Fata Morgana
Mychajlo Mychajlovyč Kocjubynskyj
Kocjubynskyj líčí napjatou náladu ukrajinské vesnice v předvečer r. 1905. Zemědělský proletariát podléhá stále silnějšímu tušení, že dojde k změně, která přivodí spravedlivé rozdělení práce i majetku. Revoluční nálada vrcholí v povstání. Autor mistrovsky zobrazil odvážné bojovníky proti útlaku šlechticů, kulaků a žandarmů. První v ukrajinské literatuře se pokusil ukázat vedoucí úlohu dělnictva v lidovém hnutí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1949 , SvobodaOriginální název:
Фата моргана (Fata morgana), 1937
více info...
Přidat komentář
V dílu se mi líbila myšlenka rovného rozdělení majetku a spolupráce. Ale jak vidím, stačí trocha strachu a nebo člověk hecujici a lidi přestanou přemýšlet a bez rozumu vše dobré zničí.
Ohó. jednoduché, přímočaré, realistické, strohé. Ale neskutečně silné. Měl.li bych z toho extrahovat nějakou myšlenku, zněla by: "Vše, co z člověka vzejde, člověk zničí." Protože tohle je nejsilnější myšlenka, který mi po přečtení Faty Morgany rezonovala v hlavě Společně se vztekem, otřesením a nevěřícností. Ta kniha je svým způsobem prorocká, mnohovýznamová a mnohé odhalující. Snad je i div, že u nás ve své době vůbec vyšla. Přičíst se to dá snad jen omámení a oslepení zápalem... Bylo by neuvěřitelně jednoduché (ale stejně tak chybné), její vyznění, obsažnost a hlavní zaměření, vztahovat jen na určitou část lidí, částečně jistých postav z románu, na nositele určitých myšlenek (jak by kniha mohla na první pohled implikovat, či jak by si mohli nositelé "protipolných" myšlenek abstrahovat. Opravdu jednoduché a a chybné. Obzvláště závěr knihy je neuvěřitelně silný, ve svém důrazu až drsný. Je literárním zpracováním něčeho, čeho se u lidí (člověka jako takového) nejvíce bojím, co mi nahání strach. A je silným palivem mému misantropismu. Jejich vlastní, člověčí, povaha. Cosi, co je obrovskou, a zdá se, že nepřekonatelnou překážkou v cestě k pozitivnímu a dobrému. Naneštěstí je to člověk sám. Jeho vnitřní slabost a zbabělost. A závěr FATA MORGANA to zpracovává naprosto strhujícím, až vnitřně nepříjemným a smutným způsobem. Už dlouho jsem se takhle u knihy necítil, už dlouho ve mě kniha nevyvolala takové pocity, takový stav, už dlouho mě kniha tak nepřekvapila. Něco takového jsem od ní opravdu nečekal.
Příběh o tom, jak se vesničané snaží získat trošku své vlastní půdy a jak se jim to všem vymstí. Možná moje první kniha od Ukrajinského spisovatele, dala se přečíst za jeden večer a Světová četba pokračuje.
Příběh vypráví o touze prostých vesničanů po trošce vlastní půdy a úlevě z dřiny na panských statcích. Konkrétně kniha popisuje z českého pohledu málo známé údáslosti na Ukrajině sklonku carské vlády, kdy se vzbouřily celé vesnice a povstání museli krvavě potlačit kozáci.
Velké pozitivum příběhu je jeho realističnost - není zde schématičnost dobra a zla. Krvavý závěr obstarají na vybraných obyvatelích sami vesničané v touze zachránit sami sebe a skromný majetek před kozáckým pleněním.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1988 | Stíny zapomenutých předků |
1949 | Fata Morgana |
1981 | Tiene zabudnutých predkov |
1951 | Povídky |
1964 | Dárek k svátku a jiné povídky |
Vydání z roku 1949 už má svůj zub času i v češtině, kterou je psaná.
Popisuje události v carském Rusku v předvečer revoluce v roce 1905.
Věčný boj mezi chudými a bohatými. Sociální nespavedlnost, touha po vlastní půdě, práci, spravedlivé odměně za práci. To vše vyustí, že toto právo vezmou do vlastních rukou.
Výtečně pak hodnotím i strach lidí, z toho co provedli.
Vyššímu ohodncení mi zabránilo i to, že část života jsem prožil v komunismu, a tak vím, že úplný sociální smír je utopie. Ten prostě nefunguje.