Fata Morgana

12.06.2023

Vydání z roku 1949 už má svůj zub času i v češtině, kterou je psaná.
Popisuje události v carském Rusku v předvečer revoluce v roce 1905.
Věčný boj mezi chudými a bohatými. Sociální nespavedlnost, touha po vlastní půdě, práci, spravedlivé odměně za práci. To vše vyustí, že toto právo vezmou do vlastních rukou.
Výtečně pak hodnotím i strach lidí, z toho co provedli.
Vyššímu ohodncení mi zabránilo i to, že část života jsem prožil v komunismu, a tak vím, že úplný sociální smír je utopie. Ten prostě nefunguje.

18.04.2023

V dílu se mi líbila myšlenka rovného rozdělení majetku a spolupráce. Ale jak vidím, stačí trocha strachu a nebo člověk hecujici a lidi přestanou přemýšlet a bez rozumu vše dobré zničí.

05.04.2021

Ohó. jednoduché, přímočaré, realistické, strohé. Ale neskutečně silné. Měl.li bych z toho extrahovat nějakou myšlenku, zněla by: "Vše, co z člověka vzejde, člověk zničí." Protože tohle je nejsilnější myšlenka, který mi po přečtení Faty Morgany rezonovala v hlavě Společně se vztekem, otřesením a nevěřícností. Ta kniha je svým způsobem prorocká, mnohovýznamová a mnohé odhalující. Snad je i div, že u nás ve své době vůbec vyšla. Přičíst se to dá snad jen omámení a oslepení zápalem... Bylo by neuvěřitelně jednoduché (ale stejně tak chybné), její vyznění, obsažnost a hlavní zaměření, vztahovat jen na určitou část lidí, částečně jistých postav z románu, na nositele určitých myšlenek (jak by kniha mohla na první pohled implikovat, či jak by si mohli nositelé "protipolných" myšlenek abstrahovat. Opravdu jednoduché a a chybné. Obzvláště závěr knihy je neuvěřitelně silný, ve svém důrazu až drsný. Je literárním zpracováním něčeho, čeho se u lidí (člověka jako takového) nejvíce bojím, co mi nahání strach. A je silným palivem mému misantropismu. Jejich vlastní, člověčí, povaha. Cosi, co je obrovskou, a zdá se, že nepřekonatelnou překážkou v cestě k pozitivnímu a dobrému. Naneštěstí je to člověk sám. Jeho vnitřní slabost a zbabělost. A závěr FATA MORGANA to zpracovává naprosto strhujícím, až vnitřně nepříjemným a smutným způsobem. Už dlouho jsem se takhle u knihy necítil, už dlouho ve mě kniha nevyvolala takové pocity, takový stav, už dlouho mě kniha tak nepřekvapila. Něco takového jsem od ní opravdu nečekal.

06.04.2016

Příběh o tom, jak se vesničané snaží získat trošku své vlastní půdy a jak se jim to všem vymstí. Možná moje první kniha od Ukrajinského spisovatele, dala se přečíst za jeden večer a Světová četba pokračuje.