Ferdinand Kindermann von Schulstein
Josef Hanzal
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/177802/bmid_ferdinand-kindermann-wyF-177802.jpg
4
1
1
Portrét osvícenského duchovního, zakladatele moderního základního školství v českých zemích, školy pojímané jako součást sociálního povznesení všech obyvatel. Svou činností přispěl Kindermann k česko-německému porozumění. Působil v zemské školní komisi i jako vyšehradský probošt a litoměřický biskup (1790-1801). Biografie, kterou autor nemohl vydat za komunistického režimu, přináší nový pohled na údajné Kindermannovo germanizátorství. Jeho život zasazuje do rámce osvícenství a vývoje českého školství; věnuje se také národnostním pnutím mezi Němci a Čechy i stavu tehdejšího kléru.... celý text
Biografie a memoáry Historie Vzdělávání, školství
Vydáno: 1998 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Ferdinand Kindermann von Schulstein (1740-1801)
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
životopisy, biografie pedagogika katolická církev Josef II., císař, 1741-1790 kněží školství biskupové osvícenství dějiny školství
Autorovy další knížky
| 1987 |  Od baroka k romantismu : Ke zrození novodobé české kultury |
| 1998 |  Ferdinand Kindermann von Schulstein |
| 1994 |  Edvard Beneš |
| 2002 | Josef Pekař - Život a dílo |
| 1999 | Cesty české historiografie 1945-1989 |
Objeveno na DK, okamžitě objednáno v antikvariátu a přečteno ve vlaku na cestě z Bratislavy do Prahy.
Klady: Příjemně čitelný životopis, který se kromě Kindermannovy osoby věnuje osvícenství jako takovému, josefinismu, osvícenskému katolicismu, vývoji bohemikálního školství v tereziánské a josefinské epoše i českému národnímu obrození. Výborná je především kapitola „Kindermann – germanizátor?". Přináší tolik potřebný pohled na tuto osobnost z nacionálně české strany. Právě tato kapitola mě přiměla zdvihnout počet hvězdiček na čtyři.
Zápory: Skličující jazyková úroveň (typografické a stylistické nedostatky, časté opakování, pleonasmy, jednou dokonce vypadlo slovo). Postrádala jsem více informací o Kindermannově osobnosti, než že podle Foerstera rychle mluvil i myslil a že jezdil meditovat do jeskyně na oslíkovi. O jeho každodenním životě se také dozvídáme jen náhodně a útržkovitě. Nesouhlasím s Hanzalovým (neustále opakovaným) tvrzením, že Josef II. byl dogmatik a fanatik. Popravdě se s ním neshodnu ani na kritice Kindermannova „nedostatečně tolerantního" postoje k protestantům.
Ale jistě mu přitakám v hodnocení Kindermanna jako „dobrého člověka, jemuž ležely na srdci především osudy dětí". – „Lex fundamentalis ecclesiae: lex caritatis.“