Facka
Christos Tsiolkas
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83326/bmid_facka-661f6013cffd9.png
4
82
82
Román o lásce, sexu, rodičovství a výchově dětí ve 21. století Co si myslíte o fyzických trestech pro děti? Všechno se vyvíjí skvěle. Maso voní, přátelé žertují, teplota už klesla pod úroveň drásavých veder. Piknik jak má být. Do té doby, dokud Harry nevlepí facku tříletému dítěti svých přátel, které vyděsilo jeho syna. Zábava zamrzne. Harryho odveze policie a čeká ho soud. Zdánlivě banální událost započne nečekanou spirálu sporů, které se točí kolem našich představ o rodině a výchově dětí. Odkrývají víc, než bychom si přáli. Tsiolkas postupně střídá osm vypravěčů a dopřává čtenáři delikátní hru perspektiv. Samotná facka a její následky všechny kolem přinutí, aby znova prozkoumali svoje vlastní představy, názory a touhy. Vyrůstá z nich silný román o lásce, sexu a manželství, o rodičovství a výchově dětí ve 21. století. Facka je dráždivým příběhem o loajalitě, touze po štěstí a o mnohých podobách pravdy. Tsiolkas za svůj román obdržel několik cen — mezi jinými v roce 2009 vyhrál Commonwealth Writers Prize, o rok později se Facka objevila v širším výběru Man Booker Prize.... celý text
Přidat komentář
Přiznávám, že jsem od knihy mnoho neočekávala a to se vyplatilo. V podstatě naplnila očekávání mé temné duše. V některých pasážích už bylo na můj vkus moc sprostých výrazů. Ale mám moc ráda různé pohledy na jednu událost a sonda do australské společnosti mě vlastně potěšila.
V dnešním překorektním světě mám fakt radost za všechno, co je aspoň trochu nekorektní (ráda zmíním Totálně vytroubený mozek). Autor se s tím nepáral, šel na dřeň temných duší i s tím souvisejících sprostých slov. Ani jedna z postav mi nebyla vyloženě sympatická, snad až na Richieho, což je ale taky docela osvěžující změna. Snad bych knihu trochu "prostříhala", aby byla svižnější, konec jsem čekala jiný, ale jako sonda do duší rozličných lidí i australské společnosti je to dost dobré. Btw vážně se v Austrálii takhle fetuje?
Dobře, mám to za sebou. První půlku jsem četla s překvapením, že takhle někdo myslí a že to takhle někdo napsal. Sprosťárny mi přišly tak nějak navíc, v druhé půlce jich už tolik nebylo, četla se mi lépe. Ale upřímně, není tam snad jediná postava, která by se mi líbila. Možná nakonec, že snad Richie byl nejsympatičtější a tím, že jeho kapitolou kniha končí, tak jsem smířlivější, protože původně jsem myslela, že se neudržím a napíši sem něco peprnějšího inspirována knihou. :-D
Žasnu, že se o jedné facce dá napsat jedna kniha. Nepochopím, že se taková banalita dostala až k soudu? To je tak absurdní.
Téma, které bych čekala od ženy na mateřské dovolené, která by toto téma zpracovala jako svou autobiografii s názvem UDEŘIL JEN JEDNOU - HNED JSEM MU TO VYTMAVILA.
Protože já pro tělesný tresty jsem, tak mi to přišlo jako jedna omáčka plná zbytečností a ničeho.
Jeho vulgarity z něj lepšího pisatele neudělají.
Velmi čtivá kniha napsaná přitažlivým způsobem, volba posouvání děje prostřednictvím vyprávění očima několika postav se vyplatila. Ačkoli celkově hodnotím román pozitivně, mám k němu několik zásadních výhrad. První výhrada, čistě subjektivní - první kapitolu jsem musel číst dvakrát, abych se v záplavě postav a jejich rodinných a přátelských vazeb zorientoval. Druhá výhrada, rovněž subjektivní, žádná z postav, jež příběh vypráví, mi nebyla sympatická, spíše ve mně vzbuzovaly negativní emoce. Nejméně mi vadili Connie a Richie. Třetí výhrada směřuje k samotnému základu knihy - v našich podmínkách mi připadá téměř absurdní, aby se rozpoutal takový kolotoč událostí kvůli jedné pitomé facce a to ještě uštědřené rozmazlenému frackovi. To je ale problém kulturních odlišností, v České republice by pak muselo před soudem stanout snad devadesát procent rodičů. A abych napsal i nějakou tu chválu - první kapitola, byť nepřehledná v postavách, znamenitě vykreslila atmosféru zahradní grilovačky, kapitola s Aishou mi přišla psychologicky nejpropracovanější a nejlepší z celé knihy.
