Fantomas
Pierre Souvestre , Marcel Allain
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/45433/bmid_fantomas-WkC-45433.png
4
94
94
Fantomas, Noční fiakr, Červená vosa. Nenechme se mýlit: Fantomas není ona nelidská maska z filmového přepisu, jako komisař Juve není rtuťovitý mužíček s hlasem Františka Filipovského. Skutečný Fantomas je velikán mezi zločinci, skutečný Juve velikán mezi detektivy, oba pak symboly mužné krásy a vůbec mužnosti v jejich dvou pólech Zla a Dobra, Zločinu a Zákona. I když, po pravdě řečeno, právě karikatua těmhle dvěma docela sluší, chrání je totiž před nechtěnou směšností, jež číhá na všechno smrtelně vážné. A že je tu vážného pohříchu smrtelně věru dost. Nuže přenesme se do Paříže počátku století, do dob, kdy praví muži beztrestně nejen nosili cylindry, ale i se zachvívali, když na to přišlo, sestupme do pařížského podsvětí tak důkladně, až se ocitneme na dně nejen společnosti, ale i Seiny, nasedněme do drožky čpící mrtvolným zápachem či do starosvětského vlaku, v němž se chladnokrevně vraždí, zdolejme stupně popraviště... Nejspíš pak autorům odpustíme, že nenapsali klasickou detektivku s přísně logicky důslednou stavbou, nýbrž jakési hororové nemluvňátko vyšlé z francouzských tradic, že jejich texty nejsou zcela samostatné a částečně navazují na svazky u nás nevydané (zde, čtenáři, kupříkladu viz dílko "Dcera Fantomasova"). Neboť vítězství nepolapitelného zla je tu tak ďábelsky závratné, Génius zločinu, Mistr hrůzy či Mistr převleků uniká spravedlnosti tak bravurně, až je nám skoro líto Krále detektivů, jehož purpur poněkud vybledá, i jeho "milého Watsona" Fandora. A když jsou amorální bestií přičteny i nejněžnější city, aniž ji očistí, jsme rovnýma nohama v tomto století zmatků našeho horšího já, čerstvě vyklubaného ze skořápky romantismu.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1991 , OdeonOriginální název:
Fantômas, Le Fiacre de Nuit, La Guêpe Rouge, 1962
více info...
Přidat komentář
Když jsem tohle před lety četl, skoro jsem nedýchal...napínavé, skvělé...a doteď strašně lituji, že u nás další díly nevyšly česky...moc rád bych si je přečetl....hlavně Helenu, dceru Fantomasovu.
Uf, uf konečně jsem ji dočetla. Přiznám se k tomu, že místy byla dost divoká, popsán temný noční pařížský život, slabé místo zločince zv. Fantomas, který má slabé místo v podobě milenky, dcery, mistrně maskuje, okrádá, dělá si legraci z komisaře Juva, bylo velmi zajímavé. Jenom trochu dlouhé
Trápení s touto knihou po večerech, než jsem jí dočetla. Dlouho jsem nečetla, tak nicotnou knihu. Předpokládala jsem, že kniha bude úplně něco jiného, ale že, až tak....Možná, že kdyby byla napsána jako jasná souvislá sci-fi detektivka, měla by úspěch. Tři příběhy knihy, které na sebe nenavazují, mě tedy nenadchly. Přelouskat těch 622 stran bylo utrpení. Děkuji za, fantastické, francouzské, filmové, zpracování, na které se vždy ráda podívám, To se však o této knize říct nedá.
Nostalgické vzpomínky mám na tuto knihu, kterou jsem si koupila z mé první brigády. Velice jsem si jí oblíbila a četla několikrát. Je oproti filmu jiná, ale je to výborná detektivka, taková spíše průměrná, ale přesto čtivá.
V příbězích umí autoři bravurně popsat pařížské podsvětí začátku dvacátého století a není to jenom hororový krvák. Fantomasovy zločiny jsou psychopaticky promyšlené, kruté (vraždění vitriolem, rukavice z kůže oběti, využití nejnovějších soudobých technických prostředků) a brutálně provedené. Detailní popis společenského bahna i života smetánky kontrastuje s motivací různých aktérů, Juva, Fandora (je vysvětleno, jak ke jménu přišel) či Helene, zde Fantomasovy dcery...
Za mě supr!
Film(y) si vzal(y) z příběhů jen jména a zločinnou osobnost, a posunul(y) ji do jiné doby. Fantomas z filmu je prostě jen zločinec konající zločiny, příchozí odnikud, a směřující nikam v rádoby humorných kulisách světa šedesátých let, stojící na brilantním hereckém výkonu Louise Germaina Davida de Funèse de Galarzay.
Mrazivý, napínavý, napětím a zvraty nabitý příběh, který s filmovou podobou nemá vůbec nic společného - snad až na ten název.
Byla to dech beroucí, úžasná jízda, při které zapomenete dýchat a doufáte, doufáte...
Fantomas není jen bezduchá maska bez tváře, ale velmi inteligentní a nebezpečný muž, nesmiřitelný, krutý a nelítostný, muž, který uniká spravedlnosti, vysmívá se jí a páchá zločiny s čím dál větší troufalostí...
