Fantom
Susan Kay
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415732/bmid_fantom-7wu-415732.jpg
5
133
133
Všichni ten příběh známe: v katakombách pod pařížskou Operou žije Erik, znetvořený génius přezdívaný Fantom. Z lásky k půvabné Christině rozpoutá dramatický sled událostí, v jejichž závěru sám umírá. Co ale bylo předtím, než se z Erika stal Fantom? Susan Kay ve svém románu mistrně navazuje na to, co zůstávalo pouze naznačeno. Čtenář obeznámený s klasickým příběhem tak získává nový odlišný náhled na dnes již legendární postavu Fantoma Opery.... celý text
Přidat komentář
I když čtu převážně detektivky tahle kniha mně naprosto pohltila výborný příběh určitě doporučuji
Úžasný příběh o chlapci, který si prožil své. Četla sem prvně tuto knihu a až pak Fantoma opery a bylo to, tak uvěřitelné. Autorce se podařilo zasadit příběh do původní knihy, jako autentický životopis. Je fakt, že udělala Erika lepším a některé věci samozřejmě napsala podle sebe, ale za mě super, i když jak je ta kniha bichle, tak mi dala pořádně zabrat, než sem jí celou přelouskala, některé kapitoly byly docela dost dlouhé
Skvěle napsaný příběh, že kterého mrazí. Život není peříčko. Knihu si velmi ráda přečtu znovu a s čistým svědomím ji doporučuji.
Literární skvost, jedna z nejhezčích knih, které jsem četla, excelentně zpracovaný příběh Erika, který byl nucen vydržet tolik bolesti, ponížení a smutku. Ale i když se musel z donucení stát vrahem a zlodějem, byl přesto plný lásky a pevného charakteru. Toto dílo si zaslouží získat jen nejlepší hodnocení čtenářů.
Překrásná kniha, skvělý čtenářský zážitek. Styl psaní nemá chybu a samozřejmě i díky úžasném překladu paní Žižkově. Ubohý geniální Erik, jak už někdo tady napsal. Souhlasím, já jsem se do něj úplně zamilovala. Během četby jsm si s ním vše prožila a vůbec jsem ho nechtěla opustit. Tenhle literární skvost je snad to nejlepší, co jsem kdy četla a že jsem toho přečetla už opravdu hodně.
Skvěle napsané. Příběh je plný vášně,lásky,utrpení,bolesti a nenávisti a to vše čtenáře vtáhne do děje a nepustí ani po přečtení. Knihu doporučuji přečíst ať už máte fantoma opery rádi nebo ne stojí to za to.
Ubohý geniální Erik. Člověk ho musí chápat. Nemohl být jiný. Příběh se mi líbil, dotváří Erikům příběh od samého počátku a sympatický byl i konec. Christina byla uvěřitelnější a Raoul stejně pitomý jako v Lerouxově příběhu. Dobře mu tak :)
Zdravím, jsem Casmé a ráda bych se podělila o svůj názor na tuto knihu.
Knize dávám ★★★★★ a hned si povíme proč.
✔✔✔✔✔
►Kniha má velice poutavě napsaný příběh, skvělý výběr slov a děj díky tomu zaujme, vtáhne vás a rychle uteče. Je tu samozřejmě povinností pochválit úžasný překlad, který u tohoto díla zachoval jeho krásu a možná ji i zvětšil.
►Velice příjemné je dělení knihy, kdy aktuální děj vypráví vždy někdo jiný z jeho pohledu, ať už Erik, Náder, nebo jiné postavy. Příjemným doplněním, které knihu skvěle oživilo je i deník Christiny.
►Kniha je dlouhá a velice milou věcí bylo, že se Erik (i jiné postavy) vraceli k souvislostem z předchozích kapitol. Pořád jsou nám jemně připomínány předchozí události, aby vše dávalo smysl a zapadalo do sebe.
►Hlavně postavy Roula a Christiny zde dostali lidštější formu, jejich činy jsou zde dobře vysvětleny a dají se pochopit, což považuji za velké plus.
