Ferdinand Kindermann von Schulstein přehled
Josef Hanzal
Portrét osvícenského duchovního, zakladatele moderního základního školství v českých zemích, školy pojímané jako součást sociálního povznesení všech obyvatel. Svou činností přispěl Kindermann k česko-německému porozumění. Působil v zemské školní komisi i jako vyšehradský probošt a litoměřický biskup (1790-1801). Biografie, kterou autor nemohl vydat za komunistického režimu, přináší nový pohled na údajné Kindermannovo germanizátorství. Jeho život zasazuje do rámce osvícenství a vývoje českého školství; věnuje se také národnostním pnutím mezi Němci a Čechy i stavu tehdejšího kléru.... celý text
Biografie a memoáry Historie Vzdělávání, školství
Vydáno: 1998 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Ferdinand Kindermann von Schulstein (1740-1801)
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Ferdinand Kindermann von Schulstein. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Ferdinand Kindermann von Schulstein v seznamech
v Přečtených | 1x |
v Chystám se číst | 1x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
životopisy, biografie pedagogika katolická církev Josef II., císař, 1741-1790 kněží školství biskupové osvícenství dějiny školství
Autorovy další knížky
1987 | Od baroka k romantismu : Ke zrození novodobé české kultury |
1998 | Ferdinand Kindermann von Schulstein |
1994 | Edvard Beneš |
2002 | Josef Pekař - Život a dílo |
1999 | Cesty české historiografie 1945-1989 |
Objeveno na DK, okamžitě objednáno v antikvariátu a přečteno ve vlaku na cestě z Bratislavy do Prahy.
Klady: Příjemně čitelný životopis, který se kromě Kindermannovy osoby věnuje osvícenství jako takovému, josefinismu, osvícenskému katolicismu, vývoji bohemikálního školství v tereziánské a josefinské epoše i českému národnímu obrození. Výborná je především kapitola „Kindermann – germanizátor?". Přináší tolik potřebný pohled na tuto osobnost z nacionálně české strany. Právě tato kapitola mě přiměla zdvihnout počet hvězdiček na čtyři.
Zápory: Skličující jazyková úroveň (typografické a stylistické nedostatky, časté opakování, pleonasmy, jednou dokonce vypadlo slovo). Postrádala jsem více informací o Kindermannově osobnosti, než že podle Foerstera rychle mluvil i myslil a že jezdil meditovat do jeskyně na oslíkovi. O jeho každodenním životě se také dozvídáme jen náhodně a útržkovitě. Nesouhlasím s Hanzalovým (neustále opakovaným) tvrzením, že Josef II. byl dogmatik a fanatik. Popravdě se s ním neshodnu ani na kritice Kindermannova „nedostatečně tolerantního" postoje k protestantům.
Ale jistě mu přitakám v hodnocení Kindermanna jako „dobrého člověka, jemuž ležely na srdci především osudy dětí". – „Lex fundamentalis ecclesiae: lex caritatis.“