák a Akiba dorazili do země "neznámé", četlo se mi hůř, skoro jakoby ruku v ruce s břemenem lidí, kteří na neúrodné pustině toužili postavit osady, pole a infrastrukturu. Budovat to holýma rukama z ničeho, ve dne v noci s vědomím, že se nemusí dožít druhého dne, pod prapodivnou britskou správou a obklopeni nepředvídatelnými arabskými výpady...
V druhé půlce knihy se románová linka dostává víc do pozadí a na prvním místě jsou fakta o poválečné Palestině a o vzniku státu Izrael. Zejména naléhavá a nikdy nekončící snaha o kus země pro židovský národ je hmatatelná, všem překážkám navzdory. Vzdělanost, vynalézavost a neohroženost židovského lidu (i žen) jsou v knize dost vyzdvihovány, ale v tomto případě je to asi pochopitelné a nevadilo mi to. I když…občas jsem si pomyslela, že snad ani není možné, aby se v Gan Dafna a jiných osadách na horké půdě žilo tak harmonicky. Z Kitty a Ariho jsem měla občas dojem, že jsou něco jako nezničitelní roboti a jejich milostný příběh byl okrajový a moc mi tam nezapadal. Na druhou stranu, u posledních stránek nezůstalo jedno oko suché.
Pominu-li, že jsem se v druhé polovině občas ztrácela ve faktech a množství osob, tak jsem ráda, že jsem po Exodu sáhla. To co vzniku Izraele předcházelo, v té knize prostě být musí a v učebnicích to asi nenajdete. Mimochodem, příjemně mě překvapila podpora tehdejšího Československa... Pokud se o dějinách židovského národa chcete něco dozvědět, vezměte do ruky tuto knihu, koneckonců třeba i s ohledem na současné dění v této oblasti. Taková je bohužel realita.