Faust
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/194689/bmid_faust-va7-194689.jpg
4
744
744
Doktor Faust je učenec a alchymista. Celý život se snaží objevit tajemství vesmíru, ale postupně si začíná uvědomovat marnost svého snažení. To zaujme zástupce pekla Mefistofela, který se vsadí s Bohem, že se mu podaří získat učencovu duši. Johann Wolfgang Goethe se při psaní nechal inspirovat skutečnou historickou postavou, o které již ve středověku kolovaly pověsti, že se spolčila s ďáblem. Jedna z těchto známých legend je dokonce připsána domu na pražském Karlově náměstí. Ve světové literatuře najdeme jen málo děl, které by inspirovaly tolik umělců a filozofů, jako právě Goethův Faust.... celý text
Přidat komentář
Faust patří mezi světové klasiky zcela zaslouženě. Jedná se o čtivé dílo s přitažlivým dějem a překvapivě hlubokými úvahami převážně o hledání sebe sama. Překvapuje mě, že se Goethemu podařilo vyjádřit tak komplexní děj a úvahy s pomocí několika málo básní.
Mám tady málo hvězd na ohodnocení knihy. Ale na Fausta bych jich potřebovala celou hvězdokupu.
Kdo vnitřně sám je filosofem, s tím tato kniha zacloumá, pohrouží se do myšlenek, a nekonečnosti poetických slov. Touhy, vášně v nás, probouzí zlo i za cenu všeho, co máme, a nepřemýšlíme, co ztratit lze.
Co dodat. Kongeniální překlad geniálního veledíla největšího německého básníka. Četl jsem česky i v originále. Nádherné nejen jazykově a básnicky, ale i hloubkou myšlenek. Věčně nespokojený Faust uzavře pakt s Mefistofelem o tom, že M. mu bude sloužit a bude se snažit jej učinit šťastného.
Kniha na kterou jsem se dlouho chystala, četla jsem jí jen kvůli čtenářské výzvě. Nic mi nedala, ale ani nevzala. Čtivá, ale znovu po ní nesáhnu
Faustovi (i dalším knihám) hrozně škodí zaškatulkování do "povinné četby". Většina lidí čte to, co musí, s nechutí. Faust je úžasný příběh. Má mnoho rovin, ze kterých si podle mě každý něco vybere, i kdyby to měla být jen jedna zajímavá myšlenka. Je psán sice těžším jazykem, který nesedne každému, ale přidává knize na kouzle.
S tím starým byl bych nerad rozmíchán
a milerád ho vídám časem.
Vždyť je to rozkošné, když velký pán
tak lidsky ráčí hovořit i s ďasem.
………………..
Nu, toť Faust,
jenž v srdci mém si komůrku udělal.
Dlít tam bude vesměs tiše,
než znovu ozve se má duše,
chtíc další šprým a švár.
Fausta jsem poprvé četla na základce a spousta lidí si ťukala na čelo, že jsem se pustila do tak těžkého čtení. Tento příběh o sázce boha s ďáblem jsem četla již několikrát a neustále v něm nacházím nové a nové poznatky, které jsem předtím neviděla a nebo je pořádně nepochopila. Nezavrhujte tuto knihu a dejte jí ještě jednu šanci :)
Nevím si nějak rady s hodnocením. Nechci knize nijak křivdit, protože mě se v rýmech spatně drží nit. Což přece jen není chyba knihy. Proto volím 3 z 5, protože co rýmů týká je i kniha, která mě vzala o něco více.
Celý čas ma udivovalo, ako to autor dokázal, že je to celé vo veršoch a v rýmoch, s dejom a hĺbkou. Už chápem, prečo príbeh odoláva času a kritike čitateľov. Je nadčasové, má dušu a človek musí načrieť hlboko do seba aby sa dovtípil, o čo Faustovi ide a čo sa vlastne s ním deje.
No, co k této knize říct? No stručeně - pro mě velké zklamání:(.
A nějak blíž?
...jestli tohle má být jedno z největších děl světové literatury, zůstanu asi navždy kulturním barbarem. Téměř každý odstavec, pokud jsem ho chtěl dobře pochopit, jsem musel číst několikrát, abych pochopil, co tím chtěl básník říct, ale stejně se stávalo, že jsem ani pak pořádně nevěděl, o čem byla předchozí stránka, kterou jsem před chvilkou přečetl...
...opravdu špatně, hodně špatně se to čte...
...jsou stránky, které díky docela záživnému příběhu hltáte, ale zároveň jsou i takové, po kterých mi třeba ani po dvojím přečtení v mysli takřka nic nezůstalo - zkrátka nudná poezie o ničem. V podstatě jsem si v pokročilém čtení jen hlídal, zda v nich není něco důležitého k příběhu a jinak jsem je moc nevnímal:( Bohužel takovýchto nezáživných stránek bylo víc než těch prvních. Když pak přišel závěr (opět nezáživný, v podstatě žádná gradace příběhu), rozhodně to nebylo jako u mých předchozích knih, že bych se zaujetím vnímal každý detail, či se znovu vracel k nějakým pasážím, o kterých se v závěru psalo, abych si je připomněl či ještě lépe pochopil - to zde teda rozhodně nehrozilo. No prostě, jediné, co jsem po dočtení cítil, byla úleva, že už to "prostě nějak" skončilo a nehodlám se již k této knize asi nikdy vracet...