Četla jsem se zatajeným dechem, bála jsem se, mrazilo mě v kostech, ohlížela jsem se přes rameno a hltala stránku za stránkou. Za mě úžasný příběh plný nečekaných zvratů, plný naděje, lásky a nebezpečí, plný nástrah a věčného boje dobra se zlem, plný odvahy a víry...
Mě to neskutečně bavilo.
Fantomas..aneb setkání po letech. Nutno říct,že ten časový rozdíl je hodně znát. Knihu jsem poprvé četla ,když mi bylo nějakých 16..nebo 17?. Pamatuji si,že mi připadala hrozně napínavá a bavila mě (na rozdíl od filmů o Fantomasovi,které fakt nemusím) Na druhé čtení s odstupem mi už sice nepřišla tak napínavá,ale bavila jsem se opět. Hvězdičky nechávám tak,jak jsou a děkuji 85098211,která mi knihu k mé veliké radosti věnovala .
A přidávám perličku:
„Sakra,vona zhebla. Hrome. Todle mi nikdá neudělala. Kam teď s ní?“
Takže, ako tu bolo spomenuté, kniha má spoločné s filmom akurát mená. Juve aj Fantomas sú obaja veľmi inteligentní, vo výbornej fyzickej kondícii a neobyčajne krásni (ako je ustavične zdôrazňované). Fantomas má milenku, ktorej je schopný zniesť modré z neba a dcéru Helenu, ktorá pred ním vytrvalo uteká a tým mu spôsobuje veľkú bolesť. Kniha má miestami až mierne gotickú atmosféru - ,,noční fiakr'', ktorý sa používa na prevoz obetí vraždy, výroba kostier z neznámych mŕtvol, Fantomas prekvapí šľachtičnú v kúpeli, Fantomasovo vyčíňanie v obchodnom dome (z rozprašovača na voňavku strieka kyselina, v topánkach sú ukryté britvy...), Fantomasov pobyt vo väzení a jeho útek a viaceré brutálne vraždy - to sú zároveň najlepšie časti. Keď príde k logickej výstavbe deja, kniha často pokrivkáva, postavy konajú neprirodzene, najmä Fantomasovi známi z podsvetia sú často detinskí. za najslabšie pokladám ustavičné maskovanie postáv, vďaka ktorému majú všetky problémy príliš jednoduché riešenia. Knihu tvoria tri časti, medzi ktorými ich pomerne veľa chýba a ani posledná nie je konečná. Za najlepšiu považujem už spomenutý ,, Noční fiakr ''. Bolo by pekné mať aj film užšie vychádzajúci z tohto dielka.
Tuto knihu jsem četla už před více než dvaceti lety, hned po jejím vydání v roce 1991. A nyní jsem si ji vychutnala znovu - jako audioknihu. Musím předeslat, že filmy miluji a podle mého názoru patří k těm nejlepším s Louisem de Funésem. Jsou vynikající, ale kniha je opravdu úplně jiná. Pokud se ale s touto skutečností smíříte, potom vás čeká jedinečný čtenářský zážitek! Dozvíte se, jak se "zrodil" novinář Fandor, mnohem více prostoru než ve filmu zde dostane i lady Belthamová a hlavně ji poznáte z její temné stránky, zažijete i velká dobrodružství s Helenou, kterou byste, pokud znáte filmy, v knize asi jen těžko poznali. Plus také starý, známý Juve, který je moc sympatický, ale také lidsky omylný. A úplně na závěr musím samozřejmě zmínit Fantomase, který je zde doslova mistrem zločinu a také - a to hlavně - krutosti. U některých scén se vám možná bude dělat špatně, jako mě, ale i takový skutečný Fantomas je...
Jé,jak já jsem se kdysi u téhle knížky krásně bála !! Byla tajemná a strašidelná a strašně napínavá.. a pak nesehnatelná. God bless e-books,naštěstí ji mám alespoň virtuálně a je na mém dlouhatánském seznamu knih,ke kterým bych se chtěla vrátit. Jestli se dožiju. Ne že bych byla až tak stará,ale ten seznam je zatraceně dlouhý.
Tuto knihu jsem si vybral, protože Fantomas je má oblíbená postava, ale netušil jsem, že se tato kniha nebude podobat filmovému zpracování z 60. let. Po přečtení prvního dílu jsem byl opravdu nadšený, jak to autoři hezky zpracovali. Když přišlo na druhý díl v této knize byl bohužel jsem zklamaný, protože díl: Noční fiakr je v pořadí 9. a díly které byly mezi tím si člověk musí zřejmě domyslet. Ostatně jako díl: Červená vosa je v pořadí 19.
