Modlitba za déšť
Ed Brubaker
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435445/bmid_modlitba-za-dest-Nvv-435445.jpg
5
59
59
Nicolas Lash po setkání s Josephine přišel o všechno, ale pátrat nepřestává. Její stopa vede do Seattlu poloviny devadesátých let a on musí odhalit tragický příběh grungeové skupiny, k níž nečekaně zavítá nádherná žena trpící ztrátou paměti. Je snad jejich múzou? Zachrání je před osudem kapely jediného hitu? Nebo pro ně představuje něco mnohem zlověstnějšího – zvlášť když po ní očividně pase vyšinutý vrah?... celý text
Detektivky, krimi Horory Komiksy
Vydáno: 2020 , BB artOriginální název:
Pray for Rain, 2014
více info...
Přidat komentář
První díl byl úžasný, jak jsem si u Brubakera zvykl. Skvělá kresba a výborný příběh. I když mám raději od něj detektivky bez fantasy prvků. Druhej díl byl o fous lepší a třetí byl úžasný. Pak ale kvalita celkem rychle klesla přes jen průměrnou čtyřku až po celkem podprůměrnou pětku. Nevím zda došly nápady nebo byl nějaký tlak na prodloužení, které nepřineslo efekt. Navíc nechápu tu změnu kresby na tu příšernou v části pětky. No škoda. Ale první tři díly jsou paráda.
Zběsilá fantasktní jízda neubírá nic na svém tempu. Já, co mám rád Twin Peaksy a všemožné tajemné záhady si to neskutečně užívám. V Seattlu (i v těch místech, kde se natáčel Twin Peaks) jsem jako študák v rámci WAT USA byl a určitě tam furt v kuse nepršelo, jako v této knize - navíc, když furt prší, tak lidé bývají mokří, kdežto v komiksu furt prší, ale nikdo mokrý není. Nicméně nebudu se hrabat v detailech a na rovinu říkám, že ani této knize nelze nic pořádně vytknout, jak skvěle doplnila strukturu celého příběhu. Akorát teda já mám rád konzistenci a pan Bishop tu je pan Biskup, drobnost, kterou jsem hned odhalil.
Tak a teď si to jen tak pro sebe v rámci té konzistence chronologicky sesumíruju, než se vrhnu na závěrečný díl.
Takže máme tu "čarodějnici" Mathildu někde v hlubokém středověku ve Francii, kterou nebylo možno ani upálit. Měla ochránce, který "věděl".
Pak až Divoký západ někde na konci 19. století, kdy ji je "Matkou" vysvětleno, že nemá moc nad všemi muži a že jsou celé kulty či sekty, co se její moci dokážou ubránit. Nakonec ji dávali do hrobu vedle Mlékem kojeného.
Další znovuzrození se datuje už do 20.století a nebohá Josephine hledá a pátrá, co se to robí. Pan Bishop už nabývá reálné podoby a ona zjišťuje, že není pomatená bláznivá hysterka a že to, co vidí je skutečné.
Pak 2. světová - kdy ji "Stařena" v Paříži dost toho vysvětlí a naučí, např., že musí umřít vždy třikrát, tudíž se musí znovunarodit, nicméně při tom svém obsesivním pátrání se dostane do osidel nacistických démonů, kde ji od obětování zachrání Waltr, který zrovna taky dostal dotek nezemských bohů a nezbláznil se z toho. Pan Bishop dostane první bodanec kamennou dýkou.
Tak teď jsem u prvního dílu, kdy Jo žije v padesátých letech se svým nezkorumpovaným zachráncem. Ví co a jak, skrývá se, je opatrná, kreslí znamení, ale začne se kolem nich motat jeden novinář, který později zapálí dům, kde Josephine ve své stávající podobě někde od přelomu století byla "poprvé zabita". A kdy pak altruistický pan Bishop skončí bez očí a znovu bodnut kamennou dýkou, docela pocuchaný v nějaké bezedné studni ve Friscu a znovuzrodí se ve vyříznutém plodu pana novináře. Pan novinář dožívá na samotě s poněkud pošramocenou hlavou a napíše knihu, kterou nikdy nevydá. Pan novinář je kmotrem současného hrdiny Nicka (ne Slotra z vražedného pobřeží).
Pak tu máme šedesátky, kdy se Jo pečlivě skrývá (nicméně kupodivu skoro nadohled satanistického kultu, který jde právě a hlavně po ní) a vleze ji do zahrady jeden skoro herec, který nakonec končí utopený v bazénu, bo ho mama nenaučila plavat, ač žili u oceánu. Sídlo hoří a pan Bishop dopadne jako Natálka z Vítkova. Jo zdrhá i s knihou, která se tak nějak prolíná celým příběhem, ale o které toho nic moc nevíme.