K pozitivům by se dalo přičíst, že byla pasáž v knize, která byla záživná, verše jsou zpracovány promyšleně (nic to však nemění na tom, že jsou ale v příběhu celkově nezáživné), a že je do knihy implementovány i různé aspekty z historie. Toť asi k těm kladům vše.
Celkově tak nakonec slabší 2*.
Krásné. Ale aby to člověk docenil, nutno číst vícekrát (četl jsem to zatím pouze jednou). K pochopení závěru je třeba být obeznámen se západní duchovní tradicí o posmrtném putování ducha.
Knihu bych označil spíše než jako tragédii, tak jako něžnou komedii. Několikrát jsem se v průběhu čtení smál. Dábel je vykreslen jako ironická postava zabředlá do smyslových požitků (podobná většině současných intelektuálů). Faust je filosof zoufale toužící dosáhnout Poznání. Dábel mu nabídne, že jej učiní šťastným, ale každá ze smluvních stran očekává něco jiného. A tak i když dábel zprostředkuje Faustovi smyslové požitky, ženy, bohatství i moc, nakonec nemá na jeho duši nárok, protože Faustovu touhu po přiblížení k Bohu nenaplnil.
V závěru je vykreslen rozdíl mezi světským a božským pohledem na život. To, co se jevilo z pozemského pohledu jako tragédie, je z božského pohledu získání zkušeností ve vývoji ducha. A tak Faust i Markétka v nebi nejsou souzeni, ale přebývají v blaženosti.
Já nevím, pro mě asi po Fantomasovi druhé knižní zklamání (ve smyslu očekávání-nenaplnění). Jako napsané je to hrozně dobře, ta hra se slovy, barvitost, rýmy, to všechno mě bavilo, ale tak nějak jsem, po několika zhlédnutých filmových verzích aobecném povědomí o příběhu, očekával trošku něco jiného. Hlavně mě po celou dobu vrtalo hlavou, proč se to jmenuje Faust, když se jeho postava v celé knize objevuje zhruba jen max v 35-40%, jinak se tam míhal přehršel různých jiných postav. Celkově mi to přijde jako soubor několika samostatných, na sobě nejednou zcela nezávislých příběhů, než souvislý děj. A taky tak nějak nechápu to neustálé odkazování k antice a používání antických postav, což ale bylo pro tehdejší dobu tak nějak typické. Ta kniha obsahuje spoustu skvělých, velmi vychytaných a rozumných částí, které mají smysl, sílu a nejednou i pravdu, ale jako celek mě zase až tak nenadchla.
Vybrané scény z Fausta (výběr a doslov od Miloše Pohorského) s německým a českým textem (překlad od Otokara Fischera) čtenáře seznámí s obsahem a vznikem celého Goethova Fausta. Dílo je to určitě monumentální a po zásluze je ve fondu světové literatury. Nedovedu si ale představit sebe, jak čtu kompletní Faustovu tragédii. Je to psáno ve stylu divadelního scénáře, verše jsou tvrdé, kostrbaté a neuspořádané (asi jako celá němčina), občas musím hledat rým... Verše mají plynout hladce, něžně, kulatě, čtenář má vnímat obsah slov a nikoliv sledovat formu. Oproti Dantově "Božské komedii" nebo Shakespearově "Romeu a Julii" se to nedá se čtivostí srovnat. I "Utrpení mladého Werthera" jsem udělil 4 hvězdy! Knize (vlastně Faustovi) dávám dvě hvězdičky! Výběru scén bych mohl dát 3 hvězdy za seznámení se s "celým" "Faustem a Markétkou" na pouhých 50 stránkách, Goethem a pozadím vzniku díla. Nevím, jestli si někdy celého Fausta přečtu (tento výběr mě dost odradil), ale určitě se nejdřív, ještě v knihovně, přesvědčím o jeho čtivosti srovnáním právě těchto vybraných scén!
Autorovi všechna čest za takto monumentální dílo. Dílo s mnoha symbolickými narážkami, případné neporozumění však nenaruší čtenářovo vnímání samotného příběhu.
Faust, kniha která v mém srdci zůstane už napořád. ;) Moc hezká, čtivá, perfektní. Goethe je dobrý spisovatel, čtivý. ;)
Faust je svým obsahem jednou z nejčastěji zpracovaných námětů v evropské literatuře. Příběh člověk víceméně zná a rozhodně to není důvod, proč se do čtení pustit. Tím důvodem je právě ono zpracování díla, na kterém Goethe pracoval po celý život (opravdu zamyslete se nad tím, věnovat něčemu celý svůj život, byť s přestávkami, ale s nejasným výsledkem. Dnes nepředstavitelná záležitost.) a tak tady máme přes 12 tisíc veršů, kde si každý najde právě to svoje. Ať už je to ladnost a jejich krása, hlubší myšlenky apod.
Ale upřímně, nemám co víc k Faustovi říct, mlčím a tiše žasnu! Jen mě trochu mrzí, že takovým velikánům, jako byl Goethe, se ve škole nevěnuje alespoň o trochu více času.
Štítky knihy
klasicismus německá literatura dvojjazyčná vydání legendy o Faustovi dramata
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Do svého celoživotního díla vložil Goethe svůj um. Verše lze číst opakovaně a nacházet v nich různé myšlenky. Ani monumentálnost díla neubírá na jeho čtivosti, u veršů je ale pro pochopení nutné dost přemýšlet. Přečtením knihy čtenář automaticky „znalost Fausta“ asi nezíská. Může začít číst znovu...