Falstaffovo babí léto

11.01.2021

Popravdě řečeno je pro mne Werichova verze Shakespearova Jindřicha mnohem stravitelnější a zábavnější než originál či Hilského překlad. A když si ho v roli Falstaffa ještě představím, nemám co vytknout. Hrozně rád jsem si pouštěl ty střípky hry na malé desce, která je v obalu skryta. Tato kniha je takový malý zapadlý klenot, ovšem v nejryzejší formě. Lahůdka.

28.12.2020

Hledám si cestu... Je to i problém můj, hry na papíře mi nějak unikají. Každopádně mám z tohoto malého ulovku v antikvariátu radost velikou. Jediné co mi tu radost hatí, je to, že nemám gramofon, na kterém bych si přehrála tu malou černou placku v knize ukrytou.

06.05.2020

Upřímně řečeno, tohle je kniha, k níž si asi budou současní čtenáři hledat cestičku velmi obtížně. Za prvé je nutné poměrně dobře znát divadelní hry Williama Shakespeara. Za druhé je nutně vědět kdo byl Jan Werich a dokázat si ho představit v té roli, protože on si jí samozřejmě psal pro sebe. A je věčná škoda, že až na ty dva krátké kousky na přiložené gramofonové desce, asi neexistuje záznam. Dokonce mám pocit, že to ani nehrál v divadle, protože doufal v natočení filmu, k němuž ale nikdy nedošlo. Muselo by to být znamenité představení. Síla knihy ovšem stojí a padá s Janem Werichem. Nikdo jiný by asi Falstaffa hrát nemohl. A i takhle kniha bez něj působí jen jako hříčka. Téměř jako jakési podivné "parazitování" na "velkém Alžbětinci". Ono tomu tak ale není. Jen v té knize dnes, po padesáti letech, tak nějak chybí "pořádný kus hlavní postavy", Jan Werich osobně, její duše i smysl... Celkový dojem: 80%

09.06.2018

Z předmluvy - autorův imaginární dopis Shakespearovi.
"Mistře, chtěl bych Vám vysvětlit, proč jsem si dovolil vztáhnout ruku po jednom z Vašich děl.
Zalíbilo se mi velmi v Jindřichu Čtvrtém. Po mnoho let jsem si hrál s představou, že Falstaff, tak jak jste ho zhmotnil do lojové koule plné dětských rozmarů a stařeckých choutek, by si zasloužil více pozornosti, že by polechtal bránici a ponoukl jej k přemýšlení."
Falstaff jako letitý vína pitel, hýřil a mluvka je jedním z kumpánů v nezvedených hrátkách s princem Jindřicha, následníka trůnu a tímto způsobem mu kazí renomé.
Války, spory a bitky jen aby nepřišlo na přetřes uzurpování královské koruny.
Dozrál čas i pro korunovaci nového krále.
A tak z výsluní přízně do nečasu se Falstaff s hořkým optimismem praví : " Zůstanu svobodný, živý a věčný."
"Podle J.W. Jindra dozraje v muže činu, doroste v bojovníka a vůdce, v pravého rytíře u Agincourtu, kdežto věčné panděro Falstaff nedoroste nikdy...na věky stárnoucí flamendr a velkolepý chvastoun - roztomilý ožbrunda a tím čachtář, požívač a chtivý vykuk, leč Múzami poznamenané věčné dítě. Werich je Falstaff i Princ Jindra. Oba, to je on. Z napětí mezi těmito extrémy si vybudoval svoji barokní osobnost. (citace Jiřího Voskovce, v New Yorku 1.1.1965. a vysíláno Čs.rozhlasu 6.2.1965).