Pak tu jsou devadesátky a tato kniha, kdy Jo chytne nějaký vzorný polda a asi dost odporným způsobem ji zabije. To máme druhé zabití. Ona se pak v amnézii motá po okolí, než ji naloží alter ego Kurta Cobaina do auta, zaveze ji do jejich minimalistického domku a následně nevědomky rozloží doslova celou kapelu do krvavých kousků, včetně milého pana pochůzkáře. Opět se v novinách píše o satanistickém kultu, jako na konci každého dílu, atakdále, Jo utíká a už zase ví, která bije.
No a pak tu máme úplný začátek série a to je pohřeb pana spisovatele, kdy jeho dědic, Nick, který by beztak to vražedné pobřeží vlastně i vyměnil za tuto parapsychózu, kdyby věděl do čeho jde, má taky to neskutečné neštěstí, že potká tuto Femme Fatale. Ta mu zcela neočekávaně zničí život jako všem před ním a nakonec se mu rýsuje, že ho bude Kurt Cobain, který vydal tu nevydanou knihu, z které vyndal ty prokleté pasáže, mučit v nějakém zkurveném sklepě.
Je to snad úplně jasné konečně. Zapomněl jsem na něco, než se vrhnu na ten poslední díl?
Jo, samosebou dokonalost sama!
I štvrtá Fatale je Seanom Phillipsom skvele nakreslená a Elizabeth Breitweiserovou fantasticky vymaľovaná. Lež príbeh o hudobnej kapele ovládanej femme fatale nudí. Nikde niet postavy, s ktorou by sa čitateľ mohol stotožniť. Josephine pôsobí negatívne, až odporne. To je zvláštne, lebo v prvých troch dieloch samozrejme mala ďaleko do dokonalosti, ale až takto zle to s ňou nebolo. Je super, že u nás táto séria vyšla, ale u trojky sa potvrdzuje, že by jej to lepšie pristalo naozaj asi v omnibuse. V ňom by sa jeden slabší príbeh stratil. Verím, že to má Brubaker premyslené a vo veľkom finále sa ukáže opodstatnenosť štvorky pre celkový dopad na zápletku. Ale proste to v nej nášľape tak, ako by malo. Jasné, chápem pointu tejto série. Pojednáva o žene, ktorá naprieč vekmi motá hlavu mužom. Má to ostatne už v názve. Ale čítať štvrtý raz o tom istom (a ešte ma čaká päťka) je naozaj repetitívne. A trocha ma ruší, že rozstrelené lebky nie je problém ukázať, ale s oblasťou erotiky má ilustrátor zjavné problémy. Zvláštne.
Musím říct, že série Fatale je naprosto boží. A tenhle díl se mi zatím zdá nejpovedenější. Skvělý, nádherný.
Ani čtvrtý díl nepřinesl odpovědi na jedinou z otázek, ale zato přinesl slušnou dávku lidského šílenství. Čtvrtá kniha se opět povedla. Opět je děsivá, ale nikoliv kvůli nadpřirozenu, ale kvůli tomu, jak lidé mohou ztratit příčetnost a jak zvrácená lidská mysl může být. Co se stane, když chtíč odsune morálku stranou. Je zajímavá tím, že konečně propojuje dějovou linku z minulosti s dějovou linkou z přítomnosti, která se táhne přes všechny knihy. A v neposlední řadě je zajímavá tím, že se celá točí kolem grunge kapely v Seattlu.
U kresby Seana Phillipse jsem měl v některých panelech pocit, že je silně odbyl, ale vyprávění má takové tempo, že není čas se nad kresbou příliš pozastavovat.
Zatím se mi líbil každý díl, protože měl něco do sebe, a byl úplně jiný. Ale Modlitba za déšť je prozatímní top!
Jo, nemá tušení, kdo je a co se stalo, a ze své minulosti si nepamatuje vůbec nic. Najde dočasný azil v domě, kde bydlí členové rockové kapely. Vážně se mi líbilo ten postupný rozklad. Jak Jo působí na ostatní, tentokrát bez toho, aby si to uvědomovala. Navíc je jí v patách dost nebezpečný člověk. A že kvůli němu to byl masakr! :(
A všechno se blíží svému krvavému vyvrcholení.
„Překvapilo ho,
že ten chlápek
neřekl o té holce nic,
ani když ho mučil“.
Nick, který je ve vězení, se zaobírá knihou, kterou jeho strýc napsal, ale nikdy nechtěl vydat. Asi k tomu měl dobrý důvod. Navíc není kniha jako kniha. Jenže Jo, je prostě taková. A tak díky ní se Nick může cítit ještě hůř. Protože bez ohledu na to, jak mizerný už svůj život má, ona mu ho dokáže ještě zhoršit. A tak se ani nestačil vzpamatovat a už má na krku vraždy dvě. Začíná to docela vesele, co?
