Familiár
Leigh Bardugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541832/bmid_familiar.jpg
4
100
100
V ošuntělém domě uprostřed Madridu si posluhovačka Luzia Cotadová pomáhá střípky magie, aby přečkala dny nekonečné dřiny. Když jsou její skrývané schopnosti odhaleny, je Luzia vržena do světa věštců, svatých mužů a podvodníků, kde každý hájí jen své vlastní zájmy. Jediný, kdo jí může pomoct, je Guillén Santangel, familiár, jenž má svému pánu nosit štěstí. Avšak jeho tajemství jsou ještě děsivější než ta její a brzy se ukáže, že skončit ve spárech inkvizice nemusí být to nejhorší, co se Luzii může stát.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2024 , Fragment (ČR)Originální název:
The Familiar, 2024
více info...
Přidat komentář
Leigh Bardugo mám ráda a každou její knihu bedlivě vyhlížím. Neunikl mi tedy ani Familiár. Když se na knihu začaly množit vesměs negativní nebo přinejmenším rozpačité reakce, trochu jsem zaváhala. Tak špatné jako King of Scars to přece být nemůže…
Nebylo, ale rozhodně to patří k autorčiným slabším knihám. Vedle Vran nebo Alex si Familiár ani neškrtá.
Abychom si rozuměli – kniha má skvělý jazyk a precizní řemeslo, dobově je věrohodná a je vidět, jakou si s ní autorka dala práci. Jenže je tak vypíglovaná, až působí neskutečně sterilním dojmem – zcela jí chybí nějaký „duch“, nedokáže vyvolat emoce a ve výsledku působí plochým, místy i docela nudným dojmem. Hlavní hrdinka je nesympatická – je super mít ambice a chtít se vyšvihnout výš, ale tady byla prostě Luzia jen protivná a sobecká a nějak jsem se do ní nedokázala vcítit. Chemie mezi ní a Santángelem byla nulové a co se jejich vztahu týče, bylo to pro mě dost WTF – prostě tam najednou byl, protože autorka to tak řekla. Chyběl mi tam nějaký vývoj, abych jim to celé dokázala uvěřit. Taky jsem se trochu bála linky s inkvizicí, protože bylo jasné, kam to celé směřuje, ale ačkoliv nejsem příznivcem mučení a pálení čarodějnic, i tohle mi přišlo jaksi bezzubé – vůbec jsem neměla o Luzii strach. Na druhou stranu ale oceňuji, jak lidsky to bylo podané (ve smyslu, jak se lidi radši přiznají ke všemu, žádné hraní na hrdiny…).
Familiár tak pro mě byl celkově docela zklamáním, ačkoliv některé světlé momenty měl. Ty ale nedokázaly vytáhnout celou knihu výš než na průměr – obzvlášť s ohledem na to, že autorka už má na kontě pár slušných pecek.
Zajímavé časové zařazení, povedený výběr postav - nejenom hlavních, se zájmen jsem sledovala i vývoj vedlejších postav. Poslední dobou jsme zvyklá na fantasy série, takže bych klidně uvítala i více stránek, víc detailů. Určitě je prostorové zasazení příběhu hodně ploché a i z historického hlediska by to šlo lépe specifikovat, ale příběh na daném pozadí krásně funguje, přináší pár hezkých myšlenek, vkusnou romantiku a solidní dramatičnost. Román určitě vyčnívá z množství současné (romantické) fantasy. A za mě lepší než Šest vran :)
Zpočátku jsem si říkala, že tedy Bardugo, jak jsem si ji oblíbila v sérii Šest vran nebo v Trnité řeči, to není .. ale postupně si mne kniha a její příběh přitáhla a začala mne bavit vztahová linka, osud Valentiny i historické pozadí děje. Přesto si myslím, že kniha zůstala někde na pomezí posunu z YA do kategorie dospělých, Leigh měla ještě trochu přitvrdit v hloubce a posunout se do té dospělácké verze úplně, ta určitá povrchnost jí trochu uškodila.
