Faust
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/387944/mid_faust-RJB-387944.png
4
744
744
Rozsáhlá veršovaná tragédie zpracovává středověkou legendu o Faustovi, jenž zaprodal svou duši ďáblu.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1942 , František BorovýOriginální název:
Faust, 1832
více info...
Přidat komentář
Pro mne velmi náročné čtení, myšlenka a příběh na zamyšlení, ale není lehké číst ve verších a pobrat všechny odkazy na antické bohy apod...
Ehm kdysi sem to četl, vůbec netuším o čom ten honvéd píše. Někdy si to musím přečíst v němčině hold. Hádám, že by se to mohlo líbit lidem, co chcou výzvu
První díl pohoda, krása a skvělé filozofické zamyšlení. Druhý díl jsem nedočetl, protože jsem (pravděpodobně kvůli spoustě odkazů na antiku) to nedával.
Přiznám se, že má očekávání, co se Fausta týče, byla o něco větší, než jsem od autora dostal. Nicméně i tak považuji toto dílo za hodnotné. Chvíli mi trvalo, než jsem si opět zvykl na lyricky psané dílo, ale jakmile jsem se více začetl, musím lyrickou část opravdu ocenit. Z velké části dávám takové hodnocení právě díky zvolenému jazyku a stylu psaní. Některé pasáže mi tedy dávaly zabrat a ani po přečtení knihy mi nebylo zcela jasné, jakou měly hrát roli. Třeba při případném druhém čtení mi to bude jasnější.
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Jedna z TĚCH knih, které měnily svět. Máme zde Odysseu, Aeneidu, Božskou komedii, Ztracený ráj a potom Fausta, doudílný opus, který Goethe tvořil šedesát let. Už před lety, když jsem Fausta musel rychle projet kvůli studiu němčiny, ve mně drama zanechalo silnou stopu. Získalo si mě především krásným veršem a tajemnou postavou Mefistofela, ďábla našeptávače, toho, který stojí v pozadí a ponouká vás u propasti, abyste skočili. Zároveň se jedná o nejsymypatičtější postavu, protože Goethe mu stejně jako Milton vtiskl lidskost. Ta se projeví hned v počátečním nebeském prologu, kde Mefisto říká, že se vlastně nudí, protože lidé se mají na nic i bez něj, a je tedy bez práce a lidí je mu líto. Andělé v tomto výstupu Bohu pochlebují, snaží se zavděčit a jediný čert si dovolí s ním polemizovat, dokonce ho přesvědčí k sázce o lidskou duši. Aneb když se dokonalý našeptávač opravdu snaží, dokáže i Boha svést na zcestí, nicméně vzápětí řekne, že má starouše vlastně i rád.
Proč se jedná o tak velké dílo se nebudu rozepisovat, to musí uznat každý s alespoň malým literárním vkusem. Neodpustím si ale několik rýpnutí do velikána německého kánonu. Zaprvé mi druhý díl přijde nadbytečný. Zde se Goethe už okatě odkazuje k Shakespearovi nebo Homérovi, zároveň si více užijeme Mefistofela, ale jak říkám, druhý díl pro mě byl už zbytečným natahováním příběhu až za únosnou mez. Celý díl je mnohem ornamentálnější, vytržený z času i reality. Nesedlo mi to. Druhé jádro pudla je v tkví v samotném závěru. Goethe si prostřednictvím Fausta kupuje vykoupení do nebe, které je naprosto nezasloužené. Nepochybuji o tom, že u Danta by se Faust hrabal v některém z kruhů Pekla, a jakékoliv morální poselství zde autor závěrem pohřbil.
Jako je to neskutečná nálož. Ale zase to není tak k neučtení jako třeba Joyceův Odysseus. Myslím, že stojí za to seznámit se s klíčovým dílem moderní světové literatury, které vám může otevřít porozuměním i třeba k některým českým idiomům (například "jádro pudla" protože Mefistofeles se Faustovi poprvé zjeví jako neškodná čubička), ale i k některým idiomům německým (pověstná gretchenfrage která ani v češtině sama o sobě nemá český ekvivalent, i když není nic složitého ji přeložit).
