Femme fatale
Jiří Kratochvil
Román Femme fatale má dvě části: první je příběhem mimořádně úspěšné spisovatelky, která se po roce 1989 stane z člověka na okraji společnosti, málem houmlesáka, primadonou, ale mimořádný společenský úspěch ji postupně vede do etické propasti,katastrofy. Závěrečné kapitoly první části jsou blízké antické tragédii, která vše zničí, rozmetá. Druhá, katarzní část (stejně obsáhlá jak ta první) je vlastně obráceným zrcadlem první části, hrdinka v ní prochází snad peklem a očistcem a řečeno jinými slovy, možná černým tunelem, na jehož konci je snad světlo. První část je drsně realistická, druhá fantaskně imaginativní. Odehrává se v první polovině devadesátých let v Brně. Závěrečná kapitola první části pak v současnosti, v roce 2009.... celý text
Přidat komentář
Místy jsem chtěla čtení vzdát. V druhé části jsem se úplně ztrácela. Jako nápad pro román ale další pokus, který vypravěč své hrdince dal, hodnotím kladně. “A kdybych se tady teď vyzula, stáhla si punčochy, opatrně sestoupila po břehu a nadzvedla svou svatební sukni, stalo by se něco, co se ještě nikomu nepovedlo: vstoupila bych - panta rhei nepanta rhei - do téže řeky!!”
A “to s tou bílou růží … to mi něco moc a moc připomíná. Přesně tohle se už totiž někdy někde stalo” :)) GENIÁLNÍ !!
Kdo ví, jak bude vypadat naše osobní peklo? Třeba jako Lovná zvěř z druhé série Black Mirror nebo druhá část této knihy…
Mě prostě Jiří Kratochvil baví!
Pokus o jakýsi "buranský magický realismus". Autor si nad ním myje ruce a vysvětluje jeho opodstatněnost tím, že hlavní postava – femme fatale – je SPISOVATELKA: to kvůli NÍ, říká, já za to nemůžu, fakt, je děj druhé části děravý a slátaný halabala, to ona se v tom utopila, ne já. Taky proto je zřejmě stylisticky celá knížka pojatá (bez ohledu na to, kdo promlouvá, včetně fantastických postav) jako směsice spisovné a obecné češtiny. To víte, říká zase autor mezi řádky, to vypravěči, to oni žonglují spisovnými a nespisovnými výrazy (včetně vulgarismů), jak je napadne, těsně vedle sebe obě vrstvy, ať je to ještě buranštější, to je jedno, že tak nikdo nemluví:
…žádnej román nikdy nenapíšu. Žijem v čase, který nepřeje románům.
…znala jsem ho už z letmého setkání. Byl před pár roky krátce ženatej.
…že jsou v ní ještě dost velký sloje, na který a do kterých pak hledím jak blázen.
...slepého vede vožralá.
To ne, to nemůže být ten samý Jiří Kratochvil, který mě svou schopností psát poeticky a snově kdysi tak oslovil. Protože pokud ano, něco se stalo se mnou, nebo s ním. Po téhle knížce cítím stále pachuť.
Zdárně jsem dočetla. První polovina mi nepřišla tak špatná, docela mě to bavilo, postava Katky byla poměrně zajímavá. Ale pak se to zvrtlo. Můj dojem je asi takový - první polovina je ucelená, uzavřená, ale jakoby snad autor nebyl spokojený s rozsahem a nutně potřeboval vydat další knihu, začal doplňovat dalšími částmi, již kratšími. Ty působí jako slátanina a míchájí páté přes deváté, nikam to nespěje, a proto se musí objevit sám "velký autor", který pointu toho všeho vysvětlí. Upřímně? Příště snad psaní věnovat více času a netoužit vše nutně a za každou cenu vydat. Tohle je kus, který měl být opravdu napsaný jen tak pro šuplík.
Bohužel musím souhlasit s Herdekfilkem :-) V polovině jsem to vzdala s podobnými pocity..
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl a s odporem zavřel. Styl Kratochvílova psaní mě značně urážel. Neukojený stařík promlouvá. Ne děkuji.
Bohužel v tomto případě neplatí příjemná zavedenost - "Já bych sežral i Kratochvíla."
Autorovy další knížky
| 2012 |  Brněnský pochod smrti |
| 2018 | Liška v dámu |
| 2000 | Truchlivý Bůh |
| 2010 |  Femme fatale |
| 2005 |  Nesmrtelný příběh |
První kapitola se mi líbila, v té druhé kapitole jsem se trochu ztrácela v ději, a ty ostatní kapitoly vůbec nedávaly smysl.