Leviatanova zhouba
James S. A. Corey
Laconská říše je v troskách a třináct set slunečních soustav se konečně zbavilo nadvlády Winstona Duarta. Jenže prastarý nepřítel, který zničil stavitele bran, se znovu probouzí. Posádka Rosinanty se spolu s Jamesem Holdenem snaží zajistit lidstvu alespoň nějakou budoucnost. Zatímco se nepředstavitelné síly chystají zbavit vesmír lidské přítomnosti, Holden se svými nečekanými spojenci získá poslední zoufalou šanci sjednotit celé lidstvo. Možnost vytvořit galaktickou civilizaci bez válek, politikaření, lží a tajemství – pokud zvítězí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , TritonOriginální název:
Leviathan Falls, 2021
více info...
Přidat komentář
S Expanzí jsem strávila poslední rok, musela jsem knihy prokláda jinými, protože jde o poměrně náročné čtení - neustále si představovat změny prostorového uspořádání lodi, když letí nebo se volně vznáší, stav beztíže, ohromné vzdálenosti ve vesmíru... To člověka vyčerpá a tak jsem si čas s touto sérií natáhla na opravdu dlouho, ačkoli každou knihu jsem přečetla během pár večerů, protože jsou neuvěřitelně čtivé a napínavé. Jde o jednu z nejlepších knižních sérií, které jsem četla a závěr byl ještě epičtější, než jsem si dovedla představit. Pár dílů série bylo trochu slabších, některé kapitoly se vyloženě vlekly, ale jako celek to byla neskutečná vesmírná jízda, plná lidskosti v jejím dobrém i zlém slova smyslu.
Důstojné finále série. Pro mě ne příliš překvapivé, tentokrát s menším spádem než předešlé knihy. Co ale oceňuji, autorům se povedlo vyhnout zbytečnému patosu. A děkuji i za odkaz na U. K. le Guinovou, ten mě skutečně potěšil.
Tahle série patří k tomu nejlepšímu, co se dá v žánru space opery přečíst, a tak mě až trošku mrzí, že to končí. Na druhou stranu, užili jsme si to s posádkou Rosinanty pořádně, a uznávám, že devět dílů je až až. A Leviatanova zhouba je takové, řekl bych, důstojné zakončení a rozloučení. Není to sice žádná divoká jízda, ale dozvíte se odpovědi na většinu otázek a konec mě docela překvapil, tohle jsem úplně nečekal.
Takže sbohem, Naomi, Amosi, Jime a ostatní, bylo to fajn a třeba zas někdy. Uvažuju dokonce, že bych se podíval na seriál, což jinak moc často nedělám.
Krásne zakončenie jednej z najlepších sérií, aké som kedy čítal. Osobne som veľmi spokojný s vysvetlením všetkých záhad aj s výsledkom, ako to celé dopadlo. Ale najlepšia kniha pre mňa zostáva predchádzajúci ôsmy diel.
Docela dost dobré, ale na rovinu, čekal jsem víc. Větší finále. No zase se to stává trochu moc (na můj vkus) "ufňukané" kdy to občas zabíhá do dlouhých nudných pasáží (na mě moc osobní). Ale jinak celkem akce dobrá, zajímavý konec. Škoda, že nebyl dán větší prostor těm "temným nepřátelům" stavitelů bran. Je to takové rychlé zakončení, no škoda. Uvidíme jestli to bude tak i v seriálu - ten mi přišel na začátku naprosto famozní a to nejlepší co jsem doposud viděl (asi tak až ke ztroskotání Erosu) a pak se z toho pomalu stala průměrná americká "soap" opera se spoustou keců a málo akce (Avasarala mě už sarala).
Neviem síce kto od koho odpisoval, ale súbežne s knihou pozerám aj na seriál Stranger Things a odhliadnuc od kontextu a typu žánru, vidím v oboch príbehoch dosť podobných vecí. Viď napr. Duarte a Vecna, brány, iná dimenzia, temnota atď. Ale možno je to len nový trend ako s upírmi, nemrtvákmi a pod...
Celá séria ako taká sa mi zdala byť dosť nevyvážená. Prvé tri či štyri diely boli veľmi dobré, potom sa zbytočne preklenula do akcie a military sci-fi (tie diely považujem za výplňové a dosť zbytočné) aby to autori napokon ukočírovali s riadnou dávkou mystiky, čiastočným ale dosť mlhavým vysvetlením a snahou o pozitívne zakončenie. Ten záver bol zjavný už od predchádzajúcich dielov a veľmi neprekvapil. Určitú silu napriek tomu mal...
Sklamaním u mňa bolo, že čo som od knižnej série očakával, hlavne po zhliadnutí seriálu, to som od nej nedostal. Záver bol síce dosť dobrý, ale prelúskať sa k nemu cca štyrmi či piatimi zväzkami (ak nepočítam úvodné diely) dalo trochu zabrať. Sériu by som kľudne zredukoval na trilógiu max. pentalógiu, aby si uchovala kvalitu. 9 zväzkov je veľa.
Jednotlivé hlavné postavy postupne strácali na pútavosti a poniektoré z nich už doslova liezli na nervy. Tie vedľajšie i keď sa autori snažili už nemali ten šmrnc. Ako napríklad Tanaka v tomto poslednom dieli. Čo oceňujem, je humanistický presah série. Brutalita ľudskej rasy tu nebola samoúčelná. Autori sa snažili nastoliť otázky ohľadne ďalšieho vývinu ľudstva. Epizodicky sa tu vyskytlo pár hlbších myšlienok. Napr. je etické, ak je všeobecné blaho vykúpené utrpením jednej jedinej bytosti? Dieťaťa? Autori tu narážali na jedno zo základných diel Ursuly K. Le Guinovej: "Tí, čo odchádzajú z Omelas".