►Vykreslení Erika v této knize je prostě dokonalé. Soucítíte s ním, chápete jeho emoce, nejdříve je to ubohé geniální dítě, které ale přesto nechápe proč ho matka odmítá. Nejvíce se mi líbil v kapitolách kdy byl v Rusku a u šáha, sebevědomí, geniální mladý muž. Navenek budící respekt a strach, občas až překvapivě vtipný, uvnitř ovšem plný bolesti a temné minulosti. Nakonec je z něj muž plný vzteku, který v posledních chvílích života získá klid a mír, který zasluhuje.
✘
►Kapitoly by mohly být více členěné, nemám úplně ráda, když je jedna část díla napsána na 10 stranách a mezitím žádná podkapitola nebo členění. Většinou čtu ve vlacích nebo o pauzách a u této knihy jsem vždy přemýšlela zda má cenu pokračovat ve čtení, abych kapitolu stihla dočíst.
◐
►Nejsem si úplně jistá, kam zařadit konec této knihy, zda k pozitivům, či negativům. Konec byl skvělý, napínavý, zajímavý a pro Erika nakonec skončil v podstatě dobře. Velice se mi líbil, ovšem tím, že se dost odklání od původní předlohy, zde vymizeli prakticky všechny detaily, která mám já na Fantomovi velice ráda a na které jsem se těšila. Příkladem třeba červená růže ovázaná černou stuhou, kterou Erik dal Christině po jejím prvním skvělém vystoupení a kterou také položil na její hrob (což už zde nebylo možné, chápu). Takových drobností bylo ale více.
Závěrem musím knihu pochválit, velice se mi líbila. Fantom opery je pro mne závislostí a srdcovou záležitostí a nedokážu si představit lepší zpracování než je toto. Susan Kay tímto vzdala čest původnímu dílu a precizně ho doplnila. Pokud je i pro vás Fantom tak fascinující osobností, tak tuto knihu musíte přidat do své knihovny.
♄ Casmé ♄
Ano, stejně jako mnozí vyznavači Fantoma opery (bez mučení přiznávám, že hlavně verze Andrew Lloyd Webera, samotná předloha Gastona Lerouxe mě zase až tak neuchvátila), jsem k této knize přistupovala již předem s předsudky. Ono se jim asi nelze vyhnout, když vám někdo sáhne po něčem důvěrně známém. Ale zvědavost byla silnější, stejně jako autorku, i mě zajímalo, jaký asi byl Erikův život předtím, než přišel do Paříže, jaké měl, nebo spíše neměl zázemí, co ho formovalo a tak dále. A musím přiznat, že jsem byla při čtení příjemně překvapená jak příběh zapadá do toho, co Gaston Leroux ve své knize pouze naznačil, jak vše dává smysl. Ano, měla jsem průběžně k lecčemu výhrady, pár samoúčelných klišé jsem nedokázala strávit, ale co se dá dělat, každý autor se jich dopouští, ale až na těchhle pár spíše drobností, do sebe vše dokonale zapadá, dává smysl a vysvětluje a hlavně logicky zapadá do předlohy, respektuje ji a nemění. No dobře v samotném finále odchylky jsou, ale právě že pouze odchylky, které navíc dávají smysl a jak tu už někdo dříve napsal, jednání Christine i Raoula dává právě díky nim větší smysl a oba se chovají uvěřitelněji než v knižní předloze, kde jsou oba občas celkem bez mozku. A svým způsobem, i když finále příběhu i Raoulův epilog, zcela popírají volné pokračování (ať už Love never dies v divadelní podobě nebo její knižní předlohu Fantom Manhattanu, - která mimochodem sama za pokračování nejsem schopna uznat), docela logicky vysvětluje, proč se v něm Raoul choval jako naprostý, hm... („Naprostý, naprostý, tři tečky. To jste a tím taky zůstanete!“ - díky Kryťáku).
A ještě bych tu ráda vyjádřila obdiv k překladatelce, bez jejíhož jazykového citu a vyjadřovacích schopností, by příběh jistě nebyl tak čtivý a byl by jen poloviční. Má hluboká poklona paní Žižková, tohle bych chtěla umět.
