Falstaffovo babí léto
Jan Werich
Hru Jindřich IV. I. a II. díl, kterou napsal William Shakespeare přeložil a upravil Jan Werich
Přidat komentář
Hledám si cestu... Je to i problém můj, hry na papíře mi nějak unikají. Každopádně mám z tohoto malého ulovku v antikvariátu radost velikou. Jediné co mi tu radost hatí, je to, že nemám gramofon, na kterém bych si přehrála tu malou černou placku v knize ukrytou.
Upřímně řečeno, tohle je kniha, k níž si asi budou současní čtenáři hledat cestičku velmi obtížně. Za prvé je nutné poměrně dobře znát divadelní hry Williama Shakespeara. Za druhé je nutně vědět kdo byl Jan Werich a dokázat si ho představit v té roli, protože on si jí samozřejmě psal pro sebe. A je věčná škoda, že až na ty dva krátké kousky na přiložené gramofonové desce, asi neexistuje záznam. Dokonce mám pocit, že to ani nehrál v divadle, protože doufal v natočení filmu, k němuž ale nikdy nedošlo. Muselo by to být znamenité představení. Síla knihy ovšem stojí a padá s Janem Werichem. Nikdo jiný by asi Falstaffa hrát nemohl. A i takhle kniha bez něj působí jen jako hříčka. Téměř jako jakési podivné "parazitování" na "velkém Alžbětinci". Ono tomu tak ale není. Jen v té knize dnes, po padesáti letech, tak nějak chybí "pořádný kus hlavní postavy", Jan Werich osobně, její duše i smysl... Celkový dojem: 80%
Z předmluvy - autorův imaginární dopis Shakespearovi.
"Mistře, chtěl bych Vám vysvětlit, proč jsem si dovolil vztáhnout ruku po jednom z Vašich děl.
Zalíbilo se mi velmi v Jindřichu Čtvrtém. Po mnoho let jsem si hrál s představou, že Falstaff, tak jak jste ho zhmotnil do lojové koule plné dětských rozmarů a stařeckých choutek, by si zasloužil více pozornosti, že by polechtal bránici a ponoukl jej k přemýšlení."
Falstaff jako letitý vína pitel, hýřil a mluvka je jedním z kumpánů v nezvedených hrátkách s princem Jindřicha, následníka trůnu a tímto způsobem mu kazí renomé.
Války, spory a bitky jen aby nepřišlo na přetřes uzurpování královské koruny.
Dozrál čas i pro korunovaci nového krále.
A tak z výsluní přízně do nečasu se Falstaff s hořkým optimismem praví : " Zůstanu svobodný, živý a věčný."
"Podle J.W. Jindra dozraje v muže činu, doroste v bojovníka a vůdce, v pravého rytíře u Agincourtu, kdežto věčné panděro Falstaff nedoroste nikdy...na věky stárnoucí flamendr a velkolepý chvastoun - roztomilý ožbrunda a tím čachtář, požívač a chtivý vykuk, leč Múzami poznamenané věčné dítě. Werich je Falstaff i Princ Jindra. Oba, to je on. Z napětí mezi těmito extrémy si vybudoval svoji barokní osobnost. (citace Jiřího Voskovce, v New Yorku 1.1.1965. a vysíláno Čs.rozhlasu 6.2.1965).
Opravdová lahůdka! Věčná škoda, že Janu Werichovi nebylo umožněno tento plánovaný film natočit! Těžko bychom si pak už rytíře Johna Falstaffa představovali jinak, než jako pana Wericha, snad by to mohl být i jeho vůbec nejlepší film, ale to je všechno jenom snad... Knížka napoví, ale výsledný efekt by byl určitě zcela překvapující!
Autorovy další knížky
2008 | Fimfárum |
1957 | Balada z hadrů |
1965 | Osel a stín |
1965 | Italské prázdniny |
1980 | Kat a blázen |
Popravdě řečeno je pro mne Werichova verze Shakespearova Jindřicha mnohem stravitelnější a zábavnější než originál či Hilského překlad. A když si ho v roli Falstaffa ještě představím, nemám co vytknout. Hrozně rád jsem si pouštěl ty střípky hry na malé desce, která je v obalu skryta. Tato kniha je takový malý zapadlý klenot, ovšem v nejryzejší formě. Lahůdka.