Kdysi
Morris Gleitzman
Felix a Zelda série
1. díl >
Každý si zaslouží zažít něco dobrého. Alespoň jednou v životě. Tři roky a osm měsíců žije devítiletý Felix v odlehlém katolickém sirotčinci v horách, ačkoli není katolického vyznání. Jeho rodiče nejsou mrtví. Přivedli ho k matce Mince, představené jeptišek, aby se měl dobře. A určitě si pro něj brzy přijdou, jak Felix věří, jen co vyřeší potíže, které mají se svým knihkupectvím. Protože židovští knihkupci to mají v Polsku roku 1942 těžké. Jak moc, to Felix pochopí, až když se v sirotčinci objeví muži s podivnými páskami na rukávech a začnou vyhazovat a pálit knihy z místní knihovny. Felix uteče, aby našel rodiče a před těmi muži je varoval. Cestou zachrání z hořícího domu malou Zeldu, jejíž rodina byla zavražděna, a pomalu mu dochází, co mají tihle spalovači knih za lubem. A co to znamená pro něj, Zeldu a všechny ostatní Židy. Morris Gleitzman líčí v prvním dílu z čtyřdílné řady život v okupovaném Polsku z dětsky naivní perspektivy malého hrdiny, jeho výpověď je však o to silnější.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Historické romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
Once, 2006
více info...
Přidat komentář
Kniha je prvním dílem ze čtyřdílné řady o okupovaném Polsku z dětsky naivní perspektivy malého hrdiny Felixe. Kniha se mi hodně líbila, i když pro mě bylo těžké číst takovýto příběh očima dítěte, který se modlí k Bohu, Panence Marii a Adolfu Hitlerovi, protože zatím neví, co je tento “velikán” zač. Jeho víra v to, že najde maminku a tatínka je tak nějak svým způsobem “osvobozující”, přestože je to poměrně silný příběh a těžká doba. Překvapilo mě, že se kniha četla lehce a rychle mi spolu s Felixem a jeho přáteli ubíhal čas.
Ráda si přečtu pokračování, abych zjistila kudy a kam Felixova cesta dál vedla a jaké nástrahy či útrapy mu nastražila.
Neuvěřitelně citlivě napsaná kniha, šokující, strhující děj..budete doslova hltat stránky, možná uroníte slzu, ale rozhodně stojí za to. Hned jsem si objednala další dva díly.
Nelze nedat 5 hvezdicek. Krasne citlive napsany pribeh z ktereho beha mraz po zadech. Myslela jsem, ze budu pokracovat dalsim dilem, ale musim si dat pauzu. Jsem z toho cela rozneznena a smutna. Felixi a Zeldo, brzo se s Vami zase setkam :-*
Výborně napsané, zhltla jsem jedním dechem, doporučuji jak dětem, tak dospělým. Jsem ráda, že jsem na autora náhodou narazila, hned jsem si objednala další díly. :)
Moc pěkná kniha. V knihovně jsem se na ni dívala, a velmi mě zaujala úplně něco jiného než to co jsem četla předtím. Příběh byl smutný a dobrodružný, díky této knize vím jaké to bylo za druhé světové války. Už mám přečtené další dva díly a musím říct, že mě velmi zaujaly.
Hrůzy druhé světové války z pohledu malého dítěte. Kniha se čte sama. Určitě si přečtu i další dva díly.
Další smutný příběh z období holokaustu, tentokrát očima malého, naivního chlapce, který hledá své rodiče a nechápe.... Určitě si přečtu pokračování.
Knihu jsem začala číst, protože ji má syn (6.tř) jako doporučenou četbu. Není čtenář, tahle ho ale zaujala, příběh mi vyprávěl a poprosil o další díly. Už chápu. Se slzami v očích píšu tenhle komentář. Tyto knihy už u nás zůstanou. Budu je půjčovat a doporučovat všem.
--každý si zaslouží v životě prožít alespoň něco dobrého--
PS: Předem se omlouvám, dlouho jsem přemýšlela, jestli to tu mám napsat... Asi dostanu vyhubováno, ale kdysi není zájmeno, je to příslovce...
Co napsat, když už vše bylo napsáno? Na knihu jsem narazila náhodou, na Databázi samá chvála, chvilku jsem tedy váhala, jestli si nemám objednat všechny 3 díly, když je to takové "počteníčko", ale pak jsem si řekla, že počkám... A možná je dobře, že si mezi dalšími díly dám pauzu, takových knih je jako šafránu, je třeba jimi šetřit.
První díl - krása. Tezke téma videne detskyma očima, které ale vzdy najdou nekoho, koho mohou mít rády místo ztracených rodiču...
Ze začátku až přehnaná dětská naivita a nevědomost, postupem se ale Felix začíná ocitat v kruté realitě a nakonec pochopí. Velmi smutné, poutavé a čtivé.
Bude to taková jako hra.Vše bude jenom jako.Vše je jako ve snu,hmm ehm...to nemohu říct.
Nemohu ti zaručit kotátko než se uložíš ke spánku a budeš spát.Vím,že nemůžeš předstírat,ale prosím:snaž se usnout zlato.
Víš spousta lidí předstírá že to KDYSI takové nebylo.Nikdy se takové krutosti a ubohé jednání nestalo.Vím,vím pravdu má vždycky náčelník,ted už však poslouchej.Můj miláčku.Ty spíš ? Ne,dobře.My spíše budeme předstírat,že tohle a něco podobného se stalo a může se opět stát.
Budeš ted chvilku poslouchat,ne neboj nebude to audio kniha ehm mluvené slovo.Budu ti číst sám nahlas a poctivě a je to vůbec poprvé co ti budu předčítat broučku náš.
