Fáze gravitace
Dan Simmons
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135500/bmid_faze-gravitace-135500.jpg
4
66
66
Richard Baedecker si myslel, že největším dobrodružstvím, které zažil, bylo kráčet po Měsíci. Sláva, která z toho vzešla, mu ovšem nedokáže pomoci v jeho osobním životě. Jeho žena se s ním rozvedla, syn zanechal školy a odjel do Indie, kde medituje pod vedením nedůvěryhodného gurua. Baedecker se musí vyrovnat se ztrátou, kterou mu jeho sny po dosažení hvězd přinesly. Přidejte se k Baedeckerovu hledání smyslu života, při kterém se vrací do městečka svého zapomenutého dětství, aby zde při oslavách svého návratu objevil, co mu bylo zapovězeno, podniká nebezpečnou pouť do hor, aby v řídkém vzduchu objevil kouzla přírody, a v neposlední řadě potká mladou dívku, do které se beznadějně zamiluje. Baedecker musí čelit nejen lásce, ale i ztrátě, kterou znovuprožívá při vzpomínkách na nevydařený let raketoplánu Challenger, ve kterém zemřeli jeho blízcí. Fáze gravitace je hlubokým příběhem lidského života, který spojuje motiv lásky a ztráty v magické literární symfonii, která přenese čtenáře daleko za hranice prostoru a času.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , PlejádaOriginální název:
Phases of Gravity, 1989
více info...
Přidat komentář
Hyperion a Terror čtu div ne v kleče, ale jinak u mě knihy Dana Simmonse oscilují mezi zklamáním a mírným optimismem. Po prvních pár stránkách jsem si v duchu připravil dvouhvězdičkové hodnocení a smířlivou recenzi začínající slovy "Je to dobře napsané, ale nic pro mě". Jenže Simmonse je neradno podceňovat. Fáze gravitace je poklidný příběh o jednom chlápkovi co byl kdysi dávno chvíli slavný, ale teď najednou neví co se životem. Na idylku to není, na sebevraždu také ne - prostě jen taková klasická krize středního věku. V průběhu knihy se toho ani moc nestane. Baedeckerův život plyne bez konfliktů, téměř meditativně. Přesto má zvláštní vztahující kouzlo, až mi bylo těch 264 stránek málo. Kdyby bylo vyprávnění jen trošku vyhrocenější a konec trošku přízemnější, bylo by to na pět hvězdičkek.
Zajímavá směs vzpomínek a současnosti hlavního hrdiny (konec 80. let): kratičký výstup na povrch Měsíce se ukázal být jen jednou z epizod, jakkoli asi důležitou a významnou před dvaceti lety, hlavní hrdina z toho žít zbytek života nemůže, ostatně to sám už taky nijak zvlášť nepovažuje za hlavní svůj "úspěch". Tak přehodnocuje, hledá, dumá, mezi tím vyřeší jednu leteckou havárii, která se ho osobně dotýká, a tak trochu se znovu dá dohromady se synem.
Okrajově na něj doslova útočí fundamentalističtí křesťané (Křižáci, opravdu se tak jmenují) a ulítlé učení extremistického indického guru v ášramu. Víra ho ale nechytí v žádné podobě, i když mohl vidět tu krásu stvoření i z vesmíru a na zemi v horách, přírodě, na různých zvláštních místech různých kontinentů.
Nakonec ho pohltí láska - a naneštěstí by to nebyl Simmons, aby do veskrze realistického románu nevložil aspoň jeden fantasy prvek, tentokrát lítací závěr střižený indiánem. Krom tohoto závěru se mi to vlastně líbilo, byť mi to připadalo až příliš depresivní. 85% (ovšem kdybych odečetla body za mizernou redakční práci...)
Pozn.: Autor to napsal před třiceti lety a už tehdy jakoby nesdílel vizi nějakého zářného "dobývání" kosmu lidmi. Přes proklamace politiků, jak na Mars poletíme do konce 90. let a také už bude funkční stanice na Měsíci...
Pro úplnost, kniha není odborná: o vesmírných letech, raketoplánech a Měsíci tam skoro nic konkrétního není, jen spíš pár zmínek o letadlech, helikoptérách a rogale, ale nikterak technických.
Aby bylo jasno, Fáze gravitace do fantastiky nepatří. Nejblíže má k tomu, co se už nějakou dobu označuje jako existenciální román. A teď s největší pravděpodobností většina čtenářů přestala komentář číst, což je pochopitelná reakce - kdo by se taky zajímal o životní trampoty druhých, když má těch vlastních až nad hlavu?
