Faust
Johann Wolfgang Goethe
Jedno z největších děl světové literatury vychází ve skvělém, dnes již klasickém překladu vynikajícího českého překladatele, literárního historika a básníka Otokara Fischera. Goethův Faust ztělesňuje drama základních otázek, s nimiž život člověka konfrontuje od nejstarších dob do současnosti: hledání smyslu existence, touhy po lásce a poznání a především po tom, co přesahuje lidskou smrtelnost.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1949 , František BorovýOriginální název:
Faust, 1832
více info...
Přidat komentář
Na pátý pokus jsem Fausta nakonec dočetla, ale musím přiznat, že ve druhé části jsem se ztratila. Nechávala jsem se totiž příliš unášet zvukem těch veršů - překlad Otokara Fischera je nepochybně výborný. Některé pasáže mě uchvátily, ve druhé části jsem se nudila, byla na mě příliš náročná. Ač nerozumím všemu, k čemu Goethe odkazuje, rozumím tomu, proč toto dílo mělo tak obrovský literární vliv.
Veršovaný to je pěkně, nějaká ta antika tam je taky, jsme přece jen v klasicismu. Člověk si v tom může hledat kdejaký smysly i nesmysly, ale, saprlote, mastit se s tím šedesát let a potom si klepnout bačkorama ještě před kompletním vydáním? Měl to ten Johann pech.
Ach, pan Goethe. Co dodat. Jen málokdo se může pyšnit dílem o více než 1 200 verších a nesmrtelností, ke které se upsal ztvárněním tohoto nadčasového dramatu. Uplynulo více než dvě stě let od vydání tohoto díla a dalších pět století od vzniku pověsti o zaprodané duši neštěstím bloudícího profesora Fausta. Kolik se toho ale změnilo, kolik zůstalo netknuto časem? Ať už je to naše neukojitelná touha po naplnění smyslu naší existence, nebo lásce, která pomíjí. Kolik bychom byli schopni obětovat my? Faust jako hluboce filosofické dílo nutí přemýšlet nad podstatou lidského bytí. Možná ale není třeba dlouhého hloubání, když koneckonců - „Toho, co nevíme, je třeba nám, a nepotřebujeme, co víme.“
Jo, bylo to dobré... Bylo to dobré až do konce prvního dílu. Pak jsem vzala do ruky díl druhý a tím jsem se prokousávala horko těžko a jsem fakt ráda, že už to mám za sebou. Na mě to prostě bylo až moc náročné.
Faust mě docela zklamal. Verše z prologu: "A hlavně se tam musí něco dít! Diváci chtějí podívanou mít," si vzal Goethe k srdci, a tak se řítíme z místa na místo, z nebe do podsvětí, z německé hospody do antiky, potkáváme přehršel postav, ale většina se jich jen mihne kolem a utrousí pár slov. Obzvláště druhý díl působí trochu jako panoptikum. Jestli mi něco zůstane v paměti, tak příběh o sobeckém nespokojenci, který přivedl naivní dívku do neštěstí a vyšel z toho převelice snadno. Pokud to ale měla být oslava činného člověka, tak na mě zapůsobila přesně naopak.
Nemůžu si pomoct, ale nějak jsem o té knihy čekala víc... Vždyť námět smlouvy s ďáblem je tak nádherný. Popřípadě je tu ještě možnost, že nedokážu docenit kvality tohoto díla, nicméně i tak to pro mě zůstává mírným zklamáním.
"Té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná."
Faust je prostě klasika
Můj text o Faustovi k přečtení zde: http://aristesfilm.blogspot.cz/2012/09/faust-johann-wolfgang-goethe.html
Fauste, Fauste, Fauste... tebe si musím koupit. Před třemi lety ses mi stal čímsi jako oporou, na kterou si dnes stěží vzpomínám. Ale hltala jsem každé básníkovo slovo!
První díl Fausta je úžasný, ale prokousat druhým dílem bylo dosti obtížné. Má své kouzlo jako ten první, ale když si tam povída fantasktní věnec...Ale ono to k tomu tak nějak patří.
Po Faustovi jsem sáhla čistě ze studentského hlediska. Připadalo mi to jako jedna z těch "normálnějších" možností. Ačkoliv mi čtení básní a vůbec všeho ve veršech hladí duši, mám s tím jeden zásadní problém. Přestanu se soustředit na děj a jen se zaposlouchávám, jak krásně to zní. V případě Fausta to bylo ještě horší, jelikož je to náročné dílo, u kterého je potřeba také dost přemýšlet. Dost se mi tedy stávalo, že jsem se musela vracet, ale nakonec si z Fausta odnáším nejen zajímavý, hloubavý pocit, ale také pár itací, které mě opravdu zaujaly. Goethe byl zřejmě velmi inteligentní a originální muž. :)
Mít všeho dostatek, to je přání většiny lidí.
Ale za jakou cenu?
Na to si už musí odpovědět každý sám, co je ochoten tomu obětovat.
Nikdy jsem nemusela číst žádné veršované dílo, takže ani divadelní hru, ale tato mě určitým zoůsobem zaujala. Goethe to napsal velmi pěkně a dokonce i čtivě na mé poměry. Na dílu je vidět, že je pečlivě promyšlené :))
Četla jsem to trochu z povinnosti, je to kanonické dílo, proto by se slušelo mít to přečtené. Ale Goethe mě naprosto dostal. Zvláště první část je vynikající, s druhou jsem měla už trochu problémy, protože obsahuje velmi detailní antické reálie a v tom trochu plavu. Ale celek překvapující a skvělý.
Na čtení složitější, přiznám se, že některé části jsem musela číst více než jednou, ale hlavní myšlenku jsem pochopila :) a ta je docela pěkná :)
Ač jsem přečetl dvakrát...dosud nepochopeno. Divadelní hry, i přes takový literární formát a vliv, je možná přece jenom lepší shlédnout v cizí interpretaci.
Autorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
co dodat, snad jen
"té síly díl jsem já, jež, chtíc vždy páchat zlo, vždy dobro vykoná“