Citát: Nemůžeme si dovolit svědky. Co by to byl za plán útěku.
Novou postavou v příběhu je, mimo jiné, muž s jménem Wulf. Jeho činy jsou dosti brutální, plné krve a sexu. Taková ta postava, která nesmí chybět v podobných příbězích. Ještě však neřekl poslední slovo, ještě nezabil poslední ženu, bude to odchod s velkou fanfárou. Jde po Josephině, ale pozorný čtenář ví, že to nebude mít jednoduché. Vlastně už od počátku je to skoro jasná prohra.
Malá ochutnávka:
Desky ta kniha měla popraskané, a jak otáčel stránky, rozpadaly se... Ale nemohl s jejich prohlížením přestat. Po dvou dnech slova na jedné stránce ožila a začala mu plavat před očima... Úplně cítil, jak oheň zachvacuje část jeho mysli... Potom se změnil celý svět, jako by zbořil jednu z jeho tajných zdí... A najednou věděl víc z toho, co bylo skryto.
Josephine má mezi tím jiné problémy. Má amnézii a je s nějakou rockovou kapelou. Prý ji založil nějaký Kurt. Navíc jeden jejich člen, kytarista Jon, vypadá jako Ozzy. Je to náhoda nebo peklo jen trochu zlobí? Všechno je to divné, tmavé. Všechno je vyšinuté. Stíny jsou temnější a průvan víc studí. Některých postav je vám líto, ale některé si smrt zaslouží. A některé ani nedokáží zemřít. Že Jo?
Citát: Sundej ze mě ty ruce! Dobře. A teď – ZABIJ SE!
Perfektní. Nádherná ponuře krvavá kresba, plná temných stínů, smrtících zákoutí a krvelačných příšer. Podpořeno rockovou hudbou, kterou jsem já nahradil skupinou Destruction a jejich albem „Born To Perish“ z roku 2019. Scénář je plný násilí, sexu a pochyb. Opět se tu propadáme časem, zkoumáme minulost, ocitáme se v přítomnosti a míříme do budoucnosti. Prostě samou radostí umřít.
Citát: Na tuhle holku nikdo nikdy nezapomene.
V dalším díle této série sledujeme Nicolase Lashe, kterého nepěkným způsobem "osvobodí" od jednoho úředníka homelesoidně vypadající týpek. A začne mu vyprávět příběh o jedné grungeové kapele. Jak je každému čtenáři jasné, ke kapele se připlete naše Fatale Josephine. A jak to tak bývá působí na každého může a samozřejmě se s nimi vyspí a zamotá jim hlavu. Jeden člen kapely dokonce složí song, který s úžasem funguje jako viagra, jak se dozvíme od další člena kapely.
Také tu máme scénu, kde se kapela se rozhodne natočit videoklip, který se bohužel tak trošku zvrhne. Ano, na toto všechno má vliv naše Jos.
No a pak tu máme grandiózní finále, kdy psychopatický policista uspořádá určitým způsobem nezapomenutelný večer.
Brubaker zde opět předvádí, že promyšlené a brutální noirově laděnou zápletku opravdu umí.To vše dolaďuje skvělá kresba Seana Phillipse.
Hodnotím 90%
Asi nejlepší díl série. Pomalý rozklad grungeové kapely kombinovaný s amnézií Josephine, která se nedrží zpátky a omotává si jednoho chlapa za druhým, je neskutečně podmanivý. Linka se sériovým vrahem, hlavně jeho motiv, je neskutečně silná. Nemůžu se dočkat finále.
....a zase udeřil hrom...další z Brubakerových parád
opět oblíbených 321% za komiks, 321% jen tak z radosti, že jsem koupil a neprohloupil
.....a jedna facka od ucha k uchu, že jsem zase utrácel.....
.......hned jsem zařadil ke GOLD komiksům
Štítky knihy
detektivní a krimi romány komiksy horory 90. léta 20. století ztráta paměti, amnézie Seattle grunge (hudba)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Batman: Kameňák a další příběhy |
| 2011 | Captain America: Omnibus: Kniha první |
| 2012 | Každý je zločinec |
| 2020 | Zatmívačka |
| 2015 | Poslední z nevinných |
Tak štvrtý diel Fatale bol skvelý. Nebolo to veľmi hororové, ale skôr noirové a to sa mi páčilo. Príbeh kapely ovládanej Jo, vlastne Jane (tá žena mala toľko mien počas stáročí, že až) je skvelý, vtiahne do deja a žiaľ má nekompromisný smutný koniec. Kresba je ako vždy skvelá a scenár ukazuje, prečo je Ed Brubaker jeden z najlepších a mojich najobľúbenejších komiksových scenáristov. Som veľmi zvedavý ako to vyvrcholí v poslednom piatom dieli. Odporúčam.