Skvělé čtení: autorka má opravdu vypravěčský dar - každá z úvodních částí byla podána z pohledu klíčové osoby, která měla pro Erika v jeho vývoji a životním putování (doslova - po světě, zejména Persii) velký význam, a každá z těchto klíčových osob vyvolá nesporně sympatie (tedy souznění či soucit) u čtenáře, stejně jako Erik. Právě schopnost jaksi mimochodem vyvolat emoce, právě takové, které příběh v dané epizodě přináší, považuji za mimořádný přínos téhle "nadstavby" nad původním Fantomem Opery (přesnějí základů).
Zejména první půle, do životních osudů pod Paříží, se mi velice líbila, neb příběhy byly pro mne značně překvapivé (a v jednom okamžiku povědomé, ovšem pro jiného mega-hrdinu - s opiovým opojením a hrou na housle).
"Ale my nesmíme říkat, že Bůh dělá chyby, že? Smíme jen říkat, že Jeho cesty jsou nevyzpytatelné! Ach, Bože, Ty jsi takový šarlatán! Jsi amatér ... Nikdy Tě nikdo neškolil, že, nikdy jsi nemusel předkládat své vrcholné dílo k ohodnocení... Nikdy jsi nečelil žádné konkurenci!"
Osobně by mě velice zajímalo, jak by sám Gaston Leroux přijímal tento román. Autorka totiž vlastně nejen vyfabulovala Erikovu historii, ale převyprávěla celý cizí příběh po svém a nezdá se mi, že by za to a kompletní inspiraci pro zbytek nějak zvlášť původnímu autorovi poděkovala. Takže 90%.
Ubohý Erik - známý čtenářům Fantoma opery.
Tragický příběh lidské bytosti, která měla dar v podobě inteligence a talentů génia a prokleti v podobě tváře a pokřivené morálky - té vrozené i získané.
Mnohdy jsem Erika litovala a mnohdy pro něj měla pochopení...
Krásný příběh, dá-li se to tak říci a zcela jistě zústane v mé paměti a znovu si jej v budoucnu přečtu a doporučuji si knihu přečíst i ostatním, ať jiz Fantoma opery milují či nenávidí.
Ach, Aivinka to napísala tak dokonale, až mám zimomriavky! Presne tieto isté pocity mám aj ja, presne takto vnímam Erika. Gaston Leroux v závere svojej knihy napísal pamätnú vetu: "Mal vnútri toľko lásky, že by ňou objal celý svet a musel sa napokon uspokojiť s pivnicou..." A Susan Kay túto vetu rozmenila na drobné v knihe, ktorá vám rozjatrí vaše vlastné rany... Najhoršie na celom diele je to, že Erik nie je skutočný a že keď jedného dňa knihu dočítate, zrazu ostanete bez neho. Priznám sa, že keď som Fantóma Susan Kay čítala ako 20-ročná, úplne šialene som sa do Erika zamilovala, teraz mám 34 a stalo sa mi to znovu... Je paradoxné, že napriek svojej škaredosti to bol muž, ktorého chcete stretnúť a po ktorom musíte túžiť... Don Juan triumfujúci...Erikovi to naozaj vyšlo :)
Pokud ve mě kniha Fantom opery něco zanechala, tato kniha to roztrhala na drobné kousíčky a vytvořila něco daleko lepšího a skutečnějšího. I kdyby můj komentář měl tisíce odstavců, nedovedla bych ani z poloviny popsat, jak moc mne tahle kniha zničila a zároveň uzdravila. Tuto knihu by si měl přečíst káždý aby pochopil, že pro nás zcela běžná věc, může mít pro někoho jiného nevyčíslitelnou cenu. Erikovu krásu si lidstvo nezaslouží ... Zaslouží si přesně to, co dostalo. Vztek, hrůzu a utrpení.
Úžasná a silná kniha. Hutná, místy těžká, plná citu a napsaná tak skvělé, že se nemůžete odtrhnout. Ale když dočtete, jako by od vás někdo odtrhl kus, který už jste za těch pár dní považovali za součást sebe sama. Nádherný příběh, skvěle propracované postavy a práce s prostředím. Asi se nebojím říct, že je to jedna z nejlepších knih, co jsem četla a opravdu dokonale zpracovaný příběh Fantoma Opery :-)
Pokud jste nečetli Fantoma opery od G. Lerouxe, kterého Susan Kayová vlastní knihou rozšiřuje, budete mít nejspíš problém s poslední čtvrtinou knihy. Tam už totiž autorka nejede ze svého, ale ve velké míře se odkazuje na původní román s tím, že se nenamáhá dovysvětlovat. A to je asi tak jediná objektivní věc, kterou ke knize mám.