Z nějakého zvráceného hlediska a jemnocitu, který se v sobě snažím probudit je pro mě tahle kniha zásadní (i proto jsem přežila Werthera), Kniha mě nezaujala jako celek ale pravidelně jsem se vracela k několika částem, které ve mě zanechaly hluboký dojem. "Lehký úkon velí pán,
hravě bude vykonán.
Ovlád statky, ovlád krev
této krásy mocný zjev.
Zkrotlo vše tvé vojsko již,
ztuplé všechny meče zříš"
Jak nádherně napsané dílo, které popisuje téměř klasický příběh, nicméně s prvky sobectví a jiných pokleslých lidských vlastností, proti kterým je nutné každým dnem bojovat.
Je už to sice nějaká doba, ale pamatuji si to dobře, když jsem byl na divadelním představení knižní adaptace Fausta a příběh mě natolik zaujal, že jsem si jej musel jednoho dne přečíst. Bohužel knižní předloha mě tak neohromila, čímž nechci odradit nikoho od její četby. Jistě za to stojí...
Knihu jsem četla jako povinnou četbu. Příběh nebyl špatný, ale četlo se mi to hůř díky cestování.
Úžasné, dlouhou jsem odolával svému slibu, nikdy nepřečíst nic z povinné četby, ale nelituji, že jsem jej nedodržel. Jasně, že si zápletku pamatuji ze školy, ale romantická hloubka úvah a napětí děje, se do osnov vtěsnat nepodařilo :). Není lehké číst ve verších, ale doporučuji každému!!
Další se sekce povinná četba.
Celkem náročné čtení, které potřebuje velkou dávku pozornosti, jde o dílo velmi náročné na pochopení.
Rozhodně příběh a zpracování, které nesedne každému. Mě se líbil, mě to sedlo. :)
V zásadě se shoduji s ostatními komentáři.
1) četba vyžaduje velkou dávku pozornosti
2) první díl byl jasný a srozumitelný, druhý byl dost nepřehledný - triliarda postav, různé dějové odbočky apod. - neříkám, že v tom nikdo nemůže najít zalíbení, ale rozhodně to není pro každého.
Sama jsem se často v ději ztrácela.
Faust pro mě spadá do kategorie knih, které nestačí jen číst - musí se studovat. A na to jsem neměla trpělivost, i proto jsem si toho z knihy moc neodnesla a necítím se tak hodna toto “veledílo německé literatury” hodnotit.
Rozhodně to není žádná jednoduchá četba, ale s podobným očekáváním jsem do toho i šel. První polovina se více odehrává v reálném světě a i přes nespočet metafor a odkazů na antiku se nijak složitě nečte, ovšem druhá část se odehrává z podstatné části v abstraktním světě, vystupují tu mytologické postavy a děj je pouhou metaforou, tudíž je občas nutné některou pasáž pro správné pochopení přečíst víckrát.
Každopádně Faust je klasika a Goethe do něho vložil nespočet hlubokých myšlenek, které jsou aktuální i dnes. Rozhodně je to kniha, kterou by si měl každý milovník klasické literatury přečíst.
Faust je mnohavrstvé dílo náročné na pochopení. První část je naprosto fantastická, emotivní, s nádhernými verši. Druhá část mi bohužel přišla velmi chaotická (neustále se cestuje v čase na různá místa, postavy se tam míhají jako na Václaváku ve špičce), zdlouhavá, a mimoto velmi náročná na znalosti mytologie antického Řecka. Měla jsem problémy se orientovat v ději, a nejsem si jista, zda jsem správně pochopila, co nám Goethe chtěl sdělit. Každopádně se jedná o komplexní dílo, ke kterému se v budoucnu vrátím, a budu doufat, že objevím další přidanou hodnotu.
P.S. Obdiv si zaslouží překladatel, který byl schopen přeložit text se zachováním významu a veršů.
Já mám tuhle knihu a jehí české překlady tak rád. Nejen proto, že je předobrazem mnoha a mnoha jiných děl, ale i proto, že její básnický jazyk a rytmus je tak dokonalý, že bych ji mohl číst stále a stále dokola.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Zde je možno najít onen očarovaný svět!! Překlad je absolutně geniální, prvotřídní. Upřímně ani nelituji, že neumím německy, tohle je perla :)) "Což nejvyšší se touhou rozhořev, nestrhnu v život božský onen zjev?"