Faraonův písař
Alexej Pludek
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155090/mid_faraonuv-pisar-zsO-155090.jpg
4
77
77
Historický román z doby starověkého Egypta z období vlády Amenhotepa IV., který se přejmenoval na Achnatona.
Přidat komentář
V prvé řadě je třeba ocenit autorovu důkladnou přípravu a studium reálií. To je v knize strašně znát, musela to být obrovská práce a je třeba vyzdvihnout autorovu zodpovědnost v tomto směru. I když se v té obrovské snaze o věrnost a autenticitu nevyvaruje několika anachronismů, a to i v přímých řečích či vnitřních monolozích postav (středověká pavéza, moderní egyptologické pojmy Stará a Střední říše a koneckonců i Asie, což je označení pocházející až od Řeků).
Další drobnost, která mi ale zásadně vadila - jméno hlavní postavy Ani shodné s českou spojkou/částicí ani. Jakmile jím začínala věta, až po pár slovech jsem se zorientoval. Zbytečně rušivé, copak nešlo jméno trochu pozměnit (Ahni, Anu, Ane)...
A tím se dostávám k tomu hlavnímu. Nedobře, těžko se to čte. Strašně moc popisů a líčení, ale atmosféru se jaksi nedaří úplně vykouzlit. Kdesi jsem četl, že je Pludek mistrem dialogů - nu, zde je jich pomálu, nijak neposouvají děj. Ten je sám o sobě poněkud těžkopádný, někdy je zbytečně rozvláčný, jindy zase skáče zběsile dopředu. Postavy jsou značně ploché, jejich psychologie a motivace málo propracované.
Nu, jsem rád, že jsem to dočetl, ale byla to dřina, ne zábava. Asi si zase (snad už pošesté) přečtu Waltariho Sinuheta, abych si zlepšil chuť. Toho bych zájemcům o román ze starého Egypta doporučil jednoznačně, Faraonova písaře spíše ne.
Jako o statní i já knihu chtíc nechtíc musela srovnávat s Waltariho knihou. A toto srovnání pro písaře nedopadlo dobře. Kniha se vleče a já se modlím, aby byl konec.
Kniha se mi moc líbila a čtení jsem si vychutnávala. Ústřední postavou je diplomat Ani, ušlechtilý a nepodplatitelný člověk, který se snaží svému panovníkovi sloužit bez postranních úmyslů. Ve skutečnosti je pouze jednou z figurek a je manipulován tchánem faraona, který se intrikami zmocní vlády. Kniha mi připomínala Egypťana Sinuheta. Rozdíl byl v tom, že Pludek se více zaměřil na faktografii, kdežto Waltari byl ve své knize víc dynamický. Doporučuji .
Romány ze starého Egypta mám ráda, Egypťan Sinuhet a Farao byly úžasné. Tento román se mi ale hodně špatně četl, byl příliš popisný a v množství postav a vedlejších událostí jsem se ztrácela. Oceňuji pěknou češtinu a to, že dokázal dobře vystihnout atmosféru starého Egypta.
Krásná kniha. Příběh nemá jedinou ústřední zápletku, text je hodně popisný a má oproti dnešní literatuře daleko pomalejší spád. Kniha je plná krásných obrazů, ale i zajímavých myšlenek o životě a smyslu lidského konání, které platí dnes stejně jako v době písaře Aniho.
Za sebe bych knihu doporučil spíše dospělým čtenářům, je to trochu "těžší čtení", respektive nedá se to hltat po sto stránkách denně. Pokud vám ale není historie a doba nejstarších říší úplně cizí, určitě stojí za přečtení!
Jedna z oblíbených knih mého mládí. A i po letech ji rád otevírám. A právě tahle otevřela můj celoživotní zájem o historii, kterou mě předtím na základce učitelé přiblížit nedokázali. No, doháním to už 60 let ... a je to krásná záliba, že...