Tohle je ale Dan Simmons. Spisovatel putující žánry jako chameleon džunglí a zvládající různorodé literární výzvy s genialitou sobě vlastní. Takže věřte nevěřte, Fáze gravitace je skvělá. Její kouzlo spočívá v lidskosti hlavních představitelů, kterým rozumíte a chápete. Vypráví o kosmonautovi, který na sklonku života zjišťuje, že to co bylo jeho celoživotní vášní, jej natolik odstřihlo od reálného života, že ten se pro něj najednou stal záhadnějším než celý vesmír se svým nekonečnem. Leitmotiv, jenž se dřív či později bude týkat každého z nás. A to, jestli jsme se procházeli po Měsíci, honili mamuty nebo čtyřicet let prodávali knihy, na smyslu věci vůbec nic nemění.
Létání a smutek, smutek a létání. Pro mne náročné technické pasáže, ale atmosféra a životní pocit přesný, navíc sugestivně popsaný.
(SPOILER)
Čo podľa mňa chýbalo Fáze gravitácie? Len taká „drobnosť“ – zápletka. Každý jeden román je o tom, že postava niečo chce a s dosiahnutím toho má problémy. Každý... okrem tohto. Čo chce Simmonsov hlavný hrdina Baedecker, to som nepochopila do poslednej strany. Všetko je mu úplne jedno. Nemá cieľ a autor mu ani nijaký nevytvoril. Celá kniha je iba súborom scén z bežného života. Navyše, z nejakého dôvodu tieto scény nie sú usporiadané chronologicky, a tak čitateľ nevie, či sa nachádza v „aktuálnom“ dianí alebo v retrospektíve. Popravde, nie som schopná spomenúť si, čo zapĺňalo tie stovky strán. Z celej knihy síce vanula mierna melanchólia, ale emócie boli prislabé a to najsilnejšie, čo vo mne kniha vyvolávala, bol hnev voči hlavnému hrdinovi. Nerozumela som a nestotožňovala som sa s hlavným hrdinom a nerozumela som ani iným postavám. Najviac ma iritovala jeho mladá milenka Maggie Brownová.
Okrem toho je však dej dosť realistický a životu podobný najmä tým, že žiadny nie je. Lenže od knihy toto nečakáme. Nečakáme stovky strán rezignovanej frustrácie. Čakáme aktivitu zo strany postavy či aspoň autorský zásah, ktorý postavu do aktivity dokope. Kniha ako celok bola v najlepšom prípade prehrýzateľná.
Simmons, trochu jiný, dobrý, vyzrálý...četla jsem příběh úspěšného člověka, který si uvědomí, že každá životní fáze má svoje...nejen to dravě úspěšné a samozřejmé mládí
Náhled do duše bývalého astronauta se povedl na jedničku, ovšem děj v závěrečné třetině zpomalí a konec je takový nemastný, neslaný. Co ale musím vyzdvihnout je popis leteckých scén. Kdo má trochu přehled o létání, musí nutně popisy v knize ocenit.
V této hluboce lidské knize dokázal můj oblíbený spisovatel Dan Simmons, že není jen mistrným vypravěčem mrazivých thrillerů, detektivek z drsné školy a dokonale vystavěného sci-fi, ale dokáže přesvědčivě ztvárnit i zdánlivě obyčejný příběh stárnoucího astronauta. V této knize se vlastně neděje nic příliš dramatického, nic vás neohromí, ani nerozpláče, nebudete se bát ani nebudete rozrušení. Je to poklidné vyprávění o tom, jak krásné je být člověkem. Richard Baedecker po padesátce opustí zaměstnání u soukromé firmy a jaksi neví, co dál se životem, jen nejasně cítí, že tohle není život, jaký by chtěl žít. Je po rozvodu, s jediným synem zažívá silné odcizení, blízký přítel zemře při letecké havárii, tak se zachová, jak nejlépe může a zkrátka „jde tam, kam ho nohy nesou“. Knížka rozhodně stojí za přečtení.
Mal som chuť si po dlhšej dobe prečítať niečo od pána Simmonsa, a tak sa mi, okrem jeho "obrov", dostala do rúk útla sci-fi knižka bez sci-fi motívov.
"Chyba je pořád jen čekat a čekat na vyrovnání dluhu, jako by to byla odměna, kterou dostaneš. Pracuješ a čekáš a pak pracuješ ještě víc, zatímco všem ostatním a sobě říkáš, že dobré časy přijdou, a pak se všechno rozpadne na kousky a tobě jen zbude čekat na to, až umřeš."
Kniha, ktorá podaním príbehu pripomína skladanie puzzle. Čitateľ si musí postupne čítaním preskakujúcich častí života Baedeckera vytvoriť jeho život, keďže sa jedná o staršieho pána, ktorý bol kedysi astronautom a teraz žíje životom po sláve. Prelína sa tu ako minulosť, kedy bol na Mesiaci, tak akási "prítomnosť", no tá je odstrčená inou "prítomnou budúcnosťou". Treba čítať pozorne a aj pre túto rozpolcenosť si kniha nezískala veľa čitateľov.
"Já jsem svět, a já jím tento svět. Kdo ví toto, ten ví."