Motivy: ctižádost, tajemství, kouzla, víra, církev, minulost, postavení ve společnosti, bohatsví, prokletí, láska, zoufalství, touha
Tahle knížka není pro děti, a není to ani YA (mezi kterým je z nějakého důvodu v knihkupectví). Pokud hledáte pohodovou milou oddechovku s dominantní idealizovanou milostnou linkou, není tato kniha asi nejlepší volba. I když milostná linka je zde hodně výrazná, rozhodně to není tupá romanťárna a má i mnoho dalších rozměrů. Kniha je pomalá, čtenář si užívá přirozený vývoj postav a jejich vztahů. Postavy, spolu s atmosférou, jsou na knize asi to nejlepší. Ano, téměř všechny jsou nesympatické, ale z autorčiny strany vědomě a tak, že jim čtenář vlastně i fandí.
Co se týče stylu psaní, Bardugo se zde asi nejvíc blíží Šesti vranám nebo Zjizvenému králi, ale jak jsem již psala, je to pro starší čtenáře, takže je kniha celkově dost odlišná od jejích ostatních děl (včetně Devátého spolku, což je asi hodně i odlišným tématem a časoprostorem). Co zde rozhodně najdete, je pro Bardugo typická propracovanost a logika světa, promyšlenost postav, úžasná atmosféra a skvělé dávkování informací. Není to kniha, z které si sednete na zadek, není to divoká jízda, ale přesto to má své kouzlo, které ale asi neocení každý (obzvlášť ne mladší čtenáři, čímž se vracím k tomu, že to není YA).
Osobně romantické knihy většinou nečtu (asi i proto, že nemám ráda love hate vztahy), ale tady rozhodně nelituji a romantická linka dokonce i mě, díky víceméně přirozenosti a postupnosti, bavila.
Familiár, je určený dospělým čtenářům (tedy myslete na to, že tohle není žádné YA). Jedná se o historickou fikci, zasazenou do období tzv. španělského zlatého věku - tedy konce 16.století. Připravte se na řádění inkvizice, magii (či zázraky), a romanci (pozor není to spicy ani 3r0tické, jedná se vcelku o poklidnou romanci).
Proč jsem si tenhle příběh zamilovala?
Máme tady skvělý psychologický rozvoj postav, silné girlpower vibes, a je tu určitá podobnost s mou milovanou Addie LaRue a sérií Griša, ale to vám nechci spoilerovat :D A možná to v tom opět vidím jen já xD
Při čtení této knihy jsem si více než kdy dřív utvrdila jeden zásadní fakt: Kniha se, co se týče svého tempa a tématu, nepřizpůsobí čtenáři, ale to vy se musíte přizpůsobit jí.
Na začátku jsem byla nervózní z toho, jak je všechno pomalé, ale od třetiny jsem se přistihla, že si to vlastně celé užívám. Stejně tak mě zpočátku vyrušovalo čtení poznámek (překladů španělských slov). Dalo by se podle mě tím překladem klidně navazovat ve větě, třeba za to cizí slovo dát nějakou čárku, nebo tak, aby se poznalo, že je to překlad...
Nové bylo pro mě jak historické období, tak prostředí Španělska. Tomu jsem se doposud "úspěšně" v knihách vyhýbala, takže čtení bylo obtížné i kvůli tomu... Nové typy jmen, prostředí, atmosféra...
Právě atmosféru ale zvládla Bardugo na jedničku. Nikdy předtím jsem od ní nic dalšího nečetla a tímhle na mě udělala poměrně dojem. Atmosféru buduje pomalu, plíživě, drží se historických faktů, ukazuje tehdejší zkaženost a propletenost inkvizice, náboženství, politikaření a neuvěřitelných lstí, intrik a pomluv. Nikdo nemohl věřit nikomu, všichni se báli inkvizice. Podle mě využila historický kontext na maximum, vytěžila, co se dalo. Stejně tak se mi líbilo, že "dary", jimiž se hlavní postavy odlišovaly od zbytku společnosti, byly nazvány španělským výrazem, dobový "upír" nebyl nazvaný upír a neházel se proti němu česnek ani nelila svěcená voda. Byl zakomponován neuvěřitelně elegantně, nazván starým výrazem, který se do historické fantasy taky hodil. Překlad je skvělý, myslím si, že zásluhy na textu opravdu nemá pouze Bardugo :-) Jazyková stránka super, celé to ruší pouze špatná korektura textu.
