Farma
Louis Bromfield
Druhá světová válka přivedla Bromfielda opět domů a ke staré lásce, zemědělství. Svou farmu nazval Malabar, podle indického kraje a učinil z ní výstavní kousek pěstitelství.
Přidat komentář
Opravdu mě nezajímalo co má kdo v chalupě, kolik měl dětí, co jeho stará, co si psal do deníčku, co dělali ti stou hospodou a co jejich sousedi s dětma, než odtáhli na západ. A co teprv jejich sluhové a kdo měl jaký nádobí, kdo se před lety s někým potkal a co dělal, koho znal...
Já se snažil, ale nedojel jsem to ani do tý půlky. Prostě to nešlo, po chvíli jsem netušil, co se dělo před třema stránkama a s každou další stránkou jsem měl v hlavě větší a větší segedínskej guláš a větší pocit ztráty času, kterej bych radši strávil s talířem segedínskýho guláše se šesti knedlema a třema dvanáctkama na spláchnutí.
Hvězdička je za Bromfílda, protože od něj mám pár věcí rád. Za segedínskej guláš bych dal mnohem víc, bohužel žádnej nemám. Teda mimo ten, co se mi během čtení udělal v šišce.
Dělám to nerad, ale knihu jsem nedočetl. Přečetl jsem polovinu, ale kniha není o farmě jako takové, ale o lidech, celých generacích, které farma spojuje (dědečkové, babičky, tety, strýcové, bratranci, sestřenice, služební, sousedi) postav je několik desítek a o všech se musíte dozvědět jak bydleli (včetně vybavení), co dělali, koho měli rádi, koho neměli atd. Prvních 50 stran ještě jde (žije zakladatel), ale pak je to spíše pohled na vznik a vývoj amerického města během devatenáctého století.
Štítky knihy
americká literatura generační rozdíly
Autorovy další knížky
2006 | Když nastaly deště |
1992 | Paní Parkingtonová |
1946 | Noc v Bombaji |
1940 | Časný podzim |
1970 | Farma |
Souhlasím s předchozími komentáři. Kniha z většiny nemá děj. O životě jednotlivých lidí se autor rozepisuje bez ladu a skladu. A tak se třeba až po čtyřech stranách dovídáme že s danou osobou nás už jednou seznámil. Navíc těch sourozenců, pratet, strýců, bratranců, manželů a starých pannen se za těch pět, šest generací, které se kniha snaží postihnout nastřádá......
Bromfield spíše jen popisuje proměny života a společnosti amerického středozápadu. Vypadá to že se mu proměna světa příliš nelíbí. Za sto let se z nově vzniklé osady skládající se z několika farem stalo průmyslové velkoměsto. Farmář, na začátku knihy mohl svou snahou i zbohatnout a získat slušné společenské postavení. Byl hybnou silou světa. Po sto letech přes veškerou píli už patří ke spodině a kdo může, z venkova utíká.
Tato kniha vyšla v češtině (v roce 1970) zřejmě pro Američanem vyjádřenou myšlenku, že Američan nepřizná, že se má špatně, že je chudý. On bude předstírat úspěch i když živoří. Nebo pro pár zmínek o českých služkách a o přistěhovalcích z Čech obecně?
"Takhle by snad nebyly dokázaly děti v žádné jiné zemi napadnout spolužáka, to bylo typicky americké, v dětech se už od malička pěstovalo doma vědomí, že něco jsou, že něco mají, že v životě musí něco dokázat a že třeba být především průbojný - tahle odpadková filozofie se postupně stávala hlavním pilířem amerického životního názoru."
Takže celou knihou jsem se prokousala, abych mohla s čistým svědomím napsat, že knihu nikomu nedoporučuji, ...leda by byl studentem americké literatury.
P.S. To jsem si chtěla přečíst něco útlého, čtivého.