• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Leon Uris

Exodus. Kniha I.-II.

„Úžasná kniha.Krom toho, že se jedná o román, je zde spousta historických událostí v Palestině. Množství příběhů lidí popisujících životy v ghettech, v koncentračních táborech, životy Židů v zemích okupovaných Němci. Vřele doporučuji.“... celý text
— martianekk

---

Lvi v průsmyku

„Za mě několik různých vzájemně propojených knih propastně rozdílné kvality. Za osudy Gideonových předků bych dal klidně pět hvězd. Za jeho příběh sotva tři. Opravdu by mi tenhle "borec" s nemocným egem ani trochu neimponoval.“... celý text
— zdennyrakky

---

Exodus. (Kniha I-V)

„Obsáhlá kniha se silným příběhem židovského národa a jeho snahy na vlastní zemi. Nečte se to úplně lehce. A protože to není literatura faktu, ale román, lze subjektivní pohled autora chápat. Je pravda, že se Židům podařilo vybudovat svůj stát z ničeho za cenu velkých ztrát na životech židovských i jiných. Určitě stojí za přečtení.“... celý text
— Birlibán

---

---

Milá č. 18

„Historická fikce inspirovaná skutečnými událostmi napsaná v roce 1961. Takže kniha dost pamatuje a napodiv je hodně aktuální i dnes. A to máme pocit, jak se náš svět změnil. Podstata zůstává, hlavně ta smutná a proto má smysl podobné příběhy číst.“... celý text
— Pampalini

---

Exodus. (Kniha I-V)

„Tak tohle je výjimečné dílo s velkým přesahem, při čtení si člověk uvědomí spoustu věcí, například, jak je omezený povětšinou jen na evropskou společnost a na to co se učí ve škole. Nebo tedy alespoň já to tak měla (trošku ostuda). Abych byla upřímná, tak moje znalosti o židovském národě byly zúžené na předválečné a válečné události v Evropě, na holocaust, právě protože je v literatuře a dalších materiálech tolik dostupný a tak zlý. A víte, že přirozeností lidské povahy bývá větší touha po vědomostech o zlém než o dobrém, nota bene když to zlé je vlastně iracionální? Nejvíce jsem hltala příběhy Dova a Karen, protože jsem měla pocit, že se pohybuju ve známých vodách... Zaujalo mě, jak moc silný byl antisemitismus v Rusku. Zhruba do půlky se mi román četl lehce, ale jak Barák a Akiba dorazili do země "neznámé", četlo se mi hůř, skoro jakoby ruku v ruce s břemenem lidí, kteří na neúrodné pustině toužili postavit osady, pole a infrastrukturu. Budovat to holýma rukama z ničeho, ve dne v noci s vědomím, že se nemusí dožít druhého dne, pod prapodivnou britskou správou a obklopeni nepředvídatelnými arabskými výpady... V druhé půlce knihy se románová linka dostává víc do pozadí a na prvním místě jsou fakta o poválečné Palestině a o vzniku státu Izrael. Zejména naléhavá a nikdy nekončící snaha o kus země pro židovský národ je hmatatelná, všem překážkám navzdory. Vzdělanost, vynalézavost a neohroženost židovského lidu (i žen) jsou v knize dost vyzdvihovány, ale v tomto případě je to asi pochopitelné a nevadilo mi to. I když…občas jsem si pomyslela, že snad ani není možné, aby se v Gan Dafna a jiných osadách na horké půdě žilo tak harmonicky. Z Kitty a Ariho jsem měla občas dojem, že jsou něco jako nezničitelní roboti a jejich milostný příběh byl okrajový a moc mi tam nezapadal. Na druhou stranu, u posledních stránek nezůstalo jedno oko suché. Pominu-li, že jsem se v druhé polovině občas ztrácela ve faktech a množství osob, tak jsem ráda, že jsem po Exodu sáhla. To co vzniku Izraele předcházelo, v té knize prostě být musí a v učebnicích to asi nenajdete. Mimochodem, příjemně mě překvapila podpora tehdejšího Československa... Pokud se o dějinách židovského národa chcete něco dozvědět, vezměte do ruky tuto knihu, koneckonců třeba i s ohledem na současné dění v této oblasti. Taková je bohužel realita.“... celý text
— Luca86