Fascinující svět zvířat

21.02.2025

"Představte si slona v místnosti [...]. Slon natahuje chobot jako periskop, chřestýš šlehá jazykem a komár protíná vzduch tykadly. Všichni tři pročmuchávají prostor okolo sebe a zachycují pachy, které se v něm vznášejí. Slon necítí nic, co by stálo za pozornost. Chřestýš postřehne stopu myši a stočí se v přípravě na překvapivý útok. Komár rozezná vábivý oxid uhličitý v dechu Rebeky a vůni její kůže. Přistane jí na paži a chystá se hodovat, jenže než se stihne zakousnout, Rebeka jej odežene - a svým plácnutím vyruší myš. Myška polekaně vyjekne; její zapísknutí je slyšitelné pro netopýra, kdežto pro sloní sluch je položené příliš vysoko. Slon mezitím vydá hromový, burácivý zvuk který je příliš hluboký pro myší i netopýří uši, zatímco chřestýš ho vnímá břichem citlivým na vibrace. Rebeka nevnímá ani ultrazvukové pištění myši, ani infrazvukové burácení slona a místo toho poslouchá červenku, která zpívá na frekvencích lépe vyhovujících jejím uším. Její sluch je nicméně příliš pomalý a nedokáže zachytit celou složitost ptáčkova zpěvu. Náprsenka červenky připadá Rebece červená. Ne tak slonovi, jehož zrak je omezen na odstíny modré a žluté. Červenou nevidí ani čmelák, zato však vnímá ultrafialové odstíny ležící za opačným koncem duhy......"

Utajené říše zvířecích smyslů, pro které autor používá zastřešující pojem "umwelt" (každý živočich má svůj vlastní umwelt, přirozené prostředí, které vnímá pouze svými smysly), je příhodný podtitul jak dokládá výše citovaná část z úvodní kapitoly této pozoruhodné knihy. Dle svých slov autor sepsal knihu o rozmanitosti a nikoliv nadřazenosti. Jakkoli dle mého ta či ona schopnost vede logicky u jedněch k nadřazenosti a druhých k podřízenosti. Anebo to je fifty fifty. Potěšilo mě, že člověk má velmi ostrý zrak, vedle jiných více či méně potlačených/nerozvinutých smyslů. Ostřeji vidí už jen orel a jiní draví ptáci. Zraková ostrost lva je těsně nad hranicí lidské slepoty (upřednostňuje citlivost před ostrostí), pod její hranicí je pak většina ptáků, ryb nebo hmyz. Aby moucha viděla ostře jako člověk, musela by mít oči metr široké. Když jí ale chci doma zaplácnout, mám pocit, že vidí dokonale. Už taky chápu své pocity vůči kravám. V blízkosti volně pasoucích se gigantických "milky" krav vždy cítím velký respekt (rozuměj strach) i přes jejich zdánlivě nehybný pohled. Teď se dočtu, že zorné pole krav se rozkládá téměř kolem celé hlavy. Být chameleonem má taky víc výhod, než jsem tušila, protože může vidět současně dopředu i dozadu. S rozmanitostí bolesti je to u živočichů neméně pestré. A jak pozoruhodné zvíře je krtek hvězdonosý!

Taky je zajímavé, co polopravd a vědeckých mýtů autor vyvrací (o čichu člověka nebo ptáků, o využívání hadího jazyka aj.). Zajímavostí je v knize nepřeberně. Např. proč zebry mají pruhy. Určitě mě zaujalo, že had se z klidové pozice vymrští ke své oběti 4x rychleji, než stihneme mrknout. Zjevně má člověk žádnou než nulovou šanci při střetnutí s hadem. Což mi připomnělo radu průvodce v Barmě, když jsem potřebovala na toaletu (příroda), že mám kolem sebe mlátit klackem. Jak ale paralelně zvládnout a dokončit zbytek úkonu už mi neporadil. A co teprve schopnost některých živočichů hibernovat, tou bych taky nepohrdla. Je pozoruhodné, jak se různí živočichové přizpůsobili svému prostředí, opustí je smysly, které ke svému přežití nepotřebují a vytvoří se jim smysly náhradní. Už hůře zvládají zvukový a světelný smog, který je dílem člověka, a který má za následek jejich úmrtí, někdy hromadná.

V knize je na 35 fotografií. Těžko vybírat, ale snad nejvíce se mi líbila foto jednoho z 500 ústonožců - straška pavího (s. 118). Bizarní a krásný současně.

Autora ED YONGa jsem si hned zkraje čtení vyhledala na webu. Bohužel s pětiletým zpožděním jsem zjistila, že psal blog Not Exactly Rocket Science se stejnojmenným názvem své knihy z roku 2010. Jeho hvězda coby autora vědeckých článků v prestižních vědeckých časopisech a vědeckých publikací nicméně jen roste, jak to vypadá. Pulitzerova cena za objasňující zpravodajství o pandemii COVID-19 hovoří taky sama za sebe. Ed Yonga bych označila za velmi schopného a úspěšného popularizátora vědy - v mém případě určitě světa zvířat. Formulace, atraktivní popisy, vtipné příměry, to vše čtenáře spolehlivě nejen nezažene od tohoto kolosálního množství detailních informací, ale ještě zajistí, že si i něco z toho všeho zapamatuje. Krom toho, že má autorův pes corgi jméno Překlep ;-). Jinak podotýkám, že posledních 100 stran tvoří rejstřík (za mě ne zcela vyčerpávající), poznámkový rejstřík a seznam literatury, takže o to je tato bichle menší, než vypadá. Nicméně uznávám, že pro laika je kniha místy přece jen přespříliš detailní.