Když Lenin přišel o mozek a Churchill obětoval ovci
Giles Milton
Mistrovský vypravěč historických příběhů Giles Milton nám v této knize servíruje další bizarní události z nedávné i vzdálenější historie, mnohdy jen těžko uvěřitelné, ale přesto pravdivé. Věděli jste, že se Churchill během druhé světové války připravoval zaútočit na Německo pomocí biologických zbraní, které by zemi učinily neobyvatelnou na několik desetiletí, a obětoval tomu ovci, a to nejednu? Nebo že mozek Vladimira Iljiče Lenina je nakrájený na 30 000 tenkých plátků? Slyšeli jste o tom, že se v Londýně stavěla věž, která měla svou výškou předčit pařížskou Eiffelovku? A představte si, že Spojené státy měly svého císaře! Zní to neuvěřitelně, ale přesto je to tak – historie zkrátka píše příběhy, které by nevymyslel ani ten nejkreativnější spisovatel. Druhá část knihy, kterou Milton v originále nazývá Fascinující poznámky z historie pod čarou, tak přináší dalších padesát příběhů, které se čtou jedním dechem, a čtenář se díky nim dozví leccos z toho, co se už nevešlo do hodin dějepisu.... celý text
Literatura faktu Historie
Vydáno: 2017 , JotaOriginální název:
When Lenin Lost His Brain; When Churchill Slaughtered Sheep, 2016
více info...
Přidat komentář
Neměla jsem moc velká očekávání, ale musím přiznat, že to bylo zajímavé čtení. Spousta informací navíc podaných v zábavné podobě. :) Uvažuji, že si přečtu od autora i něco jiného.
Velmi zajímavé příběhy. Za sebe musím říct, že se kniha četla dobře, byla poměrně čtivá. Ve výsledku jsem s ní byla spokojenější, než s prvním dílem.
Další porce drobných historických příběhů ze života více či méně známých osobností, které ovlivnily či mohly ovlivnit život lidstva. Příjemná oddechovka, i když tentokrát autor osvědčil znatelně horší výběr postav.
Zajímavé počtení ve zkratkách. V kom to vzbudí zájem o konkrétní události, může se jimi zabývat detailněji na serióznějších publikacích.
No .. přechozí knížka se mi líbila více .. tohle bylo semtam poměrně nechutný a zas takové zajímavé informace to nebyly .. docela zklamání.
Další historické žhavé drby od Gilese Miltona, který kdyby žil v Česku, tak by určitě pracoval v Blesku.
Toto jsou jen vymyšlené nepodložené příběhy, které se odehrávali v mozku autora.
Doporučuji čtenářům a hlavně čtenářkám tohoto literárního bludu, aby raději sáhli po opravdové literatuře faktu a toto vzali jako dobrý humor.
První díl těchto zajímavých historických faktů byl lepší. Ten druhý je na můj vkus až moc o ohlodávání těl, podivných vraždách a obětovaných ovcích.
Jedná se o pokračování knihy, která se soustředí na systematické vyhledávání příběhů, které ve své době hýbaly světem a které jsou dnes prakticky neznámé.
Oceňuji formu, která je výtečná na občasné čtení. Představa, že bych si sedl a dal to na jeden zátah asi není úplně dobrá, protože by se vám z těch faktů mohlo udělat šoufl a nic si nezapamatovali.
Nemá smysl hodnotit jednotlivé příběhy, ale ve spoustě situací lze vidět, jak dnes řadu věcí vnímáme úplně jinak a jak si na nich zakládáme. Nebo byste například dokázali volit politika, který měl doma několik otroků, ale nebylo to pro ně takové peklo, protože byl na ně hodný? A skutečně by vás pohoršilo, kdyby se na polární výpravu vydala žena?
Když jsem četla knihu první, Když Hitler bral kokain... psala jsem, že si anotace moc nečtu, takže mě obsah knihy překvapil, každopádně jsem ocenila čtivou formu.. Tady už jsem věděla do čeho jdu, forma a styl pořád stejné, ale i tak jsem z knížky měla lepší pocit :-)
Přečteno na jeden zátah... kniha rozhodně splnila svůj účel, dozvěděla jsem se spoustu nových věcí podaných zábavnou a poutavou formou :)
Dávám o jednu míň než u prvního dílu. Obálka je sice opět vynikající a délka jednotlivých příběhů akorát na pár stránek, ale celkově (až na pár výjimek, dejmu tomu tak třetinu) jsou tyto příběhy méně vtipné nebo méně napínavé nebo méně zajímavé než ty předchozí. Jakoby to všechno top narval už do prvního dílu a teď mu toho moc nezbývalo...
Stojí za přečtení, uvědomíme si, jak jsme křehcí a jen lehkou slupkou civilizace obalení. Některé příběhy jsou notoricky známé (Lenin, Hitler, Mata Hari), jiné pro mne byly zcela nové a šokující. Především Hotentotská Venuše (1810) a Pygmej vystavovaný (1906) v pavilonu opic (!). Uvědomil jsem si, jak nedávno zaniklo otroctví a také to, že v případě extrémní nouze jsme schopni kanibalismu.