Fatima: Neberte mi moje dítě
Fatima Mirembe , Jutta Oster
Fatima se narodila v Ugandě a do osmi let jí domov připadal jako ráj na zemi. Pak se její svět náhle otřásl v základech a vrhl ji do života plného strachu, bezpráví, násilí a nenávisti. Dívka velmi rychle ztratila naprosto všechno - rodiče, sourozence i domov. Prošla zotročením, nevlastní matka ji téměř upálila, proti její vůli ji provdali, znásilnili a když otěhotněla, padla do rukou brutální soldatesky...... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2007 , AlpressOriginální název:
Fatima. Nehmt mir alles, aber nicht mein Kind, 2005
více info...
Přidat komentář
Jedna z knih, které si domů z knihovny přinesla moje matka – a já, tenkrát třináctiletá, jsem si je přečetla s ní. To proto, že jsem se tehdy zajímala o Afriku a chtěla jsem napsat recenzi o jakémkoliv titulu s africkým námětem.
Podle tehdejších zápisků mi přišla jako „poutavá, dramatická četba pro silné žaludky". Je hrozné, čím si děti a ženy v Africe musejí procházet, ať už v černošské animistické, nebo v arabské muslimské společnosti. Fakt, že (spoiler!) Fatima emigrovala do Evropy, ba dokonce že se vdala za Němce (a ještě si stěžuje na podnebí), mě ale rozčiluje dodnes.
Pokud nechceme, aby se podobné věci děly u nás, je to o důvod víc, proč imigraci těchto národů na nižším stupni vývoje a s jiným systémem hodnot zastavit. Kniha mě v tom zpětně utvrdila.
Opravdu zajímavá knížka. Při přečtení podobných příběhů si vždy uvědomím, jaké mám štěstí, že žiji tam kde žiji, mám úžasnou rodinu a střechu nad hlavou.
Až neuvěřitelný příběh, kdy dokáže malé děvčátko unést otřesné zacházení a zvěrstva, příběh, který se čte jedním dechem a po přečtení Vám ještě dlouho zůstává na mysli.
tak tuhle knížku jsem probrečela a ještě dlouho pak myslela na ten příběh na to jak někdo může už odmala zažít tolik neštěstí a po přečtení jsem ráda že žiju ve svobodné zemi kde nepanujou žádné příšerné pravidla určitě tuto knížku doporučuji k přečtení
Měla jsem tu čest se s Fatimou setkat v Německu osobně /díky její dobré německé přítelkyni/. Je to žena hodna obdivu. Jen si přeji aby lepší osud potkalo více lidí /žen/dětí/mužů/ ze zemí zkoušených válkami a podobnými zvěrstvy. A Fatimě přeji šťastný a smysluplný život - i když ani teď není naprosto růžový...Přesto ví moc dobře, jak si toho co má teď vážit.
Kniha se mi velice líbila. Zajímavý a napínavý děj. Určitě bych ji doporučila i ostatním.
Byla to opravdu zajímavá kniha o životě v Africe. Jak tam ženy nemají veskrze žádná práva a dokonale patří svému muži a ten si s nimi může nakládat dle svého uvážení. Systém zrovna tak. Je to čtení smutné, i když příběh spěje k dobrému konci. A to neprozrazuji nic nového. Pochopíte již v předmluvě. Nicméně slohová stránka mi přišla taková umělá, nedozralá. Možná to tak bylo schválně, aby byl znát ten civilizační propad ve spojení s kulturou, kde si opravdu ženy nemohou být ničím jisté. Vzdělání minimální, práva žádná. Pocit naplnění, láska a spokojenost jsou možná slova, která tam ani neznají. Je to smutné.