Pokud jde o subjektivní dojmy, pokusím se je udržet na uzdě. Fantom opery je pro mě naprostou srdcovkou a občas až posedlostí na hranici zdravého rozumu. Na jednu stranu jsem tedy byla ke knize silně skeptická a zároveň ochotná hodně odpustit. Netuším, která strana zvítězila. Faktem zkrátka je, že knihu zbožňuji, miluji, nedám na ni dopustit. S každou kapitolou se zde otevírá nový nervy drásající a emoce vypínající příběh. S každou další stránkou před námi Erik pomalu ale jistě vyvstává v celé své geniální, šílené a frustrované podobě. Od malého odstrčeného dítěte, přes sebepoznávajícího mladíka, nezlomného a nezdolného muže až po vyčerpaného „starce“. Vše kolem Erika je extrémní, protože on sám má k průměrnosti daleko. V jednu chvíli družný humor, v druhou chladná necitelnost, v další nespoutaný živelný vztek. Klid a mír střídá násilí a nenávist, vzácné okamžiky štěstí jsou vykoupeny naprostým zmarem. Pokaždé když Erik získá, tak záhy zase ztratí. A pokaždé se postará, aby ztratili i ostatní. Často přitom nelze určit, co vedlo k čemu, co bylo příčinou a co důsledkem. Spirála nenávisti, touhy a šílenství. Někdy kolem francouzské revoluce jsem musela na dva dny přestat číst. Kniha mě tak emočně vysála a vyčerpala, že jsem zkrátka nebyla schopná dát více jak řádku v kuse. A po dočtení si přijdu strašně prázdná. Nejspíš bude trvat, než se budu moci otevřít něčemu jinému.
A jak autorka nakládá s předlohou? Vzhled a míru šílenství svému Erikovi vypůjčila od Lerouxe, okořenila ho Danceovským humorem a nadhledem (filmová verze 1990, doporučuji), dodala Butlerovský šarm a vtiskla mu vlastní džentlmenství a hrdost (či snad hrdopyšství?). Výsledkem tak byl muž mnoha tváří s fungujícím dopodrobna propracovaným bohatým psychologickým profilem. Po většinu knihy pak měla vcelku volnou ruku. Jediné informace, které Leroux o Erikovi poskytl, se vtěsnaly na pár stránek v závěru v prakticky bodovém výčtu. Když pak došlo na pařížskou operu, nebála se Kayová události trochu upravit, aby lépe sedly její vlastní verzi Erika, a hrdinům vtisknout vlastní slova (Christine a Raoul konečně nezněli jak po lobotomii!). Rozdílů tak najdete spoustu, přesto… i přesto se jí podařilo zachovat původní drama a atmosféru.
To, co Kayová vytvořila, je v zásadě prokletí. Bůh ochraňuj každou z nás, která si usmyslí, že dokáže obstát ve střetu s šílenstvím a ve Zvířeti najít Prince. Bůh ochraňuj každou z nás, která se do Erika zamilovala.
Fenomenální dílo, na které jen tak nezapomenu... Dalece překročilo stín své vlastní předlohy! Po dlouhé době to byla kniha, od které jsem se nemohla odloučit, kterou jsem četla dlouho do noci a nechtěla od ní ani odcházet do práce. Přesně kvůli knihám, jako je tahle, se vyplatilo naučit se v dětství číst.
Číst Fantoma bylo nesnesitelně krásné a bolestné zároveň, autorce se podařilo na stránkách knihy vdechnout život člověku z těch nejryzejších, který se stal zrůdou jen proto, že měl v sobě tolik citu a něhy, které neměl komu dát... Mrazilo mě z toho, jak přesně autorka vystihla řadu pocitů, pro které už celé roky hledám (a dosud jsem nenacházela) slova. Kdo by ve Fantomovi hledal červenou knihovnu, nenajde ji. Je to studie nořící se hluboko do lidské duše, kam mnoho autorů podle mně nedosáhlo, a popisuje tu hloubku se zdrcující zdatností, která se člověka nemůže nedotknout.