Fasáda
Karel Ptáčník
Nový román Karla Ptáčníka vypráví o pěti mužích důchodového věku, které již ani pracoviště, ani rodinné svazky nepoutají k městu, a rozhodli se zbytek života strávit na chalupě daleko od Prahy. Se zájmem sledujeme, jak tam v té komuně stárnoucích kamarádů uplývá měsíc za měsícem jeden a půl roku, jak se střídají denní práce a proplétají lidské osudy, chvíle šťastné a veselé s tragickými, jak se pět hlavních postav postupně zpovídá i z dlouho utajovaných stránek minulosti. Ptáčník napsal jakéhosi kolektivního Colase Breugnona, příběh dobrých lidí, kteří kolem sebe šíří dobro a pohodu, dovede pro své postavy získat sympatie i odpuštění jejich slabostí, dokáže vyvolat smích i dojmout citem.... celý text
Přidat komentář
Ze začátku jsem si to soužití v tomhle složení nedokázal představit jako možné, ale s přibývajícími stránkami se ten dojem rozplýval a ve druhé polovině jsem se i nahlas musel smát. Zvlášť při básnických pokusech sprosťáka Berana a nenasytnosti Vaška.
:-) Vysvětlí mi někdo, proč jsem tuto knihu četla (poprvé) o svůj svaťák? Místo toho, abych se připravovala na maturitu, dala jsem přednost dědkům - pardon pánům - před biflováním české a cizí elity literárního světa. Zkuste to také a nemusí vám být šedesát.
Tak tahle kniha nemá chybu..Chytla mě od první stránky a prožívala jsem s pány v nejlepším věku jejich smutky i veselí. Moc pěkný.
Neumím si reálně představit to Oldovo šerifování, Jirkovo pámbíčkářství a proutnictví pana spisovatele. Je to napsáno moc přímočaře, moc nadšeně.
Autorovy další knížky
| 1986 |  Naše parta |
| 1987 | Ročník jedenadvacet |
| 1967 |  Město na hranici |
| 1969 | Chlapák |
| 1962 | Ta maličká, ta je má |
Knihu jsem přečetl před slušnou řádkou let a nedávno jsem si ji zopakoval se zjištěním, že bych se s jejími aktéry i přes jejich povahy a slabosti dokázal ztotožnit či dokonce snad sžít.