A teď konečně k ději a postavám. Ze začátku jsem neměla žádnou postavu ráda, ale na konci jsem se přistihla, že fandím úplně všem a doufám, že se napraví nebo zachrání úplně všichni. A proč mě ty postavy nenechaly volnou? Bardugo vykreslila charaktery tak, jaké by doopravdy v dávných dobách (ale i dnes) mohly být. Postavy mají emoce, své bolístky, starosti, pociťují vztek, nenávist, ale dokáží se radovat i z toho mála dobrého, co se jim stane. Líbilo se mi, že žádná postava nebyla černobílá, nebyly jen dobré nebo zlé bytosti, každý měl nakonec v sobě střípek dobra a zla, každý si prožil během knihy snad veškeré emoce, které vás mohou napadnout. Jsou to fakt postavy z masa a kostí.
Na zázraky a nadpozemské dary v reálu nevěřím, ale líbí se mi, jakým způsobem byla kniha zakončena. Lsti jako takové a vyřešení celkové situace je opět uvěřitelné. Bez nadpřirozených schopností by to nebylo tak úžasné, ale stát by se to možná nějak mohlo taky za pomoci dalších osob :-)
Nemůžu opomenout taky to, že po přečtení Familiára hážu autorku do pytle s dalšími autory, kteří mají tendenci něco vyspoilerovat v průběhu knihy, vy zůstanete s otevřenou pusou, jaktože vám to prozradila, ale zároveň neprozradila všechno (třeba kdo zemře, přežije, ...), nicméně nakonec se nemusí všechno jevit tak jak na začátku :-) Bardugo je dobrá lhářka i kazisvětka v jednom :-) To je svým způsobem geniální.
Na to, že nemusím historické knihy, tak tohle bylo skvělý! Hvězdičku strhávám za korekturu, pomalý a těžkopádný rozjezd, ale vesměs můžu knihu jen a jen doporučit. Rozhodně se podívám po dalších knihách autorky.
Téma knihy mělo tak velký potenciál, který za mě nebyl naplněn. Prostě to nebylo ono. Asi jsem do knihy šla s příliš velkým očekáváním. Jiné knihy od autorky mě nadchly víc.
Familiár je moje první přečtěná kniha od autorky a rozhodně ne poslední. Hrozně jsem se na knihu těšila, anotace mě naprosto dostala. Musím říct, že to protní prokousání se knihou, někdy do kapitoly 20 bylo celkem krušné. Dost se tahlo, já jsem nebyla tak úplně vtažená do děje, ale pak se to zlomilo a bylo naprosto úžasné. je to tak neuvěřitelně promyšlené, dobře napsané, prostě WOW.
Bylo mi úzko z intrik můžů, kteří si potřebovali dokázat svou moc, tím, že ovládali druhé a množstvím peněz, které vlastnili. Victor byl prvotřídní zmetek. Haulit jsem na konci skoro obrečela, ale svůj osud si vybrala sama.
Já, jakožto chorobný přeskakovač a listovač knihou až na konec, abych věděla jak to dopadne (nemám ráda překvapení :D ) jsem se tady celkem dost dobře nachytala. jelikož první řádky poslední kapitoly mně natolik rozesmutnily, že jsem to naprosto odmítala dočíst. Ale vlastně ve finále, ten konec je tak krásnej, hrozně jsem jim to přála, a uplně jsem se dojala. Prostě, jiná scéna, jiný osud.
Knize dávám 4,5* za pomalejší rozjezd, ale určitě nelituju, knihu si koupim a ráda po ní sahnu znovu a absolutně by mi nevadilo ani filmové zpracování, protože je to vážně skvělý příběh.
Tak nějak nechápu, to nadšení. Knihu jsem dočetla jen abych splnila č. výzvu. Nějak jsem se nemohla začíst, vůbec se nešlo vtáhnout do děje a příběhu. Za mě zklamání.