Nechcem aby moje hodnotenie tohoto posledného dielu ale aj celej série vyznelo nejako negatívne. Väčšine sa bude určite páčiť. V tomto prípade, vzhľadom na to, že kvalitatívne sa jedná už o vyšší level, hodnotím kritickejšie a napokon neľutujem čas nad jednotlivými zväzkami strávený...
Trošku uspěchanější konec nesmírně poutavé ságy. Ale rozhodně stojí za přečtení a člověk si užije každou kapitolu.
Poslední díl sice nijak neční nad předchozími osmi a celý příběh si by snad zasloužil nějaké grandióznější finále, ale i tak to bylo moc fajn moci se zase po čase vrátit do prostoru bran... Celkově vzato to bylo krásně prožitých několik let ve společnosti posádky Rocinante. Alex, Amos, Naomi i Jim (ten ale o trochu méně) mi budou chybět.
Rutinní, ale vcelku uspokojivé zakončení série.
Zatímco osmá kniha musela honem honem zničit příliš silnou Laconii, devátá musela honem honem uzavřít co možná nejvíc otevřených konců z dílů předchozích. Docela se jí to daří, ale je kvůli tomu zdaleka nejvíc předvídatelnou v sérii, protože to hraje naprosto na jistotu a nezkouší nic překvapivého.
Elvi dle očekávání vysvětluje historii stavitelů bran, ale natolik vágně, že mám pocit, že to tam autoři dolepili jen aby se neřeklo. Hrozba - to samé. Holden a ostatní se spíš tak vezou událostmi (které v první polovině stejně nemají na zbytek knihy žádný vliv), dokud je finální krize všechny nesvede do jednoho místa. Hlavní padouch se nese zcela v duchu "somehow Palpatine returned". Závěr je sice efektní, ale... zcela rutinní. Ničím nepřekvapí.
Kniha je ztělesněním sázky na jistotu. Není špatná, ale ani ničím výrazná.
Malý plus za to, že se v Tritonu vrátili k původním obálkám. Fakt by mě zajímalo, čí nápad byla ta obludnost u Tiamat...
Mnoho postav, včetně posádky Rocinante, vyrazilo na svou poslední výpravu. Jsem rád, že hrdinové dostali své uspokojivé zakončení a místo ve hvězdách. Jako celek jsem si Expanzi užil a teď si bude po právu užívat odpočinku v mé knihovně. :)
Farewell story. Nerad jsem se loučil, posádka Rocinante je moje srdcovka. Poslední příběh Expanse celou sérii nepoškodil a naopak hezky podtrhl. Já jsem spokojený.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2013 | Leviatan se probouzí |
2014 | Abaddonova brána |
2014 | Kalibánova válka |
2017 | Hry Nemesis |
2015 | O poklad Ciboly |
(SPOILER) (9/10, v rámci série ale přidávám do Doporučených a zaokrouhluji na 5*)
A BEZ DOČTENÍ KNIHY TENTO KOMENTÁŘ VÁŽNĚ NEČTĚTE.
Tak tu máme závěr. Asi jsem to čekal trochu jiné a bohužel mám tendenci vždy očekávat něco pozitivnějšího, než nakonec dostanu a přiznávám, že by úplný happyend vypadal asi naivně. Ale i tak mi láme srdce oddělení Alexe a Jimova oběť. Potěšil závěr s Amosem, ale přišlo mi to ukončené poměrně rychle a asi bych čekal nějaký epilog od Alexe a Naomi, popřípadě Terezy. Když to tak vezmu kolem a kolem, pocity mám podobné jako u jedné herní série, kde jsem si také zamiloval spoustu postav a závěr je vlastně také podobný. Pro jistotu nebudu spoilovat, ale kdo hrál, tak nejspíš tuší. Zkrátka celá série je úžasným zážitkem, ale na konci se nevyhneme depresi a smutku. O stavitelích bran jsme se narozdíl od seriálu něco dověděli, i když ne o jejich nepřátelích - ale beru to tak, že ani v naší realitě nevíme o našem světě vše, nikdo nám přesně nepotvrdí, že vesmír skutečně začal velkým třeskem a některé věci zůstanou možná navždy záhadou, takže v tomto zklamaný nejsem.
Za mě si celá série držela svou kvalitu a když se některé motivy opakovaly, vždy to bylo podáno skvěle a napínavě. Postavy mi přirostly k srdci a kdyby vyšel třeba nějaký díl o dobrodružství odehrávající se někde mezi velkým časovým skokem, vůbec by mi to nevadilo a navíc bychom měli Naomi, Alexe, Amose, Jima, Bobbie a Clarissu zase pohromadě. Zrovna u Clarissy mi trochu chybí větší popis jejího postupného se sžívání s posádkou, protože její příběh je podivný a zároveň zajímavý. Navíc u těchto autorů věřím, že by zvládli vymyslet něco opravdu zajímavého, co by nevypadalo jen jako pokus vytěžit z ukončené série peníze navíc. I když to bylo devět obsáhlých knih, je pro mě těžké se loučit a tuto sérii právém řadím mezi má oblíbená galaktická dobrodružství.