Pan Morris je Australan,ano ten od klokanů...máš pravdu.Napsal tento příběh z pohledu dětí.Těch knih bylo napsáno určitě už hodně.Tento se malinko liší.Je určen dospívajícím kotatům,to vůbec nevadí poněvadž se do něho začtou i kočky mamky i kocouři tatkové.
Ne toto není jako Nabarvené ptáče,nebudeme předstírat.Zlé věci jsou tu ze začátku ukázány naivně.My co již něco víme a známe přistoupíme na tu hru a budeme předstírat a vcítíme se do postavy Felixe a jeho kamarádky.Upřímný pohled na svět.Ještě nezkažený.Milý i laskavý.Leckdy vyloudí úsměv na tváři i malému-velkému čtenáři.
O tom,jak ryzí a krásná je prostá čistá věc v podobě mámy a táty.O všední zelenině jménem Mrkev jako nepředstavitelný (symbol) který znamená v překladu veškeré bohatství světa.O tom,že ne každý knihovník má rád knihy.O chlapci,který má rád fantazii,příběhy s vypravováním.Strašně moc touží po obejmutí a hlavně se mu tolik stýská.Podaří se mu vůbec přežít ?
A potom všem si myslíte,že už vás nic nepřekvapí,že už jste velcí a nic vás nerozhodí ? Taky jsem myslel.V okamžení přichází pasáž,ta pasáž přichází :
Šššš tiší mě Barney.Přitiskne si můj obličej do kabátu...začíná mi při čtení přeskakovat hlas,zadrhavá.Při větě "někdy,rodiče nedokážou své děti ochránit,přestože je milují nade všecko na světě i když se snaží ze všech sil" už nemůžu dál pokračovat.Odkládám knížku.Předčítač začíná být naměkko.Špatně se mi polyká.Jakoby naprázdno.Rozdýchávám.Nevěřím.Nechápu.Odmítám uvěřit.Vstávám a vydýchávám.Něco takového se mi stalo při čtení teprve podruhé.
Je to skličující představa.
Stydím se.Když máme ten blahobyt.A mrkev moc nemusím,přiznávám.Stydím se za něco takového a zároven raduju,že nepřijede pro nás vlak do neznáma.My si o tom můžeme v klidu číst.Už nepředstírám.To se dělo.Zatímco,kocour čte kotátku v teple doma u kamen.Sedí a má doslova všechno.Tolik věcí co se nedají koupit.Jsou na dosah a zadarmo,tak se usměj ty náš ocásku.
Není co psát,není co předstírat milá kotata.Země není placatá.
To bylo KDYSI KDYSI KDYSI.
Ted je ted a hezky se čte i když je v tom smutek a tolik bolesti,utrpení...naděje.Silný prožitek.Nepředstavitelné.Dojímající.
PS.Kniha byla opravdu čtena nahlas a bez předstírání se vše stalo.
Někdy.Kdysi.Před časem.
Nejprve mě mučila dětská nevědomost, která sdílela dětskou naivitu v nesprávnou víru. Po útěku ze sirotčince začíná Felix procitat..... Nádherně napsaný příběh. Děkuji pane Gleitzmane.
Kniha pro děti a mládež!? No nevím,...…..hodně silné a smutné čtení i pro dospěláka. Dětem bych ji nedala číst. Přiznám se na konci knihy jsem neměla daleko k slzám.
Skvele napsany příběh z pohledu zidovskeho chlapce.
Dětská důvěra a dobro v dětské dusicce která pořádně nechápe co se děje.
Jen nevim zda to deti pochopí.
Zkusim otestovat na dcerce ????
Skvělá kniha.. Člověk by řekl, napsaná tak "obyčejně" přitom ukrývá neobyčejný silný a smutný příběh.. Předčí nejednu knihu o druhé světové válce napsanou pro dospělé..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Polsko australská literatura židovské děti děti a válka pro dospívající mládež (young adult) holokaust, holocaust dějiny pro děti a mládež vypráví dítě australské rományAutorovy další knížky
2016 | Kdysi |
2017 | Potom |
2019 | Když |
2020 | Brzy |
1999 | Dva týdny s královnou |
knížky o holokaustu nečtu, nikdy jsem neměl tendenci po týhle tématice sahat... pak jsem ale zahlídl takřka westernovou obálku ke knížce Když od Morrise Gleitzmana a zjistil jsem, že existuje série o Felixovi a Zeldě... a že tahle knížka je až třetí v pořadí. A tak jsem sáhl po začátku... takže Kdysi. A můžu říct, že je to fakt síla. Morris Gleitzman popisuje svůj příběh očima malýho židovskýho kluka, kterýho rodiče ukryli před nacisty do kláštera. Kluk je malý, miluje knížky a rád vypraví příběhy. A je taky naivní a netuší, jaký peklo kolem něj zuří a Adolfa Hitlera má za hrdinu... a pak postupně zjišťuje, co se děje a hnán láskou vyrazí najít a zachránit svoje rodiče, protože jim hrozí nebezpečí... Gleitzman se s tím fakt nemaže popisuje hrůzy války, hrůzy holokaustu se vším všudy a zároveň z Felixe dělá jakési pomyslné světlo ve tmě, které dává radost tím, že druhým lidem vypráví příběhy, aby je potěšil v jejich trápení. Tahle knížka totiž není jen o holokaustu je o moci a síle příběhů a vyprávění. Je napsaná dobře, čtivě a bez hluchých míst. Je dobře, že takové knihy vznikají a vycházejí. A je dobré, aby je děti četly a věděly, co se dělo kdysi stejně starým dětem jako ony.