Obľúbená autorka Leigh Bardugo opäť zavítala do vôd literatúry pre starších. K úspešnej urban fantasy pridáva aj historickú fantasy odohrávajúcu sa v horúcich španielskych uličkách. V pomalšom a rozsiahlom rozprávaní pritom približuje nebezpečnú dobu, v ktorej stačil jediný krok vedľa a človek mohol dopadnúť naozaj zle. Pretože vedľa magických zázrakov funguje aj inkvizícia a tá sa vždy riadila vlastnými zákonitosťami.
Na jednej strane teda ide o pomerne exotické, no zároveň pochmúrne kulisy. Postavy sa snažia predovšetkým o prežitie, čo ich núti často robiť nie až také sympatické rozhodnutia. To sa týka aj hlavnej hrdinky Luzie. Čitateľ sa o jej minulosti dozvie skôr útržky a aj tie sú roztrúsené po celej knihe, takže ich občas musí vyslovene hľadať. O jej súčasnosti vie len toľko, že pracuje ako zle platená slúžka. No nenávidí už samotný fakt, že musí niekomu slúžiť. Je hrdá, má vyhranené názory a odvráva v momentoch, keď by mala mlčať.
Sú to práve tieto vlastnosti, ktoré o jej pôvode vypovedajú viac ako nejaké pohľady do minulosti. Napriek tomu je na škodu, že sa o Luzii nedozvieme viac. Čo spôsobuje, že jej motivácia je miestami neuveriteľná. Nehovoriac o tom, že sa nevyznamenala ani v úlohe rozprávača. Má totiž tendenciu často odbiehať do témy a odvádzať pozornosť úplne opačným smerom. Kvôli tomu je čítanie náročnejšie na pozornosť a je teda logické, že niektoré detaily a malé súvislosti ostatnú nepovšimnuté.
Možno aj pre tú chýbajúcu minulosť Luzia občas pôsobí tak akosi nepatrične. Vytrhnutá z kontextu. Lenže týmto dojmom pôsobí aj samotný text. Zásadným nedostatkom je pritom samotné historické prostredie. Bardugo svoje rozprávanie vložila do konkrétneho obdobia. To je však naznačené len v anotácii niektorých vydaní. No v texte samotnej knihy nikde nie je špecificky pomenované.
To by v zásade nebol až taký veľký problém, ak by sa autorka nespoliehala na to, že čitateľ bude pripravený. Teda že bude poznať aspoň základné informácie o tej konkrétnej historickej ére a hlavne o vtedy fungujúcich konvenciách. No keďže nie je v deji priamo pomenovaná... Tento prešľap má za následok niekoľko nemilých problémov. Na pozadí Luziinho príbehu sa odohrávajú politické hry, mocenské machinácie a snáď aj spoločenské nepokoje. A ide o zaujímavé udalosti, lenže sú vytrhnuté z kontextu.
Pripomína to čítanie sumáru udalostí z učebnice dejepisu. Ide o udalosti bez potrebných súvislostí, takže väčšinu času má čitateľ nemilý pocit, že pozerá pokračovanie filmovej ságy, no prvý diel mu unikol a teraz mierna tápa. Pritom knihe sa nedá uprieť, že je zaujímavá i napínavá. Opisované udalosti sú dramatické a vďaka mágii majú to niečo extra, čo dokáže zaujať. Napätie tiež krásne graduje a samotný záver je takmer až metaforický. No čitateľ má pritom väčšinu času pocit, že mu čosi uniká a to sa nezmení ani v závere.
Román Prekliaty spoločník ponúka pomalú a detailnú historickú fantasy. Kulisy španielskych uličiek rozprávaniu dodávajú až exotický ráz. A nespoľahlivá rozprávačka zase núti čitateľa neustále dávať pozor. Ide teda o náročnejšie čítanie, ktoré neosloví každého. Zážitok z čítania tiež kazí chýbajúci kontext doby a minulosti postáv.
Ač je to asi neuvěřitelné, Familiár je moje první setkání s Leigh Bardugo, která si získala tolik čtenářů. Několik jejích knih doma mám, ale ke čtení jsem se zatím nedostala. Na setkání bloggerů jsme ale v tašce našli recenzní výtisk Familiáru, a já to brala jako znamení.
.