V dětství jsem po přečtení Egypťana Sinuheta začala zoufale shánět další historická díla o starověkém Egyptě a našla jsem Pludkova Faraonova písaře. Pro mladé děvče to byla kniha těžší a méně čtivá než Sinuhet, ale nakonec se mi líbila. Škoda, že mnohé kvalitní historické romány českých autorů upadají v zapomnění v té záplavě novodobých, pseudohistorických, spíš fantasy románů, které dají čtenáři jen chvilku zábavy a zkreslují pohled na dějiny.
Ještě bych doporučila knížku Rádce velkých rádžů od stejného autora. Je to historická knížka, s tematikou, kterou hned tak nepotkáte.
Vynikající kniha českého autora o starém Egyptě, která v mé knihovně zaujímá místo vedle obdobných knih zahraničních autorů a která se jim rozhodně kvalitou a obsahem vyrovná, ba naopak některé i předčí.
Vynikající česká historická knížka - nedá se zde opravdu ubránit srovnání s Egypťanem Sinuhetem a nebo třeba knížkou Farao od Prusa. Ale přitom je to originální román, svým způsobem velmi podobný knize Nepřítel z Atlantidy.
Knížka se nečte snadno, Pludek si libuje v dlouhých, složitých souvětí. Když se zdá, že ty nekonečné věty něco nudně popisují, najednou tam vsune důležitou část děje. Musí se tedy číst pomalu a nad vším dost přemýšlet.
Sledujeme zde osudy písaře a diplomata Aniho, který vidí tajemné nebezpečí a intriky všude. Snaží se s nimi bojovat, nedaří se mu ale v tom zabránit. Nemá spojence, nemá přítele. Všichni se jen přetvařují a sledují své tajemné cíle. Každý rozhovor Aniho s někým je v podstatě "soubojem", kdy musí vážit každé slovo, každou myšlenku.
Knížku všem doporučuji, je neprávem opomíjená na úkor zahraničních románů podobného ražení.
Úchvatná knížka, propracovaná do nejmenších detailů. Naprosto skvělý popis prostředí i intrik. Za mě má jisté zlaté místo v knihovně. Určitě se k ní vrátím.
Na tuto knihu jsem se dlouho těšila a bych řekla pravdu, zklamala mě. Dlouhé souvětí mě ničila a rozvláčnost celého příběhu mě nudila. Stejně jako Koka ve svém komentáři, nešlo neporovnávat se starším skvělým příběhem Waltariho Sinuheta.
Abych Faraonovu písaři nekřivdila, některé pasáže a úvahy mě opravdu dostaly.
Každý chce vlastní dobro, i když je placeno slzami jiných.
Při čtení jsem měla neodbytný pocit, že autor se chce vyrovnat Miku Waltarimu a jeho Sinuhetovi, ale že mu to nejde a nejde.
I tuto knížku mám doma, také několikrát čtenou a určitě na ni zase v dohledné době dojde. K některým knihám se ráda vracím.
Štítky knihy
Egypt starověký Egypt historické romány
Autorovy další knížky
| 1986 |  Faraonův písař |
| 1981 |  Nepřítel z Atlantidy |
| 1983 | Pověsti dávných časů |
| 1979 | Rádce velkých rádžů |
| 1979 | Český král Karel |
(SPOILER) Čteno po Rádci velkých rádžů a Nepříteli z Atlantidy, se kterými budu srovnávat. Nečetl jsem Waltariho, ale jednou to snad napravím. Kniha je obdobná jako Rádce i Nepřítel, příběh je vlastně obměnou. Dobrý hlavní hrdina uprostřed nekonečných intrik na panovnickém dvoře + značné ohrožení země od nepřátel vnitřních i vnějších + soukromé problémy atd.
Hodnocení uděluji takové střední, něco dobrého, nějaké nedostatky. Souhlasím v řadě bodů s MilanBrabec.
Přemýšlím nad poselstvím a morálním vyzněním celého příběhu. Faraon a jeho blízcí (včetně hlavního hrdiny) více či méně prosazují nový a netypický kult boha slunce Atona. Lidé se k tomu staví rezervovaně, ale prosazování je stále důraznější a bezohlednější. Měla investovaná energie smysl? Zlepšila skutečně život lidí nebo aspoň fungování země? Vše končí krvavým spiknutím Aje a restaurací poměrů.