Expres Praha–Radotín
Pavel Bušta
Popisů krize dospívání najdeme v domácí i světové literatuře bezpočet. Autoři rozpomínající se ve zralém věku na tuhle etapu si leccos nevybaví a něco zas přikryjí nánosem sladké nostalgie. Povídkový debut Pavla Bušty je v uvedeném ohledu čestnou výjimkou: vzhledem k tomu, že jej začal psát na samém prahu plnoletosti, neměl se dnes devatenáctiletý autor nač rozpomínat. Petr, autorovo alter ego žijící na poklidném pražském předměstí, v sedmnácti příbězích upřímně a až klinicky přesně mapuje své fyzické a duševní zrání poznamenané konflikty s rodiči, učiteli, vrstevníky… i se sebou samým. Vyprávění postrádá obvyklý neduh teenagerských textů – nadutost, sebestřednost, neschopnost sebereflexe – a naopak srší vtipem a břitkou ironií. Puberťák s tváří zarudlou pučícím akné se v něm dokáže hlasitě vysmát i vlastním nezdarům, nad nimiž by jiní možná plakali.... celý text
Přidat komentář
Sakra, proč je to dospívání tak těžké? Kdyby měl člověk tehdy nadhled, jak by si to býval byl užil! Ale prostě tak to je, člověk se nepřeskočí. Kniha milá, potěšila, pobavila. Nyní z pozice rodiče si říkám, že to taky nemají s dětma v dospívání lehký.
Při čtení se dostavila jakási nostalgie, jak je krásné být mladý. Je znát, že je to prvotina mladičkého spisovatele. Jsem zvědavá zda jeho brzké dílo bude již vyzrálejší.
Příjemné čtení. Některé příbehy jsou slabší, ale většina velmi zábavných. Škoda, že už nejezdím vlakem Praha- Radotín:-)
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Lobotomík |
2015 | Sigmundovy můry |
2013 | Expres Praha–Radotín |
2016 | Jednadvacátý století |
2013 | Dvojtváří |
Jestli ještě někdy uslyším, že mladí neví nic o životě, tak mu omlátím tuhle knížku o hlavu. O:-))
Líbil se mi skvělý styl psaní (tamto fakt byly přechodníky?! :D), smysl pro humor a ironii, peprně cynické příběhy... a i přes ty všechny úlety nemůžeme zapřít vypravěčův kultivující se rozum a hodné srdce. :)