Do recenzáku jsem se pustila docela brzy, ale po několika stránkách se čtení proměnilo docela v trápení. Nevím jak autorčiny ostatní knihy, ale Familiár je hodně popisný, i když je tak atmosféra popsaná úžasně, mně to přišlo zdlouhavé.
.
Zároveň mi moc nepomohlo, že je příběh zasazen ve Španělsku, konkrétně v Madridu, takže je tu hodně španělských slovíček a já si všechno hledám, jako správný štoural. To mě docela zdrželo a pak taky to, jze je to historická fantasy, a já se s historií úplně nekamarádím.
.
Co se týká postav, tady to bylo fajn překvapení. Hlavní hrdinka mě moc bavila. Všechna ta magie... Bylo to něco, co mě nutilo číst a pokračovat do konce.
.
Celkově musím říct, že jsem asi čekala něco jiného a dostalo něco, na co jsem neměla náladu. Rozhodně mám v plánu si od autorky přečíst její předchozí knihy, ale i tuhle. Jen si na ní potřebuju dát více času a klidu. Věřím ale, že fanoušci autorky budou nadšení. Já jsem si na první setkání měla zvolit něco.. ne tak historického.
Četlo se to hezky a hezky se to i poslouchalo (EN na Audible).
Bardugo píše dobře, ale nějak mi zkrátka nesedí způsob, kterým zpracovává romantické vztahy mezi postavami. To se mi potvrdilo i tady. Bez jiskry, bez chemie, která by byla uvěřitelná. Psychologický rozvoj postav byl skvělý, včetně jejich motivací, ale romantická zápletka? Uff.
Zajímavé zasazení příběhu do 15. století (?) ve Španělsku, na které jsem si musela nějakou dobu zvykat. Aspoň mě to drželo v pozoru.
Všeho všudy si myslím, že to není špatné čtení. Samotný příběh mě bavil, ale v celkovém obrázku to bylo takové nemastné neslané.
Příběh Familiára se ubírá dost předvídatelnou cestou, od prvního využití velké magie můžete tušit, jakou scénou to celé skončí, záporáky odhalíte spíš dříve než později a romanci dostanete taky přesně takovou, jako čekáte, pokud jste v žánru už něco četli.
...ale nic to nemění na tom, že prostředí a atmosféru renesančního Španělska se autorce povedlo vykreslit skvěle, včetně náhledu na rozbité tradice tajných Židů a život různých sociálních vrstev.
Taky mě těší ambicióznost hlavní hrdinky, nemáme tu další z řady skromných vyvolených, které osud přiměje jednat, ale mladou ženu, která děj sama uvádí do pohybu.
Familiár je kniha s neskutečně dobře popsanou atmosférou, při čtení vše prožíváte spolu s hrdiny a máte pocit, že jste se ocitli v renesančním Madridu. Oceňuji i množství historických faktů a některé krásné myšlenky a citáty, které autorka do knihy zařadila. Co mi ale chybělo, byl nějaký větší zvrat a akce, protože děj se táhl a já vlastně celou dobu jenom čekala, kdy přijde pointa... To byl jeden z důvodů, proč jsem knihu četla tak dlouho a vlastně jsem ani moc neměla motivaci příběh dočítat, ale už jenom kvůli perfektní obálce jsem se překonala.
Za mě to je tedy průměrná historická fantasy, kterou asi v nejbližší době pošlu dál.
Nechala jsem se zlákat známou autorkou a samostatně stojící fantasy. Jenže ani po dočtení nevím, co si vlastně o knize myslet.
Do čtení jsem se musela hodně nutit, protože kniha byla nezáživná a nudná. Hlavní postava Luzia byla na služebnou neskutečně arogantní, sebestředná a drzá, takže hned jsem ji nesnášela. A to jsem už od počátečních stran nedokázala úplně zkousnout. Vůbec se to nehodilo do doby, ve které se příběh odvíjel.
Děj je zařazen do Španělska několik staletí zpět a fantasy prvkem je tu v podstatě určitá forma magie. Luzia umí konat takové malé zázraky, díky kterým se dostane do řečí. Samozřejmě tu nechápu ten rozpor, kdy církev za takové věci skrz inkvizici lidi mučí a zabíjí a přesto se někteří z nich mají přes jakýsi turnaj dostat až ke králi.