Velké zklamání, protože velice jednoduché a přitom silné téma autor v důsledku vůbec nevyužil. Můj negativní dojem podpořila i mluva a chování postav, které se až příliš okatě pokusil Christos Tsiolkas udělat typicky netypické. K tomu ještě staví aktéry do jasně vyhraněných rolí, takže v 99 % je jasné, na jakou stranu se postavit. Zápletka tak pro mě získala víc na absurdnosti než na zajímavosti. Konflikt se navíc přibližně za polovinou románu uzavře a už jen dopinkává další osudy postav, z nichž jen málokterá je sympatická. Jednoduše spousta slov pro něco, co nakonec vlastně ani nebylo smysluplně řešeno. V celé knize se spíš místo nadhozeného tématu rozebírá to, na jakou stranu se v podobném sporu postavit. Jenže to šlo klidně udělat na daleko menším prostoru.
Co se stane, když dá dospělý dítěti facku (dle mého oprávněně), co se stane, když matka toho dítěte vidí jen a jen svou pravdu? Tahle facka byla začátkem událostí, které se v téhle knize rozpoutají. Z pohledu několika lidí sledujeme události, které se kolem toho točí, sledujeme jejich pocity a životy z různých stran. Ukazuje se, že ne vždy jak se člověk jeví na veřejnosti a mezi přáteli je takový i ve skutečnosti. Trochu mi vadilo používání až moc hrubých výrazů a z mého pohledu nadužívání drog, myslím, že kdyby v tomhle autor trochu polevil, nebylo by to na škodu. Celkově hodnotím jako čtivá sonda životů několika současných Australanů různých generací, proto taky dávám pět hvězdiček.
dobre napisane, to nepochybne - ale z mojho pohladu zbytocne dlhe. toto nezhltnete na jeden sup ani keby ste neviemako chceli a tazko sa k tomu vracia. tych pohladov ci uhlov je tu vela a to je na skodu knihe, ani som nedocitala....zial....okrem toho dost vela stereotypov v stavbe pribehov, sexualne sceny, ktore nevadia, ale nemozem si pomoct, su trocha samoucelne....
Facka, lepanec, facan, pecka, políček, záhlavec, jak chcete. Ta je na začátku vyprávění a dostane ji jeden capart při grilování od tatínka jiného hocha. Šok! Neskutečné, co se poté rozpoutá za smršť a peklo mezi rodinnými páry, kteří se grilování účastní. Budete se divit, jaké špíny, rodinná a přátelská traumata postupně vyplují na povrch. Osm vypravěčů, osm jiných pohledů. Drsné, temné, zajímavé čtení o australských přistěhovalcích. Moc dobré čtení! Ještě drobnost- komu se křiví ústa při čtení slov jako kunda, píča a mrdačka, ať raději knihu neotevírá, aby ho nemusela hanba fackovat.
O tom, jak jedna facka (jeste k tomu naprosto na místě) dovede odstartovat pěknou sondu do západní společnosti. Některé kapitoly (zejména Rosie, miss antipatie) mě silně iritovaly. Nicméně v poslední době jsem nic tak komplexního nečetl.
Na začátku jsem si zvykal na autorův styl psaní....ale zvykl jsem si :-) Příběh je opravdu zvláštní....Vyskytuje se tam vše ze života ( výchova dětí,nevěra,smrt a ztráta blízkých,samota,drogy,sex,zamilovanost,štěstí,různorodé náboženství a kulturní zvyklosti.) Jednu hvězdu jsem sebral za vulgární výrazy....bylo jich tam moc...,ale autor si s příběhem opravdu vyhrál.
Do kolen mě román neposadil.... Ale ve zkratce: Líbilo se mi, že jde o román současnosti takové, jaká opravdu je.... Líbilo se mi, že autor postavy nepředstavuje jednoúhelně a odhaluje i jejich úvahy a myšlenky....(tak jak to asi všichni známe, jak se chováme, co říkáme, ale že mnohdy si myslíme NĚCO.... Přišlo mi zajímavé snímat skutečnost očima různých generací (A) Manolis, B) Aisha, Rosie, Hector... C) Connie a Richie..... Zajímavé zamyšlení nad benevolencí výchovy a síly sdělení "Dám tě k soudu".... Román o rodinných pseudo-HODNOTÁCH....
Ale krize čtenáře přišla někdy v půlce... Bylo to snad dlouhé a přestávalo mě to bavit....
Díkybohu přišlo snad opepření děje dotýkající se sexu :))
Zajímavá kniha, kde ona facka slouží jako katalyzátor rozličných vztahových problémů a řešení zúčastněných i nezúčastněných postav. Jen žasnu, že je zde kniha zařazena v žánru NAUČNÁ LITERATURA, to snad opravdu ne, je to román.
Kniha se mi velmi velmi líbila: čtivá, téma dětských trestů je velmi aktuální a ještě lepší bylo, že to nakonec o té facce až tak moc nebylo... Spíš bych řekla o manželství, nevěře, manželských krizích, vlastních snech a jejich (ne)naplnění.
Začátek se mi moc líbil a ke konci už jsem měla trochu problém. Celý se to motá kolem facky jednomu fakanovi. A těm jeho rodičům, těm bych ji flákla hned na začátku. Líbilo se mi, že se střídá víc vypravěčů a tudíž pohledů na věc, to mám ráda.