Jedním slovem famózní. Fantomas naplnil a dokonce předčil moje očekávání a po všech 623 stránek mě nefalšovaně bavil. Juve jako geniální detektiv, hrdinný Fandor, tedy Charles Rambert, směšný Bouzzile, tajemná Lady Beltham, rozpolcená Helena a hlavně mistr hrůzy Fantomas, všichni do jednoho mě udivovali propracovanými dialogy a akčními scénami. A pro ty, kdo se těší na krvavou přestřelku, počkejte si na slova: "Kdo z koho Juve" Kdo z koho Fantomasi"
Proč jsem si, proboha, vymyslela, že budu číst něco, co znám málem zpaměti? To byla první myšlenka, když jsem vzala knihu do ruky. Ale co to je? Takhle to přece nezačínalo! Na začátku je přece novinář Fandor unesen Fantomasem, protože si vycucal z prstu interview a udělal z Fantomase magora! Nebo se pletu? Já se na to snad budu muset podívat znova, taková skleróza!
Po pár stranách jsem pochopila, že moje paměť je v pořádku, že jen čtu něco úplně jiného, než jsem čekala. Že tady Fantomas má i civilní jméno, opravdu svoje, nejen jména lidí, za než se vydává. A Juve, žádný potřeštěný polda s dlouhým vedením, který vždy vše pochopí pět minut po dvanácté, ale policista, kterému to pálí. A na konci prvního dílu se objevuje i Fandor, byť už jsem ho tam ani neočekávala.
Druhý díl hned od začátku jaksi nenavazoval na konec toho prvního, což mě přinutilo hledat a zjistit, že se vůbec nejedná o díl druhý. Ale to nevadilo, to, co chybělo, bylo vysvětleno, aspoň natolik, že se člověk mohl zorientovat. A poněkud překvapení, doteď jsem netušila, že Fantomas má dceru.
Ve třetí části jsem se taky musela trochu srovnat s tím, že neznám předchozí díly, ale i tady to šlo. Fantomas ve vězení ovšem znamenal pro děj tak trochu útlum, napínavé to sice bylo, ale bez zloducha to nemělo šťávu. Naštěstí pro děj se tam moc dlouho neohřál. Konec je otevřený a to mě děsně štve. Chci vědět, jak to bylo dál! Fantomase asi nezabili, když následují další díly série, ale tahle otázka mě jaksi teď momentálně vůbec nezajímá. Zajímá mě Fandor! Bohužel tohle byl nejspíš poslední díl, který byl přeložen do češtiny, a ve francouzštině si opravdu nepočtu. Chjo.
A nejúžasnější části už dříve popsal Apache, já bych se jen opakovala.
Odvážní chlapíci tihle Souvestre a Allain - leč ve své době. Škoda, že ze svého detektiva udělali úplného pitomce. Asi jsem poněkud náročnější, avšak, i přes zohlednění žánru a doby vzniku a při zamhouření obou očí nad bezbřehou naivitou dílka (dílek), nemohu dát víc než tři hvězdy. Navíc mě nesmírně iritovalo neuvěřitelné množství, alespoň v českém překladu, zbytečných až nesmyslně použitých výpustek (trojteček) a nemožná čeština vůbec.
Každý měsíc, přátelé, každý měsíc přivedla dvojice novinářů na svět nové regulérní dobrodružství génia zločinu. Od února 1911 do září 1913 celkem 32 knih! Podle toho to taky vypadá, namítnou zasmrádlí pseudointelektuálové. Jistě, práce kvapná bývá obvykle málo platná, ovšem v případě této série nutno smeknout před disciplínou a pohotovostí, s jakou autoři vymýšleli fikané zápletky, komponovali svižné dialogy, budovali napětí a vykreslovali atmosféru temné Paříže. A kdo si neoblíbí somráka Bouzilla, je totální nelida! Škoda, že do češtiny byla převedena sotva třetina jejich díla, většina za první republiky, přičemž se pochopitelně dnes jedná o starožitnosti. V edici 3x, která si mě podmanila mimo jiné slangovým výrazivem, se objevil příběh první, devátý a devatenáctý. 46-48/11
Tak tohle bylo utrpení mladého (a krásného) eraserheada. Já jsem samozřejmě věděl, že je to něco úplně jiného, než francouzské komedie nebo Fantomas z Arabely, dokonce jsem o to byl natěšenější, ale nakonec se to stalo jednou z nejhroších knih poslední doby, co jsem četl. Už pro ten naivně dětinský styl, s doslovným vysvětlováním, jakoby cílovkou byli děti základní školou povinné. Nejvíce mě iritovalo, jak postavy pořád mluvily samy se sebou. Jakoby trpěly stařecko-dementní samomluvou. Věci, které by měly být řečeny normálně v ději, si říkaly sami sobě. Pořád a neustále. A ty směšné, až cimrmanovské zvraty, pořád se někdo maskoval a odmaskovával, mrtví ožívali, nebyli mrtví, prakticky nikdo nebyl tím, kým se zdál. A nakonec i ten tolik obávaný Fantomas byl jen suchým obyčejným týpkem, o kterém nás kniha neustále musela ubezpečovat jak je hrozný, nedostižný a zlý. Vlastně jediné, co mě na té knize zaujalo bylo, jak byla (řekl bych, že na svou dobu i žánr) drsná a tvrdá, že si nebrala s mrtvými servítky. Obrovské zklamání.
Výborná kniha, plná napětí a divokých situací.