V knize se toho sice děje docela dost, ale ta forma je jak při umíráčku. Nevíte, co si myslet, zda se vám to líbí a nic vás nevtáhne dovnitř. Jen čtete dál. Mě rozhodně zajímal konec, proč to vůbec pokračovalo tam, kam jsem to sledovala a především jaký osud hrdiny dostihne. No, závěr mě lehce překvapil vzhledem k posledním stranám, ale myslím, že jsem ho vlastně ani nepochopila. Sice to nebylo čtivé, trochu jsem se nudila a bojovala s tím, ale zase na druhou stranu to bylo něco jiného a nového. Za mě teda slabý průměr.
Za knihu v rámci #spoluprace mockrát děkuji @albatrosmedia
Už je to nějaká doba, co jsem četla knihu od Leigh Bardugo a na tuto standalone fantasy jsem se hrozně moc těšila. Do knihy jsem se okamžitě začetla a už od začátku mi bylo jasné, že tohle bude skvělé.
Luzia Cotadová je služebná, které by si nikdo ani nevšiml, nebýt její kouzelné moci. Když to lidé zjistí, její život se změní. Čeká ji magický turnaj a společnost služebníka a familiára Guilléna Santangela.
Náboženství se v autorčiných příbězích vyskytuje stále ve větší a větší míře a zasazené do prostředí Madridu v 16. století se mi velmi líbilo.
Střídání pohledů, kratší kapitoly a postupně gradující děj mě udržoval v napětí až do překvapivého závěru.
Pokud se vám líbil Devátý spolek, věřím, že vás nadchne i historická fantasy Familiár. Vyprávění je pomalejší, více takové atmosférické a spokojené budou i romantické duše.
Kouzelných příběh plný zázraků a lidských osudů. Nelituji, že jsem četla a strávila chvíle v dalekém Madridu, v době dávno minulé, plné nejen útrap, ale také naděje...
Od autorky jsme četla sérii Griša, nyní mě - ani nevím proč, hodně za to určitě může i obálka - nalákal Familiár. A jsme za to ráda, historická fantasy, nebo spíš historický román s prvky magie mi hodně sedl. Politické pletichaření mě udržovalo v napětí, hlavní hrdinka mi byla sympatická svou nesympatičností :)
Musím říct, že mě Familiár nalákal na další knihy od Leigh Bardugo, takže ve čtečce již vyčkává Devátý spolek a jsem velmi zvědavá.
Moje první, ale rozhodně ne poslední kniha od Leigh Bardugo. Nalákalo mě hlavně španělské prostředí a známá autorka, nečekala jsem však, že to bude až taková trefa do černého. Příběh mě hned od prvních stránek naprosto pohltil a až do konce nepustil. Skvěle zpracovaná historická fantasy, u které navíc oceňuji, že se jedná o samostatnou knihu.
Štítky knihy
magie Španělsko vězení, věznice intriky tajemství inkvizice Madrid historická fantasy služky, služebnéAutorovy další knížky
| 2017 |  Šest vran |
| 2017 | Světlo a stíny |
| 2018 | Prohnilé město |
| 2019 | Zjizvený král |
| 2017 |  Bouře a vzdor |
Tohle je velmi zvláštní kniha. Zasazení do historického Španělska v době řádění inkvizice je zajímavá volba a je mi vlastně líto, že tato část příběhu nebyla hlouběji probádána. Hlavním námětem příběhu je totiž turnaj (opět) o královu přízeň, kdežto všechny intriky, zrady, prokletí a zoufalství by byly mnohem zajímavější, ale nedostává se jim tolik prostoru.
Knihu bych rozhodně označila jako čtení pro dospělé, některé krvavé scény byly popsány velmi explicitně!Zároveň mě to ale donutilo znovu si nastudovat historii Španělska - nejen inkvizici, ale také například perzekuci Židů.
Kniha má vcelku pomalé tempo, hlavní prim hrají postavy, jejich minulost a motivace k lepšímu životu. Konec byl možná trošku zrychlený, ale přesto jsem z něho byla zděšená a dojatá zároveň.
Tento příběh je velmi podmanivý a dostane se vám pod kůži! Jen to klidně mohlo být celé delší…