Každá kapitola je akýmsi miestom moci, kde príbeh vyvrcholí a s každou novou začína iná kapitola astronauta Baedeckera. Zamiloval som si jeho vzťah s Maggie a hltal každý ich spoločný dialóg a myšlienku v ňom! To bola najlepšia časť knihy - prílet do Indie a keď stúpali na horu. V knihe sa dajú nájsť úžasné momenty a myšlienky, no ku konci začne byť kniha nudná, autor sa zapodieva technickými vecami a záver ma nijako neoslnil. Srdce zaplesá určite všetkým pilotom, ktorí sa vyznajú v popisoch helikoptér a lietadiel.
Preklad knihy ma zamrzel. Veľa chýb a nepresností. Naopak potešila zmienka Black Hills, na ktorú si už brúsim zuby. Celkovo ma Fáza gravitácie nesklamala, čítala sa dobre, aspoň som si mohol oddýchnuť od všetkého nadprirodzeného a pretechnizovaného...
"Mám jednu blízkou osobu, někoho, koho moc miluju a podezřívám jej, že je hodně moudrý - věří na bohatost a tajemství vesmíru, a nevěří v nadpřirozeno."
Kdyby se mě někdo zeptal, jestli bych mu doporučil nějakou dobrou knížku, určitě by mi nevytanula na mysli Fáze gravitace od Simmonse. Přesto to dobrá kniha je. Jen se člověku musí trefit do nálady a klidného rozpoložení, Pokud tedy nechcete číst nic akčního, máte chuť rozjímat nad tím, co je v životě důležité a co není, a sledovat velmi lidský a dobře napsaný příběh jednoho bývalého astronauta, který se dotkl hvězd a teď hledá svoje místo na Zemi, mohla by tohle být knížka pro vás.
Dan Simmons v knize Fáze gravitace předvádí skutečně podrobný rozbor lidské duše. S hlavním hrdinou se opravdu hluboce zamyslíme nad veškerým smyslem života. Nad věcmi všedními i nevšedními. Zcela mne to pohltilo a ke konci už jsem hltal každou stránku. Mnohým to může připadat jako velmi nudné, a pokud znají jiná díla tohoto autora, určitě i nezvyklé, ale pro mne je to určitě jedna z nejlepších knih, které se věnují lidské psychice. Donutilo mne to k mnohým myšlenkám, a když se to stane díky knize, je třeba si ji zapamatovat a doporučit. 90%
I mě kniha překvapila - příjemně. Čekal jsem spíš něco napínavého a spoustu akce. Dostalo se mi ale úplného opaku, děj se docela vleče, ale čte se to dobře, já jsem byl spokojený.
Popravdě už ani nevím, co jsem původně od knihy očekával, ale nakonec jsem dostal něco...aspoň něco. Není to špatná kniha, skvělý nápad, ale v celkovém pojetí mi přijde nápad trochu nedotažen do konce. Nápad sám o sobě je skutečně skvělý, vždyť jak se může člověk vrátit do normálního života, když se dotkl "hvězd". Možná by bylo lepší více myšlenku rozvést, více se do ní ponořit a méně se starat o okolí. Ale i tak knihu řadím před Black Hills a i před Děti noci.
Nic sem od toho neočekával, ale byl sem příjemně překvapen... příběh o tom, že ani sklon života nemusí být jenom čekání na smrt....
Nenechte se zmást názvem knihy a obálkou. Nenechte se zmást ani jménem autora. Nejedná se totiž o sci-fi ani o žádný mysteriozní thriller nebo horor. Fáze gravitace jsou melanchlickým příběhem o poznávání sebe sama a hledání smyslu života bývalého astronauta Richarda Baedeckera. Není to kniha, kterou byste "hltali jedním dechem a nemohli se od ní odtrhnout", ale pozvolným tempem vám stránky uběhnou pod rukama. Bohužel si myslím, že takového Simmonse hodně jeho fanoušků nepříjme. Mě osobně příjemně překvapil.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Terror |
| 1996 | Hyperion |
| 2012 | Temné léto |
| 2010 | Hladové hry |
| 2010 | Kantos Hyperionu |
Až jednou budu chtít natočit nějakej film, bude to přesně tahle Simmonsova kniha. Velmi těžko se dá zařadit, osciluje mezi fikcí a životopisem, science fiction a psychologickým dramatem o hledání sebe sama někde v poslední třetině života. Tónem je to příběh jako filmové "Ztraceno v překladu", a vůbec bych se nedivil, kdyby tenhle román nebyl inspirací původního scénáře. Melodramatický, citlivý, sledující vzestup a pád zapomenutého astronauta, který na sklonku aktivního života hledá ve svých rutinách cestu ven z bludiště, ve kterým uvíznul. Pro mě osobně je tohle nejlepší Simmons, o to víc, že je velmi velmi netypický a velmi přemýšlivý i na tom omezeném rozsahu. Definice postmoderny.